Bánov f

20. 3. 2022

Kounicové byli stará česko-moravská rytířská a později panská šlechta. První písemná zmínka o nich pochází z 12. století. Svůj původ odvozovali od šlechticů, kteří měli ve znaku leknín. Rod se rozdělil na dvě linie. Jednu tvořili Stošové z Kounic, kteří se později rozdělili na moravskou a českou větev. Druhé dali, vzniknou Šiškové z Kounic, kteří jsou považováni za pozdější předky hraběcího rodu. Mezi přední moravské šlechtice se rod dostal v 16. století, kdy získali slavkovské panství. V roce 1532 byl rod povýšen do panského stavu. Z moravské větve vzešla během 17. – 19. století řada významných osobností habsburské monarchie. V roce 1848 moravská větev vymřela a majetek přešel částečně na větev českou. Rod Kouniců vymřel v roce 1919.

Dominik Ondřej z Kounic se narodil v roce 1654 a zemřel roku 1705. Byl synem Lva Viléma z Kounic a jeho manželky Marie Eleonory z Ditrichštejna. V roce 1683 mu byl propůjčen dědičný titul hraběte. Byl rakouský státník. Zastával úřady tajného rady na císařském dvoře, a zastupoval císaře na jednání o mezinárodních smlouvách. Zastupoval Alpské země v Mnichově na dvoře kurfiřta Maxmiliána II. Emanuela a v Haagu. V roce 1697 se účastnil mírových jednání v holandském Rijswijku. Působil také v Londýně. Za své zásluhy obdržel Řád zlatého rouna. V roce 1696 byl jmenován říšským vicekancléřem. Byl ženatý s Marií Eleonorou ze Šternberka, se kterou měl tři syny Františka Karla, Adolfa Josefa, který zemřel v dětství a Maxmiliána Oldřicha a dcery Marii Eleonoru a Marii Dominiku Antonii. Zemřel 11. ledna 1705 na následky mrtvice.

Maxmilián Oldřich z Kounic se narodil v roce 1679 a zemřel roku 1746. Byl synem Dominika Ondřeje z Kounic a jeho manželky Marie Eleonory ze Šternberka. V letech 1696 – 1700 absolvoval kavalírskou cestu po Evropě. Jako mladík byl jmenován císařským tajným radou, v roce 1706 se stal členem říšské dvorské rady. V roce 1716 byl pověřen diplomatickou misí po německých zemích. V roce 1720 byl jmenován císařským tajným radoua v roce 1724 mimořádným vyslancem při volbě papeže Benedikta XIII. V letech 1720 – 1746 zastával úřad zemského hejtmana na Moravě. V této funkci podporoval vznik manufaktur, nechal vybudovat císařskou silnici z Brna do Olomouce, inicioval úpravy Zemského domu a prosadil i dílčí reformy zemské správy. V roce 1744 obdržel Řád zlatého rouna. V roce 1699 se oženil s Marií Ernestinou Františkou z Rietbergu, dědičkou říšského svobodného hrabství Rietberg ve Vestfálsku. Z manželství se narodilo šestnáct dětí, ale většina zemřela v dětství nebo raném mládí. Dospělosti se dožil syn Václav Antonín a dcera Marie Antonie.

Václav Antonín z Kounic-Rietberguse narodil v roce 1711 a zemřel 1794. Byl synem Maxmiliána Oldřicha z Kounic a jeho manželky Marie Ernestiny Františky z Rietbergu. Václav Antonín si zvolil diplomatickou kariéru, které se věnoval po celý svůj život. V letech 1731 – 1732 studoval práva a historii v Lipsku, poté se vydal na kavalírskou cestu do Nizozemí, Itálie, Francie a Lotrinska. V roce 1734 se vrátil zpět do vlasti. Od roku 1735 byl v císařských službách. Od roku 1737 zastával úřad říšského dvorního rady a od roku 1744 ministra ve vládě Habsburského Nizozemí. Od roku 1748 se účastnil vyjednávání míru v Cáchách. V letech 1750 – 1753 zastával funkci císařského velvyslance v Paříži. V letech 1753 – 1792 zastával úřad dvorského a státního kancléře, ve které byl zodpovědný za císařskou zahraniční politiku. V roce 1756 realizoval obranný pakt s Francií, známý také jako „Změna aliancí“. Během sedmileté války byl nejbližším poradcem Marie Terezie. V roce 1761 se ve Svídnici stal svobodným zednářem. V roce 1764 mu byl za zásluhy udělen říšský knížecí titul a v roce 1776 byl jmenován českým knížetem. Václav Antonín prosadil řadu reforem, jimiž postupně reorganizoval státní i finanční správu školství a správu zemskou. Oženil se s hraběnkou Marií Ernestinou ze Starhembergu. Z manželství se narodilo sedm dětí Arnošt Kryštof, Mořic Quirin, Dominik Ondřej II., Maxmilián Oldřich, František Václav, Josef Klement a Marie Antoinetta.

Arnošt Kryštof z Kounic-Rietbergu se narodil v roce 1737 a zemřel roku 1797. Byl nejstarším synem Václava Antonína Kounice a jeho manželky Marie Ernestiny hraběnky Starhembergové. Po studiích nastoupil do úřadu císařského komořího. V roce 1763 se stal členem říšské dvorní rady. V letech 1764 – 1770 byl vyslancem v Neapolském království. Mezitím zastával také úřad císařského tajného rady. V Neapoli byl iniciátorem bohatého společenského života. V roce 1769 byl také mimořádným vyslancem při volbě papeže Klementa XIV. V dubnu 1770 byl jmenován zemským hejtmanem na Moravě. V říjnu 1772 byl jmenován generálním ředitelem dvorských staveb. Arnošt Kryštof byl mecenášem malířů a protektorem vídeňské Akademie výtvarných umění. Byl také podporovatelem hudebních skladatelů. Mimo jiné byl patronem W. A. Mozarta. Patřil k úzkému kruhu spolupracovníků císaře Josefa II. V roce 1772 získal Řád zlatého rouna. V letech 1789 – 1797 zastával funkci nejvyššího maršálka císařského dvora, která byla vrcholem jeho kariéry. Byl ženatý s princeznou Marií Leopoldinou z Oettingen-Spielbergu. Z manželství se narodilo několik dětí, dospělého věku se však dožilapouze Marie Eleonora, která se v roce 1795 provdala zaKlemense Metternicha.

Dominik Ondřej II. z Kounic-Rietbergu se narodil v roce 1739 a zemřel roku 1812. Byl synem Václava Antonína Kounice a jeho manželky Marie Ernestiny hraběnky Starhembergové. Vystudoval práva a poté absolvoval kavalírskou cestu po Evropě. V roce 1761 nastoupil u moravského zemského tribunálu v Brně. V roce 1763 byl jmenován říšským dvorským radou. Za sedmileté války byl krátce pobočníkem maršála Laudona, aby si vyzkoušel službu v armádě. V šedesátých letech 18. století byl pověřen diplomatickými úkoly ve Varšavě a Petrohradě. V letech 1774 – 1779 byl stálým vyslancem ve Španělsku. V tomto období byl také jmenován císařským komořím a tajným radou. V roce 1792 získal Řád zlatého rouna. V letech 1807 – 1812 zastával úřad nejvyššího štolby císařského dvora. Vroce 1762 se oženil s hraběnkou Bernardinou von Plettenberg-Wittem, se kterou měl syna Aloise Václava a dcery Marii Terezii Aloisii, Marii Antonii a Filipínu.

Alois Václav z Kounic-Rietbergu se narodil v roce 1774 a zemřel roku 1848. Byl synem Dominika Ondřeje z Kounic a jeho manželky Marie Bernardiny von Plettenberg. Vystudoval práva. V roce 1795 byl jmenován členem říšské dvorní rady. Svou diplomatickou dráhu zahájil v Sasku. V letech 1801 – 1804 byl vyslancem v Kodani a v letech 1805 – 1807 v Neapoli u tehdejšího neapolského krále, Napoleonova bratra Josefa. V letech 1815 – 1817 byl vyslancem v Madridu a v letech 1817 – 1820 ve Vatikánu. Zastával také úřad c. k. tajného rady a komořího. Za zásluhy obdržel Řád sv. Štěpána. V roce 1798 se oženil s hraběnkou Františkou Xaverií Ungnadovou z Weissenwolffu. Z manželství se narodily čtyři dcery Terezie, Karolina Leopoldina, Leopoldina Dominika a Ferdinanda Karolína. Alois Václav zemřel jako poslední potomek knížecí moravské větve rodu Kouniců. Jméno a erb Kouniců v roce 1898 převzali spříznění Bruntálští z Vrbna.

Albrecht z Kounic se narodil v roce 1829a zemřel roku 1897. Byl synem Michaela Karla z Kounic a jeho manželky Eleonory hraběnky Voračické. Svou kariéru začal v armádě, kde dosáhl hodnosti nadporučíka. Poté byl jmenován c. k. komořím a čestným rytířem Maltézského řádu. V roce 1861 se stal dědičným členem rakouské panské sněmovny. V letech 1861 – 1867 byl zároveň poslancem moravského zemského sněmu za stranu konzervativního velkostatku. Jako politik se ale příliš neangažoval. Po rodičích zdědil lásku k umění a pokoušel se uplatnit jako amatérský malíř. V letech 1871 – 1888 byl prezidentem Společnosti přátel umění. V roce 1854 se oženil s hraběnkou Alžbětou Felicitas Thun-Hohensteinovou. Z manželství se narodily čtyři děti, synové Vilém Michal Leopold, který zemřel v dětském věku, Karel Vilém a dcery Eleonora a Marie. Albrecht zemřel na následky mrtvice v roce 1897.

Václav Robert z Kounic se narodil v roce 1848 a zemřel roku 1913. Byl synem Michaela Karla z Kounic a jeho manželky Eleonory Voračické. Vystudoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a na Vídeňské univerzitě, kde v roce 1873 promoval. Jako mimořádný posluchač se účastnil přednášek na ekonomické škole v Třeboni. Od roku 1883 byl poslancem Českého zemského sněmu. Do roku 1887 za Stranu konzervativního velkostatku a poté za mladočechy. V roce 1885 získal také mandát v Říšské radě, kde reprezentoval městskou kurii. V roce 1887 se podílel na opětovné aktivizaci mladočeské strany a společně s poslanci Eduardem Grégrem a Karlem Adámkem svolal její 4. sjezd, na kterém se mladočeši začali jasně programově vymezovat proti staročechům. V roce 1891 obhájil svůj post do Říšské rady. Jako poslanec se zasadil za osmihodinovou denní pracovní dobu a za rovnoprávný přístup žen v zaměstnání. Byl také iniciátorem zrovnoprávnění českého jazyka na univerzitě v Praze. V roce 1908 zřídil nadaci pro stavbu studentských kolejí. Byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou se stala Josefína Čermáková, druhou pak Josefa Horová. Obě manželství zůstala bezdětná.

Eugen z Kounic se narodil v roce 1841 a zemřel roku 1919. Byl synem Michaela Karla z Kounic a jeho manželky Eleonory Voračické. Vystudoval práva. Byl posledním potomkem rodu Kouniců, jím rod vymřel.

ODKAZY

https://www.banov.cz/nase-obec/z-historie-banova/

https://cs.wikipedia.org/wiki/B%C3%A1nov

https://cs.wikipedia.org/wiki/B%C3%A1nov_(hrad)

https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%ADtkovci

https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C3%A1ni_z_Hradce

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich_I._z_Hradce

https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%ADtek_z_Hradce

https://cs.wikipedia.org/wiki/Old%C5%99ich_I._z_Hradce

https://cs.wikipedia.org/wiki/Old%C5%99ich_II._z_Hradce

https://cs.wikipedia.org/wiki/Old%C5%99ich_III._z_Hradce

https://cs.wikipedia.org/wiki/Dominik_Ond%C5%99ej_z_Kounic