Bavorov A
Bavorov
Městečko Bavorov leží v Bavorovské pahorkatině na břehu řeky Blanice asi 8 km jihozápadně od Vodňan v okrese Strakonice. Rozkládá se na známé Zlaté stezce. Za zakladatele městečka je považován Jan Bavor III. ze Strakonic, který začal používat přídomek z Bavorova. První písemná zmínka o městečku pochází z roku 1315. Jan Bavor III. zemřel v roce 1318 bez potomků a Bavorov zdědil jeho bratr Vilém ze Strakonic. Faktickou držitelkou však zůstala vdova po Janu Bavoru III. Markéta z Rožmberka, která bavorovské panství prodala v roce 1334 Petru z Rožmberka. V roce 1351 získali Bavorov Petr, Jošt, Jan a Oldřich z Rožmberka. V roce 1355 přestal být Bavorov sídelním městem panství a stal se součástí helfenburského panství. V roce 1390 zemřel poslední z bratrů Oldřich. Dědicem Rožmberského dominia se stal jeho syn Jindřich III. z Rožmberka. O Bavorov však neměl zájem. Potvrdil proto městu pouze staré výsady, ale nové již neudělil. Od roku 1418do roku 1451 vládl dominiu Jindřichův syn Oldřich II. z Rožmberka. Poté v roce 1451 se ho ujal jeho nejstarší syn Jindřich IV. z Rožmberka. V roce 1457 Jindřich IV. zemřel a vlády nad Rožmberskými statky se ujal jeho mladší bratr Jan II. z Rožmberka. Po smrti Jana II. v roce 1472 se ve svých šestnácti letech ujal rožmberských majetků Janův nejstarší syn Jindřich V. z Rožmberka. V roce 1475 převedl Jindřich správu majetků na svého mladšího bratra Voka II. Vok II. uzavřel v roce 1484 dohodu se Švamberky o vzájemném dědění. V roce 1475 koupil helfenburské panství Jan ze Švamberka, který je v roce 1477 prodal Václavu a Zikmundu Vlčkovi z Čenova. V roce 1484 bylo helfenburské panství s Bavorovem prodáno Jindřichu a Zikmundovi Prüschenkovým ze Štetenberku za 8000 zlatých uherských. Tato koupě však byla pravděpodobně jen na oko, protože páni Vlčkové z Čenova byli pro Rožmberky nepříjemnými sousedy. Vok proto půjčil bratrům Prüschenkům8000 uherských zlatých na koupi helfenburského panství. Ihned po koupi přešlo panství Vokovi do zástavy. V roce 1503 koupili panství Petr IV. a Oldřich z Rožmberka. V roce 1493 předal Vok II. ze zdravotních důvodů vládu svému bratru Petrovi IV. z Rožmberka. Po jeho smrti zdědili majetek jeho synovci Jošt III., Petr V. a Jindřich VII. Petr V. se nikdy neoženil a Jindřich VII. zemřel mlád. Dědicem panství se tak stal syn Jošta III. Vilém z Rožmberka, který se vlády ujal v roce 1551. Přestože byl Vilém čtyřikrát ženatý, zemřel bez potomků. Po jeho smrti v roce 1592 převzal proto vládu jeho bratr Petr Vok z Rožmberka. Ten však převzal panství velmi zadlužené, spolu s jeho dluhy to činilo 1 000 000 míšeňských kop. Petr Vok byl proto nucen panství rozprodávat. V roce 1593 prodal panství Helfenburk spolu s Bavorovem za 20 000 kop českých grošů městu Prachatice. V období stavovského povstání se město Prachatice přidalo na stavovskou stranu, proto mu bylo po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 císařem Ferdinandem II. prachatické panství, kam nyní spadal i Bavorov, zkonfiskováno a připadlo královské komoře, která Bavorovu zrušila veškerá privilegia. V roce 1621 bylo panství darováno knížeti Janu Oldřichu z Eggenbergu jako úhrada dluhu. Po smrti Jana Oldřicha v roce 1634 zdědil panství jeho syn Jan Antonín I. z Eggenbergu. Po smrti Jana Antonína zdědili majetek jeho synové Jan Kristián I. a Jan Seyfried, kteří však v této době byli ještě nezletilí. Regentství se do jejich zletilosti ujala jejich matka Anna Marie z Brandenburg-Bayreuthu. Jan Antonín nezanechal žádnou závěť, proto se o majetek rozhořel vleklý spor, který částečně skončil v roce 1665, kdy si bratři rozdělili panství, a tak vznikla starší rodová větev krumlovská včele s Janem Kristiánem I. a mladší štýrská v čele s Janem Seyfriedem. V roce 1710 Jan Kristián I. zemřel bez potomků a jeho majetek tak zdědil jeho bratr Jan Seyfried. Tím se panství opět spojila. Jan Seyfried zemřel v roce 1713 a majetek přešel na jeho syna Jana Antonína II. z Eggenbergu, ten však umírá o tři roky poté v roce 1716 a majetek přechází na jeho nezletilého syna Jan Kristiána II. Ten zemřel v roce 1717 ve svých třinácti letech a majetek trvale přešel na manželku Jana Kristiána I. z Eggenbergu Marii Arnoštku ze Schwarzenbergu. Marie Arnoštka ustanovila svým dědicem synovce Adama Františka ze Schwarzenbergu. 11. června 1732 Adam František nešťastně zemřel a majetek přešel na jeho desetiletého syna Josefa I. Adama. Regentství se ujala jeho matka Eleonora Amálie ze Schwarzenbergu.V roce 1741 Eleonora Amálie zemřela a správu převzal Josef I. Adam, který byl kvůli tomu zplnoletěn. Po jeho smrti v roce 1782 zdědil majetek jeho syn Jan Nepomuk I. ze Schwarzenbergu. Po Janově smrti v roce 1789 bylo Dominium a rod rozděleny na dvě části mezi prvorozeného syna Josefa II. a Karla I. Filipa. Josef II. se stal představitelem primogenitury a zakladatelem hlavní větve, tzv. hlubocko-krumlovské. Jeho následovníkem se stal v roce 1888 jeho syn Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu. Po smrti Jan Adolfa II. se stal hlavou rodu a dědicem jeho syn Adolf Josef ze Schwarzenbergu. Následníkem se stal po smrti Adolfa Josefa v roce 1914 jeho prvorozený syn Jan Nepomuk II. ze Schwarzenbergu. Jan Nepomuk II. zemřel v roce 1938 a dědicem majetku se stal JUDr. Adolf ze Schwarzenbergu. Přestože se na něj jako antifašistu nevztahovali Benešovy dekrety, byla na jeho majetky v Českých zemích uvalena nucená správa. Jemu samému byl zakázán návrat do vlasti. 10. června 1947 byl parlamentem schválen protiústavní zákon „Lex Schwarzenberg“na základě, kterého byl veškerý majetek v Českých zemích Schwarzenbergům zestátněn.
V revolučním roce 1848 bylo zrušeno poddanství. Pro Bavorov to znamenalo zrušení všech privilegií. Díky tomu se snížil jeho význam a stal se závislým na Vodňanech. V roce 1850 byl Bavorov přidělen k píseckému kraji. V roce 1853 byl výnosem krajského úřadu v Písku povýšen na město. V roce 1991 byl Bavorov přijat za člena Svazu měst a obcí a v roce 2000 se rozhodnutím Poslanecké sněmovny opět stává městem. Rozloha Bavorova je 3539 ha a v současné době má 1245 obyvatel.
HRAD
Hrad stával na nevysoké ostrožně na jižním konci města. Jeho zakladatelem je Jan Bavor III. ze Strakonic. První písmenná zmínka o něm pochází z roku 1334 v listině krále Jana Lucemburského. Po vystavění hradu Helfenburk ztratil svůj význam. Byl používán jako sídlo úředníků. Ve druhé polovině 14. století byl hrad opuštěn. Do dnešní doby se nezachovaly žádné zbytky. Podle zástavby, která byla na jeho místě vystavěna, měl pravděpodobně oválný tvar.
PANSKÝ DŮM
Bývalý panský dům, kterému se říká Zámek, stojí na náměstí a byl vybudován pro správu bavorského panství. Je postaven v raně barokním slohu. Zámek je jednopatrová krytá stavba, která je krytá sedlovou střechou a vysokou prohnutou podstřešní římsou. Portál je ozdobený znaky držitelů helfenburského panství Eggenberků a Schwarzenbergů. V prvním patře se nachází místnost, která je zaklenutá klášterní klenbou. Jako výzdoba byly použity štukové orientální rámy. Dnešní podobu získal Panský dům v 17. století za vlády Eggenberků. Po pozemkové reformě byl dům prodán do soukromých rukou. Po roce 1945 zde bylo vybudováno muzeum. V roce 1990 byl dům zprivatizován. V roce 2005 Zámek zakoupilo ve špatném stavu město. To s pomocí norských fondů provedlo jeho důkladnou rekonstrukci. V současnosti slouží jako muzeum a obřadní síň. Konají se zde také pravidelné farmářské trhy.
