Bartoňov a
BARTOŇOV
Ves Bartoňov s rozlohou 212 hektarů je dnes součástí obce Ruda nad Moravou v okrese Šumperk. Střední nadmořská výška Bartoňova je 342 m.Jméno dostala ves podle osobního jména Bartoň, což je zkrácená forma jména Bartoloměj. První písemná zmínka o Bartoňově pochází z roku 1371. Ve 14. století získal bludovské panství, podkteré Bartoňov patřil, moravský markraběJan Jindřich Lucemburský, který je odkázal svému synovi Prokopovi. Prokop toto panství velmi často zastavoval. V roce 1410 se stalo panství majetkem pánů z Kunštátu. Za husitských válek se panství Bludova s ním také panství Bartoňov dostalo do vlastnictví Beneše z Valdštejna. V roce 1442 získal bludovické panství Jan Tunkl Drahanovský. Po smrti Jana Tunkla zdědili bartoňovské panství jeho dva synové Jan mladší Tunkl z Brníčka a Jiří starší Tunkl z Brníčka. Dalším majitelem se v roce 1494 stal Jindřich Tunkl. Ten všechen majetek, který na Moravě vlastnil, prodal a odešel do Čech. Bartoňovské panství se tak v roce 1494, kdy je Jan starší ze Žerotína koupil od Jiřího Tunkla, dostalo do vlastnictví rodu Žerotínů, který jej měl v držení do roku 1622. Ještě za svého života vykázal Jan synu Petrovi Šumpersko, kam spadalo také bludovské a bartoňovské panství. Po smrti Jana staršího ze Žerotína byly v roce 1509 definitivně odděleny Petrovi statky. Po smrti Petra ze Žerotína v roce 1530 zdědil bartoňovské panství jeho nejmladší syn Přemyslav I. Po jeho smrti v roce 1558 získal bludovské panství spolu s bartoňovským nejmladší syn Bedřich. Ten jej nechal přepsat na olomouckébiskupství. V roce 1589 však získal bludovské panství zpět Jan mladší ze Žerotína. Po smrti Jana ml. ze Žerotína získali panství Přemek II. ze Žerotína a jeho bratr Jan Jetřich (Bedřich) ze Žerotína. Za povstání českých stavů se oba postavili na stranu vzbouřených stavů. Po bitvě na Bílé hoře byli za svůj postoj potrestáni ztrátou tří čtvrtin majetku, zbytek jim byl zkonfiskován. V roce 1624 daroval za služby prokázané císařskému domu Ferdinand II. statky Karlu z Lichtenštejna. Statek Bartoňov v této době už patřil k panství Ruda. Po smrti Karla z Lichtenštejna v roce 1627 zdědil rudské panství jeho syn Karel Eusebius z Lichtenštejna. Jeho následníkem se stal v roce 1684 syn Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna. V roce 1712 po smrti Jana Adama přechází rudské panství v osobě Antonína Floriana na jinou větev Lichtenštejnů. V roce 1721 zdědil panství Josef Jan Adam z Lichtenštejna a po něm v roce 1732 získalrudské panství Jan Nepomuk Karel z Lichtenštejna. Od roku 1748 přešlopanství dědictvím na nového držitele Josefa Václava z Lichtenštejna, v jehož držení bylo až do roku 1772. V tomto roce jej převzal František Josef z Lichtenštejna, syn Emanuela z Lichtenštejna a měl jej v držení do roku 1781, kdy přechází na Aloise Josefa I. z Lichtenštejna. V roce 1805 přechází rudské panství na Jana I. z Lichtenštejna. V období 1836 – 1858 je rudské panství v držení Aloise II. z Lichtenštejna, který se po smrti Jana z Lichtenštejna stal dědicem všech rozsáhlých statků. V roce 1848 se Bartoňov stal samostatnou obcí. Obec patřila pod politický okres Šumperk. V roce 1871 byla v obci otevřená škola, která sloužila až do roku 1976.
TVRZ
Tvrz v Bartoňově stávala na místě dnešního objektu čp. 38. Okolo tvrze byla zahrada a chmelnice. Tvrz vznikla pravděpodobně okolo roku 1560. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1570. Naposledy je zmiňována roce 1596. V polovině 15. století byli jejími majiteli Tunklové z Brníčka. Do roku 1561 je pak doložen jako vlastník Jan mladší ze Žerotína. Od roku 1561 sídlil na tvrzi Mikuláš Felcan z Hrabové a od roku 1583 pak rytíř Bedřich Odkolek z Oujezdce. Poté je uváděn Jan z Boskovic. V roce 1596 se vrátila Janu mladšímu ze Žerotína. Do dnešních dnů se z tvrze dochovaly jen nepatrné zbytky, které lze nalézt ve sklepě objektu čp. 38.
VLASTNÍCI
Jan Jindřich Lucemburský se narodil 12. února 1322 v Mělníku a zemřel 12. listopadu 1375 v Brně. Byl druhorozeným synem Jana Lucemburského a jeho manželky Elišky Přemyslovny, mladším bratrem Karla IV. Ve svých pěti letech byl dán na vychování ke dvoru korutanského vévody Jindřicha, který byl otcem jeho budoucí manželky Markéty, zvané Maultasch. Markéta byla starší než Jan Jindřich, což se projevilo i v jejich manželství, které nebylo šťastné. Markéta dokonce označila Jana Jindřicha za impotentního a zapudila ho. Jejich rozluka byla potvrzena papežem Klimentem VI. Jan Jindřich se znovu oženil s Markétou, dcerou opavského vévody Mikuláše II. Z tohoto manželství se narodilo šest dětí, z toho tři synové Jošt, Jan Soběslav a Prokop a tři dcery Kateřina, Alžběta a Anna. 16. prosince 1349 mu Karel IV. udělil v léno Moravu. Spolu se svým bratrem se účastnil mnoha diplomatických a politických jednání. V případě dlouhodobé nepřítomnosti krále v zemi, jej zastupoval. Za své sídlo si Jan Jindřich zvolil Brno. Zde založil augustiniánský klášter, který se měl stát posledním místem odpočinku všech příslušníků moravské větvě. 13. srpna 1375 založil společně se svou čtvrtou manželkou Alžbětou Oettingenskou a svými syny kartuziánský klášter v Králově Poli. Jan Jindřich byl ženatý celkem čtyřikrát. Jeho třetí manželkou byla Markéta Rakouská.
Prokop Lucemburský se narodil v roce 1354 nebo 1355 a zemřel v roce 1405. Byl nejmladším synem moravského markraběte Jana Jindřicha a Markéty, dcery opavského vévody Mikuláše II. Po smrti svého otce se stal mladším moravským markrabětem. Prokop byl rozhodným zastáncem svého bratrance českého krále Václava IV. v jeho zápase s odbojnou šlechtou. V roce 1394 byl vyslán králem Václavem IV. na polský královský dvůr, kde se mu podařilo získat Vladislava Jagella za Václavova spojence. Prokop se stal Václavovým rádcem a v letech 1397 – 1399 zastával úřad zemského hejtmana Českého království. 3. června 1402 se stal obětí lstivého přepadení na hradě Bezdězu a vězněm Zikmunda v uherském Prešpurku. Z vězení byl propuštěn až po dvou letech. Brzy na to však onemocněl a 24. září 1405 v Brně zemřel. Prokop měl nemanželského syna Jiřího, který se stal benediktinským mnichem v Monte Casinu.
