HISTORIE KE KÁVĚ

Balda

BALDA

Samota Balda je také známá jménem Zlatá Studně. Nachází se uprostřed hlubokých lesů v nadmořské výšce 654 metrů nad mořem asi 3 km od Jedlové a 7 km jihovýchodně od Poličky. V roce 1930 patřila pod obec Jedlová, dnes je součástí obce Stašov. K založení osady došlo díky objevení minerálního léčivého pramenu. Kdy byl pramen přesně nalezen, není známo. Léčivý pramen však lidé znali již dříve. Hrabě z Martinic, tehdejší majitel bysterského panství nechal u pramene postavit myslivnu a pověřil lesníka dohledem nad pramenem. V roce 1740 nechal tehdejší majitel Franz Rudolf hrabě z Hohenemsu postavit u pramene dřevěný lázeňský dům, hostinec, zámeček, dvě kryté kuželny, střelnici a také kapli, která byla zasvěcena Panně Marii, a založil tak lesní minerální lázně. Pro vzácné hosty zde byl vybudován jednopatrový Kamenný dům, který se nazýval Zámeček. Jeho pokoje byly luxusně vybaveny. V roce 1835 sestávaly lázně ze dvou lázeňských domů a jednoho bazénu. Jejich kapacita byla 180 lidí. Přelom 19. a 20. století byl v lázních velmi rušným obdobím. V roce 1896 byla dokončená trať Svitavy - Polička a v lázních začal kvést velmi bohatý společenský a kulturní život. První písemná zpráva o prameni pochází z roku 1748 od MUDr. Václava Baltazara Petržílka. V roce 1836 pochází rozbor, kterým bylo zjištěno, že voda obsahuje látky, které mají skutečně blahodárný účinek na lidský organismus. Voda se používala k léčebným účelům popíjením a koupelemi. Lázně často navštěvovala vysoká šlechta, duchovenstvo, vojenští důstojníci a úředníci. Mezi známé návštěvníky, kteří na Baldu zavítali, patřil např. Alois Jirásek, Tereza Nováková, Jan Neruda, Josef Mánes a další. V letech 1904 – 1906 navštěvoval lázně Jaroslav Vrchlický, který si zde léčil revmatismus. Po první světové válce začaly lázně chátrat a pomalu se stávaly nepoužitelné. V letech 1929 až 1930 se zde ubytovali dřevaři z Podkarpatské Rusi, kteří pracovali na obrovské lesní kalamitě, která kraj postihla. Po jejich odchodu už nebylo stavení k využití, protože je celé zničili. V roce 1935 se o záchranu lázeňských objektů a znovuzavedení provozu pokusil hospodářský rada Zimmermann. Pokus se však nezdařil. V roce 1947 vyhořely a lázeňská činnost se již neobnovila.

Území Baldy, kde byly lázně později zřízeny, patřilo k bysterskému panství. Prvním, kdo pramen objevil, byl hrabě Martinic, který zde začal dolovat zlato, a při tom objevil silný pramen, který důl zaplavil. Prameny se rozcházejí, zda se jednalo o Jiřího Adama hraběte z Martinic, který zdědil panství v roce 1651 po své zemřelé sestře, anebo o jeho mladšího bratra Maxmiliána Valentina hraběte z Martinic, který panství získal od Jiřího vdovy Johany, rozené kněžny a markraběnky z Gonzagy a Castiglione za 110 000 zl. Po smrti Maxmiliána Valentina hraběte z Martinic se dědičkou stala jeho manželka Anna Kateřina hraběnka z Martinic, rozená Bukůvková z Bukůvky. Ta odkázala bysterské panství svým dětem synům Jiřímu Adamovi Ignácovi a Maxmiliánu Guidobaldovi a dcerám Anně Františce Barboře a Zuzaně Renatě Josefině. Ti je v roce 1686 prodali Janu Pavlovi Leopoldu hraběti z Walderode za 175 000 zl. Po smrti Jana Pavla v roce 1694 přešlo panství pod nucenou správu. V roce 1708 koupil panství kníže Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna. V roce 1710 vyměnil Jan Adam Ondřej bysterské panství s říšským hrabětem Jakubem Hanibalem Bedřichem z Hohenemsu za panství Vaduz a Schellenberg. 1. ledna 1720 postoupil Jakub Hanibal panství svému synovi Františku Rudolfovi z Hohenemsu. Po smrti Františka Rudolfa v roce 1756 zdědil majetek jeho bratranec František Vilém z Hohenemsu. Protože František Vilém neměl žádné mužské dědice, převzala správu majetku v roce 1761 jeho neteř, dcera Františka Rudolfa, Karolína, hraběnka z Hohenemsu. V roce 1762 však bylo dědictví přiřknuto dceři Františka Viléma, Marii Rebece. V této době však byla Marie Rebeca nezletilá, proto se správy majetku ujala její matka Marie Walburga hraběnka z Hohenemsu, rozená říšská hraběnka z Wagenburgu. Po smrti Marie Rebeky v roce 1806 zdědila panství její jediná dcera Marie Walburga. Marie Walburga zemřela v roce 1828 bezdětná, protože její syn zemřel v osmnácti letech a zbývající tři děti se nedožily dospělého věku, a o svěřenecký velkostatek Bystré se přihlásilo několik zájemců z příbuzenstva bývalých majitelů. Od c. k. zemského gubernia byl proto ustanoven prozatímní správce, kterým se stal bývalý vrchní p. František Matzke a v roce 1831 pak p. František Beck. V roce 1846 byl rozsudkem c. k. českého apelačního soudu uznán nárok na velkostatek svobodné paní Ernestině z Langet, který byl potvrzen1. června 1848 nejvyšším soudním dvorem. Po její smrti bylo toto dědičné právo prohlášeno za vymřelé a vlastnické právo přešlo 3. února 1865, kdy bylo zapsáno do zemských desk, na císaře Františka Josefa I.

ZÁMEČEK

Zámeček nechal vybudovat v roce 1748 hrabě František Rudolf z Hohenemsu. Jednalo se o jednopatrovou budovu, která sloužila k ubytování hostů z „lepší společnosti“. Až do roku 1869 byly v přízemí umístěny dva pokoje pro hosty, kuchyně a komora. Kromě toho se zde nacházely čtyři kabiny, které byly zařízeny jako koupelny. V prvním poschodí byl uprostřed velký otevřený sál, který se využíval také jako taneční. Po obou stranách sálu byly umístěny pokoje k ubytování vznešenějších hostů. V roce 1869, kdy přešel zámeček jako odúmrť do majetku císaře Františka Josefa I.,nechala správa bysterského velkostatku přebudovat taneční sál a čtyři koupelny na pokoje pro hosty. Celý objekt potom sloužil pro pobyt lázeňských hostů. V roce 1918 přešel zámek do majetků československého státu, v roce 1938 pak německé říši. V této době sloužil pro potřeby různých nacistických institucí. Před koncem války byl zámeček opuštěn a opět začal chátrat. V letech 1946 – 1947 byl zbořen. Dnes se z něj zachovaly jen zbytky základových zdí, které však nejsou příliš patrné.

KAPLE PANNY MARIE

V roce 1747 nechal hrabě František Rudolf z Hohenemsu vybudoval v Baldě kapli. Se stavbou se začalo 5. července 1747 a dokončena byla o rok později. Zasvěcena byla Panně Marii. V kapli je velmi pěkný kamenný oltář s obrazem sv. Salvatora uprostřed. Nad oltářem se nachází zasklený krásně malovaný obraz, představující navštívení Panny Marie u sv. Alžběty.

VLASTNÍCI

Martinicové byli český šlechtický rod. První zmínky o něm pocházejí z roku 1322. Svůj přídomek získali podle tvrze Martinice u Votic v jižních Čechách. V roce 1416 koupil Markvart z Martinic panství Smečno a poté se rod rozdělil do dvou větví okořskou a smečenskou. Okořská větev brzy vymřela. Od 15. století zastávali Martinicové nejvyšší zemské úřady v Čechách. Společenský vzestup zahájil Bořita z Martinic, který zastával v letech 1453 – 1461 úřad dvorského maršálka a nechal přestavět tvrz ve Smečně. Ta se poté stala hlavním rodovým sídlem. Rod Martiniců vymřel po meči v roce 1789. Po přeslici pokračoval jako Clam-Martinicové.

Jiří Adam Bořita z Martinic se narodil v roce 1602 a zemřel roku 1651. Byl nejstarším synem Jaroslava Bořity z Martinic a jeho první manželky Marie Eusebie ze Šternberka. V roce 1620 získal filozofický doktorát a poté se vydal na pětiletou kavalírskou cestu, na které pokračoval ve studiu v Lovani a poté cestoval po západní a jižní Evropě. Po krátkém působení v armádě Katolické ligy se v roce 1625 vrátil do Čech. V roce 1626 se ujal správy hořovického panství. V letech 1627 -1628 zastával úřad místoprezidenta nad apelacemi, v letech 1628 – 1632 prezidenta české dvorské komory a od roku 1644 kancléře Ferdinanda III. v Praze. Po smrti Ferdinanda II. ve Vídni v roce 1637 působil ve Vídni jako pomocník nejvyššího českého kancléře Viléma Slavaty. V roce 1644 získal Řád zlatého rouna. V roce 1626 se oženil s Giovannou Gonzagadi Castiglionedelle Stiviere. Manželství však zůstalo bezdětné.

Giovanna Gonzaga di Castiglionedelle Stiviere se narodila v roce 1612. Byla dcerou Francesca Gonzaga pána města Castiglionedelle Stiviere a jeho manželky Bibiany z Pernštejna. Byla dvakrát vdaná. Jejím prvním mužem se stal Jiří Adam Bořita z Martinic. Po jeho smrti v roce 1062 odjela zpátky do Itálie, kde se znovu provdala za Diega de Zapatu.

Maxmilián Valentin Bořita z Martinic se narodil v roce 1620 nebo 1621 a zemřel roku 1677. Byl nejmladším synem Jaroslava Bořity z Martinic a jeho první manželky Marie Eusébie ze Šternberka. Od roku 1641 zastával úřad osobního šenka císaře Ferdinanda III., v letech 1642 – 1644 vrchního komorníka nad stříbry a poté císařského komořího. Později zastával i úřad tajného rady. V letech 1651 – 1652 byl nejvyšším sudím Moravského markrabství. Po smrti svého bratra Jiřího Adama zdědil statky v Čechách, kam se také trvale přestěhoval. V letech 1652 – 1656 zastával úřad nejvyššího sudího Českého království, v letech 1652 – 1656 nejvyššího komorníka a nakonec v letech 1658 – 1677 nejvyššího hofmistra. V roce 1640 se oženil s Annou Kateřinou Bukůvkovou z Bukůvky. Z manželství se narodili synové Jaroslav Bernard, Jiří Adam II., Maxmilián Guidobald a dcery Anna Františka a Zuzana Renata.

Anna Kateřina Bořitová z Martinic, rozená Bukůvková z Bukůvky se narodila v roce 1624 a zemřela roku 1685. Byla dcerou Bernarda Bukůvky z Bukůvky a jeho manželky Anny Marie Soběkurské ze Soběkur. Provdala se za Maxmiliána Valentina Bořitu z Martinic, se kterým měla syny Jaroslava Bernarda, Jiřího Adama II. a Maxmiliána Guidobalda a dcery Annu Františku a Zuzanu Renatu.

Jiří Adam II. Bořita z Martinic se narodil v roce 1645 a zemřel roku 1714. Byl druhorozeným synem Maxmiliána Valentina Bořity z Martinic a jeho manželky Anny Kateřiny Bukůvkové z Bukůvky. V Praze vystudoval práva a poté se vydal na kavalírskou cestu, kde se zapsal v roce 1671 na univerzitu v Sieně. V letech 1682 – 1683 byl pověřen diplomatickou misí, jejímž úkolem bylo sjednat podporu italských států pro válku s Turky. V létě 1685 byl krátce velvyslancem v Anglii s kondolencí k úmrtí Karla II. Mezitím byl jmenován císařským komořím a tajným radou. V letech 1693 – 1694 působil jako vyslanec v Polsku. V letech 1695 – 1700 byl stálým císařským velvyslancem u svatého stolce v Římě. V letech 1701 – 1705 zastával úřad nejvyššího maršálka císařského dvora. V roce 1697 získal Řád zlatého rouna. V roce 1707 byl jmenován místokrálem v Neapoli, ale po několika měsících musel být z důvodů mocenských zájmů bratrů Josefa I. a Karla VI. odvolán. Oficiálně však odstoupil ze zdravotních důvodů. Jiří Adam II. byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou se stala hraběnka Felicitas ze Spauru. Podruhé se oženil v roce 1697 s hraběnkou Marií Josefou ze Šternberka. Z obou manželství měl jedenáct dětí. Jiří Adam II. zemřel 24. července 1714 v Praze a byl pohřben v katedrále sv. Víta v Martinické kapli.

Maxmilián Guidobald Bořita z Martinic se narodil v roce 1664 a zemřel roku 1733. Byl nejmladším synem Maxmiliána Valentýna Bořity z Martinic a jeho manželky Anny Kateřiny, rozené Bukůvkové z Bukůvky. Po studiích absolvoval kavalírskou cestu po Evropě. Po návratu vstoupil do diplomatických služeb a pobýval převážně mimo České království. Od mládí patřil ke dvoru arcivévody Josefa, pozdějšího císaře Josefa I. Zastával úřad komořího a tajného rady. V roce 1708 se stal nejvyšším maršálkem císařského dvora. Tento úřad vykonával do roku 1711, kdy se stal nejvyšším hofmistrem císařovny Eleonory, vdovy po Leopoldovi I. V roce 1721 získal Řád zlatého rouna. Maxmilián Guidobald byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil v roce 1690 s hraběnkou Marií Bonaventurou z Althannu. Z manželství se narodili synové Jan Josef Karel a Karel Josef. Po druhé se oženil v roce 1720 v pokročilém věku a jeho manželkou se stala Marie Kateřina Trautsonová.

Anna Františka Barbora Bořitová z Martinic se narodila v roce 1652 a zemřela roku 1694. Byla dcerou Maxmiliána Valentýna Bořity z Martinic a jeho manželky Anny Kateřiny, rozené Bukůvkové z Bukůvky. Byla dvakrát vdaná. První manželem se stal v roce v okolo roku 1668 Johann Lambert de Lamboy. Po jeho smrti v roce 1669 se provdala za hraběte Václava Kinského z Vchynic a Tetova. Z manželství se narodily dcery Anna Marie, Marie Alžběta, Anna Františka a synové František Ferdinand a Štěpán Vilém.

Zuzana Renata Josefina Bořitová z Martinic byla dcerouMaxmiliána Valentýna Bořity z Martinic a jeho manželky Anny Kateřiny, rozené Bukůvkové z Bukůvky. Byla dvakrát vdaná. Podruhé se provdala za hraběte z Auersberka.

Jan Pavel Leopold Walderodez Eckhausenu se narodil v roce 1637 a zemřel roku 1694. Byl synem Jana Walderode z Eckhausenu. Stal se zakladatelem české větve. Zastával úřad c. k. komořího, tajného rady a viceprezidenta české komory. V roce 1868 byl povýšen do hraběcího stavu. Oženil se s Alžbětou Kateřinou Krakovskou, se kterou měl dcery Lidmilu a Zdislavu. Svůj život dožil v klášteře ve Znojmě, kam se uchýlil po prodeji části majetku, který musel rozprodat kvůli svým dluhům.

Jan Adam I. Ondřej z Lichtenštejna se narodil v roce 1662 a zemřel roku 1712. Byl synem Karla Eusebia z Lichtenštejna a jeho manželky Johany Beatrix z Ditrichštejna. V roce 1699 získal panství Schellenberg a v roce 1712 hrabství Vaduz. Tato dvě území byla základem Lichtenštejnského knížectví. Plně se věnoval spravování svého majetku, proto nikdy nepřijal žádný císařský úřad. Byl také velkým milovníkem umění a jedním z nejštědřejších patronů své doby. V roce 1981 se oženil se svou sestřenicí Ermundou Terezou z Ditrichštejna. Z manželství se narodilo třináct dětí, ale pouze sedm se dožilo dospělého věku.

Rod Hohenems byl starý rod, který pocházel z Voralberska. První zmínky o něm pochází ze 14. století. V roce 1708 získal český inkolát.

Jakub Hanibal Bedřich z Hohenemsu zemřel v roce 1730. Oženil se s Annou baronkou z Thurnu, se kterou měl syna Františka Rudolfa.

František Rudolf z Hohenemsu zemřel v roce 1756. Byl synem Jakuba Hanibala Bedřicha z Hohenemsu a jeho manželky Anny, rozené baronky z Thurnu. Byl polním maršálkem a majitelem kyrysnického pluku. Měl dceru Karolínu.

Karolína z Hohenemsu dcera Františka Rudolfa z Hohenemsu.

František Vilém IV. z Hohenemsu se narodil v roce 1692 a zemřel roku 1759. Byl synem Františka Viléma III. z Hohenemsu, který zemřel na následky zranění v bitvě s Turky u Slankamene, a jeho manželky Louisy z Lichtenštejna. Ve Štýrském Hradci zastával funkcivojenského velitele města v hodnosti generálmajora. Oženil se s Marií Walburgou Rebekou hraběnkou z Wagenspergu, se kterou měl devět dětí. Dospělosti se však dožila pouze dcera Marie Rebeka.

Marie Rebeka z Hohenemsu se narodila v roce 1742 a zemřela roku 1806. Byla dcerou Františka Viléma IV. z Hohenemsu a jeho manželky Marie Walburgy Rebeky hraběnky z Wagenspergu. V roce 1803 nechala z rodového paláce Hohenems převést do Bystrého vzácnou rodovou obrazárnu a knihovnu. V roce 1761 se provdala za hraběte Františka Xaviera Harracha. Z manželství se narodila dcera Marie Walburga. Marie Rebeka proslula jako poněkud marnotratná nicméně velmi osvícená dáma.

Marie Walburga z Harrachu, rozená z Hohenemsu byla dcerou Františka Xaviera Harracha a jeho manželky Marie Walburgy Rebeky hraběnky z Wagenspergu. Provdala se za Klemense Aloyse Josefa hraběte von Truchsess von Zeil. Z manželství se narodily čtyři děti. Tři z nich však zemřely do dvou let svého věku. Posledního syna Karla Františka si po roztržce s manželkou a jejich odlukou, odvezl Klemens Aloys sebou na rodné sídlo v Zeilu. Walburga jej pak již neviděla. Dožil se pouhých osmnácti let. Marie Walburga založila vzdělávací institut Filantropin.

Ernestina z Langet zemřela 22. února 1865.

LEGENDY

K Baldě se vážou dvě legendy. První z nich pochází ze 17. století a vypráví o rolníkovi z Jedlové, který při sbíráni dřeva na zátop, našel kámen ve tvaru růže s šupinkami zlata. Rozhodl se na místě nálezu kopat a k jeho překvapení zde nalezl zlato. Tento nález podnítil ke kopání i bysterského hraběte Martinice. I když doloval usilovně, zlato nenašel, za to ze země vytryskl pramen, který lidé podle nálezu pojmenovali Zlatý. A protože věřili, že pramen má zázračnou moc, stal se uctívaným poutním místem a později zde vyrostly lázně.

Druhá legenda vypráví o zlatém poháru, který stával u léčivého pramene, aby se každý poutník mohl osvěžit. Protože zde však došlo ke zločinu, pohár navždy zmizel.

ODKAZY

https://www.turistika.cz/mista/balda/detail

https://hrebecsko.blogspot.com/2009/07/obecne-k-historii-hrebecska.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bystr%C3%A9_(z%C3%A1mek)

http://www.obec-stasov.cz/?page_id=1755

Václav Hejtmánek, Minerální lázně Zlatá studna čili Balda

https://cs.wikipedia.org/wiki/Martinicov%C3%A9_a_Clam-Martinicov%C3%A9

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Adam_z_Martinic

https://cs.wikipedia.org/wiki/Maxmili%C3%A1n_Valentin_z_Martinic

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Adam_II._Bo%C5%99ita_z_Martinic

https://cs.wikipedia.org/wiki/Maxmili%C3%A1n_Quido_z_Martinic

https://www.geni.com/people/Anna-Maria-Franti%C5%A1ka-Barbora-de-Lamboy/6000000007395620395