HISTORIE KE KÁVĚ

Páni z Cimburka patřili ke slavným moravským panským rodům. Rod se rozdělil na dvě větve: českou a moravskou.Moravská větev se začala podle tvrze a hradu Tovačov, který získala, nazývat Tovačovští z Cimburka. Tato větev vymřela po meči posledním členem Adamem z Cimburka v roce 1502. Česká větev vymřela po přeslici až v 17. století.

Bernard z Cimburka byl synem Ctibora Kazky a jeho manželky Markéty ze Šternberka.

Jan z Cimburka a Jičína

Ctibor Tovačovský z Cimburka se narodil v roce 1437 nebo 1438 a zemřel roku 1494. Byl synem Jana Tovačovského a jeho manželky Žofie z Kunštátu. První zmínka o něm pochází z roku 1447, kdy mu otec ustanovil jako poručníka Jiřího z Poděbrad. Získal utrakvistické vzdělání na utrakvistické škole v Prostějově. Tomuto vyznání zůstal věrný až do konce svého života. Od mládí se účastnil se svým otcem různých událostí, kde získával diplomatické zkušenosti a přehled dění v politice. V roce 1452 byl členem poselstva, které bylo vysláno na svatomartinský sjezd do Vídně, kde se jednalo o nástupu Ladislava Pohrobka na český trůn. V roce 1453 se zúčastnil přijetí Ladislava Pohrobka za pána Moravy a byl také svědkem korunovace Jiřího z Poděbrad, která se konala taktéž v roce 1453. V roce 1454 byl přítomen u slavnostního aktu, na kterém císař Fridrich III. udělil v Brně Jiřímu z Poděbrad v léno České království. Po smrti svého otce se stává dvorským sudím a nejvyšším moravským hejtmanem. Stál stejně jako otec na straně Jiřího z Poděbrad. V letech 1464 – 1469 zastával úřad dvorského sudího na Moravě. V roce 1466 byl pověřen velením vojska proti slezské Vratislavi a v roce 1467 vedl vítěznou výpravu v bitvě u slezského Pačkova, kde porazil vojsko vratislavského biskupa Jošta z Rožmberka. V roce 1469 byl jmenován hejtmanem Markrabství moravského. V roce 1471 v Polsku získal konečné rozhodnutí Kazimíra IV. o nástupnictví jeho syna Vladislava Jagellonského. Patřil k jeho hlavním stoupencům. Za své služby byl od Vladislava Jagellonského potvrzen ve svém úřadu moravského hejtmana a jmenován kancléřem Království českého. Také dostal panství Kralice. Při dojednávání smíru mezi Matyášem Korvínem a Vladislavem Jagellonským byl jedním z opravců, kteří měli na Moravě dohlížet na urovnání sporů mezi oběma stranami. V roce 1473 se stal jedním ze čtyř zemských ředitelů na Moravě, kteří měli spravovat jednotlivé země koruny, dokud se nerozhodne spor mezi Vladislavem a Mikulášem. V roce 1478 se výrazně podílel na uzavření smíru mezi Vladislavem Jagellonským a Matyášem Korvínem podepsáním Olomoucké smlouvy. Tímto mírem připadly země Koruny české včetně Moravy, doživotně Matyáši Korvínovi. V roce 1480 po znovu otevření zemských desk, se Ctibor zasloužil o zavedení zápisů v češtině.  V letech 1482 – 1490 sepsal Knihu tovačovskou, která nastiňovala systém moravského práva a rozdělení společnosti. Ctibor byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou se stala Machna, o které však není nic známo. V roce 1458 se oženil podruhé. Jeho ženou se stala Eliška rozená z Melic a Náměště. Manželství však zůstalo bezdětné a jeho majetek zdědil jeho synovec Adam.

Ctibor Tovačovský z Cimburka je historiky vysoko hodnocen jako státník, právník, literát i budovatel. V neklidných dobách byl téměř svrchovaným vládcem na Moravě a této své moci využíval k jejímu prospěchu. Jeho Kniha tovačovská je považována za moravskou ústavu.

Kuželové ze Žeravic

Petr Kužel ze Žeravic

Arnošt Kužel ze Žeravic zemřel v roce 1528. Byl synem Jiřího Kužela ze Žeravic. V testamentu odkázal celý svůj majetek nevlastnímu bratrovi Hynku Bočkovi z Kunštátu.

Čeněk Kužel ze Žeravic

Šťastný (Felix) z Korotína byl vladykou. Měl syna Jana.

Prusínovští z Víckova byli starý moravský vladycký rod, který původně pocházel z Tišnovska, kde si postavili hrad Víckov. Přestože patřili mezi významnější moravské šlechtické rodiny, nepodařilo se jim proniknout do panského stavu. První neověřená zmínka o rodu pochází z 12. století, kdy je zmiňován v kronice Václava Hájka z Libočan jakýsi Viecek nebo Vícek, který postavil hrad Víckov, podle kterého přijali svůj přídomek. První ověřená zmínka pak pochází ze 14. století. Jedná se o epitafy na dnes již nedochovaných malovaných deskách, které byly uloženy v katedrále sv. Václava v Olomouci. Rod se rozdělil do několika větví. Již na začátku 17. století však z našich dějin mizí. Poslední zpráva pochází z roku 1838.

Vilém z Víckova byl synem Arkleba Prusínovského z Víckova. V letech 1537 – 1539 zastával úřad nejvyššího sudího Markrabství moravského. Později se stal podkomořím. Byl třikrát ženatý. Jeho první manželkou se stala Alena z Lilče, druhou Markéta z Opatova a třetí Anna z Čelechovic.

Burian Světlovský z Vlčnova byl synem Jiřího z Vlčnova. Pocházel z vladycké rodiny z Vlčnova. V roce 1544 byl jmenován vyšším sudím nad královskými many na Moravě a sněmem byl zvolen do komise pro vyhledávání a k napravení starých a nových zemských zřízení. Byl ženatý s Johankou z Kornic, se kterou měl tři dcery. Jeho smrtí vymřel rod vladyků z Vlčova po meči.

Páni z Kornic byli starým slezským rodem, který pocházel z Ratibořského knížectví. První písemné zmínky o rodu pocházejí z let 1283 – 1290, kdy byl zmiňován Ješek z Kornic, podkomoří těšínského knížete Měška I. Těšínského. Rod pánů z Kornic byl velmi rozvětvený. Přídomek z Kornic používali např. Bilíkové. První písemná zmínka o rodu Bilíků z Kornic pochází z roku 1422, kdy Jan Bělík získal panství Bohumín.

Bilíkové z Kornic mají v  erbu v červeném štítu umělecké vyobrazení lisu (vinařského), který je někdy považován za kříž sv. Antonína. Lis stojí na třech zlatých stupních. Vodorovné břevno je na obou koncích zakončené zlatou koulí. V klenotu je stojící muž bez rukou, s knírem, který je oděn červeně, se stříbrným límcem, zlatými knoflíky a přepásán zlatým pásem. Na hlavě má červený klobouk se stříbrnou krempou. Přikryvadla jsou červeno-zlatá.

Hynek Bilík z Kornic

Kateřina z Vlčnova byla dcerou Buriana z Vlčnova a jeho manželky Johanky z Kornic. Provdala se za Adama z Lomnice. Manželství však zůstalo bezdětné, proto svůj majetek odkázala svému synovci Bedřichu Tetourovi z Tetova.