Annaburg
ANNABURG
2. km severozápadně od Horšovského Týna
https://mapy.cz/turisticka?source=base&id=1703311&ds=1&x=12.9124514&y=49.5344408&z=17
Obora
Obora zbudované při poplužním dvoře v závěru 16. století je jednou s nejstarších šlechtických obor, které se u nás do dnes dochovaly. Dokonce je zachována ve svém původním rozsahu, včetně hospodářského dvora, loveckého pavilonu a rozsáhlého kamenného oplocení. Obora byla tedy založena pravděpodobně v roce 1593 jako součást poplužního dvora, tehdejším majitelem Horšovského Týna Vilémem starším z Lobkovic, královským radou a hejtmanem Plzeňského kraje a v době českého stavovského povstání i nejvyšším hofmistrem krále Fridricha Falckého, v močálovité krajině, vhodné pro chov bažantů, koroptví a křepelek. Celý prostor obory byl obehnán kamennou obvodovou zdí, na jejíž výstavbu bylo údajně použito zdivo z původní horšovské tvrze, nebo pravděpodobněji biskupského dvorce, stojícího v blízkosti kostela Všech svatých. Rozsáhle území horšovské obory nepravidelného půdorysu, leží mezi obcemi Horšov, Nová Ves a Polžice, západně od Horšovského Týna. Dnešní tvář oboře vtisknul knížecí rod Trauttmansdorffů. Tento rod, zde provedl parkovou úpravu, postavil zde lovecký zámeček, do obvodních zdí nechal prolomit a postavit barokní brány. V této době se místo názvu Obora používá název Velká bažantnice. Území obory leží v rovinatém terénu protkaném sítí vodních toků se dvěma velkými rybníky, spojených umělými koryty, které regulují celý vodní systém obory. Celou tuto unikátní zachovalou Oboru, dokresluje síť zaniklých cest, jejichž stopy jsou dodnes viditelné v dosud stojících dubových alejích. V jižní části obory na ostrůvku bývalého velkého rybníka stojí osmiboký lovecký pavilon, altán, nebo lovecký zámeček Annaburg. Na severovýchodním okraji obory nad vsí Horšov se nachází bývalý poplužní dvůr, který je tvořený obytnými a hospodářskými budovami, seskupenými kolem obdélného dvora. Kamenná obvodní zeď je dosud zachována v téměř původní podobě. Vnitřní část obory, hlavně její vodní plochy byly nově upraveny. Obora měla od počátku svoji správní budovu, která leží mimo chráněné území obory, u silnice z Horšovského Týna do Polžic. Dnes je v této budově dětský domov. Tato obora je jednou s nejstarších šlechtických obor v naši krásné zemi. V rámci západočeského kraje je jednou z mála dochovaných památek svého druhu. Zachovala se dokonce ve svém původním rozsahu, i s původní kamennou zdí. Dalším unikátem je řada stavení, které svým historickým účelem a funkčností jsou s oborou svázané. Zároveň obora svou rozlehlostí a skladbou vyjadřuje hospodářskou a společenskou úroveň tehdejších pánů na Horšovském Týně.
Lovecký zámeček Annaburg
V roce 1593 založil majitel horšovskotýnského panství Vilém starší z Lobkovic u vsi Horšova kolem poplužního dvora velkou panskou oboru se soustavou devíti rybníků a obehnal ji pevnou kamennou zdí, která se zachovala do dnes. Na ostrůvku jednoho z rybníků, v těsné blízkosti Horšova, postavili někdy po roku 1744 tehdejší majitelé panství Trautmannsdorfové malý barokní lovecký zámek. Tento dodnes zachovaný osmiboký altán se čtyřhrannou věžičkou a dvojitou střechou o jedné centrální místnosti byl pojmenován pravděpodobně na počest druhé manželky Františka Norberta Trautmannsdorfa Marie Anny rozené z Herberštejna Annaburg. V osmdesátých létech 19. století byla kolem zámku výrazná květinová výzdoba. Rybník kolem opuštěné budovy, stojící dnes na pozemcích školního statku střední zemědělské školy v Horšovském Týně, vyschl a z ostrůvku se stalo mírné návrší v rovinatém terénu. V současné době opuštěné zříceniny zámečku patří školnímu statku SOŠ a SOU Horšovský Týn. V letech 2007 – 2009 prošel zámeček celkovou rekonstrukcí, kterou provedli žáci a učitelé Pozemního stavitelství. Z důvodů chybějících starších výkresů museli vycházet z dobových fotografií. K zámečku vede neznačená cesta od silnice II/200 nedaleko Horšova, která se později napojuje na silnici II/197. Odbočka na zámeček se nachází přibližně v polovině cesty. Vede přes něj naučná stezka Horšovskou Oborou.
Vlastníci
Vilém starší z Lobkovic se velmi odlišoval od běžné tradice lobkovického rodu, neměl žádné větší vzdělání, neabsolvoval žádnou kavalírskou cestu po Evropě, jak bylo v tehdejších dobách zvykem. Neměl vztah k humanitnímu vzdělání a v tradičně katolicky orientovaném rodě byl jeden z mála členů protestantské víry. Narodil se roku 1567 v Horšovském Týně. Zemřel roku 1626 ve Zbiroze. Podle rodové dohody získal Horšovský Týn, který právě jemu vděčí za svou podobu hrado – zámku. Hrad v Horšovském Týně nechal renesančně upravit. Zastával úřad hejtmana plzeňského, později litoměřického kraje, byl radou a komořím arcivévody Maxmiliána. V roce 1618 se přidal na stranu vzbouřených českých stavů. Při třetí pražské defenestraci, ke které došlo 23. května 1618, osobně vyhazoval z okna Jaroslava Bořitu z Martinic, jak později Bořita sám potvrzoval. Byl zvolen i jedním z direktorů českého stavovského povstání. Král Fridrich Falcký ho jmenoval nejvyšším hofmistrem. Vilém starší z Lobkovic se vzepřel proti ničení vnitřních prostor chrámu svatého Víta, kterého se zimní král Fridrich a jeho lidé dopouštěli. Zachránil s chrámu některé cenné předměty, jimž hrozilo zničení. Ale ani tato skutečnost, mu nepomohla u soudu, který následoval po prohrané bitvě na Bílé hoře. Říká se, že se při soudních jednáních projevil jako velký zbabělec. Vilem byl původně odsouzen k trestu smrti , ale po přímluvách několika vlivných katolických šlechticů, zvláště Zdeňka Vojtěcha z Lobkovic, mu byl trest zmírněn. Od trestu nejvyššího se ho snažil zachránit i kníže Karel z Lichtenštejna, který ho dokonce před vídeňskými úřady prezentoval jako úplného idiota polovičního rozumu, on za nic nemohl, ostatní ho svedli. Na čemž zřejmě nebylo ani zrnko pravdy, ale i to přispělo ke zmírnění rozsudku. Přimlouval se za něho i Matouš Děpold z Lobkovic, johanitský nebo také maltský velkopřevor a autentický svědek defenestrace, pocházel z duchcovské větve bílinských Popelů z Lobkovic. Vilémovi byl nakonec rozsudek z trestu smrti změněn na doživotní žalář a také byl odsouzen ke ztrátě veškerého majetku. Byl uvězněn na Pražském hradě a později na Zbiroze, kde zemřel. Zbirožské vězení, bylo spíše vězením domácím, měl k dispozici s ohledem na své stáří i sluhu. Některé zdroje uvádějí, že měl k užívání i dva pokoje. Manželka Zdeňka Vojtěcha z Lobkovic Polyxena mu jeho pobyt místy vylepšovala dary – sudem vína, vykrmenými dobytčaty. Ještě před vypuknutím českého stavovského povstání, stačil Vilém dokončit renesanční přestavbu Horšovského Týna, který po konfiskaci od královské komory levně koupil Maxmilián z Trauttmansdorffu.
Trauttmansdorffové Štýrská rytířská rodina, která má počátky podle pramenů na konci 13 století. V pozdějších staletích se velmi rozvětvila, ale všechny větve až na tu českou vymřely. Roku 1805 byl hraběti Ferdinandu z Trauttmansdorff-Weinsbergu udělen český knížecí titul děděný primogeniturně se jménem kníže z Trauttmansdorff-Weinsbergu a Neustadtu am Kocher, zněžněný hrabě z Umpfenbachu, svobodný pán na Gleichenbergu, Negau, Burgau am Totzenbach. Což v praxi znamenalo, že od té doby hlava rodu užívá titul kníže, jeho následník je dědičný hrabě a ostatní členové rodu hraběnky a hrabata. Horšovský Týn byl v majetku primogenitury.
Maxmilián z Trauttmansdorffu zakladatel české větve. Narodil se 23. května 1584 ve Štýrském Hradci. Zemřel 8. června 1650 ve Vídni. Byl císařský diplomat a politik. Původním vyznáním byl protestant, ale jako spousta jiných, konvertoval ke katolickému vyznání a bohatě využil možnosti pobělohorských konfiskací, získal bývalé lobkovické panství Horšovský Týn, Litomyšl a další statky. Za habsburskou stranu se účastnil jednání o ukončení třicetileté války a podepsání vestfálského míru. Za své služby byl odměněn povýšením do hraběcího stavu a rozšířením jména na Trauttmansdorff-Weinsbergu.
František Norbert Trauttmansdorff narodil se 10. srpna 1705 v Praze. Zemřel 18. června 1786 v Horšovském Týně. Zastával vysoké posty u dvora, byl nejvyšším hofmistrem arcivévodkyně Alžběty a získal Řád zlatého rouna. Na svých panstvích vyvíjel značnou stavební aktivitu.
z Herbersteina je starý rakouský rod, pocházející ze Štýrska, jenž se stal v sedmnáctém století hraběcí rodinou a tehdy také přišel do Čech.
Marie Anna rozená z Herberštejna manželka Františka Norberta Trauttmansdorfa. Narodila se 28. března 1723. Zemřela 7. února 1815 ve Vídni. Právě pro ni byl zámeček pojmenován a podle ní byl také pojmenován Annaburg.
Odkazy
www.pamatkovykatalog.cz/horsovska-obora-18044873
https://cs.wikipedia.org/wiki/Annaburg
Použitá literatura
Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku IV.
Jan Halada Lexikon České šlechty
Modrá krev minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích
