Bartovice a
BARTOVICE
Bartovice bývaly samostatnou obcí. Její jméno je odvozeno od jména lokátora Bertolda nebo Bartoloměje. Dnes jsou místní částí ostravského městského obvodu Radvanice a Bartovice. První písemná zmínka o nich pochází z roku 1305, kdy jsou uváděny pod názvem Bertoltowitz v soupisu desátků vratislavského biskupství, které byly na rozkaz vratislavského biskupa Jindřicha z Vrbna sepsány v letech 1302 - 1315. Na přelomu 13. a 14. století náležely původně lužickému šlechtickému rodu Baruthů, pravděpodobně Sigefriedu de Baruth. Další zmínka o Bartovicích pochází z roku 1411, kdy je prodal Ješek z Kornic Ondřeji z Tvorkova, který je připojil k polskoostravskému panství, jehož součástí zůstaly až do poloviny 17. století. V roce 1439 získal polskoostravské panství za nejasných okolností Jan Čapek ze Sán. Zisk potvrdil následnou koupí od knížete Přemysla II. Opavského. Jan Čapek ze Sán zemřel v roce 1452 a panství přešlo na jeho manželku Hedviku z Petřvaldu, která je v roce 1453 prodala svému zeti Janu Talafúsovi z Ostrova. Ten je dal do zástavy Janu Tršickému z Doloplaz. V roce 1476 byl Jan Tršický donucen předat polskoostravské panství těšínskému knížeti Přemyslu II. Těšínskému. Ten je ještě téhož roku prodal rytíři Václavu Hřivnáčovi z Heraltic. Do roku 1508 vlastnil polskoostravské panství Václav Hřivnáč z Heraltic. V tomto roce jej od něj koupil za 5330 uherských zlatých Jan Sedlnický z Choltic. Po smrti Jana Sedlnického z Choltic zdědil panství jeho syn Jiřík Sedlnický z Choltic. Po smrti Jiříka zdědil majetek jeho syn Bedřich Sedlnický z Choltic a po Bedřichově smrti zase jeho syn Jiřík ml. Sedlnický z Choltic. Po smrti Jiříka v roce 1616 zdědil panství jeho bratr Kryštof, který je však velmi zadlužil. V roce 1619 vlastnil Bartovice Jan Skrbenský z Hříště. Po jeho smrti v roce1665 zdědil Bartovice jeho syn Jan Jaroslav. V roce 1682 se stal majitelem syn Jana Jaroslava Jan Jiří Skrbenský z Hříště. Po jeho smrti v roce 1700 se Bartovic ujal jeho syn Rudolf Skrbenský z Hříště. Dalším majitelem se po smrti svého otce Rudolfa v roce 1731 stal Jan Maxmilián Skrbenský z Hříště, který je v roce 1738 prodal za 39 000 zlatých. Karlu Františku Skrbenskému ze Šenova, který je připojil ke svému šenovskému panství. Po smrti Karla Františka zdědil šenovské panství jeho syn Otto Amadeus Skrbenský z Hříště. Když v roce 1780 zemřel, nebyl nikdo, kdo by převzal správu šenovského panství, protože jeho synové byli ještě velmi malí. Správy se proto pravděpodobně ujal jejich strýc Karel Traugott Skrbenský z Hříště. V roce 1792 ve svých jednadvaceti letech převzal správu panství syn Otty Amadea Antonín Otto Skrbenský z Hříště. Antonín Otto je však v roce 1795 prodal svému bratrovi Janu Nepomuku Karlovi Skrbenskému z Hříště. V roce 1822 zdědil rodové šenovské panství prvorozený syn Jana Nepomuka Karla Filip Skrbenský z Hříště. V roce 1829 pravděpodobně od Filipa koupil panství jeho bratr Antonín Ludvík Skrbenský z Hříště, který je v roce 1867 prodal Františce Fattoni. Po její smrti zdědila velkostatek dcera Emma Marie Aresinová, která jej prodala v roce 1893 Jindřichu Larisch-Mönnichovi. Po smrti Jindřicha v roce 1918 zdědil statek jeho druhorozený syn Bedřich Larisch-Mönnich. Od roku 1948 vlastnil Bartovice stát. 1. července 1960 byly Bartovice připojeny k Ostravě.
Obyvatelé Bartovic se živili převážně zemědělstvím. V roce 1725 zde bylo 8 sedláků, 9 zahradníků a 16 domkařů. V roce 1761 zde bylo již 16 sedláků a 17 zahradníků, 21 chalupníků, 1 mlynář, 1 kovář a 1 kolář a fojt s hospodou. Při první pozemkové reformě v roce 1925 byl zabrán téměř celý Larisch-Mönnichův pozemkový majetek. Zbytek půdy se rozdělil mezi drobné zájemce z Bartovic, Radvanic a Šenova. Na konci 19. a na začátku 20. století se v okolí Bartovic začali stavět průmyslové závody a otvírat doly, které svým působením ovlivnily život v dříve zemědělských Bartovicích. Mnoho mužů odcházelo za prací právě do těchto podniků. Počet obyvatel začal stoupat, protože se zde usazovalo mnoho přistěhovalců z širokého okolí, a obec se začala rozrůstat. V roce 1880 žilo v obci 1350 obyvatel, v roce 1910 pak 2062. Bartovice patřily pod římskokatolickou farnost v Šenově. V roce 1886 byla v Bartovicích zřízena základní škola. Do té doby chodily děti do školy v Šenově. V roce 1911 byla v Bartovicích postavena železnice a v roce 1922 zřízena zastávka.
Původním znakem Bartovic byl gryf držící kartuši s písmenem B, který se objevuje na pečeti z roku 1734. Na pečeti z roku 1820 se již objevuje jednonohý žebrák, který se levou rukou opírá o strom a v pravé ruce drží berli. Vpravo od berle je postaveno kolo, vlevo od stromu radlice. 4. 10. 1994 byl Radou města Ostrava Bartovicím spolu s Radvanicemi udělen nový znak.
V modrém štítě je zlatostříbrný gryf s červenou zbrojí, který v pařátech drží stříbrný štítek s červenými majuskulními písmeny R B, které představují iniciály z názvů původně samostatných obcí. Zlatá horní polovina gryfa je inspirována barvou slezské orlice a odráží příslušnost ke Slezsku, stříbrná dolní polovina gryfa je inspirována barvou českého lva a odráží příslušnost obvodu k současnému státu. Modré pole je odvozeno ze znaku města Ostrava, jehož je obvod součástí.
Zámek
Zámek byl vybudován Janem Skrbenským z Hříště někdy po roce 1658. Stál v areálu bartovického panského dvora v nejvýše položené části Bartovic, ale jeho přesné místo není známo. Zámek tvořil malý jednoduchý panský dvůr, který měl pravděpodobně jen pět místností. Okolo zámku se nacházela velká zahrada. V roce 1738 odkoupil Bartovice Karel František Skrbenský, který vlastnil nedaleké šenovské panství. Zámek tak ztratil svou rezidenční funkci a začal sloužit jen k hospodářským potřebám dvora. V roce 1867 vlastnil panský dvůr Antonín Ludvík Skrbenský ze Šenova, který jej prodal Františce Fattoni. V roce 1918 byl bartovický statek vyvlastněn a jako zbytkový připadl v roce 1925 Bedřichu Strnadelimu. V roce 1948 byl statek zestátněn a sloužil převáženě k zemědělským účelům. Zámek zanikl pravděpodobně již v polovině 19. století. Byl zbořen bez jakékoliv dokumentace, proto jeho podobu nelze zrekonstruovat. Počátkem 90. let 20. století byl areál statku navrácen v restituci původním majitelům. Dnes slouží areál dvora obchodní činnosti firmy Smart trading company.
