Batňovice E
Královská komora byla založena 1. ledna 1527 králem Ferdinandem I. jako centrální finanční úřad, jehož hlavní náplní bylo hrazení výdajů na potřeby panovnického dvora, jako byly potraviny, obrok pro koně, sukno a hedvábné zboží na oblečení, naplaty dvořanů a služebníků. Výdaje měly být kryty z vlastních příjmů komorních statků, které nebyly závislé na povolení stavovských sněmů. Úřad tvořili šacmistr, dva radové, pokladník, sekretář, registrátor a několik písařů. Pevný řád komory byl ustanoven 1. září 1537. Královské komoře byly podřízeny česká, dolno a hornorakouská a uherská komora. Personálně byla také rozšířena. Do čela komory byl postaven superintendant, čtyři radové, dva sekretáři, dvorní pokladník, účetní, taxátor a registrátor. Záležitosti se projednávaly a rozhodovaly na grémiích. V roce 1564 po smrti krále Ferdinanda I. se agenda dvorské komory zmenšila. Důvodem byly vlastní dvory a úřady arcivévodů Karla a Ferdinanda ve Štýrském Hradci a Innsbrucku. Činnost královské komory se omezila na říši, Rakousy nad Enží, Rakousy pod Enží a království České a Uherské. 1. července 1568 pak dostala komora nový přepracovaný a rozšířený řád. Šéf dvorské komory dostal titul prezidenta a referáty radů byly rozděleny podle zemí. Jedna část zůstala ve Vídni, kde obstarávala s arcivévody vládu v Rakousích a Uhrách, druhá přesídlila do Prahy. V roce 1608, kdy se Rudolf II. zřekl vlády ve prospěch svého bratra Matyáše, převzal Matyáš válečné a komorní rady ve Vídni. Po Rudolfově smrti se komora spojila a úřady byly přeneseny do Vídně. Dvorská komora existovala až do roku 1848, kdy byla změněna na ministerstvo financí.
Marie Magdaléna Trčková z Lípy se narodila v roce 1569 a zemřela roku 1633. Byla dcerou Ladislava ml. z Lobkovic a jeho manželky Magdaleny Polyxeny ze Salm-Neuburgu. Byla vychovávána v evangelické víře, které zůstala věrná až do konce svého života. Po rodičích zdědila vlohy pro podnikatelskou činnost. Přestože byla evangeličkou, v roce 1627 se jí podařilo získat od císaře zvláštní povolení, že smí setrvat ve své víře až do smrti. Po bitvě na Bílé hoře zkupovala zkonfiskovaný majetek a stala se jednou z nejbohatších žen své doby. V roce 1588 se provdala za Jana Rudolfa Trčku z Lípy a na Opočně. Z manželství se narodilo několik dětí. Jména známe pouze čtyř z nich. Byli to synové Vilém a Adam Erdman a dcery Alžběta a Johana.
Adam Erdman Trčka z Lípy se narodil v roce 1599 a zemřel roku 1634. Byl synem Jana Rudolfa Trčky z Lípy a jeho manželky Marie Magdaleny z Lobkovic. V roce 1618 absolvoval se svým bratrem Vilémem kavalírskou cestu. V roce 1628 konvertoval ke katolictví a v témže roce mu byl udělen titul říšského hraběte. V roce 1630 obdržel plukovnický patent a natrvalo se usadil ve Valdštejnově armádě. V roce 1627 se oženil s Maxmiliánou z Harrachu, se kterou měl dceru Marii Isabelu. Za chebské aféry 25. února 1634 byl Adam zabit spolu s Valdštejnovými důvěrníky Vilémem Kinským, Kristiánem Ilovem a Jindřichem Niemannem. Nedlouho po Adamově smrti zemřel jeho bratr Vilém a otec Jan Rudolf, čímž rod vymřel po meči a rodový majetek byl zabaven.
Piccolomini byl šlechtický rod, pocházející z Itálie. V 18. století rod vymřel po meči. Původně se jednalo o prominentní měšťanskou rodinu z Florencie, která byla povýšena do knížecího stavu. Díky nemanželské dceři Karla z Anjou byla rodina spřízněna s královskými rody. Mezi svými členy měla i dva papeže: Aenease Silviuse Piccolomini jako Pia II. a Francesca Piccolomini jako Pia III. Prvním z rodu, kdo přišel do Čech, byl Ottavio Piccolomini d´ Arragona, který zde získal za odměnu náchodské panství. V roce 1634 rod získal titul hrabě pro Čechy a v roce 1638 pak titul říšských hrabat, v roce 1639 titul vévoda z Amalfi, v roce 1650 říšský kníže. V roce 1654 byl rod přijat do kolegia říšských knížat. Rod se rozdělil na dvě větve: Piccolomini-Todeschini a Piccolomini-Pieri, která vymřela v roce 1757.
Ottavio Piccolominid´Arragona se narodil v roce 1599 a zemřel roku 1656. Byl synem Silvia Piccolomini. V roce 1616 vstoupil do španělské armády. V roce 1619 přešel do služeb toskánského velkovévody. Po vypuknutí třicetileté války byl jmenován kapitánem jezdeckého pluku, který byl vyslán velkovévodou Cosimem II. na pomoc císařské armádě. Pod vedením Karla Bonaventury Buquoye se v hodnosti rytmistra zúčastnil bitvy na Bílé hoře a maďarského tažení. V roce 1623 se stal císařským komorníkem. V roce 1624 působil ve Španělsku v hodnosti podplukovníka mezi kyrysníky Gottfrieda Pappemheima až do jeho smrti. V roce 1627 opětovně vstoupil do císařské armády jako plukovník ve Valdštejnově pluku. Po bitvě u Lützenu byl povýšen do hodnosti felswachtmeistera (generálmajora). Později se však podílel na spiknutí proti Valdštejnovi, za což byl odměněn hodností maršála, 100 000 zlatými a náchodským panstvím. V roce 1639 dosáhla španělská armáda pod vedením Ottavia velkého vítězství v bitvě u Thionville. Za toto vítězství mu španělský a neapolský král Filip IV. udělil titul vévody z Amalfi.V roce 1642 byl poražen Švédy společně s arcivévodou Leopoldem I. Vilémem v bitvě u Breitenfeldu. Poté zůstal ve španělské armádě a za odměnuzískal titul granda a v roce 1643 Řád zlatého rouna. Poté znovu vstoupil do císařské armády a získal hodnost generálporučíka. Sehrál významnou roli při vyjednávání o podmínkách Vestfálského míru, který v roce 1648 ukončil třicetiletou válku. Po vyhlášení míru mu císař daroval 114 566 zlatých. Ottavio se usadil na svém náchodském panství, a začal přestavovat zámek. V roce 1650 byl povýšen do knížecího stavu. Ottavio byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou se stala v roce 1536 nebo 1537 Marie de Barbanzon. Manželství však zůstalo pravděpodobně bezdětné. Podruhé se oženil v roce 1651 s šestnáctiletou Marií Benignou Františkou Sasko-Lauenburskou. Z manželství se narodil syn Silvio Josef, který byl však zavražděn Švédy po bitvě u Jankova. Po smrti Ottavia v roce 1656 připadly jeho tituly jeho synovci Aeneasovi Sylviusi Piccolomini de Stizziano.
