Barchov b
VLASTNÍCI
Páni z Barchova jsou staročeský vladycký rod, pocházející ze společného původu s Cidlinskými ze Sluh, Králi z Dobré Vody a Strakami z Nedbalic. Rod pochází z vesnice Barchov u Chlumce nad Cidlinou. Na počátku 15. století, kdy Mikuláš z Barchov koupil Dašice, si začali říkat Dašičtí z Barchova.
Mikuláš z Barchova byl synem Mikuláše z Barchova, zakladatele Dašických z Barchova. Mikuláš založil na Pražském hradě kapli sv. Máří Magdaleny. V roce 1421 byl na čáslavském sněmu zvolen mezi dvacet šlechticů, kteří měli spravovat království, pokud zde nebyl panovník. Podepsal stížný list proti upálení mistra Jana Husa. Měl syna Jiřího.
Jiří z Barchova byl synem Mikuláše z Barchova. Byl věrný husitskému učení a člen vojska Jiřího z Poděbrad.
Petr z Barchova byl bratrem Hedviky z Barchova.
Hedvika z Barchova byla sestrou Petra z Barchova.
Žehušičtí z Nestajova patří ke staročeskému vladyckému rodu, který pocházel z Plzeňska ze zaniklé obce Nestev. V první polovině 15. století se rod rozdělil na dvě větve: Chuchelští z Nestajova a Žehušičtí z Nestajova.
Václav z Nestajova a Žehušic zemřel někdy v letech 1497 – 1500. Byl synem Hertvíka Žehušického z Nestajova a jeho manželky Kláry ze Solopisk. V roce 1466 obdržel spolu se svou matkou zápis na sionské zboží, které mu v roce 1482 potvrdil král Vladislav II. Měl tři syny Hertvíka, který zemřel mladý, Jana a Diviše.
Pernštejnové byli známý šlechtický rod pocházející z jihozápadní Moravy. Původně se nazývali páni z Medlova. První písemná zmínka o rodu pochází z roku 1208. Jejich prapředkem byl syn Gotharda z Medlova Štěpán, purkrabí hradu Děvičky na jižní Moravě a správce hradu Veveří, který se poprvé psal po hradě Pernštejně. Užití predikátu „z Pernštejna“ je poprvé doloženo v roce 1285 a poté v roce 1292. Konec 13. století se proto považuje za dobu přesídlení rodu do rodového sídla. Rodovým heslem Pernštejnů bylo „Kdo vytrvá, vítězí“. Největšího rozmachu dosáhli v 16. století, kdy patřili k nejmocnějším rodům České koruny. Svým citlivým hospodařením a rozšiřováním pozemkových majetků se nakonec rod stal jedním ze tří nejbohatších v českých zemích. Náležela mu rozsáhlá panství jak na Moravě, tak i v Čechách. Ve východních Čechách významně ovlivnil tamní hospodářství i utváření krajiny, když zde založil soustavy rybníků a zavodňovacích struh. Pernštejnové se vyznačovali dlouhověkostí. Průměrně se dožívali sedmdesáti let. I přesto v roce 1631 vymřeli po meči a v roce 1646 po přeslici.
