Bartovice b.
Vlastníci
Rod Baruthů pocházel z Lužice nebo z Braniborska. V poslední čtvrtině 13. století patřili příslušníci tohoto rodu k předním kolonizátorům kraje na pomezí Moravy a Slezska, tzv. Lužicko Srbské kolonizace. U nás písemně doložený člen rodu je Sigefried de Baruth, který v roce 1273 pobýval na dvoře krále Přemysla Otakara II.
Siegefried de Baruth pobýval na dvoře krále Přemysla Otakara II.
Páni z Kornic pařili ke starému slezskému rodu z Ratibořského knížectví, kteří se během staletí usadili na Těšínsku, Ratibořsku, Opolsku, Osvětimsku a na Opavsku. První písemné zmínky o rodu pochází z let 1283 – 1290, ve kterých je zmiňován Ješek z Kornic, sídlící ve vsi Kornice. Během let se rod velmi rozvětvil.
Ješek z Kornic
Tvorkovští z Tvorkova patří do rozrodu významného rodu Benešoviců, který se ve 13. století rozdělil na pány z Benešova, z Bechyně, z Dubé, z Dědic a z Kravař. Svůj predikát získali podle svého sídla Tvorkov jihovýchodně od Ratiboře. Za nejstaršího člena rodu je považován Ondřej II. z Benešova. Na Opavsku je v roce 1288 připomínán Ondřej z Tvorkova. Ve 13. století figurovali členové rodu mezi účastníky zemských sněmů a soudů Markrabství moravského. Později zastávali významné stavovské úřady nejen na Moravě, ale také na Opavsku a Krnovsku.
Ondřej Tvorkovský z Tvorkova zemřel po roce 1420. Byl synem Zbyňka z Tvorkova a měl syny Arnošta a Mikuláše,
Arnošt Tvorkovský z Tvorkova byl synem Ondřeje Tvorkovského z Tvorkova.
Václav Hřivnáč z Heraltic byl pravděpodobně synem Zbyňka Hřivnáče. Polskoostravské panství zdědil po pánech z Tvorkova, se kterými byl spřízněn.
Jan Čapek ze Sán se narodil okolo roku 1390 a zemřel v roce 1452. V době husitských válek seděl jako vladyka na svobodném statku v Sánech. Na počátku husitských válek byl husitským hejtmanem. První zmínka o něm pochází z roku 1425, kdy již velel sirotkům. Na svém tažení do Slezska v roce 1427 byl poražen Slezany v bitvě u Náchoda. V roce 1431 utrpěl zdrcující porážku v bitvě u Bánova, kde přišel o veškerou kořist z tohoto tažení. V roce 1433 velel spojeným husitským a polským vojskům v bojích s řádem Německých rytířů na „spanilé jízdě“ k Baltskému moři. V roce 1434 vedl v bitvě u Lipan jízdu spojených sil radikálních husitů proti koalici umírněných a katolíků. Některými historiky je Čapkovi vyčítáno, že svým předčasným útěkem zradil své bratry. Bitva však již byla ztracena a setrvání by vedlo k zbytečné ztrátě životů jeho spolubojovníků. Po bitvě u Lipan opustil Čechy a vstoupil do služeb polského krále Vladislava Jagellonského a stal se velitelem jeho polních vojsk. Účastnil se s ním válek o nástupnictví v Uhrách, kde se střetl s Janem Jiskrou z Brandýsa. V roce 1444 po bitvě u Varny se s Janem Jiskrou smířil a vstoupil do jeho služeb.
Jan Čapek ze Sán je považován za velmi schopného, avšak chladnokrevného polního hejtmana. Mezi jeho vlastnosti patřila krutost, hrabivost, zbrklost a velmi vysoké sebevědomí. Jan Čapek byl dvakrát ženatý. Z prvního manželství měl dceru Žofii, kterou provdal za Jana Talafúse z Ostrova. V roce 1445 se oženil s Hedvikou z Petřvaldu.
Hedvika z Petřvaldu byla druhou manželkou Jana Čapka ze Sán. Poprvé byla provdána za Jana z Kateřinic, se kterým měla syny Jiříka a Mikuláše.
Jan Talafús z Ostrova se narodil okolo roku 1410 a zemřel po roce 1475. Vzdělání získal ve škole v Luži a později pravděpodobně studoval i na některé z pražských škol. Zároveň byl připravován k vojenskému řemeslu. Jako panoš Viléma z Chlumu a Košumberka se pravděpodobně v roce 1434 zúčastnil bitvy u Lipan. V roce 1439 se ujal správy Ostrovského léna a byl povýšen do zemanského stavu. V roce 1440 byl účastníkem Čáslavského sněmu, na kterém se jednalo o bezpečnosti ve východních Čechách. V roce 1440 vstoupil do vojska nejvyššího hejtmana Jana Jiskry z Brandýsa, které hájilo nároky Ladislava Pohrobka na Uherský trůn. V roce 1441 se na krátkou dobu stal košickým hejtmanem. V roce 1442 byl jmenován hejtmanem Štiavnice. V roce 1442 byl na zpáteční cestě po dobytí Jageru zajat Uhry. Na svobodu se dostal 3. října 1442. V roce 1445 byl jmenován hejtmanem na hradě Chmeľov, v roce 1448 hejtmanem na Rychnavě. V roce 1449 se po boku Jana Jiskry z Brandýsa zúčastnil bitvy u Somoše a v roce 1451 bojoval v řadách 3000 bratříků, kteří v bitvě u Lučence porazili na 20 000 Uhrů. V roce 1453 se zúčastnil spišského sněmu v Levoči, na kterém se jednalo o zákroku proti loupeživým tlupám. V roce 1465 vstoupil do královského vojska pod velením Jana z Rožmberka, který vedl na Moravě válku proti papežovi a části katolické šlechty. Později vstoupil do služby krále Jiřího z Poděbrad. V roce 1466 se účastnil tažení do Polska. Poslední zmínka o něm pochází z roku 1475. Jan Talafús byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou se stala Dorota Těhlovcová z Dobříkova, která brzy zemřela. Druhou manželkou se stala Žofie, dcera Jana Čapka ze Sán.
Jan Tršický z Doloplaz
