Bavorov C
Rožmberkové byli starý český šlechtický rod, který pocházel z rozrodu Vítkovců. Zakladatelem Vítkovců byl Vítek I. z Prčice, který rozdělil své panství mezi pět svých synů, kteří založili vlastní rodové linie. Zakladatelem Rožmberků se stal Vítek III. z Prčice a Plankenberku. Své jméno získal rod podle hradu Rožmberk, který založil syn Vítka III. Vok I. z Rožmberka. Základy největšího panství v českém státě byly položeny na přelomu 12. a 13. století. Majetek a moc rodu postupně vzrůstala. Díky zásadě dědičnosti majetku pro nejstaršího syna bylo zabráněno dělení majetku a rod si tak vybudoval dominium, které bylo urbanizováno, mělo své purkrabství i vlastní urbář. Rožmberkové patřili k mocenské elitě, která se často stavěla i proti moci krále. Členové rodu zastávali vysoké úřady, působili jako místodržící, nejvyšší komorníci i maršálkové. V 16. století zaujímal rožmberský vladař nejpřednější místo v hierarchickém systému české šlechty. V roce 1611 však rod vymřel. Posledním členem byl Petr Vok. Po jeho smrti přešlo rodové jmění podle smlouvy z 9. prosince 1484 na Švamberky.
Markéta z Rožmberka zemřela v roce 1357. Byla dcerou Jindřicha z Rožmberka a jeho manželky Elišky z Dobrušky. Provdala se za Bavora III. ze Strakonic. Manželství zůstalo bezdětné.
Petr I. z Rožmberka zemřel v roce 1347. Byl synem Jindřicha z Rožmberka a jeho manželky Elišky z Dobrušky. Několik let strávil v rodinné fundaci ve Vyšším Brodě, kde pravděpodobně získal vzdělání. V roce 1310 převzal po svém otci úřad nejvyššího komorníka království. V roce 1315 se přiklonil na stranu Jana Lucemburského a přiznal se mu k účasti na spiknutí proti němu. Po propuštění Jindřicha z Lipé však změnil názor a 25. dubna 1316 podepsal listinu, kterou se potvrzovalo opětovné přátelství mezi Jindřichem z Lipé a Petrem I. z Rožmberka. V letech 1319–1325 byl zbaven úřadu nejvyššího komorníka, protože se ve sporu mezi králem a českou šlechtou přidal na stranu české šlechty. V roce 1325 mu však úřad byl navrácen a vykonával jej až do roku 1347, kdy zemřel. V roce 1329 se společně s dalšími českými pány zúčastnil křížové výpravy Jana Lucemburské na Litvu. Petr I. patřil mezi významné osobnosti své doby. Zasahoval i do událostí celostátního významu. Finančně podporoval duchovní a sociální ústavy. Petr I. byl zasnouben s dcerou Jindřicha z Lipé, ale toto zasnoubení po zatčení Jindřicha z Lipé v roce 1315 zrušil. Oženil se s vdovou po Václavu III. Violou, dcerou těšínského knížete Měška I. Po její smrti si vzal za manželku Kateřinu, která pravděpodobně pocházela z rodu Vartenberků. Z manželství se narodilo pět synů Jindřich, Petr, Jošt, Oldřich a Jan a tři dcery Mecela, Anna a dcera neznámého jména.
Jméno Petra z Rožmberka bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze.
Petr II. z Rožmberka se narodil v roce 1326 a zemřel roku 1384. Byl druhým synem Petra I. z Rožmberka a jeho druhé manželky Kateřiny. Jako druhorozený mu byla určena církevní dráha. Byl kanovníkem v Pasově, Olomouci a Řezně. V roce 1355 se stal proboštem kolegiální kapituly Všech svatých na Pražském hradě. V roce 1384 mu papež Urban VI. nabídl úřad kardinála, ale Petr jej pravděpodobně kvůli svému zdraví odmítl.
Jošt I. z Rožmberka zemřel v roce 1369. Byl třetím synem Petra I. z Rožmberka a jeho druhé manželky Kateřiny. Po smrti otce v roce 1347 se stal nejvyšším komorníkem. Oženil se s Anežkou z Wallsee. Manželství zůstalo bezdětné.
Jan I. z Rožmberka zemřel v roce 1389. Byl pátým synem Petra I. z Rožmberka a jeho druhé manželky Kateřiny. Byl ženatý se Eliškou z Halsu. Manželství zůstalo bezdětné.
Oldřich I. z Rožmberka zemřel v roce 1390. Byl čtvrtým synem Petra I. z Rožmberka a jeho druhé manželky Kateřiny. Neúčastnil se politického života. V letech 1381–1382 vojensky podpořil Jindřicha ze Schaunberga v rozepři s rakouským vévodou Albrechtem III. Oženil se z Alžbětou z Vartenberka, se kterou měl syna Jindřicha.
Jindřich III. z Rožmberka se narodil v roce 1361 a zemřel roku 1412. Byl synem Oldřicha z Rožmberka a jeho manželky Alžběty z Vartenberka. V letech 1396–1398 a 1400–1403 zastával úřad purkrabího na Pražském hradě. Patřil k hlavním členům Panské jednoty. V roce 1394 a poté také v roce 1402 se podílel na zajetí českého krále Václava IV. Jindřich byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou se stala Barbora ze Schauenbergu. Po druhé se oženil s Eliškou z Kravař a Plumlova, se kterou měl syna Oldřicha a dceru Kateřinu.
Oldřich II. z Rožmberka se narodil v roce 1403 a zemřel roku 1462. Byl synem Jindřicha III. z Rožmberka a jeho druhé manželky Elišky z Kravař. Pod vlivem svého poručníka Zdeňka z Vartenberka zpočátku sympatizoval s husitstvím, později se však obrátil na katolickou víru. V roce 1420 se stal předním spojencem císaře Zikmunda a prostředníkem mezi ním a kališníky. Od roku 1420 zastával úřad hejtmana kraje bechyňského a prácheňského. Po porážce husitů a smrti Zikmunda přispěl k přijetí Albrechta II. Habsburského za českého krále a poté i k uznání nároku jeho syna Ladislava Pohrobka. Byl protivníkem Jiřího z Poděbrad. Oldřich II. se snažil rozšířit a zákonně ukotvit rodinný majetek. K tomu použil i listinná a pečetní falza. Je dochováno 30 kusů padělaných písemnosti a 16 typů pečetí. Dokázal tak upevnit vedle majetkových zisků i postavení rodu v rámci stavovské obce. Vymyslel také pověst o původu Rožmberků ze starého římského rodu Ursini a jednáním s italským rodem Orsini dosáhl oboustranně potvrzené dohody o tom, že jejich smyšlený společný původ je pravda. V období jeho vlády stoupla moc rodu. Zcelil rožmberské dominium, čímž vytvořil vhodnou hospodářskou základnu pro podnikání šlechtického velkostatku, který Oldřichovi potomci vytvořili v 1. polovině 16. století. Oldřich II. se oženil s Kateřinou z Vartenberka. Z manželství se narodili tři synové Jindřich, Jošt a Jan a dvě dcery Perchta a Lidmila.
Jindřich IV. z Rožmberkase narodil v roce 1427 a zemřel roku 1457. Bal nejstarším synem Oldřicha z Rožmberka a jeho manželky Kateřiny z Vartenberka. Od roku 1454 zastával úřad královského hejtmana ve Slezsku a fojta v Šestiměstí. V roce 1456 se účastnil vojenské výpravy proti Turkům, kde se nakazil morem, na který ve věku třiceti let zemřel. V roce 1453 se oženil s Alžbětou ze Schaunbergu. Z manželství se narodila dcera Jana.
Jan II. z Rožmberka se narodil v roce 1430 a zemřel roku 1472. Byl nejmladším synem Oldřicha II. z Rožmberka a jeho manželky Kateřiny z Vartemberka. V roce 1457 se ujal vlády nad rožmberským majetkem po svém zemřelém bratrovi. Na rozdíl od svého otce se přidal na stranu Jiřího z Poděbrad, což otec nesl velmi těžce, protože Jiří z Poděbrad byl jeho hlavním věřitelem. Jan patřil mezi zakládající členy Zelenohorské Jednoty. V květnu roku 1467 vedl neúspěšně bitvu proti vojskům Zdeňka ze Šternberka. V roce 1467 byla na Jana a jeho panství vyhlášena klatba. Jan proto vrátil ke katolické víře. V roce 1454 se oženil s Annou Hlohovskou. Z manželství se narodilo deset dětí, čtyři synové Jindřich, Vok, Petr a Oldřich a šest dcer Kateřina, Barbora, Markéta, Hedvika, Eliška a Johanka.
Jindřich V. z Rožmberka se narodil v roce 1456 a zemřel roku 1489. Byl nejstarším synem Jana II. z Rožmberka a jeho manželky Anny Hlohovské. Jindřich trpěl duševními problémy, proto vládu nad rožmberským panství převedl na svého bratra Voka II.
Vok II. z Rožmberka se narodil v roce 1459 a zemřel roku 1505. Byl synem Jan II. z Rožmberka a jeho manželky Anny Hlohovské. Politické a společenské dovednosti získal na dvoře bavorského vévody Ludvíka Bavorsko-Landhutského. Zprvu byl Vok II. příznivcem protikrále Matyáše Korvína, později se však přidal na stranu krále Vladislava II. V roce 1499 byl jmenován zemským hejtmanem. V roce 1484 uzavřel se Švamberky dohodu o vzájemném dědění, která byla uplatněna po vymření Rožmberků v roce 1611. Petr Vok II. začal s rozvojem rybníkářství v Třeboňské pánvi. V roce 1493 předal ze zdravotních důvodů vladařství svému bratru Petrovi IV. V roce 1483 se oženil s Markétou s Gutštejna, se kterou měl pět synů Jana, Jindřicha, který zemřel v sedmi letech, Jošta, Petra a znovu Jindřicha a dceru Zdeňku.
Petr IV. z Rožmberka se narodil v roce 1462 a zemřel roku 1523. Byl synem Jan II. z Rožmberka a jeho manželky Anny Hlohovské. Studoval na univerzitě v italské Bologni. Zde se seznámil s humanismem a renesancí, kterou později uplatňoval na stavbách v Českém Krumlově. V roce 1497 byl jmenován nejvyšším hejtmanem Českého království. V roce 1499 se tohoto úřadu vzdal kvůli vzrůstajícímu napětí mezi českou šlechtou a králem sídlícím v Budíně, který veškerou odpovědnost přenesl na hejtmana, ale udělil mu jen malé pravomoci. Petr se zaměřil na hospodářský růst svého panství. Rozvíjel především rybníkářství. V jeho službách stál vynikající rybníkář Josef Štěpánek Netolický. Za Petrovy vlády se také rozrostla těžba zlata a stříbra. V roce 1515 vydal pro svůj rudný revír první báňský řád v Čechách. Po roce 1500 začal trpět duševní poruchou, díky níž se dostával do sporů se syny svého bratra Voka II. Poslední dva roky svého života byl trvale připoután na lůžko. V roce 1483 se oženil s Alžbětou z Kravař. Manželství zůstalo bezdětné.
Petr V. z Rožmberka se narodil v roce 1489 a zemřel roku 1545. Byl synem Voka II. z Rožmberka a jeho manželky Markéty z Gutštejna. Své vzdělání získal v bavorském Wolfratshausenu. Se svými bratry stál v opozici proti svému strýci Petru IV., který je ve své závěti vydědil. Bratrům se však podařilo dosáhnout její revize a po vysokém finančním vyrovnání získat majetek zpět. Po smrti svého bratra Jošta se stal poručníkem jeho nezletilých synů Viléma a Petra Voka. Nikdy se neoženil a zemřel bezdětný.
Jindřich VII. Z Rožmberka se narodil v roce 1496 a zemřel roku 1526. Byl nejmladším synem Voka II. z Rožmberka a jeho manželky Markéty z Gutštejna. V roce 1526 byl ve vojsku, které se mělo účastnit bitvy u Moháče. Jindřich však cestou onemocněl a na následky zranění v klášteře Zwettl zemřel. Jindřich byl dvakrát ženatý. V roce 1520 se oženil s Magdalenou ze Šternberka. Jeho druhou manželkou se v roce 1522 stala Anna z Hradce. Obě manželství však zůstala bezdětná.
Jošt III. z Rožmberka se narodil v roce 1488 a zemřel roku 1539. Zastával úřad prácheňského kraje. V letech 1529 a 1532 se účastnil tažení krále Ferdinanda I. Habsburského proti Turkům. Byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil, když mu bylo skoro čtyřicet jedna let. Jeho první manželkou se stala Vendelína Bohunka ze Starhembergeru. Z manželství se narodila dcera Anna. V roce 1530 se Jošt oženil podruhé. Za ženu si vzal Annu z Rogendorfu, se kterou měl sedm dětí, čtyři syny Ferdinanda, Oldřicha, Viléma a Petra Voka a tři dcery Alžbětu, Bohunku a Evu.
Vilém z Rožmberka se narodil v roce 1535 a zemřel roku 1592. Byl synem Jošta III. z Rožmberkaa jeho druhé manželky Anny z Rogendorfu. Nejprve se vzdělával ve škole v Mladé Boleslavi, poté na internátní škole v Pasově, kde studoval filozofii, teologii a historii. Naučil se zde výborně latinsky a osvojil si i prvky vystupování v prostředí středoevropské aristokracie. Po ukončení studia se na jaře roku 1551 vydal na kavalírskou cestu po jižním Německu, Rakousku a Moravě, kde navazoval kontakty s představiteli habsburského dvora, stavovskými předáky a příslušníky významných šlechtických rodů. Aby mohl převzít správu panství, byl v šestnácti letech předčasně zplnoletěn. Byl členem výpravy české šlechty do Italie, která doprovázela budoucího českého krále arciknížete Maxmiliána a jeho manželku Marii při návratu ze Španělska. V Itálii se Vilém seznámil s životním stylem italské aristokracie, který jej zaujal. Upevnil si zde i vztah k renesanční architektuře a umění. V polovině 16. století se začal spor o vedení české stavovské obce. Vilém vedl tento spor s Jindřichem z Plavna o přednostní postavení v království. Císař spor vyřešil kompromisem, který v podstatě znamenal Vilémovo vítězství. V roce 1566 se se svou vlastní třítisícovou armádou zúčastnil tažení na Turka, kde jej císař jmenoval nejvyšším polním hejtmanem. V 70. letech 16. století se stal dvakrát kandidátem na polský královský trůn. Poprvé byl svými podporovateli navržen v roce 1572, podruhé pak v roce 1574. V letech 1560–1570 zastával úřad nejvyššího komorníka Českého království a v letech 1570–1592 pak úřad nejvyššího purkrabího a českého „místokrále“. V roce 1584 získal Řád zlatého rouna. V roce 1588 byl jmenován do čela komise, která měla dohodnout mír s Polskem. Z jednání vzešla bedzinsko-bytomská smlouva, která byla uzavřena 9. března 1589 a stvrzena 10. července 1589. Tato diplomatická cesta byla jeho poslední. Vrátil se z ní s podlomeným zdravím. Na konci svého života se stal velkým příznivcem katolické církve a zvláště jezuitů. Vilém byl čtyřikrát ženatý. Jeho první manželkou se stala v roce 1557 Kateřina Brunšvická. Podruhé se ženil v roce 1561 a za ženu si vzal Žofii Braniborskou z Hohenzollernu. Po smrti Žofie se Vilém znovu oženil. Jeho třetí manželkou se stala Anna Marie Bádenská. 11. ledna 1587 se Vilém ženil počtvrté s Polyxenou z Pernštejna. Všechna čtyři manželství však zůstala bezdětná.
Petr Vok z Rožmberka se narodil v roce 1539 a zemřel roku 1611. Byl synem Jošta III. z Rožmberka a jeho druhé manželky Anny z Rogendorfu. Své vzdělání získal od domácích učitelů na zámku v Českém Krumlově. Pod vedením učitelů nejprve Gabriela Svěchina z Paumberka a poté Jana Makovského se učil číst, psát, literárnímu umění, etice a latině. Aristokratické zvyky získal na habsburském dvoře. Od roku 1562 se hlásil k protestanské víře. Luteránství mu však komplikovalo uchycení na dvoře Ferdinanda I., orientoval se proto na následníka trůnu Maxmiliána. V 60. letech 16. století se stal komorníkem krále Maxmiliána. 8. prosince 1562 se Petr Vok vydal na kavalírskou cestu, během níž procestoval Německo, Nizozemí a Anglii. Po návratu mu jeho starší bratr Vilém postoupil na základě dohody z roku 1565 tři svá panství, aby se mohl osamostatnit. Za své sídlo si zvolil Vimperk. Petr Vok vedl nákladný život, což vedlo k jeho zadlužování. V první polovině 70. let 16. století činil dluh 180 000 kop míšeňských grošů. Věřitelé si vyžádali zatykače, na základě nichž, jej mohli nechat uvěznit, dokud nebudou jejich pohledávky uspokojeny. Petr Vok se dostal do tíživé situace. Ani jeho bratr Vilém mu nechtěl půjčit. Nakonec však zakročil v jeho prospěch. Petr Vok se začal věnovat správě svých panství. Postupně se mu začalo dařit dluhy splácet. V roce 1582 se přiklonil k Jednotě bratrské. Díky této víře se dostal do sporu s Vilémem. V roce 1589 se bratři usmířili. Po smrti Viléma v roce 1592 se Petr Vok stal posledním členem rodu Rožmberků. V letech 1571–1590 s několika přestávkami zastával úřad hejtmana Bechyňského kraje. V roce 1593 schválily české stavy svolání zemské hotovosti proti Osmanům. Hlavním velitelem vojsk byl jmenován Petr Vok. Po návratu z tažení se Petr Vok snažil splácet dluhy, proto byl nucen prodat některá panství. V roce 1580 se Petr Vok oženil s Kateřinou z Ludanic, které bylo v té době 13 let, kdežto Petrovi Vokovi 41 let. Manželství však zůstalo bezdětné.
