HISTORIE KE KÁVĚ

Badry

BADRY

Ves Badry nebo Badra se nacházela asi 8 km východně od města Poděbrady a rozkládala se mezi obcemi Opolánky a Sány. Dnes zbyla jen samota Badry, novogotické stavení s hospodářským dvorem z druhé poloviny 19. století, která patří pod obec Odřepsy. Poprvé je připomínán poplužní dvůr Badrav roce 1088 jako majetek vyšehradské kapituly, která zde měla popluží a vinaře. Na počátku 15. století se dostala do držení opatství kláštera Hradiště nad Jizerou, který ji v roce 1403 prodal bratrům Přibíkovi a Čeňkovi z Obědovic. Po nich zdědil ves Jan z Obědovic. Ten je prodal v roce 1454 Janu Čelákovi z Mečíře. V roce 1464 potvrdil král Jiří z Poděbrad odúmrť jeho dětem. V roce 1466 se držitelé Bader stali many poděbradského hradu. V roce 1466 převedl Jiří z Poděbrad ves na Diviše ze Smědovic. Po něm je zdědil jeho syn Hynek ze Smědovic. Po jeho smrti získal v roce 1488 od krále Vladislava II. Jagellonského pustou ves s poplužním dvorem a tvrzí syn Jiřího z Poděbrad Hynek, kníže Minsterberský. Ten daroval ves v roce 1492 svému služebníku Hynkovi z Újezda, který přijal přídomek Baderský a v roce 1493 propustil kníže Hynek statek z manství. Po něm zdědil statek jeho syn Jan. V roce 1541 získal statek od synů Jana Baderského z Újezda Mikuláš Hlaváč z Vojenic. Podle urbáře z roku 1553 patřily Badry k poděbradskému panství. Poděbradské panství bylo v letech 1495–1839 spravováno královskou komorou, vyjma období, kdy bylo zastaveno. Ferdinand I. Habsburský na panství jezdil s oblibou lovit. V roce 1538 zde založil oboru pro chov daňků. Po bitvě na Bílé hoře se panství dostalo do finančních potíží, protože jej několikrát obsadila švédská a saská vojska. V roce 1839 koupil poděbradské panství Jiří Šimon Sina. Po něm jej zdědil jeho syn Šimon Jiří Sina. Posledními vlastníky byla vnučka Jiřího Siny Charicléa Ypsilanti se svým manželem bavorským knížetem Arnoštem Filipem Hohenlohe s Schillingfürstu.

TVRZ

Tvrz stávala jižně od železniční trati. První zmínka o ní pochází z roku 1403, kdy ji získali bratři Přibík a Čeněk z Obědovic. V urbáři z roku 1553 je tvrz uváděná již jako pustá. Stávala na kruhovém tvrzišti, které mělo průměr asi 40 m. Tvrziště obklopoval příkop napouštěný vodou z Cidliny a násep. Uprostřed vrcholu s průměrem okolo 30 mstávalo stavení obdélníkového půdorysu s délkou asi 22 m a mohutnými zdmi z opuky, které bylo rozděleno na čtyři různě velké místnosti. Hospodářská stavení dvora stála okolo tvrze na výspě, kterou dnes protíná železniční trať. Tvrziště bylo srovnáno s okolní krajinou. Jeho místo vyznačují jen mnohé úlomky opuky nebo nálezy střepů v ornici.

VLASTNÍCI

Vyšehradská kapitula neboli Královská kolegiální kapitulasv. Petra a Pavla na Vyšehradě je sbor kněžích, kteří slouží u baziliky svatého Petra a Pavla na Vyšehradě. Kapitulu založil v roce 1070 český kníže Vratislav II., pozdější první český král Vratislav I., jako sbor svých nejbližších spolupracovníků. Důvodem založení byly neshody Vratislava s jeho bratrem Jaromírem, tehdejším pražským biskupem. Kapitula byla od svého založení vyňata z pravomoci pražského biskupa a přímo podřízena papeži. Kapitula za svou ochranu a uznání odváděla papežskému stolci dvanáct hřiven stříbra ročně. Hlavu kapituly, probošta, volil sám panovník, děkana pak sami kanovníci. Za Vratislava bylo kanovníků dvanáct, za Soběslava I. vzrostl jejich počet na sedmnáct a za Jana Lucemburského jich bylo už devatenáct. Kapitula dostala chrám, šedesát šest vesnic a u některých i s právem výběru celních a mýtních poplatků. Od svého založení do roku 1420 konala slavnostní bohoslužby, udržovala přímé styky s papežskou kurií a dalšími zahraničními institucemi, což jí dávalo mimořádné postavení mezi českými církevními institucemi. Od roku 1226 stál probošt v čele královské kanceláře a zastával vysoký úřad královského kancléře. Tento stoupající význam kapituly přerušilo až nastupující husitské hnutí. V roce 1476 založila kapitula v podhradí Vyšehradu poddanské město hory Vyšehrad. Ve druhé polovině 17. století se na Vyšehradě budovala pevnost a kapitula byla nucena se přesunout do podhradí, kde zůstala až do 18. století. V roce 1763 byla zrušena přímá podřízenost kapituly papeži. Ve druhé polovině 19. století došlo k obnově působení kapituly na Vyšehradě. V této době bylo postaveno nové probošství v novogotickém slohu. Došlo také k rozšíření a přeměně farního hřbitova na Vyšehradě v národní pohřebiště s hrobkou Slavínem. 29. června 1903 byla nově vysvěcena bazilika sv. Petra a Pavla, která byla přestavěna v novogotickém stylu. Po roce 1989 došlo v souvislosti s restitucí kapitulního majetku k rekonstrukci objektů, restaurování uměleckých děl a otevření kapitulní klenotnice v podvěží baziliky. Dnes v čele kapituly stojí probošt, který je společně s děkanem prelátem české země. Kapitulu tvoří také šest sídelních a šest J

Klášter Hradiště založil rod Markvarticů pravděpodobně v roce 1145 nad soutokem řeky Jizery a Zábrdky. První dochovaný dokument, ve kterém je klášter zmiňován, pochází z roku 1184 a jejím listina vydaná knížetem Bedřichem pro klášter Plasy. Klášter patřil Cisterciákům. Jeho výstavba vyvrcholila v letech 1250–1260. V roce 1420 byl klášter vypálen Orebity. Klášter byl postaven ve stylu francouzské gotiky a ve své době patřil k nejvýznamnějším církevním objektům ve střední Evropě. Dodnes se však z klášterních staveb mnoho nedochovalo. Z vlastního chrámu zůstal jen severní vstupní portál.

Přibík a Čeněk z Obědovic pocházeli pravděpodobně z vladyckého rodu z Obědovic. Po získání baderského statku se stali zakladateli Baderských z Obědovic.

Jan z Obědovic

Jan Čelák z Mečíře pocházel z vladyckého rodu pánů z Mečíře, kterým patřila podstatná část vesnice Mečíř.

Diviš ze Smědovic

Hynek ze Smědovic byl synem Diviše ze Smědovic.

Hynek z Poděbrad nebo také Jindřich mladší či Hynek Minsterberský se narodil v roce 1452 a zemřel roku 1492. Byl třetím synem krále Jiřího z Poděbrad a jeho druhé manželky Johany z Rožmitálu. Dětství trávil u pražského dvora, kde získal základy humanistického vzdělání. Jeho učitelem byl Martin Rokycana. Přestože jako syn Jiřího z Poděbrad nemohl usednout na královský trůn, náleželo mu prominentní místo v tehdejší stavovské společnosti. Volebním zápisem z Krakova získal od českého krále Vladislava II. Poděbrady a Kostomlaty, z matčina majetku pak Lichtenburk, Mělník a Teplice. V roce 1472 byl na sněmu v Benešově ustanoven zemským správcem jako zástupce Vladislavovy strany. Protože však nebyl schopen splácet dluhy, často se z těchto důvodů stavěl na stranu Matyáše Korvína. V roce 1475 prodal Matyášovi za 20 000 dukátů panství Kolín, které získal od svého bratra Viktorína. Vzniklé spory mezi Hynkem a králem Vladislavem byly uklidněny smlouvou v Brně z roku 1478. Hynek se stal rádcem krále Vladislava a připravoval definitivní dohody o uznání Vladislava českým králem. V roce 1488 se připojil k povstání slezských knížat, kterým se nelíbila Matyášova rozpínavost. Vzpoura však byla potlačena a Hynek byl potrestán ztrátou svých dědičných panství Poděbrady a Kostomlaty, které mu byla z milosti ponechána pouze k doživotnímu užívání. Jako přední člen družiny krále Matyáše cestoval do Itálie a působil také na jeho dvoře v Budíně. V roce 1471 se oženil s kněžnou Kateřinou, dcerou kurfiřta Vilém III. Saského, se kterou měl dceru Annu. Hynek také přeložil 11 novel z Dekameronu a přidal k nim také jednu vlastní novelu. Psal především zábavnou prózu. V jeho tvorbě se prolínaly středověké a renesanční prvky. Přestože jazykem humanistů té doby byla latina, psal Hynek česky. Jeho díla měla erotický nádech. Hynek zemřel v červenci 1492 na syfilidu. Byl prvním známým Čechem, který touto nemocí onemocněl.

Baderský z Újezda byl vladycký rod, který pocházel ze středních Čech. V modrém štítu měli členové rodu lví hlavu ve slunci s lidským obličejem. Prvním známým členem byl Říha z Újezda, který je zmiňován v roce 1451,

Hynek Baderský z Újezda byl pravděpodobně synem Říhy z Újezda. Sloužil Hynkovi z Poděbrad, který mu daroval za věrné služby v letech 1492–1499několik manství na Poděbradsku. Zastával úřad poděbradského a kolínského hejtmana. Měl syny Jana a Jiřího. Poslední zmínka o něm pochází z roku 1513.

Hlaváčové z Vojenic byl český vladycký rod. První zmínka o něm pochází z počátku 16. století. Rod nebyl nijak významný a většina jeho členů nebyla ani příliš bohatá. V 17. století se rod z pramenů ztrácí.

Mikuláš Hlaváč z Vojenic byl synem Mikuláše Hlaváče. Oženil se s Kateřinou z Blanice, se kterou měl syny Viléma a Jana.

Královská komora byla založena 1. ledna 1527 králem Ferdinandem I. jako centrální finanční úřad, jehož hlavní náplní bylo hrazení výdajů na potřeby panovníkova dvora, jako byly potraviny, obrok pro koně, sukno a hedvábné zboží na oblečení, na platy dvořanů a služebníků. Výdaje měly být kryty z vlastních příjmů komorních statků, které nebyly závislé na povolení stavovských sněmů. Úřad tvořili šacmistr, dva radové, pokladník, sekretář, registrátor a několik písařů. Pevný řád komory byl ustanoven 1. září 1537. Královské komoře byly podřízeny česká, dolno a hornorakouská a uherská komora. Personálně byla také rozšířena. Do čela komory byl postaven superintendant, čtyři radové, dva sekretáři, dvorní pokladník, účetní, taxátor a registrátor. Záležitosti se projednávaly a rozhodovaly na grémiích. V roce 1564 po smrti krále Ferdinanda I. se agenda dvorské komory zmenšila. Důvodem byly vlastní dvory a úřady arcivévodů Karla a Ferdinanda ve Štýrském Hradci a Innsbrucku. Činnost královské komory se omezila na říši, Rakousy nad Enží, Rakousy pod Enží a království České a Uherské. 1. července 1568 pak dostala komora nový přepracovaný a rozšířený řád. Šéf dvorské komory dostal titul prezidenta a referáty radů byly rozděleny podle zemí. Jedna část zůstala ve Vídni, kde obstarávala s arcivévody vládu v Rakousích a Uhrách, druhá přesídlila do Prahy. V roce 1608, kdy se Rudolf II. zřekl vlády ve prospěch svého bratra Matyáše, převzal Matyáš válečné a komorní rady ve Vídni. Po Rudolfově smrti se komora zase spojila a úřady byly přeneseny do Vídně. Dvorská komora existovala až do roku 1848, kdy byla změněna na ministerstvo financi.

Sinové byli významná rodina řeckých obchodníků s bavlnou. Později se zabývali finančnictvím a stali se velkým konkurentem rodiny Rothschildů. Příslušníci rodu prožili velkou část života v bosenském Sarajevu. V polovině 17. století se rod přestěhoval do Uher a Rakouska, kde byl rod v roce 1818 povýšen do uherského šlechtického stavu s predikátem „de Hodosd et Kisdia“. V roce 1832 byl rod povýšen do rakouského stavu svobodných pánů a do uherského baronského stavu. V roce 1836 získal český inkolát. V roce 1876 rod vymřel po meči a v roce 1884 po přeslici.

Jiří Šimon Sina se narodil v roce 1782 a zemřel roku 1852. Byl syn Šimona Jiřího Siny a jeho první manželky Irene roz. Czippe. Podnikal ve finančnictví a kolem roku 1840 patřil bankovní dům Sinů k nejvýznamnějším ve Vídni hned po finančním domě rodiny Rothschildů. Byl jmenován do čela rakouské národní banky, kterou řídil jako ředitel a později jako viceguvernér. Jiří Šimon se také podílel na stavbách dopravní infrastruktury a rozvoji nákladní říční dopravy v Maďarsku. Podílel se také na financování stavby a provozu první české koněspřežné železnice z Českých Budějovic do Lince. Byl také velkým podporovatelem vzdělání, vědy a kultury. Udržoval úzké kontakty také s nově založeným řeckým královstvím, které vzniklo v roce 1833. Byl jmenovánřeckým generálním konzulem ve Vídni. Jeho manželkou se stala Katharina Derra von Moroda, se kterou měl syna Šimona Jiřího.

Šimon Jiří Sina zemřel v roce 1876. Byl synem Jiřího Šimona Siny a jeho manželky Kathariny Derra von Moroda. Byl ženatý s baronkou Ifigenií, se kterou měl dceru Ifigenii, Irenu a Helenu, provdaná kněžna z Ypsilanti.

Charicléa Hohenlohe-Schillingfürst roz. Ypsilanti se narodila v roce 1863 a zemřela roku 1912. Byla dcerou Georgia knížete Ypsilantiho a jeho manželky Heleny, rozené Sinové. V roce 1882 se provdala za prince Filipa Arnošta z Hohenlohe-Schillingfürstu. V roce 1883 se manželům narodila dcera Stephanie, která však zemřela při porodu. Druhá dcera Marie zemřela v roce 1886 na zánět slepého střeva. Charicléa byla silně věřící katolička a po příchodu do Poděbrad se stali spolu s manželem velkými mecenáši chudých. V roce 1892 založila opatrovnu pro děti s místních chudých dělnických rodin. Podpořila také vznik místního muzea, kterému věnovala několik cenných exponátů. Zemřela 22. června 1912 v sanatoriu v Mnichově na rakovinu.

Arnošt Filip Hohenlohe-Schillingfürst se narodil v roce 1853 a zemřel roku 1915. Pocházel ze staré bavorské rodové šlechty. Byl nejstarším synem knížete Chlodowiga zu Hohenlohe-Schillingsfürst a jeho manželky Marie zu Sayn-Wittgenstein Sayn. V mládí sloužil u 2. pluku dragounů. V roce 1903 po smrti svého otce se stal knížetem a hlavou rodu. Arnošt byl velmi společenský a také vášnivý nimrod. V roce 1882 se oženil s Charicléou Hohenlohe-Schillingfürst roz. Ypsilanti. Stejně jako jeho manželka i on byl silně věřící katolík a spolu s ní, se stal velkým mecenášem chudých. Významně přispíval na kostelní nadace. Finančně podporoval všechny české národní slavnosti, které se pořádaly v Poděbradech, kde spolu s manželkou bydleli. Po objevení minerální vody a jejích léčivých účinků, nechal v Poděbradech vybudovat lázně. Po smrti své ženy se znovu v roce 1913 oženil s varietní zpěvačkou z Mnichova Henriettou Ginorovou, se kterou měl syna, kterého však jeho příbuzní neuznali, a proto majetek zdědil jeho bratr. Syn dostával pouze rentu. Zemřel v roce 1914 na mrtvici a byl pochován do rodinné hrobky na zámku v Schillingfürstu.

ODKAZY

https://ipac.svkkl.cz/arl-kl/cs/detail-kl_us_auth-0253557-Tvrz-Badry-cesko/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pod%C4%9Bbrady

August Sedláček; Hrady, zámky a tvrze Království českého

Tomáš Šimek a kol.; Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, východní Čechy

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kr%C3%A1lovsk%C3%A1_kolegi%C3%A1tn%C3%AD_kapitula_sv._Petra_a_Pavla_na_Vy%C5%A1ehrad%C4%9B

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kl%C3%A1%C5%A1ter_Hradi%C5%A1t%C4%9B

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hynek_z_Pod%C4%9Bbrad

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlav%C3%A1%C4%8Dov%C3%A9_z_Vojenic

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%A1_komora

https://cs.wikipedia.org/wiki/Georg_Simon_von_Sina

https://www.payne.cz/3xS43787/SinaJiri.htm