Bašnice B

30. 11. 2022

Smiřičtí ze Smiřic byl český šlechtický rod, který pocházel ze Smiřic v dnešním okrese Hradec Králové. Zakladatelem rodu byl Jan Smiřický, který byl za husitských válek hejtmanem pražanů. V roce 1473 byl rod Ferdinandem III. povýšen do panského stavu. V 15. stoletíse rod rozdělil do několika větví. V druhé polovině 16. století a první polovině 17. století patřil tento rod k nejbohatším v Českém království. V roce 1630 rod vymřel po meči.

Zikmund I. Smiřický ze Smiřic se narodil mezi lety 1468 – 1475 a zemřel v roce 1548. Byl synem Jindřicha Smiřického ze Smiřic a jeho manželky Kateřiny Mašťovské z Kolovrat. Své mládí trávil společně se svým starším bratrem u varadínského biskupa Jana Filipce v Uhrách. Poté do roku 1490 působil u dvora uherského krále Matyáše Korvína. Před dovršením 15 let se vrátil do Čech. Přestože se politickému životu vyhýbal, najedeme ho po roce 1540 mezi relátory na zemských sněmech a v komisi, která připravovala obnovu zemských desk. Zikmund byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou se stala Ofka z Boskovic a Černé Hory. Z tohoto manželství se narodil syn, který však zemřel spolu s matkou při porodu. Druhou manželkou se stala Kunhuta z Fictumu, se kterou měl šestnáct dětí.

Jindřich Smiřický ze Smiřic se narodil v roce 1535 a zemřel roku 1569. Byl synem Zikmunda I. Smiřického ze Smiřic a jeho druhé manželky Kunhuty z Fictumu. V letech 1551 – 1552 byl účastníkem prestižní výpravy české šlechty, doprovázející arcivévodu Maxmiliána a jeho manželku Marii z Janova do Vídně. Na dvoře Ferdinanda Tyrolského zastával úřad číšníka. Později působil i na dvoře Rudolfa II. Oženil se s Alžbětou z Valdštejna. Z manželství se narodili tři synové Zikmund, Jaroslav Jan a Albrecht Vladislav a dcera Anna Kateřina.

Albrecht Vladislav Smiřický ze Smiřic se narodil v roce 1568 a zemřel roku 1602. Byl synem Jindřicha Smiřického ze Smiřic a jeho manželky Alžběty z Valdštejna. Zemřel bezdětný.

Zikmund II. Smiřický ze Smiřic se narodil v roce 1557 a zemřel roku 1608. Byl synem Jindřicha Smiřického ze Smiřic a jeho manželky Alžběty z Valdštejna. Studoval na gymnáziu ve Zhořelci a na univerzitě ve Wittenbergu. Svá studia však nedokončil. Mluvil několika jazyky: česky, německy, italsky a také francouzsky. Na dvoře císaře Rudolfa II. zastával několik úřadů: číšníka na císařském dvoře, císařského komorníka a císařského rady. V letech 1603 – 1604 byl hejtmanem hradeckého kraje a v letech 1605 – 1606 hejtmanem kouřimského kraje. Jako dobrý hospodáře i podnikatel patřil k nejbohatším šlechticů své doby. Přešel k systému režijního velkostatku. Byl členem panské jednoty. Oženil se s Hedvikou Zajícovou z Házmburka, se kterou měl čtyři syny Ladislava, který zemřel velmi mladý, Jaroslava II., Jindřicha Jiřího a Albrechta Jana a dvě dcery Elišku Kateřinu a Markétu Salomenu.

Jaroslav II. Smiřický ze Smiřic se narodil v roce 1588 a zemřel roku 1611. Byl synem Zikmunda II. Smiřického a jeho manželky Hedviky Zajícové z Házmburka. Byl velmi vzdělaný. Dva roky studoval gymnázium ve Zhořelci, po té teologii na protestantské univerzitě v Basileji. Své vzdělání dokončil na univerzitě v Heidelbergu. Po studiu absolvoval kavalírskou cestu, během které navštívil Francii, Anglii, Nizozemí a německé země. V letech 1609 – 1610 byl účastníkem sněmu, na kterém byl podepsán Rudolfův majestát. V letech 1609 – 1610 zastával úřad hejtmana Kouřimského kraje. V roce 1610 se oženil s Annou Alžbětou Zapskou ze Zap. Manželství zůstalo bezdětné. Zemřel 16. února 1611 ve věku 23 let buď na tuberkulózu, nebo hemofilii.

Albrecht z Valdštejna se narodil v roce 1583 a zemřel roku 1634. Jeho otcem byl Vilém z Valdštejna a matkou Markéta, rozená Smiřická ze Smiřic. Patřil mezi nejúspěšnější a nejbezohlednější kariéristy našich dějin. Byl velmi pověrčivý a pravidelně si dával zpracovávat horoskopy. Už od mládí proslul jako krutý tyran. Byl vychováván v českobratrské víře. V roce 1604 vstoupil do české armády. Při bojích v Uhrách byl raněn. Cestu k postupu v armádě si usnadnil přestupem ke katolicismu. V době protihabsburského povstání se přidal na císařskou stranu, za to mu byl na čas stavy zkonfiskován majetek. Císaře si získal svými úspěchy a dostal od něj prakticky volnou ruku. Začal se obohacovat z žoldu, daní a různých finančních operací. Po bitvě na Bílé hoře získal obrovské dědictví po pánech Smiřických a skoupil mnoho zkonfiskovaného majetku. Spolu s Karlem z Lichtenštejna a židovským finančníkem Baševim se podílel na padělání mincí. Valdštejn vytvořil za vlastní peníze pro císaře armádu a obsadil Slezsko, Šlesvicko, Holštýnsko, Braniborsko a Meklenbursko. Císař ho jmenoval generálem „moře oceánského a baltického“. V této době však začal mít velké množství odpůrců, kteří nakonec dosáhli jeho odvolání. Touha po pomstě a odplatě a také po staré slávě ho přivedla k vyjednávání se Švédy i s českou emigrací. Nakonec byl však císařem povolán zpět a získal místo císařského generalissima, ale válku vedl velmi nepřesvědčivě. Od svých odpůrců byl u císaře obžalován ze zrady a ze snahy získat českou korunu. Byl proto dán do klatby a 25. února 1634 v Chebu zavražděn.

Strozziové je starý italský šlechtický rod, který pocházel z Florencie. Zde patři k předním patricijským rodinám, které zastávaly významné funkce včetně gonfalonierů. Původně zbohatli jako bankéři. O moc soupeřili s Mediceji, kterým v 15. století podlehli. Během třicetileté války přišli do Čech, kde získali konfiskovaný majetek.

Jakub (Giacomo) Strozzi byl první příslušník rodu Strozzi, který přišel během třicetileté války do Čech. Dosáhl hodnosti polního podmaršálka a sloužil jako komoří Ferdinanda II. V roce 1635 dostal za zásluhy v boji od císaře panství Hořice a statek v Třebovětcích. Byl ženatý s Oktavií Strozzi, se kterou měl dva syny Petra a Oktaviána.

Oktavie Strozzi, byla manželkou Jakuba Strozziho, se kterým měla syny Petra a Oktaviána.

Petr Strozzi se narodil v roce 1626 a zemřel roku 1664. Byl synem Jakuba Strozziho a jeho manželky Oktavie Strozzi. Svou diplomatickou kariéru začal ve službách císařského vyslance Maxmiliána z Trauttmannsdorffu. Působil ve službách Ferdinanda III., kde postupně získal hodnost generála a podmaršálka. V roce 1648 se stal komořím Ferdinanda IV. Po jeho smrti se vrátil do služeb Ferdinanda III. Ve třiceti letech se stal velitelem pěšího pluku. V roce 1660 se stal vyslancem u braniborského kurfiřta Bedřicha Viléma v záležitosti sjednání míru. V roce 1660 byl povýšen do hodnosti generálního polního strážmistra. V roce 1662 byl vyslán do říšské rady v Prešpurku. V roce 1663 byl jmenován polním podmaršálkem a kapitánem průvodčí stráže a vyslán jako diplomat do Paříže. Již při prvním zranění v bitvě u Alexandrie della Paglia sepsal Petr svou závěť, ve které odkazuje všechen svůj majetek, pokud by zůstal bezdětný, vojenské invalidní nadaci. Petr se oženil s Marií Kateřinou, rozenou Khevenhüllerovou z Frankenbergu. Manželství zůstalo bezdětné. Po smrti svého muže dohlížela Marie Kateřina na vykonávání jeho poslední vůle.

Oktavián Strozzi zemřel v roce 1654. Byl mladším synem Jakuba Strozziho a jeho manželky Oktavie Strozzi.

Sosnovcové z Vlkanova pocházeli z rozrodu rodu z Vlkanova, který se rozšířil do mnoha částí české země. Patřili sem Vlkanovští, Cvokové, Prefátové a především Sosnovcové. Sosnovcové přišli ke svému majetku z darů Jiřího z Poděbrad, které dostali jako odměnu za jejich činy v armádě. Po bitvě na Bílé hoře o část svého majetku přišli. V roce 1763 byl rod povýšen do panského stavu. V Čechách je rod připomínán do druhé poloviny 19. století.

C. k. Invalidovna v Praze byla projektována podle vzoru pařížské Invalidovny v letech 1731 – 1737 pro ubytování válečných invalidů. Invalidovna stojí v Karlíně na bývalých pozemcích řádu Křížovníků s červenou hvězdou, kterým se také říkalo špitální bratři. Místo se proto nazývalo Špitálsko nebo Zábransko, protože stálo za městskou bránou. Během 16. století zde byl vybudován špitál s chudobincem, hřbitovem a kostelem Obrácení svatého Pavla. Za třicetileté války byl však špitál i kostel zničen. Po svém obnovení byl během Josefínských reforem koncem 18. století zrušen. Opuštěný kostel byl v roce 1831 zbořen. O založení Invalidovny se zasadil hrabě Petr Strozzi, který padl v roce 1664 v bitvě s Turky. Ve své závěti z 3. srpna 1658 však ustanovil založení vojenské invalidní nadace Petra hraběte Strozziho, ve které měli být vydržováni invalidé, kteří by žili po službách válečných v Hořicích. Základní kámen Invalidovny byl položen za osobní účasti císaře Karla VI. dne 15. srpna 1732. 17. května 1737 však byla stavba přerušena, protože došly nadační finance. Po smrti iniciátora celého podniku Karla VI. v roce 1740 se stavba definitivně zastavila. Stojící část Invalidovny byla upravena do podoby, ve které mohla alespoň částečně zastat funkci původně plánovaného komplexu. Byla sem přesunuta nemocnice, krámky i dílny a místo kostela byla v refektáři zřízena kaple sv. Kříže s dřevěnou kazatelnou. Invalidovna byla malým, uzavřeným světem, kde vládla vojenská disciplína. V prvních letech své existence byla pod správou pražského arcibiskupa a bylo zde ubytováno dvě stě invalidů. V roce 1750 za vlády Marie Terezie byla Invalidovny předána pod správu státní komise invalidní. V roce 1925 bylo v části Invalidovny zřízeno vojenské muzeum a pro invalidy v letech 1933 – 1934 postavena nová invalidovna v Hořicích v Podkrkonoší. V roce 2018 získal tuto budovu Národní památkový ústav. V areálu by měla vzniknout expozice věnovaná historii Invalidovny, výstavní prostory by zde měly naleznout i další kulturní instituce.

ODKAZY

https://www.obec-basnice.cz/o-obci/historie/

https://www.horice.org/horicke-panstvi-za-smirickych-patrilo-k-nejvykonnejsim-v-cechach/d-10838

https://cs.wikipedia.org/wiki/Zikmund_I._Smi%C5%99ick%C3%BD_ze_Smi%C5%99ic

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich_Smi%C5%99ick%C3%BD_ze_Smi%C5%99ic_(1535%E2%80%931569)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Zikmund_II._Smi%C5%99ick%C3%BD_ze_Smi%C5%99ic

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_II._Smi%C5%99ick%C3%BD_ze_Smi%C5%99ic

https://cs.wikipedia.org/wiki/Strozziov%C3%A9

https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_Strozzi

http://www.heraldika-terminologie.cz/mapa-okres-jicin-1990-2006-vi-83

https://cs.wikipedia.org/wiki/Krup%C3%BDch_z_Probluze

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vojt%C4%9Bch_z_Pern%C5%A1tejna