Bartoňov d

Lichtenštejnové se v listinách poprvé začali objevovat od polovina 12. století. Asi od roku 1108 do roku 1141 je zmiňován dolnorakouský šlechtic Hugo z Lichtenštejna, který sídlil na hradě Lichtenstein u Vídně. Za zakladatele moravsko-rakouské dynastie je však považován jeho vnuk Jindřich z Lichtenštejna, který patřil mezi hlavní stoupence Přemysla Otakara II., za což od něj obdržel v roce 1249 Mikulov s částí Lednice. Od té doby se zařadil mezi šlechtice království českého. Ve 14. století bylo rodové jádro stále ještě soustředěno v Rakousku, přesto Lichtenštejnové rozšiřovali své državy i na Moravě a mocenské centrum se postupně přemisťovalo právě sem. Významné postavení si získal Hartneid II., kterému za věrné služby věnoval Jan Lucemburský hrad Děvičky včetně trhové osady Strachotín se třemi vesnicemi, které včlenil do mikulovského panství. V roce 1386 byla mezi příslušníky rodu uzavřena dědická smlouva, podle které neměli mít členové rodu žádná vlastnická práva na celkovém majetku rodu, ale pouze právo k užívání. Postupně se rod Lichtenštejnů pohyboval na rozlehlé oblasti na pomezí Moravy a Rakous. Na počátku 15. století byla rozloha lichtenštejnského panství rozsáhlejší než dnešní Lichtenštejnsko. Na Moravě vlastnili mikulovské panství, panství Drnholec apanství Břeclav, na severu Dolního Rakouska panství Valtice, Falkenstein, Rabensburg, Mistelbach, Hagenberg a Gnadendorf. Na přelomu 15. století a 16. století se rod rozdělil do tří větví, moravské, která sídlila v Mikulově, rakouské, se sídlem ve Valticích a asteyreggovské na Steyreggu. Roku 1504 uzavřely tyto tři větve mezi sebou dědickou smlouvu, zavádějící seniorát a nástupnická a předkupní práva. V roce 1548 vymřela steyreggovská větev, v roce 1560 mikulovské větev po tragédii prodala Mikulov a vzdala se seniorátu. Majetky obou větví sjednotila valtická větev, která jediná přežila. V 16. století koupil Jiří Hartman i panství Lednice a ve spojení s Valticemi došlo k položení základu pro budoucí lichtenštejnské sídlo. Během druhé poloviny 17. století získali Lichtenštejnové pobělohorskými konfiskacemi téměř polovinu svého majetku. Lichtenštejnská knížata dodnes patří k nejbohatším evropským šlechtickým rodům, především díky bankovnímu podnikání.

Karel I. z Lichtenštejna se narodil 30. července 1569 a zemřel 12. února 1627. Byl nejstarším synem Harmanna II. z Lichtenštejna a Anny, hraběnky z Ortenburgu. Do roku 1607 vykonával úřad nejvyššího hofmistra, což byl nejdůležitější úřad na císařském dvoře. Jako moravský zemský hejtman se stal obráncem Moravského markrabství proti vojskům sedmihradského vévody Štěpána Bočkaje. Měl obrovský politický rozhled a úžasnou schopnost sehnat peníze, čímž se stal pro císaře Rudolfa II. nenahraditelným. Karel I. se spojil, i přes odlišné vyznání, s Karlem starším ze Žerotína, protože oba nesouhlasili se svévolnou politikou císařského dvora. Spojili své síly a podpořili v rodinném sporu Habsburků o následnictví Rudolfova bratra Matyáše. V roce 1608 poskytlKarel I. Matyášovi velkou finanční půjčku na vytvoření armády proti Rudolfovi II. Za tuto pomoc byl v roce 1608 povýšen Matyášem do knížecího stavu, který byl dědičný. V roce 1613 jako náhradu za způsobené škody dostal v léno Opavské knížectví. V roce 1623 získal od císaře slezské Krnovské knížectví. V době stavovského povstání stál na straně císaře Ferdinanda II. Za to mu byly stavy zkonfiskovány jeho rozsáhlé majetky na Moravě. Po bitvě na Bílé hoře se stal císařským komisařem a v roce 1621 královským místodržícím v Čechách. Byl také jmenován předsedou mimořádného soudu, který měl za úkol potrestání stavovských povstalců. Karel I. na tuto funkci několikrát rezignoval, ale jeho rezignace nebyla císařem přijata. Obviněným stavům dával dostatek času na útěk a také žádal císaře o milost pro odsouzené české pány, ale jeho žádost nebyla vyslyšena. Jako odměnu za věrnost po bitvě na Bílé hoře získal v roce 1621 od císaře a krále Ferdinanda II. Řád zlatého rouna, a jako úhradu zaposkytnuté půjčky výhodně mnoho statků, které byly zkonfiskovány povstalcům. Karel I. měl velký politický rozhled a ekonomické schopnosti. Byl členem mincovního konsorcia, které znehodnotilo českou minci ražbou tzv. „dlouhé mince“. Důsledkem byl stání bankrot v roce 1623. Karel I. byl ženatý s Annou Marií Šemberovou z Boskovic a Černé Hory, se kterou měl syna Karla Eusebia a dceru Annu Marii.

Karel Eusebius z Lichtenštejna se narodil 11. dubna 1611 a zemřel 3/5. února 1684. Byl synem Karla I. z Lichtenštejna a Anny Marie Šemberové z Boskovic a Černé Hory. V letech 1627 – 1684 se stal hlavou rodu Lichtenštejnů. V letech 1639 – 1641 zastával post hlavního vojevůdce ve Slezsku. Po smrti otce v únoru 1627 mu bylo 15 let. Do roku 1632 se jeho poručníky stali jeho strýcové Gundakar a Maxmilián. Karel Eusebius musel většinu života čelit kritice činnosti svého otce v pobělohorské době. Leopold I. dokonce zřídl tzv. restituční komisi, která měla přešetřit rozporuplné nabytí majetku Karla I. Lichtenštejnského. Karel Eusebius vlastnil dohromady pět panství v Čechách, devět na Moravě, panství Valtice v Dolních Rakousích a opavské a krnovské vévodství. V roce 1638 přikoupil ještě panství Břeclav. Oženil se s Johanou Beatricí z Ditrichštejna, se kterou měl syna Jana Adama a dceru Marii Rosalii Johanu.

Jan Adam I. Ondřej z Lichtenštejna se narodil 16. srpna 1662 a zemřel 16. června 1712. v letech 1699 – 1712 se stal třetím lichtenštejnským knížetem. V roce 1699 získal panství Schellenberg a v roce 1712 hrabství Vaduz, která v roku 1719 císař Karel VI. sjednotil do říšského knížectví pod názvem Lichtenstein, a tak se Lichtenštejnové dočkali vytvoření samotného státu. Jan Adam I. byl zcestovalý diplomat a finanční expert. Na dvoře Josefa I. zastával před skutečného tajného rady, za Leopolda I. úřad císařského rady a císařského komorníka. Císař Leopold I. jej postavil do čela finanční komise, která měla za úkol kontrolovat dvorskou komoru a dluhy císaře. V roce 1694 obdržel za zásluhy Řád zlatého rouna. Jan Adam I. se velmi zajímal o umění. Byl jedním z nejštědřejších patronů své doby. 16. února 1681 se oženil se svou sestřenicí Edmundou Terezou z Ditrichštejna, dcerou Ferdinanda Josefa z Ditrichštejna. Z manželství se narodilo třináct dětí, ale dospělosti se dožilo pouze sedm, synové Karel Josef Václav, František Dominik a dcery Marie Alžběta, Marie Antonie, Marie Gabriela, Marie Tereza a Marie Dominika. Protože synové Jana Adama I. zemřeli ještě před otcem, vymřela jeho osobou Karlova rodová linie a její majetek velmi složitě přešel na druhou větev, jejíž hlavou byl Antonín Florián.

Antonín Florian z Lichtenštejna se narodil 28. května 1565 a zemřel 11. října 1721. Byl druhorozeným synem knížete Hartmanna z Lichtenštejna a jeho ženy Alžběty Sidonie z Salm-Reifferscheid, který měl určenou kariéru na habsburském dvoře. V osmnácti letech podnikl kavalírskou cestu po Itálii, kde se mu dostalo skvělého vzdělání hlavně v Římě, kde studoval římské právo. Kromě toho studoval také jazyky, matematiku, a nesměla chybět ani jízda na koni, šerm a tanec. Po návratu do Vídně v roce 1676 ho čekala relativně rychlá kariéra u dvora, kterou začal jako císařský komoří Leopolda I. V roce 1691 se vrátil jako velvyslanec do Říma, kde bylo jeho hlavním úkolem rozšiřování politické a finanční podpory papežské kurie v císařově boji proti turecké expanzi. Po čtyřech letech jej císař Leopold I. povolal zpět do Vídně, aby se ujal výchovy jeho druhorozeného syna Karla. Zároveň se stal jeho hofmistrem. V roce 1703 byl arcivévoda Karelprohlášen španělským králem Karlem III. a krátce na to se vydal v doprovodu svého dvora do Španělska. Mezi jeho dvořany nechyběl ani Antonín Florian, který byl před odjezdem jmenován španělským grandem I. třídy a jako hofmistr a královský štolba zastával klíčové pozice na nově zřízeném barcelonském dvoře. Místo hofmistra zastával i po návratu Karla do Vídně ajeho následné korunovaci, kdy přijal jméno Karel VI. Ve funkci hofmistra královského dvora zůstal až do konce svého života. Jako IV. kníže se ujal Antonín Florian vlády roku 1712. Byl rytířem Řádu zlatého rouna. V roce 1719 potvrdil Karel VI. nové knížectví – Lichtenštejnsko, které vzniklo spojením panství Schellenberg a Vaduz, která byla v držení Lichtenštejnů. Antonín Florian se tak stal členem Říšského sněmu, který vyžadoval podřízení členů pouze samotnému císaři. Antonín Florian se stal prvním knížetem Lichtenštejnska. V roce 1679 se oženil s Eleonorou Barborou, dcerou českého místodržitele hraběte Michela Osvalda z Thun-Hohenštajna. Z manželství se narodilo šest synů, František Augustin, Karel Josef Florian, Antonín Ignác Josef, Josef I. Jan Adam, Inocenc František, Karel Josef a pět dcer Eleonora, Antonie Marie Eleonora, Marie Karolína Anna, Anna Marie Antonie a Marie Eleonora Karolína.

Josef Jan Adam z Lichtenštejna se narodil 25. května 1690 a zemřel 17. prosince 1732. Byl jediným synem Antonína Floriana z Lichtenštejna a jeho manželky Eleonory Barbory z Thun-Hohenštejna. Svou kariéru začal jako voják ve válkách o španělské dědictví. Po uzavření Utrechtského míru působil jako císařský rádce ve Vídni. V roce 1721 byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna. Josef Jan byl čtyřikrát ženatý. Jeho první manželkou se stala v roce 1712 Gabriela z Lichtenštejna, druhou pak v roce 1716 Marie Anna z Thunu-Hohenštejna, která však záhy zemřel. V roce 1716 se oženil znovu s Marií Annou Kateřinou z Oettingen-Spielbergu, se kterou měl syna Jana Nepomuka Karla a dceru Marii Terezii. Po čtvrté se ženil v roce 1729 a jeho manželkou se stala Marie Anna Kotulinská z Křížkovic.

Jan Nepomuk Karel z Lichtenštejna se narodil 8. července 1724 a zemřel 22. prosince 1748. Byl synem knížete Josefa Jana Adama a jeho třetí ženy Marie Anny z Oettingen-Spielbergu. Otec mu zemřel v osmi letech a jako regent se tedy vlády ujal Josef Václav z Lichtenštejna. V roce 1745 se stal hlavou knížectví. V roce 1744 se oženil s Marií Josefou z Harrachu-Rohrau. Z manželství se narodil syn Josef Jan Nepomuk, který však zemřel jako novorozeně, a dvě dcery Marie Anna, která zemřela v sedmi letech, a Marie Antonie Josefa, která se narodila jako pohrobek. Jan Nepomuk zemřel velmi mlád, ve svých dvaceti čtyřech letech. Byl pohřben v lichtenštejnské hrobce ve Vranové u Brna.

Josef Václav z Lichtenštejna se narodil 9. srpna 1969 a zemřel 10. února 1772. Byl synem Filipa Erasmuse z Lichtenštejna a jeho ženy Kristýny Terezy z Löwensteinu-Wertheimu. Navštěvoval Karlovu univerzitu. Byl diplomatem, monarchii zastupoval v Berlíně v letech 1735 – 1736 a v Paříži od prosince 1737, a také vojenským stratégem. Je pokládán za otce moderního rakouského dělostřelectva. Ostruhy si získal v tureckých válkách pod vedením prince Evžena. V roce 1745 se stal generalissimem v Itálii a v roce 1753 vrchním velitelem v Uhrách. V roce 1760 doprovázel do Vídně Isabelu Marii Parmskou, budoucí choť císaře Josefa II. V roce 1764 byl hlavním císařským komisařem při volbě a korunovaci Josefa II. ve Frankfurtu. Josef Václav z Lichtenštejna byl třikrát hlavou lichtenštejnského knížectví. Nejprve v letech 1712 – 1718 po vymření dosavadní vládnoucí rodové větve, poté v letech 1732 – 1745 po smrti vládnoucího knížete Josefa Adama vládl jako regent za jeho nedospělého syna Jana Nepomuka Karla, po jehož smrti roku 1748 bez mužských dědiců se stal hlavou rodu. Byl nositelem Řádu zlatého rouna, který získal v roce 1739. 19. dubna 1718 se oženil se svou ovdovělou sestřenkou Annou Marií, se kterou měl pět dětí, které však zemřely v dětském věku, Filipa Antonína (1719), Filipa Antonína (1720), Filipa Arnošta, Marii Alžbětu a Marii Alexandru.

František Josef I. z Lichtenštejna se narodil 19. listopadu 1726 a zemřel 18. srpna 1781. V roce 1797 se stal členem tajné rady. Po smrti svého strýce v roce 1772, který se ho ujal jako svého chráněnce, protože neměl vlastní děti, se stal nečekaně hlavou Lichtenštejnů. Od roku 1778 zastával úřad prezidenta dolnorakouského panského stavu. Byl rytířem Řádu zlatého rouna. Více než k dvorským povinnostem však upíral svůj zájem k ekonomickým problémům rodového panství a rozšiřování Lichtenštejnské umělecké sbírky. Oženil se s Marií Leopoldinou ze Šternberka, se kterou měl syny Aloise I., Jana I. Filipa a dceru Marii.

Alois I. Josef z Lichtenštejna se narodil 4. května 1759 a zemřel 24. března 1805. Byl nejstarším synem Františka Josefa I. z Lichtenštejna a jeho ženy Marie Leopoldiny ze Šternberka. Od roku 1781 byl panujícím lichtenštejnským knížetem. Kvůli svému chatrnému zdraví nemohl vykonávat vojenské povolání. Jeho největším zájmem bylo lesnictví a zahradnictví. Za jeho vlády se začal budovat Vranovsko-křtinský areál. Oženil se s Karoline von Mardescheid-Blankenheim.

Jan Josef z Lichtenštejna se narodil 27. června 1760 a zemřel 20. dubna 1836. Byl druhorozeným synem Františka Josefa I. z Lichtenštejna a jeho ženy Marie Leopoldiny ze Šternberka. V letech 1805 – 1806 a poté v letech 1814 – 1836 vládl jako desátý kníže. Jako druhorozený si zvolil vojenskou kariéru, kterou začal ve svých dvaceti dvou letech, kdy nastoupil do armády v hodnosti poručíka. Během osmanských válek byl povýšen na plukovníka, během napoleonských válek pak na polního maršála a stal se vrchním velitelem armády Rakouského císařství. Byl kritizován za nevhodně uzavřené dohody s Napoleonem (prešpurský mír, schönbrunnský mír), které byly pro Rakousko příliš tvrdé, a proto v roce 1810 z armády odešel. V roce 1818 potvrdil platnost nové ústavy, která omezovala panovníka. Radikálně reorganizoval svou administrativu, aby vyhovovala požadavkům o modernizaci země. Stal se propagátorem uměleckého směru v zahradnictví,biedermeieru. V roce 1792 se oženil s Josefinou Žofií z Fürstenbergu-Weitry, dcerou lankraběte Joachima Egona Fürstenberka, se kterou měl sedm synů a čtyři dcery. Kníže Jan I. bylpohřben v nové lichtenštejnské hrobce ve Vranově, kterou dal vybudovat.

Alois II. z Lichtenštejna se narodil 25. května 1796 a zemřel 12. listopadu 1858. Vládl v letech 1836 – 1858. Byl prvorozeným synem Jana I. z Lichtenštejna a jeho manželky Josefy Žofie z Fürstenbergu-Weitry. Byl velmi vzdělaný. Ve svých dvaadvaceti letech navštívil Itálii a v roce 1820 pak Anglii a Skotsko. V roce 1837 při příležitosti korunovace královny Viktorie, byl vyslán jako diplomat do Anglie. Jako velký hospodářský reformátor se zasloužil o vybudování první zemědělské školy v habsburské monarchii. V letech 1849 – 1858 předsedal Vídeňské zemědělské společnosti. Po volbách v roce 1848 se stal poslancem za kurii virilistů a velkostatků jako reprezentant šestnácti rodových panství na Moravě. Jako poslanec zasedal na Moravském zemském sněmu. Dne 17. listopadu 1836 dostal Řád zlatého rouna a 22. dubna 1854 Velkokříž svatého Štěpána. 8. srpna 1831 se oženil s hraběnkou Františkou Kinskou z Vchynic a Tetova, dcerou Františka Kinského z Vchynic a Tetova. Z manželství se narodili dva synové Jan Maria František Placidus (kníže Jan II. 1840 – 1929) a František de Paula Maria Karel August (kníže František I. 1853 –1938) a devět dcer, Marie, Karolína, Žofie, Aloisie, Ida, Františka, Jindřiška, Anna, Tereza. Pochován byl v rodinné hrobce ve Vranově.

Jan II. z Lichtenštejna se narodil 5. října 1840 a zemřel 11. února 1929. Byl synem Aloise II. z Lichtenštejna a jeho manželky Františky de Paula, rozené Kinské z Vchynic a Tetova. Dostalo se mu vynikajícího vzdělání v oblasti národního hospodářství a techniky, plynně ovládal angličtinu, francouzštinu, italštinu a češtinu. Studoval v Bonnu a v Karlsruhe, poté podnikl rozsáhlé cesty po Evropě. Po smrti svého otce se stal panovníkem Lichtenštejnského knížectví a ujal se správy rodového majetku. Zajímal se o vědu a umění. V roce 1862 podepsal lichtenštejnskou ústavu, která dala obyvatelům rozsáhlá politická práva. Zaváděním lehkého průmyslu se snažil o zlepšení hospodářské situace Lichtenštejnska. Během první světové války zachoval neutralitu. Po válce se orientoval na svou zemi a vytváření úzkých vztahů se Švýcarskem. Jan II. zůstal svobodný a bezdětný.

ODKAZY

https://cs.wikipedia.org/wiki/Barto%C5%88ov

https://www.ruda.cz/vismo/zobraz_dok.asp?id_org=14322&id_ktg=50&n=o%2Dobci&p1=52

https://www.soupispamatek.cz/arl-kcz/cs/detail-kcz_un_auth-0000040-Tvrz-Bartonov/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Tunkl

https://cs.wikipedia.org/wiki/Tunklov%C3%A9_z_Brn%C3%AD%C4%8Dka

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDerot%C3%ADnov%C3%A

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bludov_(okres_%C5%A0umperk)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ha%C5%A1ek_z_Vald%C5%A1tejna

https://galerieosobnosti.muzeumnj.cz/jan-starsi-z-zerotina

https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99emyslav_II._ze_%C5%BDerot%C3%ADna

https://www.historiekekave.cz/clanky/adamov/