HISTORIE KE KÁVĚ

Majitelé

Nejprve si přiblížíme majitelé obce a tvrze Velký Bašť.

Vaněk de Basezie je prvním zmiňovaným vlastníkem. Více se o něm nepodařilo zjistit.

Kanovník Jindřich byl kouřimský arcijáhen a vyšehradský kanovník.

Mikuláš Johlín někdy také psaný jako Joklín, byl syn Mikuláše Jílovského, zvaného také Mikuláš od Věže rychtáře v Jílovém u Prahy. Mikuláš je také zmiňován jako věřitel Václava II. Později se angažuje o ve finančních záležitostech královské komory Jana Lucemburského. Mikuláš vlastnil také Chlumin a tvrz v něm, což je zmiňováno při dohadování o dědictví po jeho smrti mezi jeho ženou Kunou a syny Jeklínem a Matějem.

Měšťan Frovin (Frühwein, Fruhwein) ve 13. století měl v držení obec Řepy.

Aleš Škopek z Dubé datum narození známo není, ale datem úmrtí je rok 1435. Škopkové z Dubé je jedna z větví staročeského panského rozrodu Ronovců. Svůj původ odvozují od Albrechta z Frýdlantu a Liběšic, nejvyššího komorníka Království Českého v letech 1319 – 1323. Po jeho smrti byly rodové statky rozděleny mezi jeho šest synů, což způsobilo rozdrobení majetku a následné zchudnutí rodu. Spolu s majetkem ubýval i politický vliv.

Aleš byl synem Jindřicha Škopka z Dubé, jenž od roku 1383 zastával funkci nejvyššího hofmistra. Aleš držel několik panství ve středních Čechách. Byl ženatý s dcerou pana Petra z Vartemberka, Škonkou, od které pravděpodobně získává jako věno Dolní Bousov. Jindřich umírá 6. 5. 1396. Ještě za jeho života se Aleš pravidelně účastní zemských sněmů a soudů.

V roce 1402 získal Aleš Škopek z Dubé hodnost nejvyššího komorníka, kterou zastával kdysi jeho otec, a v roce 1403 mu přibyl ještě úřad popravce boleslavského kraje.

Roku 1406 patřil mezi pány, kteří měli řešit spor mezi králem a Hyncem a Hanušem z Lipé, kteří vyloupili statky pražské a vyšehradské kapituly.

V době husitských válek měl Aleš za sebou úspěšnou kariéru na dvoře Václava IV. Již třináct let vykonával úřad nejvyššího komorníka, kterým zůstal až do smrti Václav IV. Víme, že v době husitské revoluce roku 1419 se Aleš pohyboval v blízkosti královny-vdovy Žofie, regentky království. Mimo jiné byl jedním z pánů, kteří 13. 11. 1419 pečetili příměří s pražskými konšely. V prosinci se účastnil sněmu, který dal král Zikmund svolat do Brna. Personální změny, které Zikmund provedl v držbě úřadů, se Aleše nedotkly. I nadále zůstal nejvyšším komorníkem. Po vyhlášení křížové výpravy Aleš bojoval proti husitům. Stál v čele oddílu, který táhl k Pražskému hradu. Svou pomoc si nechal náležitě zaplatit. Začátkem roku 1421 dostal od Zikmunda do zástavy hrad a město Úšť. V červnu 1421 se účastnil čáslavského sněmu. A právě po tomto sněmu pravděpodobně přešel na stranu podobojí. Katoličtí páni Alešovi zradu neodpustili a opakovaně útočili na jeho hrady. V roce 1424 byly vypáleny Dražice a v roce 1426 byl dobyt a vypálen Kokořín. V té době se jeho stálým sídlem stává Jenštejn. V roce 1427 je Aleš uváděn jako spojenec pražského husitského svazu. U Zikmunda Korybuta, jehož byl příznivcem, se těšil velké vážnosti. V jednáních o příměří v roce 1432 se stal prostředníkem mezi husitskými svazy na straně jedné a s durynským lantkrabětem Zikmundem a saským kurfiřtem Fridrichem II. na straně druhé. Pravděpodobně se dožil i bitvy u Lipan, ale aktivně se jí nezúčastnil. Zemřel v roce 1435.

Karlovský klášter na Novém městě pražském dnes nazýván Klášter augustiniánů kanovníků na Karlově. Zakládací listina byla vydána dne 18. 9. 1350. Kostel sv. Karla Velikého s klášterem augustiniánů-kanovníků založil Karel IV. jako třetí z velkých církevních fundací na Novém městě pražském. Kostel svou osmibokou základnou připomíná ústřední část dómu v Cáchách. Ten byl kdysi zbudován samotným císařem Karlem Velikým a stal se korunovačním místem římských králů. Karel IV. měl ve velké úctě svatého Augustina a právě proto zvolil právě augustiniánský řád.

Během husitských válek byl klášter pobořen a opuštěn. Jeho opravu nařídil císař Zikmund. Další zprávy jsou až z doby po nástupu Vladislava Jagellonského na český trůn, kdy byl opětovně opravován.

V současné době sídlí v klášterních prostorách Muzeum policie. Je zde také Klinika dětského a dorostového lékařství, tři budovy MFF UK, porodnice U Apolináře, která je nejstarší v Českých zemích.

Kašpar Čotr (Schottr) byl měšťan a konšel Starého Města pražského.

Václav z Báště byl staroměstský měšťan.

Baštecký z Leroid psáno také z Lerojid i z Lezojed. Jediná zpráva o něm je z roku 1448, kdy byl jako účastník mezi rytíři, kteří volili za zemského správce pana Jiříka z Poděbrad.

Chaberští z Baště

Vladyka Tomáš z Prostiboře je potomkem jedné z větví rodu Podmokelských z Prostiboře. Podmokelský s Prostiboře je příjmení staročeské vladycké rodiny. Jedna z větví se jmenovala po hradě Prostiboř. Usadila se na Žatecku. 

Otcem Tomáše z Prostiboře byl Vilém Podmokelský z Prostiboře, který zavraždil okolo roku 1501 Albrechta syna Bavora, za což mu měl být zabrán statek Podmokly. Nakonec se mu podařilo jej udržet.  Jsou známi dva synové Jiřík a Tomáš, který je zmiňován r. 1519. Ten měl synů několik. Šebestián a Jan mladší zakoupili společně s matkou Reginou z Popovic r. 1542 Sluhy, která je po nich zdědila. 

Regina z Popovic někdy uváděna jako Rejna, byla manželkou Tomáše z Prostiboře.