HISTORIE KE KÁVĚ

Žampachové z Potštejna byli starý český šlechtický rod pocházející ze západních Čech. Později směnili své pozemky a usadili se v podhůří Orlických hor ve východních Čechách. Od 13. století postupně rozmnožili své majetky i mimo východní Čechy. Nejstaršími známými předky rodu byli páni ze Žinkov. Ve 14. století se rod rozdělil na několik větví. Rod vymřel moravskou větví v roce 1645 smrtí Jindřicha Buriana.

Zdeněk Žampach z Potštejna se narodil v roce 1570 a zemřel roku 1639. Byl synem Jana Buriana ze Žampachu a jeho manželky Bohunky ze Žerotína. V roce 1596 se oženil s nevlastní dcerou svého strýce Jana ml. ze Žerotína Annou z Kunovic. Po její smrti se v roce 1604 oženil s Kateřinou hraběnkou z Gutštejna, se kterou měl dceru Annu Sidonii, která však zemřela ve věku několika týdnů, a syna Jindřicha Buriana. Potřetí si vzal Barboru Pálffyovou z Erdödu.

Fridrich Kalkreuter z Czuder

Apponyiové byl uherský šlechtický rod, který pocházel z vedlejší linie rodu Péczovců. Jejich hlavním sídlem byla obec Oponice nedaleko Topolčan, které rod získal výměnou od krále Zikmunda Lucemburského. Zakladatelem rodu byl Tomáš Rúfus, který v roce 1323 zastával úřad kastelána na hradech Čachtice a Branč. Rod získal baronský a hraběcí titul. Členové rodu se uplatňovali zejména ve státní diplomacii, ale i ve vojenských a dalších politických funkcích. Do povědomí kulturní Evropy se rod dostal založením slavné Apponyiovské knihovny, kterou v roce 1825 přestěhovali z Vídně do Bratislavy a v roce 1827 zpřístupnili veřejnosti.

(Blasius) Blažej Apponyi zemřel v roce 1639. Zastával úřad císařského rady a župana Tekovské župy. V roce 1624 mu císař Ferdinand II. udělil titul barona. Byl ženatý s Barborou rozenou Serényi. Z manželství se narodily dvě dcery Helena (Ilona) a Eva. Pro Bánov byl významný svým příspěvkem 1000, který byl určen na dostavbu kaple.

Helena Apponyi byla dcerou Blažeje Apponyiho a jeho manželky Barbory, rozené Serényi. Provdala se za Gabriela Plaveckého Horvatha, hraběte z Plavče. Z manželství se narodila dcera Marie-Anna.

Marie-Anna Plavecká Horvath se narodila okolo roku 1644 a zemřela v roce 1686. V roce 1661 se provdala za Karla II. hraběte Batthyány z Güssing. Z manželství se narodili dva synové Adam II. a Baltazar.

Batthyányové je jméno starého, široce rozvětveného uherského šlechtického rodu. V Habsburské monarchii a Rakousku-Uhersku patřil tento rod k  nejvýznamnějším. Původ měl rod v  dynastii Eorsů, kteří jsou poprvé zmiňováni v roce 970. V roce 1398 získal rod za zásluhy od krále Zikmunda Lucemburského panství Batthyán.  V roce 1524 získal rod od krále Ludvíka II. hrad a panství Güssing, který se stal rodovým sídlem. V roce 1700 získali Batthyányové dědičný titul Banus chorvatský a slavonský.

Karel II. hrabě Batthyány z Güssing se narodil v roce 1637 a zemřel roku 1687. Zastával úřad císařského rady a pokladníka. Válčil s Turky. Oženil se s Marií-Annou Plaveckou Horvath, se kterou měl dva syny Adama II. a Baltazara.

Serényi de Kis-Serény pochází původem z Polska. Ve 12. století se jeho příslušníci uplatnili především ve službách uherských králů. Svou sňatkovou politikou postupně splynuli s uherskými šlechtickými rody. V roce 1518 získal rod šlechtický stav a erb od uherského krále Ludvíka II. V roce 1596 pak uherský baronát, který mu byl potvrzen v roce 1623. Jako první se na konci 16. století usadil na Moravě František Serenyi, který získal v roce 1593 moravský inkolát. V roce 1623 získal rod český inkolát. V 17. století se rod rozdělil na dvě linie.V roce 1638 byl rodu potvrzen moravský inkolát a český panský stav starožitných rodů. V roce 1656 získal český hraběcí stav a v roce 1912 dědičné členství panské sněmovny.

Jan Karel Serényi de Kis-Serény zemřel v roce 1691. Byl starším synem Gabriela Serényi de Kis-Serény a jeho manželky Alžběty Zahrádecké ze Zahrádek. V roce 1690 vytvořil se souhlasem císaře Leopolda I. pro své potomky fideikomis z milotického a světlovského panství v celkové hodnotě 400 000 zlatých. Jana Karel patří mezi nejvýznamnější příslušníky rodu. Svůj život zasvětil vojenské kariéře. Působil jako dvorský válečný rada a polní maršál, byl prezidentem bavorské válečné rady a vojenským velitelem bavorského hlavního města Mnichova. V roce 1683 se účastnil obléhání Vídně Turky a v roce 1686 dobytí Budína. Zemřel v roce 1691 v Mnichově na následky zranění, která utržil při bojích u uherského Szátmaru. Byl ženatý s Janou Ernestinou Barborou Löwenstein, se kterou měl syny Karla Antonína a Josefa.