Slovník I
Inkolát
Státní příslušnost čili právo státního občanství, měl až do poloviny19.století veliký význam v právních dějinách Českého státu. Jen ten, kdo nabyl v zemích koruny České domovské právo, mohl tu držet svobodné zemské statky, měl přístup k veřejným úřadům a směl vykonávat práva politická. Inkolát byl pro všechny země koruny České společný a byl takto nejlepším důkazem, že všechny její země tvoří jeden společný a nerozdílný stát. Cizinci, kteří nebyli přijati za české obyvatele, čili, jak se později říkalo, kteří se nehabilitovali k zemi, tyto práva neměli. Toto privilegium si čeští stavové vymohli již na králi Janu Lucemburském v korunovační listině z roku 1310, a také pozdější čeští králové museli toto privilegium potvrzovat. Královská potvrzení byla pak převzata do všech zemských zřízení. Inkolát se nedá srovnávat s moderním právem občanství. Byl právem státního občanství z hlediska starého stavovského státu, v němž vykonávání politických práv záviselo na držení nemovitých statků v zemi. V případě, že dotyčný měl vykonávat veřejnou funkci, nestačilo mu, aby měl jen domovské, právo, ale musel mít i nemovitý majetek na území Čech. Mohl být zemským úředníkem na Moravě nebo ve Slezsku jen tehdy, měl-li tam statek, a podobně musel Moravák nebo Slezák.
https://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/inkolat
Interim
z latiny dočasný, prozatimní řád.
