SLOVNÍK ša
Šmalkaldský spolek
v roce 1521 svolal císař Karel V. sněm do Wormsu, na který se osobně dostavil i Martin Luther se svým ochráncem kurfiřtem Fridrichem III. z Ernestinské linie Wettinů, doprovázeným celou řadou jeho leníků z řad rytířstva. Luther na sněmu neodvolal své učení a byl dán do říšské klatby. Saský kurfiřt Lutherovl však vymohl gleit nejen k dostavení se na sněm, ale i ke svobodnému návratu. A tak se Luther mohl pod kurfiřtovou ochranou odebrat na hrad Wartburg, kde přeložil bibli do němčiny a upravil náboženské novoty, které se staly základem lutheránské víry. Právě poslední body jeho učení umožnily vítězný pochod Evropou, neboť duchovní knížata měla být odstraněna a rytířstvo mělo získat nezávislost. Obyčejný lid si vysvětloval evangelickou svobodu po svém, chápal ji nějak podobně jako husité o sto let dříve, a tak se od roku 1522 šíří povstání říšského rytířstva pod vedením Franze von Sickingem a humanisty Ulricha von Hutten. Selský lid zfanatizovaný teologem Tomášem Münzerem, který byl zakladatelem sekty anaptistů a Lutherovým spolupracovníkem Karlstadtem odmítal plnit své povinnosti vůči vrchnosti a začal vypalovat panská sídla. Obě povstání však byla potlačena, ale reformátorské přehmaty přiměly říšského správce Ferdinanda, aby spolu s jihoněmeckými biskupy a bavorským vevodou založili v Řezně katolickou jednotu, načeš v roce 1526 luteráni založili spolek přívrženců Luthera pod vedením kurfiřta Jana Saského, který byl bratrem v roce 1521 zemřelého Fridricha Bílého, lankraběte Filipa Hessenského, města Magdeburgu a dalších. Sněm ve Wormsu v roce 1526 ponechal na vůli stavů, jak se zachovají k reformaci, čili reformace se stala teritoriální záležitostí. O tři roky později se katolická většina na novém sněmu ve Špýru usnesla na zachování wormského ediktu, který zavrhoval Lutherovo učení, ale luteráni protestovali proti tomuto rozhodnutí, proto se jim také říká protestanti. Na dalším sněmu v Augsburgu v roce 1530 žádali luteráni stvrzení své víry tzv. augsburská konfese, ale katolíci jim to odepřeli a co víc, císař dal evangelíkům roční lhůtu ke srovnání jejich víry s katolíky. To ovšem nepřipadalo v úvahu a téhož roku v prosinci se luteráni rozhodli vytvořit branný spolek ve Šmalkaldech.
Šmalkaldská válka
je název pro období nepokojů mezi léty 1546 - 1547 na ůzemí svaté říše římské. Tato válka probíhala mezi císařem Karlem V. a protestantskými říšskými knížaty V této válce vyhrál císař Karel, ale vítěztví nedokázalo zvrátit postup reformace a vydání augšpurského míru v roce 1555, který Karel považoval za prohru takového rázu , že odstoupil s trůnu a stahl se do ustraní.
Švedská válka
tak se nazývala třetí etapa třicetileté války 1630 - 1635. Začala vstupem švédského krále Gustava II. Adolfa do války a končí sepsáním pražského míru.
