HISTORIE KE KÁVĚ

Jiří z Poděbrad a z Kunštátu se narodil roku 1420 a zemřel v roce 1471. Byl synem Viktorina z Kunštátu a na Poděbradech. Jeho matka je neznámá. Uvažuje se o Anně z Vartenberka, ale proto neexistují žádné pramenné důkazy. Pocházel z poděbradské větve. Po smrti svého otce v roce 1427 jej nejprve vychovával strýc Boček III. z Kunštátu a po jeho smrti, někdy v letech 1429–1430, se novým poručníkem stal Heralt z Kunštátu z líšnické rodové větve. Jiří byl od mala vychováván v duchu husitských zásad. Velkého vzdělání se mu však nedostalo. Kaplan ho naučil číst a psát, ale na cizí jazyky nedošlo. Jízdě na koni a zacházet se zbraní ho naučil sám strýc. Mezi významné politické osobnosti však pronikl velmi rychle. 8. března 1440 byl ustanoven hejtmanem boleslavského landfrýdu. V roce 1444, po smrti Hynce Ptáčka z Pirkenštejna, se stal vůdcem sjednocených východočeských landfrýdů. 27. dubna 1452 byl zvolen zemským sněmem za správce Českého království. Po smrti Ladislava Pohrobka 23. listopadu 1457 byl Jiří z Poděbrad dne 28. března 1458 zvolen českým králem. Od začátku své vlády se musel vyrovnávat s obtížným mezinárodně politickým postavením. Byl považován za husitského kacíře, a odsuzovali jej také za jeho zády za nízký původ. Byl osočován, že se panovnického trůnu zmocnil neprávem. 23. prosince 1466 byl papežem Pavlem II. z katolické církve exkomunikován. Byl průkopníkem myšlenky sjednocené Evropy, která však nenašla u ostatních panovníků pochopení. Svou politickou obratností si získal velký respekt. Uplatnil se také jako schopný válečník. Vynikal svými státnickými a organizačními schopnostmi. Jiří z Poděbrad byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou byla Kunhuta ze Šternberka, dcera Smila Holického ze Šternberka. Z tohoto manželství se narodilo šest dětí, které se dožily dospělosti Boček, Viktorín, Barbora, Jindřich a dvojčata Kateřina a Zdeňka. Druhou manželkou se stala Johana z Rožmitálu, se kterou měl syna Jindřicha mladšího zvaného Hynek a dceru Ludmilu.

 Saské kurfiřtství byl státní útvar na území dnešního Německa a jedno z kurfiřtství Svaté říše římské. Jeho vznik je datován rokem 1356, kdy císař Karel IV. přiřkl svou Zlatou bulou kurfiřtský titul společně s úřadem říšského vikariátu Rudolfovi vévodovi Saska – Wittenberska z rodu Askánců. Po vymření wittenberské větve Askánců v roce 1422 udělil císař Zikmund Lucemburský Wittenberské vévodství včetně kurfiřtského titulu Fridrichovi IV. Míšeňskému z rodu Wettinů. Sasko-Wittenberské vévodství tvořilo od roku 1527 tzv. Kurfiřtský kraj. S koncem Svaté říše římské se v roce 1806 Sasko přeměnilo na království a saský kurfiřtský titul zanikl.

Pluhové z Rabštejna byli starý český původně vladycký rod. V 15. století byl rod povýšen do panského stavu. Svůj přídomek z Rabštejna odvozovali od hradu Rabštejn na řece Střele v západních Čechách. Za zakladatel rodu je považován Oldřich, který je zmiňován v roce 1267 jako majitel Pluhova Žďáru.  V Čechách rod vymřel na konci 16. století.

Hynčík Pluh z Rabštejna byl synem Šebestiána Pluha z Rabštejna. V roce 1467 bojoval v Čechách. V roce 1489 stál v čele levlářů. Měl syny Hanuše, Šebestiána, Hynčíka, Beneše, Kryštofa a Štěpána.

Hanuš (Jan) Pluh z Rabštejna zemřel 14. srpna 1537 bez potomků. Byl synem Hynčíka Pluha z Rabštejna. Hanuš byl dobrý hospodář. V roce 1526 podpořil volbu Ferdinanda I. V letech 1527-1535 zastával úřad hejtman německých lén. V roce 1528 se stal dvorským maršálkem. V letech 1533-1537 byl nejvyšším kancléřem.

Kašpar pluh z Rabštejna zemřel v roce 1582 bez potomků. Byl synem Kryštofa Pluha z Rabštejna. Byl přívržencem Lutherova učení a jedním z vůdců stavovského povstání.  V roce 1547 uprchl do Saska, a poté do Polska. Všechen jeho majetek mu byl zkonfiskován. On sám byl odsouzen k trestu smrti. Maxmilián II. mu udělil milost a povolil návrat do Čech. V roce 1572 se oženil.