Bartošovice b
VLASTNÍCI
Blud z rodu Bludoviců je prvním všeobecně uznávaným zástupcem rodu Bludoviců, ze kterého vznikl později rod Žerotínů. Byl synem Oneše. První důvěryhodná písemná zmínka o něm pochází v listině vydané Přemyslem Otakarem I. z roku 1201, v níž klášteru Hradisko u Olomouce postupuje ves Štěpánovice, ve které vystupuje Blud společně se svým bratrem Přeborem. Z roku 1201 pochází ještě jedna listina Přemysla Otakara I., ve které už Blud vystupuje sám. Blud zastával úřad přerovského purkrabího a byl členem Přemyslovy družiny. Poslední písemná zmínka o něm pochází z roku 1218 v listině markraběte Vladislava Jindřicha. Blud byl ženatý z Ankou, se kterou měl syny Oneše, Viktora, Bluda II. a Bicena.
Jan Lucemburský se narodil 10. srpna 1296 a zemřel 26. srpna 1346. V letech 1310 – 1335 byl lucemburským hrabětem a titulárním polským králem, v letech 1310 – 1346 pak českým králem. Byl jediným synem Jindřicha VII., lucemburského hraběte a od roku 1308 římského krále a Markéty, dcery Jana Brabantského. Své dětství trávil na francouzském královském dvoře Filipa Sličného. 1. září 1310 se oženil s Eliškou Přemyslovnou. S Eliškou měl tři syny Václava (Karla), Přemysla Otakara a Jana Jindřicha a čtyři dcery Markétu, Jitku (Gutu), Annu a Elišku. 7. února 1311 proběhla v bazilice svatého Václava korunovace Jana Lucemburského na českého krále. Jan se pokoušel vládnout s ohledem na říšskou politiku, což však česká šlechta nepřijala, protože nechtěla silného krále. Jeho aktivita se proto zaměřila především na zahraniční politiku, kde byl velmi úspěšný. Od roku 1325 nechává razit první zlaté mince u nás, které jsou na počest florentských odborníků, kteří je razili, nazvány florény. V roce 1334 se oženil podruhé s Beatricí Bourbonskou, se kterou měl dvě děti Václava a Bonu. Kromě manželských dětí je ještě otcem jednoho nemanželského syna Mikuláše. V posledních letech života postihla Jana dědičná oční choroba, kvůli které v roce 1339 oslepl. Zemřel 16. srpna 1346 v bitvě u Kresčaku. Byl pochován v opatství benediktinů Alt-Münster u hradeb města Lucemburku.
Jan Jindřich Lucemburský se narodil 12. února 1322 v Mělníku a zemřel 12. listopadu 1375 v Brně. Byl druhorozeným synem Jana Lucemburského a jeho manželky Elišky Přemyslovny, mladším bratrem Karla IV. Ve svých pěti letech byl dán na vychování ke dvoru korutanského vévody Jindřicha, který byl otcem jeho budoucí manželky Markéty, zvané Maultasch. Markéta byla starší než Jan Jindřich, což se projevilo i v jejich manželství, které nebylo šťastné. Markéta dokonce označila Jana Jindřicha za impotentního a zapudila ho. Jejich rozluka byla potvrzena papežem Klimentem VI. Jan Jindřich se znovu oženil s Markétou, dcerou opavského vévody Mikuláše II. Z tohoto manželství se narodilo šest dětí, z toho tři synové Jošt, Jan Soběslav a Prokop a tři dcery Kateřina, Alžběta a Anna. 26. prosince 1349 mu Karel IV. udělil jako léno Moravu. Spolu se svým bratrem se účastnil mnoha diplomatických a politických jednání. V případě dlouhodobé nepřítomnosti krále v zemi, jej zastupoval. Za své sídlo Jan Jindřich zvolil Brno. Zde založil augustiniánský klášter, který se měl stát posledním místem odpočinku všech příslušníků moravské větve. 13. srpna 1375 založil společně se svou čtvrtou manželkou Alžbětou Oettingenskou a svými syny kartuziánský klášter v Králově Poli. Jan Jindřich byl ženatý celkem čtyřikrát. Jeho třetí manželkou byl Markéta Rakouská.
Páni z Kravař jsou starý moravský rod. Svůj původ odvozovali od velkého rozrodu Benešoviců. Měli společné předky s pány z Bechyně. Jejich jméno pochází od Kravař na Opavsku. Jako první je zmiňován v polovině 13. století Drslav. Již na počátku své existence se rod rozdělil na dvě větve. Vok II. z Kravař se stal zakladatelem plumlovsko-strážnické větve, když v roce 1325 získal od krále Jana Lucemburského Plumlov. Druhé větve, fulnecko-jičínské, se zakladateli stali synové z druhého manželství Voka I. z Kravař Ješek a Drslav. Obě větve vymřely v 15. století. Fulnecko-jičínská větev vymřela po meči v roce 1433 a plumlovsko-strážnická pak v roce 1466. Páni z Kravař zastávali významné funkce v markrabství moravském.
Vok I. z Kravař je prvním písemně doložitelným členem rodu pánů z Kravař. Poprvé je zmiňován 31. března 1300, kdy se uvádí jako krakovsko-sandoměřský hejtman. Po korunovaci Jana Lucemburského českým králem stál na jeho straně. V roce 1316 zastával úřad podkomořího českého království, od roku 1324 pak nejvyššího komorníka olomoucké cúdy. Poslední písemná zmínka o něm pochází z 20. listopadu 1327. V březnu 1329 je uváděn již jako zemřelý. Vok I. byl minimálně dvakrát ženatý. O jeho manželkách se však nezachovaly žádné zprávy. Z manželství se narodili čtyři synové Vok II., Beneš I., Ješek a Drslav.
Ješek z Kravař zemřel v roce 1368. Byl synem Voka I. z Kravař a jeho druhé manželky. První písemná zmínka o něm pochází z 3. března 1323, kdy je uváděn spolu se svým bratrem Drslavem na listině, kterou darovali fulneckému kostelu plat z jednoho lánu. V roce 1329 se stal nejvyšším komorníkem olomoucké cúdy. Pobýval v družině markraběte moravského a pozdějšího krále Karla IV. a zúčastnil se jeho korunovace. V roce 1348 se účastnil vojenské výpravy krále Karla IV. V roce 1350 se stal Ješek nejvyšším komorníkem brněnské cúdy. V roce 1355 spojil navzájem majetky se svým bratrem Drslavem, aby v případě úmrtí jednoho z nich zůstal majetek rodu. Po smrti svého bratra Drslava v roce 1365 se stal poručníkem jeho nezletilých dětí. Ješek zemřel bezdětný a jeho majetek si rozdělili synové jeho bratra Drslava. Ješek byl dvakrát ženatý. Jeho druhou manželkou se stalaKlára, dcera Jindřicha z Lipé.
Vok III. z Kravař se narodil v roce 1340 a zemřel roku 1386. Byl synem Drslava z Kravař. Zastával úřad nejvyššího komorníka olomoucké cúdy. Byl ženatý s Annou ze Šternberka, se kterou měl syna Voka IV.
Vok IV. z Kravař se narodil v roce 1383 a zemřel roku 1406. Byl synem Voka III. z Kravař a jeho manželky Anny ze Šternberka. Byl ženatý s Eliškou ze Šternberka a Světlova, se kterou měl syna Jana VI.
Jan VI. z Kravař zemřel v roce 1433. Byl synem Voka IV. z Kravař a jeho manželky Elišky ze Šternberka a Světlova. Jeho výchovu po smrti otce měli na starost jeho strýc a olomoucký biskup Lacek II z Kravař a prastrýc Lacek I. z Kravař. Pravděpodobně se účastnil bitvy u Grunvaldu. V roce 1413 se zúčastnil jednání zemského soudu v Opavě. V roce 1421 se podrobil dědici českého trůnu Zikmundovi Lucemburskému. Roku 1425 uzavřel pakt společně se stranou Přemka Opavského s husity z Dolan. V roce 1427 byly jeho města Fulnek a Nový Jičín vypáleny husitským vojsky. V roce 1429 přijal kališnickou víru. 21. listopadu 1431 byl přítomen v Opavě obnovení a vydání nové řady zemských desk opavských. Byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou se stala Ofka Granovská z Pilcze, která byl dcerou třetí manželky polského krále Vladislava Jagellonského. Podruhé se oženil s Anežkou, dcerou opavského vévody Přemka.
Lacek z Kravař a Helfštejna se narodil asi v roce 1348 a zemřel roku 1416. Byl synem Drslava z Kravař. Po smrti svého otce se dostal do finančních potíží, které se mu však podařilo vyřešit díky dědictví po svém strýci Ješkovi, který mu odkázal hrad Helfštýn. Z počátku stál na straně Prokopa Lucemburského, ale postupem času se přiklonil k jeho bratru Joštovi. V roce 1385 se zúčastnil vojenské výpravy do Uher na pomoc Zikmundu Lucemburskému, který zde vedl boj o uherskou korunu. Po smrti svého bratra Voka III. spravoval majetky svých nezletilých synovců. Na konci 14. století se zapojoval do urovnání sporů a byl oblíben jak na dvoře moravského markraběte, tak na královském dvoře v Praze. V roce 1389 založil augustiniánský klášter ve Fulneku a v roce 1391 v Prostějově. V roce 1399 se účastnil bojů v poslední fázi moravských markraběcích válek. Stal se také přítelem Zikmunda Lucemburského. Během svého života se stal nejbohatším mužem na Moravě. Od roku 1407 působil jako hofmistr českého království a os konce roku 1407 pak i jako nejvyšší purkrabí. V Praze, kde působil, se seznámil s mistrem Janem Husem, který jej ovlivnil. Stal se jeho ochráncem. V roce 1411 zastával úřad moravského zemského hejtmana. I nadále se účastnil politických jednání na nejvyšší úrovni a svou politikou ovlivňoval i některá rozhodnutí v rámci Českého království. 2. února 1412 uzavřel s Václavem IV. a dalšími moravskými šlechtici landfrýd v Brně. V roce 1414 se zúčastnil tažení na pomoc Polákům proti Řádu německých rytířů. V roce 1416 se účastnil zasedání olomoucké cúdy. Lacek se proslavil jako diplomat a přední moravský podporovatel husitství. Oženil se s Markétou, dcerou niského zemského hejtmana Jaráče z Pogorelé. Z manželství se narodili synové Jan a Drslav a dcera Eliška.
Z Ochab jsou příbuzní s rodem Těšínských z Těšína. Rod se rozdělil na dvě větve: Hukovští z Ocháb a Proseničtí z Ochab. Pocházeli z Ochab v polském Těšínsku.
Drslav z Ochab byl synem Drslava z Ochab a jeho manželky Barbory z Rohova. Ve znaku měl střelu se dvěma kříži. Sloužil Janu Jičínskému z Kravař. V roce 1437 zastupoval Jana Tovačovského ve sporu s Markvartem ze Všechovic. Byl ženatý s Barborou z Rohova, se kterou měl syny Jana a Jindřicha. Poslední zmínka o něm pochází z roku 1464 a v roce 1466 je zmiňována již jen Barbora jako vdova.
Barbora z Rohova byla manželkou Drslava z Ochab, se kterým měla syny Jana a Drslava a dceru Markétu.
Jan z Ochab byl synem Drslava z Ochab. Oženil se s Hedvikou z Bítova, se kterou měl syna Jindřicha.
Čeplové z Bělku pocházeli z Horního Slezska.
Václav Čeple z Bělku měl syny Jana a Mikuláše a dcery Kateřinu a Hedviku.
Jan Čeple z Bělku byl synem Václava Čepla z Bělku. Měl dceru Annu.
