HISTORIE KE KÁVĚ

Bauerův zámeček - Bauerova rampa

24. 5. 2023

BAUERŮV ZÁMEČEK – BAUEROVA RAMPA

Odkaz na mapy cz : https://mapy.cz/zakladni?source=base&id=1703195&ds=1&x=16.5779651&y=49.1866327&z=17

Bauerův zámeček se nachází v místě dnešního areálu brněnského výstaviště.

Brno je druhé největší město České republiky, které má téměř 400 000 obyvatel. Původně to však byla jen malá staroslovanská osada na břehu řeky Svratky. Své jméno získala od slova bláto, staročesky brn, protože řeka se často vylévala z břehů a pomalu vysychající mokřiny byly plné bláta. První písemná zmínka o Brně pochází z roku 1091, kdy je o něm psáno v Kosmově kronice. Jméno Brnen, psáno také Brenne, Brynen nebo Birnen, je poprvé doloženo ve 12. století a původně se vztahovalo k místnímu hradu. Od 11. století Brno zastávalo velmi důležitou roli ve správě země. Brněnská knížata v Brně od 11. století razila nejstarší brněnský denár. V roce 1243 byla městu udělena městská práva a v polovině 13. století byl založen hrad Špilberk. V roce 1292 získalo právo volby rychtáře. V Brně byl markraběcí dvůr a zasedal zde moravský zemský sněm. Brno je bývalé hlavní město Moravy a společně s Olomoucí patří k jejím historicky nejvýznamnějším městům.

Pisárky jsou městská čtvrť západně od centra města Brna. Poprvé je název Pisárek doložený v roce 1673 v soupisu jmění starobrněnského kláštera. Byl odvozen od starých místních pojmenování „písařův“ les a „písařská“ louka. Původně patřila většina území ke Starému Brnu. Jako samostatné katastrální území vznikly Pisárky až při druhé katastrální reformě Brna koncem 60. let 20. století. Od roku 1928 patří značná část Pisárek k areálu mezinárodního Brněnského výstaviště. Roku 1990 bylo jejich území rozděleno mezi moderní samosprávné městské části Brno – Kohoutovice a Brno – střed. V roce 1995 získala část území městská část Brno – Jundrov. Na území čtvrtě se nachází rekreační areál Riviéra a tramvajová vozovna. Území Pisárek bylo pro Brno důležité již ve středověku. Vedlo tudy kamenné potrubí prvního městského vodovodu, který stavěl od roku 1416 kutnohorský mistr a stavitel vodovodů Prokop Peysek, se kterým uzavřel 2. prosince 1415 smlouvu o výstavbě brněnský konšel Václav Háze, který stavbu také financoval. Smlouvu na vybudování vodovodu potvrdil 3. července 1416 i král Václav IV. a udělil městu Brnu právo na věčné časy odvádět vodu ze Svratky přes Puhlík (Petrov) do dvou kašen na Dolním a Horním trhu (náměstí Svobody a Zelný trh) s možností zavádět vodu do pivovarů a dvou městských sladoven. Rourový systém byl původně dřevěný, později kamenný a železný. Na konci 19. století jej nahradily litinové trubky.

Původní vozovna Pisárky byla vystavěna v roce 1870 pro provoz koňky po brněnských ulicích. Tato vozovna fungovala do konce roku 1874, kdy byl provoz koňky zastaven. Znovu byl obnoven v roce 1874. V roce 1878 byl pak definitivně zrušen. V roce 1184 začala v Brně jezdit parní tramvaj, která využívala již nově postavenou vozovnu, která stála v místě té předchozí, dřevěné. Jednalo se ozděnou budovu s výtopnou, krytou skládkou koksu, vodním jeřábem a dalšími objekty, které jsou potřebné k provozu parní dráhy. Depo v Pisárkách bylo jedinou vozovnou brněnské parní tramvaje. Pro provoz elektrické tramvaje byla vozovna upravována od roku 1898. V roce 2015 byla zahájena modernizace pisárecké vozovny. V květnu 2020 bylo ve vozovně umístěno 172 tramvají pro osobní dopravu.

Brněnské výstaviště patřilo k nejvýznamnějším funkcionalistickým stavebním komplexům na světě. Dnes má výstavní plocha až 190 000 m². Přípravy na stavbu veletržního areálu začaly na konci 19. století, tedy za dob Rakouska-Uherska. V roce 1923 se rozhodli zástupci zdejších obchodních kruhů uspořádat velkou výstavu k desátému výročí založení republiky. V roce 1921 zabral Pozemkový úřad oblast zvanou Bauerova rampa pro veřejné účely, protože rodina je odmítla prodat. Pozemky o celkové rozloze 60 ha měly sloužit k výstavbě výstaviště. Město Brno vypsalo architektonickou soutěž, ve které zvítězil návrh Josefa Kalouse. Stavba započala v roce 1927 a 26. května 1928 byl slavnostně provoz výstaviště zahájen. Během okupace areál zabrala německá armáda. Na konci války byl hodně poškozen, proto se uvažovalo o jeho zrušení. V roce 1947 byla zahájena jeho obnova. Z původních pavilonů se však zachovalo jen několik. Dochované stavby jsou dnes památkově chráněny. Předchůdcem dnešních strojírenských veletrhů se staly výstavy československého strojírenství, které se zde pořádaly od roku 1955. První mezinárodní strojírenský veletrh se konal v roce 1958. S veletrhy je spojena i výstavba nových pavilonů, která stále pokračuje. Veletrhy v současné době provozuje společnost Veletrhy Brno, a.s., která zde celoročně pořádá výstavy, veletrhy, přehlídky, koncerty a další akce.

BAUERŮV ZÁMEČEK

Bauerův zámeček, který je také známý jako Bauerova rampa, se nachází v místě dnešního areálu brněnského výstaviště. Před rokem 1815 jej nechal zbudovat velkopodnikatel Moritz Bauer. Nachází se v jihozápadní části výstaviště, naproti pavilonu Y. Zámeček je drobná klasicistní jednopatrová budova s jedním křídlem. Stření část zámečku je mírně zvýrazněna v podobě centrálního rizalitu. Uprostřed budovy je umístěn osový průjezd, před který předstupuje portikus, na kterém je umístěna terasa. V letech 1922–1923 upravil interiéry zámečku známý architekt Adolf Loos. K nejzachovalejším místnostem patří jídelna, která je umístěná v přízemí domu nalevo od průjezdu. Vznikla propojením dvou místností, které zůstaly náznakově rozděleny pomocí širokého pasu na dvě části, které se daly oddělit závěsem. Stěny jsou obloženy zeleným žilkovaným mramorem Cipolino. Pod stropem je antikizující vlys s motivem bakchanálií. Z původního vybavení jídelny se do dnešních dnů, kromě obložení, nedochovalo nic. Kromě jídelny se zachovala ještě dámská ložnice v prvním patře, jejíž vzhled pravděpodobně vznikl na přání paní domu. Je zařízena bílým lakovaným nábytkem ve stylu Ludvíka XVI. se zlacenými detaily. Pod stropem obíhá štukový vlys s podobami festonů se zlacením. Kromě postele a lustru se místnost zachovala v kompletním stavu a dnes slouží jako kancelář.

Prvním majitelem zámečku byl Moritz Bauer, který jej nechal okolo roku 1815 zbudovat. Po jeho smrti v roce 1895 přešel majetek do vlastnictví jeho syna Viktora. V roce 1911 jej zdědil Viktorův syn Viktor rytíř Bauer, který jej nechal v letech 1922–1923 přebudovat. V roce 1923 byly pozemky v okolí zámečku vyvlastněny Pozemkovým úřadempro vybudování výstaviště. V roce 1939 Viktor zemřel a majetek získal jeho syn Hellmuth, kterému byl po skončení druhé světové války zámeček na základě Benešových dekretů zkonfiskován, a začleněn do areálu výstaviště, kde sloužil jako administrativní budova BVV. V současné době je v majetku firmy Veletrhy Brno a. s. a stále slouží jako administrativní budova.

VLASTNÍCI

Rod Bauerů byla původně židovská průmyslová rodina. Podnikatelská éra rodu započala na počátku 19. století, kdy se Aaron Bauer stal vlastníkem uhelného dolu ve Zbýšově. V roce 1870 se rodina zařadila mezi novou šlechtu, která své tituly získala za zásluhy státu. Rodina byla v době monarchie úzce propojena s hlavním městem Vídní. Za rodové sídlo je však považován Bauerův zámeček. Členové rodu se angažovali v charitě, svou loajalitu habsburskému rodu projevovali jak v politice, tak ve vojenské službě. V roce 1870, kdy byl Moritz Bauer povýšen do rytířského stavu, získal rod také svůj erb, stříbrné ozubené kolo v modrém štítě, zlaté slunce, na stříbrném šikmém břevnu dvě zlaté včelky a modrou šesticípou hvězdu. Tyto atributy odkazují na podnikatelský původ rodiny. Na erbu byl také nápis „Labore ad honorem“ – „Prací ke cti“. 28. 5. 1915 získala rodina predikát von Rohrfelden.

Moritz Bauer plným jménem Moritz Peter rytíř von Bauer se narodil v roce 1812 a zemřel roku 1895. Byl synem Aarona Bauera a jeho manželky Judith Hallerové. Původně byl židovského vyznání, ale konvertoval ke křesťanství. Svou kariéru velkopodnikatele začal v rodných Rosicích jako majitel palírny a předseda kamenouhelného těžířstva Láska boží ve Zbýšově. Později se přestěhoval do Starého Brna. V 1851 zde založilcukrovar, který byl funkční až do roku 1906, kdy vyhořel. Stal se prezidentem kamenouhelné společnosti ve Zbýšově. V roce 1876 byl zvolen na Moravský zemský sněm za kurii obchodních a živnostenských komor. V letech 1878 a 1884 mandát obhájil. Poslancem byl až do své smrti v roce 1895. 25. listopadu 1870 získal nejvyšším listem titul rytíř řádu Železné koruny III. třídy a 29. prosince 1870 byl za svou podnikatelskou činnost povýšen císařem Františkem Josefem I. do rytířského stavu. 9. června 1846 se oženil. Jeho manželkou se stala Mathilde Ernestine Rittlerová. Z manželství se narodili synové Viktor Arnold Jakob a Julius. Moritz zemřel po dlouhé nemoci ve věku 83 let a byl pohřben v rodinné hrobce na Ústředním hřbitově v Brně. Autorem návrhu hrobky byl Adolf Loos.

Viktor Bauer celým jménem Viktor Arnold Jakob se narodil v roce 1847 a zemřel roku 1911. Byl synem Moritze Bauera a jeho manželky Mathildy Rittlerové. Absolvoval německé gymnázium, poté studoval na technice v Brně a svá studia ukončil na univerzitě v Lipsku. V roce 1870 se začal věnovat podnikatelské činnosti. Do jeho vlastnictví přešel cukrovar na Starém Brně. Patřil mezi nejvýznamnější moravské velkoprůmyslníky, zastával funkce prezidenta akciové společnosti Hrušovanské cukrové rafinérie, do které začal v roce 1906 investovat. Byl také prezidentem Brněnské železniční společnosti, cenzorem První moravské spořitelny se sídlem v Brně a správním radou Moravské eskomptní banky. V roce 1886 se stal majitelem velkostatku Spálov na Novojičínsku. Pro své zaměstnance a dělníky vybudoval penzijní ústav za účelem sociálního a zdravotního pojištění. V roce 1896 byl zvolen za velkostatkářskou kurii do Moravského zemského sněmu, kde zasedal až do své smrti v roce 1911. V roce 1910 získal ocenění komtur Řádu Františka Josefa. Oženil se Mariettou von Chlumecky, dcerou archiváře a historika Petra rytíře von Chlumeckého. Z manželství se narodili synové Viktor, Moritz a Peter.

JUDr. Viktor Bauer celým jménem Peter Maria von Bauer-Rohrfelden se narodil v roce 1876 a zemřel roku 1939. Byl nejstarším synem Viktora Bauera a jeho manželky Mariety, rozené Chlumecké. Po absolvování německého gymnázia v Brně, pokračoval ve studiu práv v Lipsku, Ženevě a ve Vídni, kde v roce 1901 získal doktorát. V roce 1904 se stal veřejným společníkem firmy Altrbrünner Zuzckerfabrik dem M. Bauer na Starém Brně. V roce 1906, po vyhoření cukrovaru, přešel do Hrušovanské cukerní rafinerie. V roce 1906 byl také členem c. k. zeměpisné společnosti ve Vídni. Byl také členem správní rady A.s. cukrovaru ve Šlapanicích a předsedou správní rady Zbýšovského kamenouhelného těžířstva, spol s.r.o. v Rosicích. V roce 1911 se stal veřejným společníkem rodinné firmy. Od roku 1912 se spolu s bratry stal společníkem firmy Drnowitzerzucker fabrik Offermann et Comp. ve Vyškově. Po roce 1915 vybudoval v Hrušovanech u Brna jeden z nejmodernějších cukrovarů. Stál v čele společnosti, která řídila provoz statků Spálov a Kunín. Staral se o sociálně-hygienické zabezpečení svých dělníků. Stal se společníkem firmy Robert et Comp., která zajišťovala provoz cukrovaru v Židlochovicích. Měl také podíl v Offermanově rafinerii cukru ve Vyškově. V letech 1928–1934 působil jako generální konzul na Kubě ve službách Rakouské republiky. 28. května 1915 získal predikát rytíř Bauer von Rohrfelden. V letech 1925–1927 bylo proti JUDr. Viktoru Bauerovi vedeno trestní stíhání za únik daní. 12. května 1927 byl omilostněn.

Byl osobností všestranných zájmů, mezi něž patřila architektura a umění. Přátelil se s Adolfem Loosem. Jeho zálibou bylo také sestavování horoskopů nebo mystika židovské kabaly. Inklinoval k východní filozofii, především k taoismu. V roce 1906 vstoupil do Rakouské geografické společnosti, pro kterou napsal řadu článků pojednávajících o jeho zkušenostech z cest. Byl také členem Národní geografické společnosti ve Washingtonu. V roce 1910 složil řidičské zkoušky a o rok později také pilotní. V roce 1926 se stal členem National Aeronautic Associationof USA. Viktor byl také velkým cestovatelem. Již během studia navštívil Blízký Východ, Sýrii, Turecko, Palestinu a Egypt. V roce 1908 Čínu, Japonsko a Kanadu. V roce 1909 v Bosně podnikl výzkum možností exportu pro výrobu rakouského průmyslu. V roce 1910 navštívil z pověření ministerstva dopravy Istanbul a v roce 1911 pobýval v Albánii, kde zjišťoval informace o připravenosti Itálie na válku. V letech 1926–1928 podnikl několik cest do USA a na Kubu. Své zážitky z cest publikoval v roce 1936 v rozsáhlé studii „Střední Evropa. Živý organismus.“

V roce 1912 se oženil s vdovou Margarethou Druschbovou, která již měla z prvního manželství syna Heinze Güntera, kterého Viktor adoptoval. Z manželství se narodil syn Hellmuth Viktor a dcery Margaretha Ruth a Eva Marie.

Hellmuth Viktor Bauer-Rohrfelden se narodil v roce 1913 a zemřel roku 1989. Byl synem Viktora Bauera a jeho manželky Margarethy Druschobové. Nejprve studoval na české cvičné škole na Starém Brně, později pokračoval na českém gymnáziu v Brně. Z národnostních důvodů přešel do německé školy. Po otcově smrti v roce 1939 převzal správu nad rodinným majetkem. Jako rakouský občan se po anšlusu Rakouska stal říšským Němcem. Sloužil u Luftwaffe. V době okupace se snažil získat zpět majetek, který byl rodině zabrán během pozemkové reformy. V červnu 1945 opustil Československo a odešel do Vídně. Společně s matkou a svými sestrami usiloval o vrácení majetku v Československu, který byl rodině zabaven na základě Benešových dekretů.

ODKAZY

https://www.roadcycling.cz/clanek/bauerova-rampa-velodrom-favorit-brno

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bauer%C5%AFv_z%C3%A1me%C4%8Dek

https://cs.wikipedia.org/wiki/Brn%C4%9Bnsk%C3%A9_v%C3%BDstavi%C5%A1t%C4%9B

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pis%C3%A1rky

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vozovna_Pis%C3%A1rky

https://cs.wikipedia.org/wiki/Brno

https://cs.wikipedia.org/wiki/Star%C3%A9_Brno

https://cs.wikipedia.org/wiki/Moriz_Bauer

https://cs.wikipedia.org/wiki/Adolf_Loos

https://cs.wikipedia.org/wiki/Viktor_Bauer_(1847)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Viktor_Bauer_(1876)