Slovník b
Basilejská kompaktáta
jsou výsledkem dohody mezi basilejským koncilem a zástupci husitských Čech a Moravy, která byla vyhlášena 5. července 1436 v Jihlavě. Přinesla ukončení husitské revoluce a nastolení soužití katolíků a utrakvistů. Jejich přijetí bylo výsledkem dlouhodobého jednání a poznání, že husitské Čechy nelze zničit zbraní. Za českou stranu obhajovali program čtyř pražských artikulů Jan Rokycana (pražané), Mikuláš Biskupec z Pelhřimova (táboři), Petr Payne a Oldřich ze Znojma (strana sirotků). V čele poselstva stál Prokop Holý a Vilém Kostka z Postupic.
Program čtyř pražských artikulů
1. přijímání pod obojí způsobou jako podmínka spasení (pro všechny) před koncilem hájil Jan Rokycana, proti němu stál chorvatský dominikán Jan z Dubrovníku
2. trestání smrtelných hříchů bez rozdílu postavení před koncilem hájil kněz Mikuláš Biskupec z Pelhřimova, proti němu stál Jiljí (Giles) Chartier, synovec největšího Husova odpůrce v Kostnici Jeane Gerzona
3. svobodné kázání Slova Božího hájil Oldřich ze Znojma proti německému dominikánovi Heinrichu Kalteisenovi, inkvizitoru a velkému znalci kacířských nauk
4. odnětí světského majetku církvi (omezení přepychu a světské moci církve) hájil Petr Payn, v Čechách známý jako mistr Engliš, proti barcelonskému arcijáhenu Janu Palomarovi, nejvýznamnějšímu účastníku této debaty
Disputace probíhaly od 10. ledna 1433 do 13. dubna 1433. Šest dní jednání bylo věnováno slavnostním zasedáním a obecným otázkám, úvodní výklady k artikulům zabraly dvacet sedm dní a repliky dalších osmnáct dní. Nepřinesly přesvědčivé výsledky, a když se husitská delegace rozhodla pro nedostatek peněz k odjezdu z Basileje, koncil vyslal do Čech legaci v čele s biskupem Filibertem a auditorem Janem Palomare, aby se pokračovalo ve vyjednávání v Praze. Po bitvě u Lipan v roce 1434 získali v Čechách převahu umírnění utrakvisté a byla větší vůle k dohodě. Další jednání probíhala v Řezně, v Basileji, v Brně, ve Stoličném Bělehradě a v Jihlavě. Na posledním jednání v Jihlavě byla sepsána definitivní podoba kompaktát i souvisejících dokumentů, listiny byly opatřeny pečetěmi legátů koncilu, Zikmunda a moravského markraběte Albrechta. Slavnostně byla vyhlášena 5. července 1436 na jihlavském náměstí, kde je v latině přečetl Jan Rokycana. Následujícího dne byla přečtena v češtině při slavnostní bohoslužbě v chrámu sv. Jakuba Většího.
Bayereuth
česky Barout je město ležící v severním Bavorsku. Je hlavním městem vládního obvodu Horní Franky a zemského okresu Bayreuth. Zároveň se jedná o městský okres. Původně ale bylo hlavním městem markrabství Bayreutského, jako sídelní město markraběte Kristiána, syna kurfiřta Jana Jiřího Braniborského. Ten sem přeložil roku 1603 svoji rezidenci z Plassenburku. Byl znám jako ostrůvek náboženské tolerance po třicetileté válce. Žili zde vedle sebe katolíci, evangelíci i židé. S územím Bayreuthu byly úzce spjaté s osudy Ašska. K Bavorsku byl Bayereuth připojen roku 1810.
Bergfrit
je převážně okrouhlá hlavní věž hradu. V případě potřeby sloužila jako poslední útočiště obránců hradu. Z těchto důvodů byla přístupná pouze po snadno odstranitelném můstku ve vyšším patře. Z počátku byl bergfrit úmístěn volně za hradbou, později byl stavěn v linii opevnění.
Berní rula
Je to první úplný soupis daňových povinností v Českém království z roku 1654. V roce 1652/53 rozhodl stavovský sněm o provedení soupisu všeho berni podrobeného majetku v Čechách. Byly ustanoveny čtyři visitační komise, které byly složeny ze čtyř osob, jednoho zástupce za každý stav. Ty měly za úkol navštívit všechna panství a statky, prohlédnout vsi, poddanská pole a pořídit soupis berni podléhajících poddaných a stanovit počet osedlých pro každou ves. Osedlý byl berní jednotkou, která se rovnala jednomu sedlákovi nebo čtyřem chalupníkům či osmi zahradníkům. Podle jejich počtu byly určovány berní podíly toho kterého panství a kraje. Výsledkem „generální visitace země“ je berní rula, která se datuje do roku 1654.
Berní a urbariální patent
Na základě josefského katastru došlo 10. února 1789 k vydání berního a urbariálního patentu. Podle tohoto patentu muselo poddanému zůstat na vlastní obživu, výrobní náklady a poplatky 70% hrubého výnosu. Daně z poddanské povinnosti, tj. platební povinnost státu, vrchnosti a církvi, nesměly přesáhnout 30% výnosu usedlosti. Tento patent byl zrušen Leopoldem II. krátce po Josefově smrti. Živá historie, březen 2021
