Bavorov B
VLASTNÍCI
Bavorové ze Strakonic patřili k nejpřednějším českým šlechtickým rodům 13. století. Počátky rodu sahají do 12. století. První písemná zmínka o rodu pochází z roku 1225, kdy je v listině Přemysla Otakara I. potvrzující obdarování řádu johanitů zmiňována Bolemila, manželka Bavorova. Další zmínka pochází z roku 1325 v listině Václava I, kde je mezi svědky podepsán Bavor ze Strakonic. Nejvýznamnějším členem rodu je Bavor II. ze Strakonic, který zastával úřad nejvyššího královského komorníka a maršálka. Rod Bavorů pravděpodobně přišel do Čech ve 12. století z Moravy.
Bavor III. ze Strakonic se narodil mezi lety 1270–1279 a zemřel v roce 1318. Byl nejstarším synem Bavora II. ze Strakonic a jeho manželky Anežky, nemanželské dcery Přemysla Otakara II. Na veřejnosti začal vystupovat na konci osmdesátých let třináctého století. V letech 1289–1306 zastával úřad purkrabího na hradě Zvíkov. V roce 1291 se účastnil zemského soudu, kde se soudily majetkové a trestní záležitosti šlechty. V roce 1294 svědčil u míru krakovského biskupa Prokopa a krále Václava II. Bavor špatně vycházel s českým králem Rudolfem Habsburským, který se ho v roce 1307 rozhodl ztrestat. Na svém tažení proti Bavorovi však král zemřel. Spor by v této chvíli skončil a Bavor by dále zůstal zvíkovským purkrabím, ale nepřátelé jej podvedli a Bavor kapituloval před již mrtvým králem, kterého upravili jako by byl živý. Tato událost je zaznamenána v listině ze 4. července 1307. Po této události se stáhl do pozadí. V roce 1315 dostal od krále Jan Lucemburského za odměnu horu Prácheň, která byla vhodná ke stavbě hradu. Za tento pozemek se zavázal, že hrad bude králi k dispozici, kdykoliv bude potřebovat. Z počátku měl tedy s Janem Lucemburským vztahy dobré, 27. prosince 1317 však podepisuje ve Vídni spojenectví v odboji proti němu. Od roku 1315 začal používat predikát z Bavorova. Oženil se s Markétou z Rožmberka. Manželství však zůstalo bezdětné.
Vilém ze Strakonic se narodil mezi lety 1270–1279 a zemřel v roce 1359. Byl synem Bavora II. ze Strakonic a jeho manželky Anežky, nemanželské dcery Přemysla Otakara II. První zmínka o něm pochází z roku 1315 v listině Bavora III., kterou obdarovává cisterciáky. 18. ledna 1318 vydal svou první listinu, kterou Bavorův dar potvrzuje. V roce 1307 se stal správcem strakonického statku. V roce1321 odevzdal Janu Lucemburskému všechen svůj majetek a od té doby musel krále žádat o souhlas při dalším obdarování johanitského řádu. Zastával úřad zemského soudce. V letech 1318, 1320, 1321, 1334, 1340, 1343, 1348, 1351, a 1356 zasedal na zemských soudech. Vykonával také funkce krajského popravce v Prácheňském kraji. Úkolem popravce nebylo jen stínat hlavy, ale i výkon policejně trestní činnosti. V roce 1344 se oženil s Markétou ze Šternberka. V té době mu bylo okolo padesáti let. Pravděpodobně i kvůli jeho věku zůstalo manželství bezdětné.
