Batňovice D
Hanuš Welfl z Varnsdorfu zastával jako první úřad kladského hejtmana. Měl dceru Kateřinu.
Zbyněk z Buchova pocházel ze zemanského rodu pocházejícího z Buchova u Votic. V roce 1420 byl zvolen jedním ze čtyř husitských hejtmanů města Tábora, kde měl na starosti správu města. V prosinci 1420 vedl výpravu k osvobození kněze Korandy, který byl vězněn na hradě Přiběnice. Na Čáslavském sněmu v roce 1421 byl jmenován za táborskou stranu do dvacetičlenné prozatímní vlády. V únoru 1422 zastupoval v rozhodčí radě, stranu Jana Želivského. V roce 1424 přešel na stranu Jana Žižky. Mezi táborskými hejtmany se Zbyněk objevuje naposledy v roce 1425. Poslední zmínka o něm pochází z roku 1426.
Špetlové z Prudic a ze Žlebů později z Janovic byla staročeská vladycká rodina, která byla stejného původu jako Mitrovští z Nemyšle. Pocházeli ze vsi Prudice na Táborsku. Zakladatelem rodu byl v polovině 15. století Petr, vladyka z Nemyšle. V roce 1503 přijal Jan Jenec z Janovic, poslední člen rodu, svého zetě Jana ml. Špetle za svého syna a odkázal mu svůj přídomek i erb. V roce 1504 byl Jan povýšen do panského stavu a přijal přídomek z Janovic.
Špetlové nosili na štítě orla půl bílého a půl červeného v modrém poli s roztaženými křídly, který měl zlatý strych od jednoho křídla k druhému. Klenotem byla dvě stažená křídla.
Jan mladší Špetle z Janovic byl synem Jana staršího Špetle. Oženil se s Anežkou, rozenou z Janovic, se kterou měl syny Hynka a Buriana. Před smrtí určil svým nezletilým synům za poručníka Tobiáše Hrzana z Haasova.
Hynek Špetle z Janovic. Byl synem Jana mladšího Špetle z Janovic a jeho manželky Anežky.
Pernštejnové byli známý šlechtický rod pocházející z jihozápadní Moravy. Původně se nazývali páni z Medlova. První písemné zmínky o rodu pochází z roku 1208. Jejich prapředkem byl syn Gotharda z Medlova Štěpán, purkrabí hradu Děvičky na jižní Moravě a správce hradu Veveří, který se poprvé psal po hradě Pernštejně. Užití predikátu „z Pernštejna“ je poprvé doloženo v roce 1285 a poté v roce 1292. Konec 13. století se proto považuje za dobu přesídlení rodu do rodového sídla. Rodovým heslem Pernštejnů bylo „Kdo vytrvá, vítězí.“ Největšího rozmachu dosáhli v 16. století, kdy patřili k nejmocnějším rodům České koruny. Svým citlivým hospodařením a rozšiřováním pozemkových majetků se nakonec rod stal jedním ze tří nejbohatších v českých zemích. Náležela mu rozsáhlá panství, jak na Moravě, tak i v Čechách. Ve východních Čechách významně ovlivnili tamní hospodářství i utváření krajiny, když zde založili soustavy rybníků a zavodňovacích struh. Pernštejnové se vyznačovali dlouhověkostí. Průměrně se dožívali sedmdesáti let. I přesto v roce 1631 vymřeli po meči a v roce 1646 po přeslici.
Vojtěch z Pernštejna se narodil l4. dubna 1490 a zemřel 17. března 1534. Byl nejmladších synem Viléma II. z Pernštejna a jeho manželky Johanky z Liblic. Byl významným českým magnátem. Zastával úřad nejvyššího hofmistra Českého království, který mu bezprecedentně postoupil jeho otec, což vyvolalo nevoli části stavů. Král Vladislav II. Jagellonský však tuto výměnu schválil. Jako vynikající znalec zemského práva byl předsedou komorního soudu. V roce 1531 byl zvolen defenzorem stavů podobojí. Při dělení majetku získal rodové statky v Čechách a přesídlil do Pardubic. Stejně jako jeho otec, i Vojtěch, systematicky skupoval panství a rozšiřoval své dominium. Jeho majetek byl odhadnut na trojnásobek společného jmění jihočeských Rožmberků. Jako přítel krále Ludvíka Jagellonského si získal jeho osobní důvěru. V roce 1526, kdy vymřela jagellonská dynastie, mu byla nabízena kandidatura na trůn. Vojtěch ale dal podporu bavorské straně. V roce 1507 se oženil s Markétou Kostkovou z Postupic. Z manželství se narodil syn Ludvík. Po smrti své první ženy se v roce 1516 znovu oženil s Johankou Zvířetickou z Vartenberka. Z tohoto manželství se narodili tři dcery Bohunka, Anna a Veronika. Zemřel náhle v roce 1534 a bez mužských potomků, neboť jeho syn zemřel již v roce 1526. Byl pochován v pernštejnské hrobce v kostele sv. Bartoloměje v Pardubicích. Jeho majetek zdědil bratr Jan IV. O Vojtěchově náhlém úmrtí se vyprávělo, že souvisí s případem „české čachtické paní“ Kateřiny z Komárova, kterou soudní tribunál pod Vojtěchovým předsednictvím odsoudil za týrání a sadistické vraždění poddaných k trestu smrti hladem. A protože Vojtěch přežil Kateřinu o pouhé dva dny, vynořily se spekulace, že jej vražedkyně „stáhla s sebou“ do hrobu.
Jan IV. z Pernštejna se narodil 14. listopadu 1487 a zemřel 8. září 1548. Byl nejstarším synem Viléma II. z Pernštejna a jeho manželky Johanky z Liblic. Byl moravským a českým šlechticem. V roce 1506 zastával úřad nejvyššího komorníka zemského soudu v Brně a krátce po tom moravského zemského hejtmana. Při dělení majetku získal moravské rodové statky. Po smrti svého bratra Vojtěch zdědil i rodový majetek v Čechách. V letech 1528 – 1538 byl poručníkem těšínského knížete Václava III. Adama, kterého v roce 1525 zasnoubil se svou dcerou Marií. Podílel se významně na formování silné moravské zemské hotovosti proti Turkům, která však do bojů u Moháče nezasáhla. V roce 1537 půjčil panovníkovi značnou finanční částku a za to dostal do zástavy kladské hrabství i s mincovnou, které držel až do své smrti. Od roku 1540 razil nevládní stříbrné tolary a zlaté dukáty. Stal se nejbohatším magnátem v zemi. Byl také jednou z vůdčích osobností stavovské opozice a stál v čele novoutrakvistické šlechty a duchovenstva, která usilovala o sjednocení nekatolíků v jednu zemskou církev. Ke konci života se dostal do finančních potíží, které byly způsobeny vysokou daňovou zátěží, ale také snahou finančně pomoci králi při obraně proti Turkům. Zamřel 8. září 1548 a byl pochován v Doubravníku v rodinné hrobce. Jan z Pernštejna byl třikrát ženatý. Jeho první ženou byla Anna Kostková z Postupic, se kterou měl čtyři dcery Markétu, Johanku, Kateřinu a Marii. Druhou manželkou se stala Hedvika ze Šelmberka. Z manželství se narodili tři synové Jaroslav, Vratislav II. a Vojtěch II. a dcera Kateřina. Potřetí si vzal MagdolnuSzékely de Ormosd. Toto manželství zůstalo bezdětné.
Smiřičtí ze Smiřic byl český šlechtický rod, který pocházel ze Smiřic v dnešním okrese Hradec Králové. Zakladatelem rodu byl Jan Smiřický, který byl za husitských válek hejtmanem pražanů. V roce 1473 byl rod Ferdinandem III. povýšen do panského stavu. V 15. století se rod rozdělil do několika větví. V druhé polovině 16. století a první polovině 17. století patřil tento rod k nejbohatším v Českém království. V roce 1630 rod vymřel po meči.
Zikmund I. Smiřický ze Smiřic se narodil mezi lety 1468 – 1475 a zemřel v roce 1548. Byl synem Jindřicha Smiřického ze Smiřic a jeho manželky Kateřiny Mašťovské z Kolovrat. Své mládí trávil společně se svým starším bratrem u varadínského biskupa Jana Filipce v Uhrách. Poté do roku 1490 působil u dvora uherského krále Matyáše Korvína. Před dovršením 15 let se vrátil do Čech. Přestože se politickému životu vyhýbal, najdeme ho po roce 1540 mezi relátory na zemských sněmech a v komisi, která připravovala obnovu zemských desk. Zikmund byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou se stala Ofka z Boskovic a Černé Hory. Z tohoto manželství se narodil syn, který však zemřel spolu s matkou při porodu. Druhou manželkou se stala Kunhuta z Fictumu, se kterou měl šestnáct dětí.
Albrecht Smiřický ze Smiřic se narodil v roce 1528 a zemřel roku 1566. Byl synem Zikmunda I. Smiřického a jeho druhé manželky Kunhuty z Fictumu. Byl zakladatelem náchodské linie Smiřických ze Smiřic. V letech 1551 – 1552 byl účastníkem prestižní výpravy české šlechty, tvořící doprovod arcivévody Maxmiliána a jeho manželky Marie z Janova do Vídně. V roce 1566 se zúčastnil tažení krále Maxmiliána do Uher. Na této výpravě onemocněl a po návratu v roce 1566 zemřel. V roce1552 se Albrecht oženil s Hedvikou Zajícovou z Házmburka, dcerou Jana IV. Zajíce z Házmburka. Z manželství se narodilo sedm dětí synové Václav, Zikmund, Jaroslav a Albrecht a dcery Kateřina, Markéta a Anna Salomena.
Hedvika Zajícová z Házmburka se narodila v roce 1533 a zemřela roku 1592. Byla dcerou Jana IV. Zajíce z Házmburka a jeho manželky Markéty z Minsterberka. Hedvika byla dvakrát vdaná. Jejím prvním mužem byl pán z Lobkowicz. Podruhé se provdala za Albrechta Smiřického ze Smířic, se kterým měla syny Václava, Zikmunda, Jaroslava a Albrechta a dcery Kateřinu, Markétu a Annu Saloménu.
Václav Smiřický ze Smiřic se narodil v roce 1564 a zemřel roku 1593. Byl synem Albrechta Smiřického ze Smiřic a jeho manželky Hedviky Zajícové z Házmburka. Na své kavalírské cestě navštívil Itálii. Zastával úřad číšníka na dvoře arcivévody Karla II. Štýrského ve Štýrském Hradci. V roce 1587 se oženil s Dorotou Holickou ze Šternberka, se kterou měl tři děti syny Jaroslava Zikmunda, který zemřel ve dvou letech, Albrechta Václava a dceru Kateřinu. Václav zemřel náhle v necelých třiceti letech. Poručníkem jeho nezletilých dětí se stal Zikmund II. Smiřický ze Smiřic.
Albrecht Václav Smiřický ze Smiřic se narodil v roce 1590 a zemřel roku 1614. Byl synem Václava Smiřického ze Smiřic a jeho manželky Doroty Holické ze Šternberka. Od roku 1606 navštěvoval gymnázium ve Zhořelci, poté kalvínskou univerzitu v Heidelbergu. Své vzdělání dokončil v Gentu a v Paříži. Během kavalírské cesty navštívil Nizozemsko, Anglii, Skotsko, Irsko, Španělské Nizozemí, Francii, Itálii a německé země. V roce 1611 se vrátil do Čech. Zemřel bezdětný 24. dubna 1614 a byl pochován do rodinné hrobky v kostel sv. Vavřince v Náchodě.
Albrecht Jan Smiřický ze Smiřic se narodil v roce 1594 a zemřel roku 1618. Byl synem Zikmunda II. ze Smiřic a jeho manželky Hedviky Zajícové z Házmburka. Svá studia zahájil na gymnáziu ve Zhořelci, poté pokračoval na univerzitě v Heidelbergu. Absolvoval několik poznávacích cest. Rok strávil v Itálii. Podílel se na uzavření aliance mezi českými stavy, která měla za cíl získat větší moc a suverenitu ve vztahu k habsburským panovníkům. Patřil k iniciátorům a vůdcům českého stavovského povstání. Aktivně se zúčastnil třetí pražské defenestrace. Stal se členem prozatímní vlády třiceti direktorů. Financoval svůj vlastní regiment na podporu stavovského povstání, čímž se stal vůdčí osobností stavovského povstání. Řada šlechticů dokonce požadovala jeho zvolení českým králem. V roce 1617 se zasnoubil s hraběnkou Amálií z Hanau-Münzbergu, dcerou hraběte Filipa Ludvíka II. z Hanau –Münzbergu. Ke sňatku však nedošlo, protože Albrecht Jan zemřel 18. listopadu 1618.
„… pokud by vůbec někdo dokázal české stavovské povstání dovést k vítězství, byl by to Albrecht Jan Smiřický.“ (Golo Mann – německý historik)
Markéta Salomena Smiřická ze Smiřic se narodila v roce 1597 a zemřela pravděpodobně v roce 1655. Byla dcerou Zikmunda II. Smiřického ze Smiřic a jeho manželky Hedviky Zajícové z Házmburka. Po smrti své sestry Elišky Kateřiny se ujala celého dědictví. Stala se dvorní dámou české královny Alžběty Stuartovny. Po bitvě na Bílé hoře uprchla do emigrace. V roce 1631 využila vpádu saského vojska do Čech a vrátila se na své panství. Po několika měsících však musel opět prchnout za hranice. V roce 1639 se opět nakrátko vrátila do Čech při vpádu švédských vojsk Johanna Gustafssona Banéra. Naposledy se do Čech podívala v roce 1645. Do konce svého života se domáhala rodového majetku. Markéta Salomena se v roce 1610 provdala za Jindřicha Michala Slavatu z Chlumu a Košumberka. Z manželství se narodil syn Albrecht Jindřich.
