Slovník N
Nejvyšší královský komoří
byl v dvanáctičlenném kolegiu čtvrtým nejvyšším stavovským zemským úředníkem Českého království. Stejně tak na Moravě patřil mezi sedm nejvyšších zemských úředníků. Podílel se na chodu zemského soudu. Pod jeho jurisdikci spadaly majetkové a trestní zaležitosti šlechtického stavu. Komorník byl původně dvorským úředníkem, který spravoval knížecí šaty, šperky, skvosty a samozřejmě finance. První zmínky o nejvyšším komorníkovi pocházejí z let 1177 - 1178. Jako správce komory spravoval královy příjmy a zároveň byl nejvyšším hospodařským a finančním úředníkem. Podstatnou složkou příjmů komory byly soudní pokuty, proto vykonával i soudní funkce. Možná právě proto byla jeho činnost stále více spojována se zemským soudem a nakonec se proměnil v zemského úředníka. Ve třináctém století tento úřád většinou zástávali příslušníci šlechtického rodu Hrabišiců, ale nedrželi jej dědičně. Ve 13. a 14. století v králově nepřítomnosti předsedal zemskému soudu. Po ukončení husitských válek se stal úřadem stavovským a stabilizoval se v hirearchii nejvyšších státních úředníků na čtvrtém místě. Podle dohod z let 1437 a 1497 tento úřád obsazovali jen páni. To bylo potvrzeno i v Obnoveném zřízení zemském v roce 1627. Před Bílou horou byl jmenován na doživotí, po roce 1627 jen na pět let. Před rokem 1620 přísahal stavům a od roku 1627 jen králi a jeho dědicům. Do zániku mistodržitelského kolegia v roce 1748 byl jedním s jeho jedenácti řádných členů. Velká změna nastala za vlády císaře Josefa II., který s tohoto úřadu udělal formální a čestnou funkci. Dočasně byl komoří postaven do čela Apelačního soudu.
Nejvyšší dvorský sudí
německy Oberster Hofrichter, latinsky summus iudex curiae, byl v pořadí sedmým nejvyšším zemským stavovským úředníkem. Předsedal dvorskému soudu, do jehož jurisdikce spadala královská léna a do roku 1497 i agenda odúmrti, a u kterého byly vedeny desky dvorské, později manské nebo lenní. Úřad byl zrušen Josefem II. v roce 1783. Původně se jednalo o královského úředníka, který je poprvé zmiňován v roce 1170 za vlády druhého krále Vladislava I. Tento úředník zastupoval knížete, později krále v soudnictví , musel mít proto odbornou právní kvalifikaci. Ve 30. letech 14. století za vlády Jana Lucemburského vznikl dvorský soud, kterému předsedal právě dvorský sudí. Poprvé se v pramenech vyskytuje roku 1337. Do jeho jurisdikce spadali přímí královi služebníci např. rychtáři královských měst, především ale manské zaležitosti a záležitosti těch cirkevních statků , které s králem pojila zakladatelská práva. Za vlády Jagellonců jeho význam ztrácel na významu, tak jak ztrácel význam dvorský soud. Mezi dvánáct nejvyšších zemských úředníků byl zařazen až jako poslední v roce 1549, kdy bylo přepracováno Vladislavské zřízení zemské. Mohl se jím stát pouze příslušník vyšší šlechty. Obnovené zřízení zemské 1627 funkci ponechalo jako čistě formální. V předbělohorském období byl jmenován na doživotí a po Bíle hoře po roce 1627 na pět let. Před Bílou horou přísahal králi a stavům, po ní pouze králi a jeho dědicům. Do zániku místodržitelského kolegia v roce 1748 byl jedním s jeho jedenácti řádných členů. Dvorský soud a s ním i úřád dvorského sudího byl zrušen dekretem z 14. dubna 1783 během josefinských reforem. Přestože byl v hierarchii úřad nejvyššího dvorského sudího výše než úřad karlštejnského purkrabího, karlštejnský purkrabí byl ale finančně hodnocen lépe. Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka za vykonávání úřadu karlštejnského purkrabího pobíral 8 000 ročně, po svém povýšení na na nejvyššího dvorského sudího v druhé polovině 17. století, byl jeho plat pouze 400 tolarů ročně.
Seznam dvorských sudí Českého království:
Nejvyšší sudí:
- 1170 Zvěst
- 1175 - 1178 Čéč
- 1183 - 1187 Jan
- 1189 Předota
- 1192 - 1199 Ratibor
- 1205 - 1212 Budivoj
- 1212 Ctibor
- 1212 - 1222 Dalibor
- 1222 - 1229 Zaviš
- 1234 - 1229 Albert ze Slivna
- 1234 Aldik
- 1238 Albert
- 1240 Mikuláš
- 1240 - 1241 Zbislav
- 1241 Sulislav
- 1242 Čéč
- 1244 Ctibor
- 1249 - 1255 Pomněm
- 1256 - 1264 Drslav
- 1277 Děpolt z Rýzmberka
- 1277 - 1279 Oneš
- 1284 - 1287 Boleslav ze Smečna
- 1295 Sezema
- 1309 - 1324 Oldřich z Říčan
- 1328 - 1340 Oldřich Pluh z Rabštejna
- 1343 - 1394 Ondřej z Dubé
Dvorští sudí:
- 1337 - 1343 Jenec z Grunberka
- 1347 Hynek z Valdštejna
- 1351 Dětřich Špaček z Kostomlat
- 1356 - 1359 Zdeněk ze Šternberka
- 1363 - 1365 Boreš z Rýzmburku a z Oseku
- 1381 Jaroslav ze Šternberka
- 1383 - 1387 Beneš Škopek z Dubé a z Liběšic - poprvé
- 1394 - 1395 Burkard Strnat z Janovic na Vožici
- 1397 Břeněk z Rýzmburka a ze Skály - poprvé
- 1398 Beneš Škopek z Dubé a z Liběšic - podruhé
- 1403 - 1406 Břeněk z Rýzmberka a ze Skály - podruhé
- 1408 - 1419 Albrecht z Koldic na Bílině
- 1437 - 1441 Albrecht z Koldic na Bilíně
- 1453 - 1466 Jan Zajíc z Hazmburka na Kosti
- 1469 - 1490 Jaroslav Berka z Dubé na Lipé
- 1490 - 1500 Jiří Berka z Dubé na Lipé
- 1500 Mareš ze Švamberka
- 1503 Zdeněk Lev z Rožmitálu na Blatné
- 1503 - 1510 Jindřich Albrecht z Kolovrat na Krakovci
- 1512 - 1534 Václav Bezdružický z Kolovrat na Košátkách
- 1534 Jan ze Švamberka
- 1538 - 1541 Jan III starší Popel z Lobkowicz na Zbiroze
- 1544 - 1549 Jindřich starší ze Švamberka na Zvíkově
- 1549 - 1554 Adam I ze Šternberka na Zelené Hoře
- 1557 - 1558 Jan ze Švamberka na Milivsku
- 1560 - 1577 Adam ze Švamberka na Přimdě a Volši
- 1577 - 1583 Jan z Valdštejna na Sedčicích
- 1584 - 1585 Jiří Bořita z Martinic na Smečně
- 1592 - 1596 Václav z Říčan na Hořovicích
- 1597 - 1599 Adam II. ze Šternberka
- 1599 - 1602 Volf Novohradský z Kolowrat
- 1603 - 1609 Jan Jiří ze Švamberka na Orlíka
- 1609 - 1610 Ferdinand z Donína
- 1610 - 1611 Jan Sezima z Ústí
- 1611 - 1617 Vilem Slavata z Chlumu a Košumberka
- 1616- 1618 Jindřich Matyáš z Thurnu
- 1619 - 1620 Petr II ze Švamberka na Třeboni a Orlíku
- 1623 - 1628 Jindřich Libštejnský z Kolawrat
- 1628 - 1634 Vilém mladší Popel z Lobkowicz na Bílině
- 1635 Jáchym Oldřich Slavata z Chlumu a Košumberka
- 1645 - 1648 Heřman Czernin z Chudenic
- 1649 - 1650 Jindřich Volf Berka z Dubé
- 1650 - 1651 Kryštof Ferdinand Popel z Lobkowicz
- 1651 - 1672 Ferdinand Vilem Slavata z Chlumu a Košumberka
- 1673 - 1685 Jan Jiří Jachym Slavata z Chlumu a Košumberka
- 1685 - Jan František Bruntalský z Vrbna
- 1688 - 1695 Karel Maxmilian Lažanský z Bukové
- 1695 - 1708 Antonín Jan Nostic-Rieneck
- 1708 - 1714 Jeroným Hieronymus Colloredo
- 1714 - 1719 František Josef z Valdštejna
- 1719 - 1721 Josef František Bruntalský z Vrbna
- 1721 - 1733 František Josef Czernín z Chudenic
- 1734 - 1747 Filip Josef Gallas
- 1747 - Karel Gotthard ze Schaffgotsche
- 1748 - 1759 Václav Kazimír Netolický z Eisenberka
- 1760 - 1766 Arnošt Vilem ze Schaffgotsche
- 1766- 1774 František Antonin Nostitz-Rieneck
- 1774 - 1781 František Antonin Nostitz-Rieneck
- 1784 - 1792 Prokop Lažanský z Bukové
Nevolník
byl ve středověku nájemce půdy. Byl podřízen majiteli půdy. Nemohl bez souhlasu svého pána změnit místo pobytu. Musel robotovat na panském, odvádět poddanské dávky, žádat o povolení k sňatku. Robotovalo se v průměru asi 12 hodin denně. S dvou hodinovou polední pauzou. Nevolnictví zrušil císař Josef II. v roce 1781.
