Slovník Ča
Čáslavský sněm
Časlavský sněm proběhl v čáslavském kostele sv. Petra a Pavla ve dnech 3.-7. června 1421. přestože se mělo původně jednat o generální sněm zemí koruny české, zůčastnili se ho jen zástupci orebitů, pražanů, táborů, a někteří čeští katoličtí šlechticové. Zikmunda Lucemburského na sněmu zastupovaly Půta s Častalovic a Aleš Holický ze Šternberka. Dále zde byly přítomní husitští duchovní:
Konrád z Vechty
Jan Želivský
Jan z Příbrami
moravskou šlechtu na sněmu zastupovali:
Vilém z Pernštejna
Jan z Lomnice
Petr Strážnický z Kravař
Jindřich z Lipé
Jošt z Rosic
Jan Bítovský z Lichtenburka
Jednání se týkalo prosazování čtyř artikul a uznání Zikmunda Lucemburského českým králem. Jednohlasně bylo přijato prosazování a hájení čtyř artikul pražských a to i katolíky s podmínkou, že závazek bude platit pouze dokud a pokud se podaří univeritním mistrům obhájit pražské artikuly před mezinárodním cirkevním fórem. I přes snahu Zikmundových vyslanců, kteří přednesli jeho list, ve kterém projevil vůli dále jednat o artikulech a smířlivě urovnat spor, byl označen za zjevného tupitele pravd svatých a za nehodného trůnu. Část především moravské šlechty se odmítla na místě vývázat s poslušnosti krále, protože něktří z nich byli přítomní jeho korunovace v létě 1420 a vyžadali si šestitýdenní lhůtu k vyjádření. Tuto záležitost předložili ke schválení moravskému sněmu v Brně konaném ve dnech 11.-14. června 1421, a na základě usnesení tohoto sněmu se Morava od sezazení Zikmunda s českého trůnu distancovala. Čáslavský sněm jmenoval 20 člennou zemskou vládu jež měla spravovat věci veřejné do 28. září 1421 pokud do té doby nebude přijat nový král.
Táto zemská vláda se skladala s těchto členů:
zástupci Starého Města pražského
Jan Kněževský
Lidéř z Radkovic
zástupci Nového Města pražského:
Jan Charvát
Pavlík z Domu Rychtářova
představitelé dalších královských měst:
Vacek ze Žatce
Matěj Pražák z Hradce Králové
Petr Hostic z Kouřimi
Franc z Rožmitálu za Kutnou Horou
zástupci Tábora:
Jan Žižka z Trocnova
Zbyněk z Buchova
zástupci panského stavu:
Čeněk z Vartenberka
Hynek Krušina z Lichtenburka
Oldřich Vavák z Hradce
zastupci panského stavu katolíci:
Oldřich z Rožumberka
Jindřich Berka z Dubé
zástupci stavu rytířského:
Jan Sádlo ze Smílkova
Onež z Měkovic
Mikuláš Barchovec z Dašic
Milota z Chřenovic na Bohdanči
Řešením problémů dochvních byli pověřeni:
Jan Želivský
Jan z Příbrami
Praktické výsledky sněmu byli mizivé. Moravská šlechta od husitů odpadla a protimní vláda nikdy nefungovala.
Česká koruna
byla zřízena roku 1527 v Praze, Její uplný název byl rada komory královské. Jejím zřizovatelem byl Ferdinand I. Jeho snahou bylo vytvoření nezavislého úřadu, který by nemohli ovlivnit především stavové, a také chtěl mýt pod kontrolou správu královských financí. Tento úřad obsazoval král placenými úředníky, kteří se zodpovídali pouze jemu. Původně v jejím čele stál nejvyšší nebo starší rada a s ním čtyři placení radové. Působnost komory se vztahovala na celou Českou korunu. Česká koruna byla zrušena v roce 1745 za vlády Marie Terezie.
Český zemský soud
neboli Zemský soud český, německy: Böhmisches Landrecht, latinsky: iudicium terre bohemiae, vznikal v letech 1260 - 1270 a od poloviny 15. století do roku 1621 fungoval jako nejvyšší soud Království českého. Zemský soud rozhodoval civilní, trestní a majetkové spory české šlechty a do roku 1402 k němu mohl podat žalobu na šlechtice i poddaný. Zasedal čtyřikrát do roka v tzv. suchých dnech na Pražském hradě ve staré sněmovně poblíž Vladislavského sálu a jednalo se před ním zásadně ústně. Od počátku se však z jednání vedly písemné záznamy, ze kterých později vznikly zemské desky, v níchž se zaznamenávaly výnosy a rozsudky soudu. Soudu formálně předsedal český král, ale řídil jej zemský sudí. Mohl jím být jen pán, stejně jako ostatní přísedící, zemským písařem mohl být i nižší šlechtic. Počet přísedících, neboli kmetů, se ustálil na dvanácti a pro soudní jednání jich muselo být přítomno sedm. Soud rozhodoval volně s odkazem na staré zvykové právo. Takto vynesený rozsudek v určité věci se stal vzorem pro podobné případy, takže vlastně fungoval na principu precedentů. Tím vytvářel zemské právo. Proti rozhodnutí zemského soudu nebylo odvolání. Pouze v případě trestu smrti, mohl panovník udělit milost. Vykonavatelem rozhodnutí Českého zemského soudu byl nejvyšší purkrabí, který také mohl krále u soudu zastupovat. Finanční zájmy krále hajil u soudu nejvyšší komorník. V průběhu 15. a 16. století zemský soud ztrácel svůj prvořadý význam, zasedal už jen třikrát ročně a v letech 1440 - 1453 a 1467 - 1485 dokonce nezasedal vůbec. Původní volnost nalézání práva mu na víc omezilo Vladislavské zřízení zemské. Přesto se v této době rozšířil počet přísedících. Pánů zůstalo dvanáct, ale k nim přibylo osm rytiřů, kteří do té doby mohli působit jen u menšího soudu. Po vydání Obnoveného zřízení zemského se situace změnila ještě víc v neprospěch šlechty. Nejvyšším soudcem se stal panovník, ústní jednání bylo nahrazeno písemným, soud opustil precedenční právo a proti jeho rozhodnutí bylo možné podat revizi k české dvorské kanceláři.
