Batelov a
BATELOV
https://mapy.cz/zakladni?source=muni&id=5099&ds=1&x=15.3859241&y=49.2968140&z=11
Batelov leží asi 20 km jihozápadně od Jihlavy v Kraji Vysočina. Rozkládá se po obou stranách historické česko-moravské zemské hranice. Název Batelov je odvozen od zdrobněliny osobního jména Bat (t)o a jeho význam byl „Batelův majetek“. Během let měl název různé podoby. Poprvé je zmiňován jako ves Patelov v roce 1272. Původní osada stála v části zvané Na Vůbci. V roce 1534 se stal Batelov městečkem. Přesné datum založení vsi není známo. Poprvé se objevuje v roce 1279, kdy je zmiňován, místní kněz Leopoldo plebano de Batelov. V roce 1325 získal Batelov Jindřich z Lipé, který jej uděloval jako léno. Po něm jej zdědil jeho syn Jan z Lipé. V roce 1361 seděl na Batelově Hynek st. Tluksa. V letech 1353 – 1376 sídlil v Batelově Ješek řečený Paktuna. V letech 1413 – 1418 byl leníkem na Batelově Jan z Pacova. Dalším leníkem byl Zikmund z Batelova a po něm v roce 1434 jeho sny Havel z Batelova. V letech 1484 – 1487 seděli na Batelově Jan a Ryneš z Prostého. V roce 1503 je zde zmiňován jako leník Petr z Prostého, v letech 1515 – 1517 Jindřich z Prostého. Poté zde seděl Mikuláš Batelovský z Prostého. V roce 1534získal a Batelov v alod Mikuláš Radkovec z Mirovic. Po smrti Mikuláše zdědili majetek jeho synové Jindřich a Karel, kteří Batelov v roce 1546 prodali Augustinu Mackovi (Máčkovi) z Čížova, který zde sídlil do roku 1564.V roce 1564 je na Batelově zmiňován Jiří z Čížova. V roce 1566 zde sídlil Jeroným Macák Čížovský z Čížova, v roce 1586 Jiří Macák Čížovský z Čížova, po něm v letech 1606 – 1610 bratři Václav a Petr Macákové Čížovští z Čížova. V letech 1619 – 1625vlastnil Batelov Jan Jiří Čížovský z Čížova, který jej prodal. V roce 1625 koupil Batelov Hynek Ladislav Krabice z Veitmíle. Po smrti Hynka Ladislava zdědil majetek jeho syn Jindřich Krabice z Veitmíle. Ten zemřel bez potomků, proto panství Batelov přešlo na jeho sestru Marii Františku a jejího muže Alberta Ladislava Odkolka z Újezdce, který zde seděl v letech 1659 – 1668. Po smrti Alberta Ladislava v 1668 zdědil Batelov jeho syn František Antonín. Po jeho smrti v roce 1676, kdy mu bylo pouhých šestnáct let, se ujal Batelova jeho děd Vilém Jindřich Odkolek z Újezdce a strýc Rudolf Jindřich Odkolek z Újezdce. V roce 1690 se stal jediným vlastníkem Batelova Jaroslav Šťastný Odkolek z Újezdce. Po Jaroslavovi vlastnil do roku 1697 Batelov Vilém František Odkolek z Újezdce a od roku 1697 pak opět Rudolf Jindřich Odkolek z Újezdce. Po Rudolfu Jindřichovi zdědil Batelov jeho syn Filip Antonín. Dalším držitelem byl syn Rudolfa Jindřicha Filip Antonín, který se v roce 1710 psal jako pán Batelova. Po Filipově smrti zdědila panství Batelov jeho manželka Marie Maxmiliána, roz. z Valdorfa. Ta 1. června 1735 prodala panství za 105 000 zlatých c.k. dvornímu radovi Janu Kryštofovi Burkhardovi, svobodnému pánu Klee. Po smrti Jana Krištofa v roce 1761 zdědil batelovské panství jeho syn František Ludvík Burkhard Klee, který je v roce 1806 prodal Arnoštu hraběti z Blanenšteinu. Na základě závěti hraběte Arnošta se novým batelovským pánem stal v roce 1816 jeho synovec Ludvík Jindřich hrabě Blankenstein. Po smrti Jindřicha dědí majetek jeho syn Karel hrabě Blankenštein. Ten zemřel roku 1891 a Batelov přešel na jeho syna Jana hraběte Blankenštein.
V městysu Batelov žije 2 337 obyvatel, sídlí zde 71 firem 328 živností. Městys se člení na 5 katastrálních území: Batelov, Lovětín, Rácov, Novou Ves a Bezděčín.
Název městyse se vyvíjel od varianty Batelov (1279), Patlau (1325), Batholowicz (1361), Bathalow (1412), Patlaun (1571), Bathelowie (1534) až po Battelau a Batelow (1678).
V roce 2010 byl během revitalizace Pilského rybníka prováděn archeologický průzkum, během něhož byly nalezeny na dně rybníka zbytky staveb, které pocházely z 13. a 14. století. Jsou to pravděpodobně pozůstatky zaniklé vsi.
V současné době je Batelov zemědělsky-průmyslovým střediskem.
V roce 2009 bylo Batelovu uděleno právo užívat znak a vlajku.
V Batelově pobýval o prázdninách u své tety, která byla hospodyní faráře J. Slavíka, Karel Havlíček Borovský. Jeho neoblíbenějším místem byl kopec Vršek, který se dnes jmenuje Havlíčkův vršek.
STARÝ ZÁMEK
Původně tvrz stávala u řeky v místech, kterému se říká „Na Vůbci“. V roce 1406 se uvádí jako pustá. Nová tvrz byla postavena okolo roku 1400 na levém břehu řeky Jihlavy, nedaleko brodu, který strážila. Dnes již není zcela patrné, zda stávala na místě starého nebo nového zámku. S největší pravděpodobností byla přestavěna Jiřím Čížovským z Čížova na starý zámek. Na přelomu 16. a 17. století vznikl nový zámek. Starý zámeček začal sloužit již jen jako obydlí úředníků batelovského panství. Starý zámek je nevýrazná jednopatrová budova s novější hodinovou věží. Stojí na půdorysu obdélníku s věžičkou uprostřed. Budova je součástí dvora na severním okraji obce. Navazuje na ni hospodářský dvůr. Budova má bílou fasádu se zbytky sgrafit, okna rámuje kámen. Starý zámek je kulturní památkou České republiky. V současnosti není zámek veřejnosti přístupný.
NOVÝ ZÁMEK
Vznikl okolo roku 1586. V roce 1681 za Okolků z Újezdce prochází zámek barokní úpravou, při které je dostavěno nové křídlo. V roce 1755 nechal zámek klasicistně přestavět a rozšířit Jan Kryštof Burkhard de Klee. V roce 1806 byl zámek pro dluhy v dražbě prodán hraběti Janu Swéerts-Sporckovi. V roce 1893, kdy vlastnili zámek Blankensteinové, prošel zámek dalšími úpravami. V druhé polovině 20. století byl zámek necitlivě přestavěn. V 80. letech 20. století bylo do zámku umístěno odborné učiliště společenského stravování. Nový zámek se rozkládá na ploše 906 m2, má čtyři nadzemní podlaží a je částečně podsklepen. Je postaven z cihel a elektrifikován. V budově se nachází čtyřicet čtyři místnosti. Z renesanční stavby se dochovala přízemní klenutá síň s renesančním portálem. V přízemí se dochovaly valené klenby. Západní kratší křídlo v sobě pravděpodobně ukrývá pozdně renesanční jádro tvrze. Nový zámek je kulturní památkou České republiky. Zámek je v současné době ve vlastnictví pražské společnosti 7 Stones Investmens a není veřejnosti přístupný.
VLASTNÍCI
Ronovci také Hronovci nebo Ronovici byli jedním z nejstarších a nejvýznamnějších českých šlechtických rodů. Prvním známým příslušníkem rodu byl Smil Světlík z Tuháně, který je zmiňován na konci 12. století. Jeho synům Častolovi a Jindřichovi se podařilo získat území Žitavy a po roce 1238 byli v listinách uváděni s přídomkem ze Žitavy. Území, které získali, se táhlo od Pirny do podhůří Lužických hor až k České Lípě, a stalo se mocenskou základnou rodu. Své jméno si zvolili podle Ronova na Žitavsku. Během 13. a 14. století se Ronovci rozdělili do mnoha samostatných rodových linií. Společným znakem všech rodových linií byly zkřížené ostrve, nejčastěji černé ve zlatém štítě, lišily se pouze klenotem.
