Bačkovice

BAČKOVICE

Obec Bačkovice leží na samém jihozápadě okresu Třebíč u říčky Želetavky. Patří do správního obvodu obce s rozšířenou působností Moravské Budějovice. Místní jméno Bačkovice znamenalo ves lidí Bačkových. Při svém založení patřily do správy hradu Bítova. Okolo roku 1295, kdy hrad připadl Rajmundovi z Lichtemburka se dostala pod správu nedaleké Jemnice. První písemná zmínka o Bačkovicích pochází z roku 1294, kdy ves získal Oldřich z Hradce. V druhé polovině 14. století vlastnil Bačkovice Smil z Police, který je spolu se svým synovcem Bohušem z Lubnice v roce 1385 rozdělil na čtyři díly. Tři díly koupil právě Bohuš z Lubnice a čtvrtý díl prodali Filipovi z Lubnice. V roce 1390 odkoupil Bohuš z Lubnice od Filipa z Lubnice i poslední část Bačkovic. Bohuš, který zemřel okolo roku 1415, po sobě zanechal dluhy, proto ručitelé prodali Bačkovice s dvorem a dvěma poplužními Adamu z Lovčovic. Adam přijal na spolek Přecha z Kojetic a Petříka z Lovčovic a začal se psát po Bačkovicích. Po smrti Adama zdědili Bačkovice jeho synové Jan a Hynek z Bačkovic a po nich Adamův vnuk stejného jména Adam z Bačkovic. V té době patřily Bačkovice k Polickému zboží. To po smrti svého otce v roce 1520 zdědila majetek jeho v té době nezletilá dcera Anna, která se v roce 1522 provdala za svého poručníka Viléma Kunu z Kunštátu. Ti prodali Bačkovice panu Janu Tavíkovskému z Tavíkovic. Po něm držel Bačkovice jeho syn Václav Tavíkovský z Tavíkovic. Po jeho smrti zdědila majetek jeho dcera Eva Tavíkovská z Tavíkovic, která jej odkázal v roce 1590 svému druhému manželovi Jiřímu Kryštofovi z Guntersdorfu. V roce 1600 koupila od Jiřího Kryštofa ves Bačkovice a další vesnice Uršula Lorantka z Inky. Poté přešly Bačkovice do majetku Benedikta Palásthy z Kesejova. V roce 1636 koupil Bačkovice Jakub Berchtold, pán na Uherčicích a Vratěníně a připojil je ke svému uherčickému panství. Po jeho smrti v roce 1641 zdědil panství jeho syn Matyáš Arnošt Berchtold. Po něm zdědil panství jeho syn František Karel. Zemřel v roce 1722 a panství získal jeho syn Adam Ignác. Posledním majitelem z rodu Berchtoldů byl Karel, který v roce 1821 prodal Bačkovice hraběti Augustu von Segur. V letech 1850 – 1855 patřila obec pod politickou správu podkrajského úřadu v Dačicích. V letech 1855 – 1868 byly Bačkovice podřízeny Okresnímu úřadu v Jemnici. V letech 1868 - 1896 patřila obec pod pravomoc Okresního hejtmanství v Dačicích, poté přešla do nově zřízeného hejtmanství v Moravských Budějovicích. Od roku 1938 spadaly Bačkovice pod protektorát Čechy a Morava, k okresu Moravské Budějovice příslušely až do roku 1960, kdy po správní reorganizaci byly začleněny pod správní okres Třebíč. V roce 1946 byl v obci zaveden telefon a elektřina. Došlo k odsunu německého obyvatelstva, což zapříčinilo pokles obyvatel. V roce 1952 bylo v Bačkovicích založeno JZD. V roce 1980 byla obec v rámci integrace obcí připojena pod Městský národní výbor v Jemnici. Od 1. ledna 1993 mají Bačkovice samostatný obecní úřad, staly se nově vytvořenou obcí v okresu Třebíč. Součástí Bačkovic je osada Šimkov a samoty Šimkův mlýn a Šprinclův mlýn na řece Želetavce.

TVRZ

Tvrz stávala přímo ve vsi, ale její přesné místo není známo. Tvrziště se pravděpodobně nacházelo na břehu Želetavky na severním okraji obce hned u mostu přes řeku. Zde je viditelná polovina rozměrného valu o průměrné výšce 2 metrů, který se svažuje k severu. Druhá část valu zanikla v nové bytové zástavbě. Rozměry oválného valu jsou odhadovány na 90 x 67 metrů. Tvrz měla pravděpodobně dvojdílné jádro, což by odpovídalo sídlu s nadměrnou velikostí. Šířka příkopů se odhaduje na 20 metrů.

Tvrz postavil pravděpodobně Adam z Lovčovic, který ves odkoupil v roce 1415 po smrti Bohuše z Lubnice. Za česko-uherských válek byla tvrz zcela zničena a tehdejší majitel, Hynek z Bačkovic ji již neobnovil. V roce 1528 dala Anna, která byla provdána za Viléma Kunu z Kunštátu, zapsat tvrz jako pustou.

V nejnovější literatuře se uvádí, že na základě prověřených informací z terénních průzkumů v Bačkovicích se tvrz mohla nacházet na jiném místě, než se původně předpokládalo. S konečným závěrem je nutno vyčkat na archeologické ověření přímo v terénu.

VLASTNÍCI

Páni z Hradce pocházeli z rodu Vítkovců, který patřil k nejvýznamnějším a nejstarším českým rodům. Za zakladatele Vítkovců je považován Vítek z Prčice. Rod se rozdělil do několika větví: páni z Krumlova, z Hradce, z Rožmberka, z Třeboně, z Landštejna, ze Stráže a ze Sezimova Ústí. Zakladatelem rodu pánů z Hradce byl nejstarší syn Vítka z Prčice. Hlavním sídlem pánů z Hradce se stal Jindřichův Hradec a od roku 1339 západomoravská Telč. Kolonizovali také pomezní hvozdy na Moravě a v Rakousích. Za své existence získali páni z Hradce značné jmění, ze kterého velkou část věnovali na výstavbu nákladných staveb. Většina příslušníků rodu působila ve významných funkcích království. Do začátku 17. století patřili páni z Hradce k druhé nejvýznamnější rodové linii pánů z Růže. Za husitských válek stáli páni z Hradce na obou stranách konfliktu. Rod vymřel v roce 1604.

Oldřich I. z Hradce je poprvé zmiňován v roce 1254 a zemřel po roce 1282. Byl synem Vítka I. z Hradce. Po smrti Voka I. z Rožmberka se stal nejvlivnějším příslušníkem rodu Vítkovců. Pokračoval v politice svého otce nejen, co se týče kolonizace jejich území, ale také v podpoře Přemysla Otakara II. V letech 1265 – 1269 zastával úřad podkomořího a žil převážně na královském dvoře. V roce 1269 však upadl u krále v nemilost pro majetkové a mocenské zájmy Vítkovců na jedné straně a krále na straně druhé, a vrátil se na svůj hrad do Hradce. A protože se králi dařilo postupně narušovat velké državy Vítkovců, bylo mezi nimi v roce 1272 již otevřené nepřátelství. Oldřich se stal hospodářsky i politicky mocným představitelem šlechty, která se postavila vůči Přemyslu Otakarovi II. do opozice. Podporoval jeho protivníka Rudolfa Habsburského. Oldřich byl ženatý s Marií Magdalenou z Hardeka, se kterou měl syny Oldřicha, Vítka a Otu a dcery Kateřinu, Marii a Markétu. Zemřel pravděpodobně při velké morové epidemii v roce 1282.

Ranožírovci se usadili ve 12. století v oblasti jihozápadní Moravy. Za zakladatele rodu je považován Ranožír, který byl leníkem dolnorakouských hrabat z Perneku. Rod byl na jihozápadní Moravě velmi početný. Zprvu drželi svůj majetek v nedílu. Po jeho rozpadu drželi členové jednotlivých rodových větví jen menší souvislá panství, která nepřesahovala deset vsí. V erbu měli jelení paroh. Rod se rozdělil do několika větví: Ranožírovci z Bílkova, z Rančířova, z Louček, Pražmové z Bílkova a Potštátští z Prusinovic.

Smil z Police pocházel z rozrodu Ranožírovců. Byl synovcem Oldřicha z Našiměřic. Byl ženatý s Kateřinou ze Zahrádek, se kterou měl syny Jana a Jakuba a dceru Geruši.

Bohuš z Lubnice se psal také po Bělčovicích a Bačkovicích. Byl synovcem Smila z Police. Byl ženatý s Dorotou, dcerou Elišky z Pálovic. Zemřel okolo roku 1415.

Filip z Lubnice se poprvé v pramenech objevuje v roce 1351. Na pečeti měl znak tří makovic. Jeho manželkou se stala Eliška z Pálovic, se kterou měl syna Petra, a dcery Dorotu a Anežku. Zemřel nejpozději v roce 1360, kdy je jeho manželka uváděna jako vdova.

Adam z Lovčovic a Bačkovic pocházel z vladyckého rodu z Lovčovic, který měl v erbu znak orlice. V roce 1415 získal v Lovčovicích tvrz se svobodným dvorem a současně také ves Bačkovice s dvorem, podle kterých přijal predikáty z Lovčovic a Bačkovic. Zastával úřad přísedícího zemského soudu v Brně. Připomíná se ještě v roce 1447. Oženil se s Dorotou ze Záhlinic, se kterou měl syny Jana a Hynka.

Jan z Bačkovic byl synem Adama z Lovčovic a jeho manželky Doroty ze Záhlinic. Je připomínán v roce 1463, kdy sídlil se svým bratrem Hynkem na tvrzi v Polici. Poté z pramenů mizí.

Hynek z Bačkovic byl synem Adama z Lovčovic a jeho manželky Doroty ze Záhlinic. Je připomínám v letech 1463 – 1466, kdy sídlil na tvrzi v Polici. Poslední zmínky o něm pocházejí z konce 15. století. Pravděpodobně měl syna Adama. Zemřel krátce po roce 1490.

Adam z Bačkovic pravděpodobně byl synem Hynka z Bačkovic, po kterém zdědil majetek. Měl dceru Annu. Přesné datum úmrtí není známo. Pravděpodobně zemřel v roce 1520.

Anna z Bačkovic byla dcerou Adama z Bačkovic. V době smrti svého otce v roce 1520 byla nezletilá. Poručníka jí dělal Vilém Kuna z Kunštátu, za kterého se v roce 1522 provdala.

Vilém Kuna z Kunštátu byl synem Bočka Kuny z Boleradic. Poprvé je Vilém zmiňován v roce 1495. Kariéru začal jako diplomat. V roce 1521 zastával úřad moravského podkomořího. Působil také jako hejtman královského města Znojma. V roce 1526 byl ustanoven jako výběrčí mimořádné zemské berně pro znojemský kraj. V roce 1517 byl určen jako poručník dcery Adama z Bačkovic. V roce 1522 se s ní oženil. Z manželství se narodil syn Vilém. Jeho druhou manželkou se stala v roce 1547 Apolena Meziřičská z Lomnice. Poslední zmínka o něm pochází z roku 1547 a nejpozději do konce srpna 1548 byl po smrti.

Tavíkovský z Tavíkova jsou starý vladycký rod, který pocházel z Tavíkovic, z vesnice ležící západně od Moravského Krumlova.

Jan Tavíkovský z Tavíkova zastával v letech 1534 – 1548 úřad purkrabího znojemského markraběcího hradu. Byl ženatý s Kateřinou z Puchheimu, se kterou měl syna Václava.

Václav Tavíkovský z Tavíkova byl synem Jana Tavíkovského z Tavíkova a jeho manželky Kateřiny z Puchheimu. V pramenech se připomíná v letech 1562 – 1568. Měl dceru Evu. Zemřel v roce 1576.

Eva Tavíkovská z Tavíkova ovdovělá z Valdštejna, byla dcerou Václava Tavíkovského z Tavíkova. Poprvé se provdala za Jana Lhošla Brtnického z Valdštejna. Jejím druhým manželem se stal Jiří Teufel z Guntersdorfu.

Jiří Krištof Teufel z Gundersdorfu byl potomkem staré rakouské šlechty. Byl druhým manželem Evy Tavíkovské z Tavíkova, provdané z Valdštejna, která mu odkázala majetek. Se svými bratry Hansem a Volfem patřil k prvním členům rodu, kteří se usídlili v roce 1575 na Moravě. Zastával úřad hejtmana na Vídeňském Novém Městě. Zemřel v roce 1608.

Uršula Lorantka z Inky pocházela z uherského rodu, který získal bzenecké panství. Jejím druhým manželem se pravděpodobně v roce 1601 stal Jan Čejka z Olbramovic. Zemřela v roce 1612 nebo 1613.

Benedikt Palásthy z Kesejova byl pánem na Slavičíně. Oženil se s Eliškou Zay z Čemér.

Berchtoldové z Uherčic i původně pocházeli z Tyrolska. V roce 1616 byl rod povýšen do šlechtického stavu a v letech 1626 a 1627 do stavu rytířského.

Jakub Berchtold se narodil v roce 1585 a zemřel roku 1641. Byl synem tyrolského šlechtice Matyáše. Vystudoval práva. Svou kariéru začal v Tyrolsku jako tajný písař ve službách arcivévody Ferdinanda. 27. března 1618 byl jmenován císařským radou a regentem dolnorakouského pluku. 6. ledna 1626 byl povýšen do rytířského stavu. 6. června dostal od císaře Matyáše Habsburského potvrzení predikátu podle vlastněných majetků a zároveň byl osvobozen od civilních zaměstnání. V roce 1627 byl jmenován prezidentem dvorské komory. 4. května 1633 jej Ferdinand II. povýšil dědičně do stavu svobodných pánů. Jakub byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou se stala Dorothea, dcera zemského podmaršála Ruperta z Hegenmülleru na Thuberweilernu, ovdovělá von Süss. Toto manželství zůstalo bezdětné. Podruhé se oženil v roce 1627 s Reginou Kateřinou, dcerou Christopha Carla Rüzena zu Grub und Pürgelstein, se kterou měl syny Františka Benedikta, Matyáše Arnošta a Jakuba Filipa a dcery Marii Lucii, Marii Barboru a Marii Kateřinu. Zemřel ve Vídni v roce 1641 ve věku 56 let a je pochován ve vídeňské katedrále svatého Štěpána poblíž hrobky císaře Fridricha III. a oltáře sv. Leopolda.

Matyáš Arnošt Berchtold se narodil v roce 1632 a zemřel roku 1678. Byl synem Jakuba Berchtolda a jeho manželky Reginy Kateřiny Rüzen zu Grub und Pürgelstein. Byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou se stala v roce 1660 svobodná paní Anna Amabilie Švihovská z Rýzmberka. Podruhé se oženil v roce 1662 s Eleonorou Polyxenou z Mansfeldu. Z obou manželství se narodilo šest dcer Marie Alžběta, Marie Anna, Marie Anežka, Anna Terezie, Marie Barbora a Marie Kateřina a synové František Karel a František Ferdinand.

František Karel Berchtold se narodil v roce 1664 a zemřel roku 1720. Byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou se stala v roce 1686 Alžběta Regina, hraběnka Pražmová z Bílkova, se kterou měl syny František Antonín a Adam Ignác. Podruhé se oženil v roce 1710 s Marií Antonií, hraběnkou Krakovskou z Kolovrat. Z manželství se narodili syn Karel Norbert.

Adam Ignác Berechtold se narodil v roce 1701 a zemřel roku 1786. Byl synem Františka Karla Berchtolda a jeho první manželky Alžběty Reginy Pražmové z Bílkova. V letech 1736 – 1749 zastával úřad znojemského krajského hejtmana, stal se císařským komořím a později i tajným radou. V letech 1749 – 1763 byl zemským podkomořím na Moravě. V rámci tereziánských reforem převzal post prezidenta Královské reprezentace a komory na Moravě. V letech 1763 – 1771 zastával úřad nejvyššího zemského komořího na Moravě, čímž završil svou kariéru. V roce 1723 se oženil s hraběnkou Marií Annou Aichbüchelovou, se kterou měl třináct dětí. Dospělosti se však dožilo pouze pět Leopold Antonín, Marie Antonie, Marie Anna, Marie Karolína a Marie Vilemína.

Karel Berchtold

August von Segur francouzský emigrant, šlechtic. Měl syny Julia a Artua.

ODKAZY BAČKOVICE

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ba%C4%8Dkovice

https://cs.wikipedia.org/wiki/Old%C5%99ich_I._z_Hradce

https://cs.wikipedia.org/wiki/Uher%C4%8Dice_(z%C3%A1mek)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Uher%C4%8Dice_(okres_Znojmo)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Berchtoldov%C3%A9_z_Uher%C4%8Dic

https://hu.wikipedia.org/wiki/Donat_Johann_Hei%C3%9Fler_von_Heitersheim

M. Plaček; Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, zámků a tvrzí

https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C3%A1ni_z_Hradce

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rano%C5%BE%C3%ADrovci