HISTORIE KE KÁVĚ

Zajícové z Hazmburka byli český šlechtický rod. Pocházeli z valdecké větve rozrodu Buziců, která se rozdělila na valdeckou a žebráckou. Rodovým sídlem rodu se stal ve 14. století hrad Hazmburk, podle kterého přijali i svůj přídomek. Za společného předka je považován Dětřišek, syn Buzův, významný a vlivný velmož, který zahynul v roce 1110 v bitvě u Trutiny. Zakladatelem hazmburské větve rodu se stal Zbyněk Zajíc „Zámořský“ z Hazmburka, který koupil hrad Klapý, později přejmenovaný podle dobové módy na Hazmburk. Zejména ve 14. a 15. století zastávali členové rodu významné úřady na panovnickém dvořea podařilose jim nashromáždit značný majetek. Na přelomu 16. a 17. století přišel rod o většinu majetku. V roce 1663 rod vymřel po meči.

Oldřich Zajíc z Hazmburka zemřel v roce 4. září 1415 bez mužských potomků. Byl synem Viléma Zajíce z Hazmburka a jeho manželky Anny z Libochovic.

Plavenští z Plavna byli původně německý šlechtický rod. Svůj přídomek odvozovali od města Plavno ve Fojtsku. Za zakladatele rodu je považován Jindřich zvaný Bohatý, který získal na konci 12. století Plavno od císaře Jindřicha VI. Ve 14. století se rod dostal do západních Čech. Za husitských válek stál rod na straně katolíků. V roce 1572 česká větev Plavenských z Plavna vymřela.

Jindřich I. z Plavna zemřel v roce 1430.Byl významný saský a západočeský politik. Patřil mezi odpůrce Václava IV. Po vypuknutí husitských válek se přidal na stranu katolíků. Zastával úřad hofrychtéře a míšeňského purkrabího. Měl syna Jindřicha II.

Jindřich II. z Plavna zemřel po 6. dubnu 1483. Byl synem Jindřicha I. z Plavna. Patři mezi přední členy jednoty Zelenohorské. Zastával úřad míšeňského purkrabího. Byl odpůrce krále Jiřího z Poděbrad. Koncem roku 1473 byl zajat Sasy a vězněn na hradě Schellenberg. V roce 1476 byl za velmi tvrdých podmínek propuštěn. Měl se vzdát Plavna a dalších majetků v Čechách. Po propuštění se již Jindřich II. do veřejného života nevrátil. Byl ženatý s Annou z Bünau, se kterou měl syna Jindřicha a dcery.

Jindřich III. z Plavna zemřel v roce 1519. Byl synem Jindřicha II. z Plavna a jeho manželky Anny z Bünau. Byl členem jednoty Zelenohorské. Jindřich byl považován za lstivého člověka a zastával pravidlo, účel světí prostředky. Byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou se stala v roce 1478 hraběnka Matylda ze Sachwarzburku. Z manželství se narodily dvě dcery. Po její smrti se v roce 1503 znovu oženil. Jeho ženou se stala Barbora z Anhlatu. Jindřichovi bylo v té době téměř šedesát let, kdežto jeho manželce pouhých šestnáct. Z manželství se narodili tři synové a dvě dcery.

Jindřich IV. z Plavna se narodil v roce 1510 a zemřel roku 1554. Byl synem Jindřicha III. z Plavna a jeho druhé manželky Barbory z Anhaltu. Po smrti otce v roce 1519 nejprve vyrůstal v opatrovnictví své matky, avšak po jejím sňatku v roce 1521 žil na Hartenštejně pod s ohledem poručníka Zdeňka Lva z Rožmitálu, nejvyššího purkrabího Českého království, kterého ustanovila matka. Podle otcovi závěti z 27. února 1515 byl Hartenštejn určen pouze jemu, a nemohl být považován za možný majetek manželky, pokud by se znovu provdala. Zastával úřad míšeňského purkrabího, což mu umožňovalo hlasování na říšském sněmu.  V roce 1530 doprovázel krále Ferdinanda jako jeden ze čtyř číšníků na říšský sněm v Augsburgu. V roce 1542 byl jmenován králem Ferdinandem I. nejvyšším kancléřem Českého království, královským radou a komorníkem. V roce 1547 se zúčastnil na straně císaře Karla V. bitvy u Mühlbergu a 19. května 1547 kapitulace ve Wittenbergu, která ukončila Šmalkaldskou válku. Na konci černa 1547 se zúčastnil českého zemského sněmu svolaného do Prahy, kde proběhl soud s odbojnými českými pány. V roce 1548 byl jmenován říšským okněžněným purkrabím míšeňským. Zemřel 19. května 1554 při obléhání Plassenburgu. V roce 1532 se oženil s Markétou ze Salm-Neuburgu, se kterou měl dva syny Jindřicha V. a Jindřicha VI.