Slovník S
Salva Gardia
Prapor a listina znamenající, že její nositel a nebo místo, území na kterém je prapor vyvěšen je pod ochranou a nesmí se zničit ani rozbořit. Dopis se vydával obchodníkům a velvyslancům, kterým zabezpečoval volný pohyb dokonce i mezi znepřátelenými zeměmi.
Saské zrcadlo
je středověká právní kniha dochovná v několika bohatě iluminovaných opisech. Autorem je Eike von Repgow, který ji vytvořil pravděpodobně na zakázku pána z Falkenštejna v letech 1220 - 1233. Napřed byla pravděpodobně napsána latinsky, až později přeložena do dolnoněmčiny. Je to soupis zemského a lenního práva saské oblasti. Prameny pro soupis byly saské právní obyčeje, některé řišské zákony a rozsudky císařského soudu, zrcadlo naopak nenese známky vlivu římského ani kanovnického práva. Brzy si získal autoritu a oblibu, byl přeložen do několika jazyků a jeho vlivy jsou patrné i v dalších soupisech. Saské zrcadlo bylo použito jako základ pro Deutschenspiegel a odtud potom i na Švábské zrcadlo. Zpracované zásady v tomto soupisu ovlivnili také městské právo saské oblasti tzv. magdeburské právo.
Saský akord
jménem císaře uzavřel saský kurfiřt Jan Jiří 28. ledna 1621 v Drážďanech tzv. akord, podle něhož za náhradu 300 tisíc zlatých, vyplacených císaři Ferdinandovi II., zaručoval Jan Jiří slezským evangelickým stavům zachování všech předbělohorských výsad. S tímto akordem 17. července 1621 vyslovil souhlas i císař Ferdinand. Na základě této listiny se Slezsko vzdalo císaři. Díky tomu ve Slezsku neprobíhala rekatolizace v takové míře jako v Čechách a na Moravě. Dokonce v části Slezska, které spadalo pod správu říše, byly zachovány všechny předbělohorské výsady.
Schleiz
je město ležící v durynské oblasti Vogtland, oblasti zalesněných kopců na hranicích Durynska, Saska Bavorska a České republiky.
Sekularizace
znamená obecné potlačení vlivu náboženství a jeho institucí. V historický-právním významu znamená zabrání církevní půdy a majetku světskou mocí. V sociologickém smyslu může znamenat přebírání dříve církevních kompetenci nebo náboženských hodnot státem.
Superior
je přestavený církevního řádu
Strych
Korec, měřice je stará česká plošná míra a také objemová míra užívaná pro sypké látky, jež byla užívána jak v Čechách tak i v jiných evropských zemí. Jeden korec – pražský nebo český je 93 litrů. Podle nařízení z roku 1764 byla hodnota upravena a jeden korec se rovnal 93,54 litrů.
Svatováclavská smlouva
tak se nazývá dokument uzavřený mezi šlechtou a královskými městy roku 1517. Upravovala a narovnávala hospodářské vztahy mezi oběma stavy. Šlechta přiznala měšťanům právo třetího hlasu na sněmech a města naopak musela přiznat šlechtě právo na vaření piva a jinou hospodářskou činnost. Měšťané si takto sice udrželi své politické pozice, ale za cenu velkých hospodářských ústupků. Smlouva také upravovala osobní příslušnost zemských a městských soudů. Byla potvrzena zásada, že každý má být souzen příslušníky svého stavu, jen s několika vyjímkami. Měšťan mohl být pohnán před zemský soud jen byl li polapen skutku na právě cizím, nebo se provinil proti králi, nebo se věc týkala zemských statků. Naopak šlechta příslušela před městské soudy, jen když o to požádala.
Svobodník
též dědíník, královský svobodník, bylo označení pro čast vrstvy selského lidu. Svobodník měl větší majetkovou i osobní svobodu právo na zápys svého majetku do desk zemských. Většinou vycházeli z řad nižší šlechty - zemanové, vladykové, rytíři - kteří neudrželi - většinou ekonomickou chybou-, své společenské postavení a vliv, ale díky zvykovému právu si dál nárokovali četná práva a privilegia. Vedle privilegií plnili svobodníci i základní zemské povinnosti, mezi něž patřila povinnost berní, robotní a vojenská.
Svobodný lán
vlastnily ho například rychtáři a byl to lán pole osvobozen od daní a robot. Lány se dělili na čtyři druhy:
Královský lán 45-50 hektaru
Zemský neboli pražský lán 18,4 hektaru
Selský lán 23 hektaru
Kněžský lán 25,6 hektaru
Syndik
zmocněný zástupce, nebo též představitel.
