Bečvárky B

14. 5. 2024

Páni z Vřesovic byli český rytířský rod. Za předky rodu jsou považováni vladykové Medvídkové z Vřesovic. Zakladatelem rodu byl v 15. století husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic. V roce 1467 se rod rozdělil na pět větví: Kyšperskou, Doubravskou, Kostomlatskou, Brozanskou a Žlutickou.

Kostomlatští z Vřesovic založil v roce 1467 Jakub Kostomlatský z Vřesovic. V roce 1696 tato větev vymřela po meči. Poslední členem rodu byl Volf Rudolf, kterým rod v roce 1690 vymřel po meči.

Radslav Kostomlatský Vřesovec z Vřesovic se narodil v roce 1580 a zemřel roku 1660. Byl synem Jaroslava Kostomlatského Vřesovce z Vřesovic. Absolvoval studijní cestu po západní Evropě. Zastával úřad krajského hejtmana Čáslavského kraje. Byl dvakrát ženatý. Jeho druhou manželkou se stala Johanka z Geršdorfu. Z manželství se narodil syn Petr Mikuláš a dcera Alena. Z prvního manželství měl syna.

Petr Mikuláš Kostomlatský Vřesovec z Vřesovic se narodil v roce 1625 a zemřel roku 1696. Byl synem Radslava Kostomlatského Vřesovce z Vřesovic a jeho druhé manželky Johanky z Geršdorfu. Zemřel bez potomků.

Haugvicové jsou starobylý šlechtický rod, jehož kořeny sahají do přelomu 8. a 9. století. Podle rodinných legend pocházejí z franské šlechty z doby karolínské. Souvislý rodokmen začíná rokem 1225. Své jméno získal rod podle vesnice Haubitz, která je poprvé zmiňována v roce 1350 jako Haugewicz. Prvním doloženým Haugvicem byl Leopold ab Huguwitz, který byl zakladatelem rodové linie, která nese označení „Linie von Haugwitz“. Potomci zakládající linie přišli ve druhé polovině 13. století z Lužice do Slezska, kde se rod začal postupně rozšiřovat a rozvětvovat do Saska. Mezi nejznámější linie, které působily v českých zemích a habsburské monarchii patří Haugvicové z Biskupic a Haugvicové z Malé Obiše. Hlavní rodová větev zůstala v Sasku, kde o ní zprávy mizí v 17. století.

František Ferdinand Haugvic

Ernst Gideon Laudon se narodil v roce 1717 a zemřel roku 1790. Byl synem Otto Gerharda Loudona. Pocházel z nemajetné protestantské rodiny nižší šlechty, která se v 15. století usadila v Livonsku. Kvůli finanční tíži nedosáhl vysokého školního vzdělání. V patnácti letech vstoupil do carské armády, se kterou se zúčastnil v letech 1733 – 1735 války o polské dědictví. V letech 1735 – 1739 se účastnil tažení carské armády proti krymským Tatarům. V roce 1737 získal hodnost poručíka a v roce 1739 hodnost nadporučíka. Po návratu domů se z finančních důvodů ucházel o službu ve švédské armádě, kterou však nezískal, proto se obrátil na rakouskou armádu, kde díky několika doporučujícím dopisům získal 1. května 1744 místo velitele setniny rakouské armády pod vedením barona Trencka, se kterým se seznámil v Rusku. 1. května 1746 byl převelen k hraničářskému pluku v Chorvatsku v městě Bunič, kde se stal opět velitelem setniny a byl povýšen na majora. Za potlačení vzpoury v červnu 1751 byl patentem z 20. dubna 1753 povýšen na podplukovníka. V roce 1756 se přesunul do Čech, kde bojoval proti pruské armádě. 25. srpna 1757 byl povýšen na generálmajora. 7. března 1758 získal jako jeden z prvních tzv. malý kříž, jehož majitel se stal rytířem vojenského řádu Marie Terezie. Řád byl založen v roce 1757. 25. července 1758 získal hodnost polního podmaršálka. 5. prosince 1758 byl oceněn velkokřížem Řádu Marie Terezie. Bylo to nejvyšší ocenění, které v té době mohl v Rakousku získat. 5. března 1759 byl povýšen do panského stavu s predikátem svobodný pán von Loudon. Byl mu přidělen do vlastnictví pěší pluk, kterému zemřel původní majitel, čímž získal lepší postavení v armádě a hodnost plukovník- majitel. 20. ledna 1762 požádal Laudon Marii Terezii o zbavení velení, protože se nechtěl účastnit defenzivního boje. Marie Terezie mu vyhověla a Laudon se stal pouze velitelem armádního sboru a do konce sedmileté války se již nezúčastnil žádných velkých bojů. V roce 1769 doprovázel císaře Josefa II. na společných Prusko - rakouských manévrech okolo Nisy. Při této příležitosti si císař uvědomil, jak schopné má vojevůdce a povýšil Laudona na velícího generála. Získal také post v úřadu válečného rady a císařsko-královského válečného rady. V roce 1775 abdikoval ze zdravotních důvodů na post zemského vojenského velitele na Moravě. 26. února 1778 byl povýšen na polního-maršálka, což byla nejvyšší hodnost v rakouské armádě. Od roku 1789 až do své smrti byl vojenským guvernérem v habsburském Srbsku. 20. ledna 1790 byl jmenován generalissimem.

Byl ženatý s Klárou Hagenovou. Z manželství se narodily dvě děti, které však zemřely ve velmi nízkém věku.

Laudon byl autorem díla s názvem „Projekt, jak by bylo možné si počínat v případné defenzivě nebo ofenzivě proti Turkům“. Originál díla je dnes ve Vídeňském válečném archívu.

Z jeho jména pochází zvolání „himmel laudon“, kterou údajně volali vyděšení Prsové. Kolem roku 1757 také vznikla česká lidová píseň „Generál Laudon jede skrz vesnici“.

Královská komora byla založena 1. ledna 1527 králem Ferdinandem I. jako centrální finanční úřad, jehož hlavní náplní bylo hrazení výdajů na potřeby panovníkova dvora, jako byly potraviny, obrok pro koně, sukno a hedvábné zboží na oblečení, na platy dvořanů a služebníků. Výdaje měly být kryty z vlastních příjmů komorních statků, které nebyly závislé na povolení stavovských sněmů. Úřad tvořili šacmistr, dva radové, pokladník, sekretář, registrátor a několik písařů. Pevný řád komory byl ustanoven 1. září 1537. Královské komoře byly podřízeny česká, dolno a hornorakouská a uherská komora. Personálně byla také rozšířena. Do čela komory byl postaven superintendant, čtyři radové, dva sekretáři, dvorní pokladník, účetní, taxátor a registrátor. Záležitosti se projednávaly a rozhodovaly na grémiích. V roce 1564 po smrti krále Ferdinanda I. se agenda dvorské komory zmenšila. Důvodem byly vlastní dvory a úřady arcivévodů Karla a Ferdinanda ve Štýrském Hradci a v Innsbrucku. Činnost královské komory se omezila na říši, Rakousy nad Enží, Rakousy pod Enží a království České a Uherské. 1. července 1568 pak dostala komora nový přepracovaný a rozšířený řád. Šéf dvorské komory dostal titul prezidenta a referáty radů byly rozděleny podle zemí. Jedna část zůstala ve Vídni, kde obstarávala s arcivévody vládu v Rakousích a Uhrách, druhá přesídlila do Prahy. V roce 1608, kdy se Rudolf II.zřekl vlády ve prospěch svého bratra Matyáše, převzal Matyáš válečné a komorné rady ve Vídni. Po Rudolfově smrti se komora zasespojila a úřady byly přeneseny do Vídně. Dvorská komora existovala až do roku 1848, kdy byla změněna na ministerstvo financí.

ODKAZY

https://www.cestyapamatky.cz/kolinsko/becvarky

https://ipac.svkkl.cz/arl-kl/cs/detail-kl_us_auth-0274475-Becvarky-cesko-zanikla-obec/

http://www.genealogie.cz/uploads/media/lghsp11-05-06.pdf

https://cs.wikipedia.org/wiki/Fir%C5%A1icov%C3%A9_z_Nabd%C3%ADna

https://cs.wikisource.org/wiki/Ott%C5%AFv_slovn%C3%ADk_nau%C4%8Dn%C3%BD/My%C5%A1ka_ze_%C5%BDlunic

https://www.historiekekave.cz/clanky/bartosov/bartosov-c.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C3%A1ni_z_V%C5%99esovic

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pachtov%C3%A9_z_R%C3%A1jova

https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Josef_Pachta_z_R%C3%A1jova

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ernst_Gideon_von_Laudon

Použitá literatůra