Bahýnko C
Šporkové pocházeli ze selského rodu ze severního Německa. Do Čech Šporkové přišli během třicetileté války. V roce 1647 byl rod povýšen do panského stavu. V roce 1644 do stavu říšských hrabat. V roce 1648 získal inkolát v království Českém. V roce 1928 rod vymřel po meči.
Jan Špork se narodil pravděpodobně v roce 1600 a zemřel roku 1679. Pocházel z neurozených selských poměrů v obci Westerloh ve Vestfálsku. Vyrůstal na statku svých rodičů, kde pásl dobytek. V roce 1620 se nechal naverbovat do jednotek hraběte von der Lippe pro armádu bavorského kurfiřta Maxmiliána. S tímto vojskem se zúčastnil bitvy na Bílé hoře. I další roky strávil v armádě katolické ligy, kterou vedl polní maršál Tilly. V roce 1632 měl již hodnost rytmistra. V roce 1639 byl jmenován plukovníkem jednoho jezdeckého pluku. S tímto plukem se jeho jméno proslavilo v celé armádě. 11. července 1646 získal hodnost bavorského generál-strážmistra. Po uzavření míru 14. března 1647 mezi bavorským kurfiřtem Maxmiliánem s Francií a Švédskem chtěl převést Jan Spork svůj pluk do ležení císaře, protože považoval uzavření smíru bez souhlasu císaře za jeho zradu. Větší část mužstva a důstojníků mu však odepřelo poslušnost. Janovi se podařilo uprchnout, ale manželku musel zanechat v rukou vojáků svého pluku. 12. října 1647 povýšil císař Ferdinand III. Sporka do stavu svobodných pánů a udělil mu hodnost polního podmaršála. Stal se i majitelem vlastního kyrysnického pluku. V roce 1647 získal také panství Lysou nad Labem včetně deseti vesnic jako úhradu za jeho válečné náklady. 21. ledna 1648 obdržel inkolát v království Českém. Po uzavření Vestfálského míru 24. října 1648 se Jan věnoval zvelebování svých statků. V roce 1657 byl povolán do čela armády, která měla podpořit polského krále Jana Kazimíra proti vpádu sedmihradského knížete Rákocziho. Od roku 1661 bojoval proti Turkům.10. srpna 1664 byl ve Vasváru podepsán mír s Osmanskou říší. 23. srpna 1664 byl Spork dekretem povýšen do stavu říšských hrabat a jmenován nejvyšším velitelem veškeré císařské jízdy. Uherská šlechta byla s výsledky Vasvárského míru velmi nespokojená a tato nespokojenost vyvrcholila tzv. Veselényho spiknutím, které bylo potlačeno. 11. května 1674 byla v Kolíně nad Rýnem podepsána mírová smlouva. Spork se na čas vrátil domů. Ale již koncem roku 1674 začaly boje znovu. Spork byl jmenován vrchním velitelem vojsk. V únoru 1676 byl na svou žádost propuštěn z armády. Poslední léta trávil v Čechách. Jana Spork byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou se stala Anna Markéta z Linsingenu, se kterou měl dceru. Obě zemřely v roce 1657. V roce 1660 se oženil podruhé. Jeho manželkou se stala Eleonora Marie Kateřina z Finecku, se kterou měl dva syny Františka Antonína a Fredericka Leopolda a dvě dcery Marii Sabinu a Annu Kateřinu. Zemřel 6. srpna 1679 v Heřmanově Městci a byl pochován ve farním kostele. V roce 1717 nechal syn František Antonín jeho pozůstatky přenést do nově vybudované rodinné hrobky v kostele Nejsvětější trojice v Kuksu. Jan Spork se nenaučil nikdy pořádně číst a psát. Podepisoval se zásadně „Sporck, Graf“. Když byl upozorněn, že hraběcí titul patří před jméno, odvětil: „…byl jsem nejdříve Sporckem, pak až hrabětem…“.
František Antonín hrabě Špork se narodil v roce 1662 a zemřel roku 1738. Byl synem Jana Šporka a jeho druhé manželky Eleonory Marie Kateřiny z Finecku. V osmi letech začal studovat u jesuitů v Kutné Hoře, od roku pokračoval na Karlo-Ferdinandově univerzitě, kde navštěvoval přednášky z filozofie a práva. V letech 1680 – 1681 absolvoval kavalírskou cestu po Evropě. Na této cestě na něj učinil největší dojem dvůr Ludvíka XIV., který se stal jeho vzorem. V roce 1684 se ujal svého dílu dědictví, které tvořila panství Lysá nad Labem, Malešov, Konojedy a Choustníkovo Hradiště. V roce 1694 potvrdil pražský lékař J. F. Lowe léčivost pramene, který vyvěral na úbočí levého břehu Labe, vystavěl u něj lázně Kuks, což byl jeho největší sen. V roce 1690 byl jmenován císařem Leopoldem I. skutečným komořím, v roce 1691 královským místodržitelem v Čechách a v roce 1692 skutečným tajným radou. Ve skutečnosti si František Antonín tyto tituly koupil za 150 000 zl., ale zároveň si vymínil osvobození od povinností, které z těchto úřadů plynou. 1. května 1686 se oženil s Františkou Elizabetou Apolonií baronkou z Sweerstů z Reistu. Z manželství se narodili dvě dcery Marie Eleonora a Anna Kateřina a syn František Antonín Adam, který však zemřel dva měsíce po narození. František Antonín zemřel 30. března 1738 na zámku v Lysé nad Labem.
Osteinové byli německý šlechtický rod. Pocházeli z horního Alsaska, pravděpodobně jižně od města Colmaru, z panství Isenheim. První věrohodná zpráva o rodu pochází z roku 1340, kdy je uváděn panoš Johann z von Ostein. V 18. století přišli Osteinové do Čech.
Johann Franz Sebastian von Ostein se narodil v roce 1652 a zemřel roku 1718. Byl synem Johanna Jacoba von Ostein a jeho druhé manželky Marie Magdaleny von Dalberg. Zastával úřad tajného rady mohučského kurfiřta, komořího a vrchního úředníka v Amorbachu. V roce 1710 koupil za 400 000 zlatých panství Malešov a jako první získal inkolát v českých zemích. 22. prosince 1711 byl při korunovaci císaře Karla VI. pasován na rytíře. Byl povýšen do stavu svobodných pánů a v roce 1712 o do stavu hraběcího. V roce 1687 se oženil s Annou Charlottou, se kterou měl osmnáct dětí. Dospělosti se však dožilo pouze devět. Johann Franz Sebastian zemřel v roce 1718 v Aschaffenburgu.
Johan Franz Heinrich Karl von Ostein se narodil v roce 1693 a zemřel roku 1742. Byl synem Johanna Franze Sebastiana von Ostein a jeho manželky Anny Charloty von Schönborn. Svou kariéru v diplomatických službách začal jako komorní rada a přísedící českého dvorního lenního soudu v c. k. službách. V roce 1723 zastával úřad skutečného komorníka, v roce 1725 se stal říšským dvorním radou a v letech 1734 – 1739 vyslancem Karla VI. v Petrohradu, kde byl jako zplnomocněný zástupce ohledně Niemerowského míru, v letech 1740 – 1741 pak jako vyslanec v Londýně. Po zvolení Karla VII. Byl jmenován tajným radou a prezidentem dvorní rady. Rodinný majetek rozmnožil o Dačice, které zakoupil 8. dubna 1728 od Václava Vojtěch z Vrbna a Bruntálu. Heinrich se v roce 1733 oženil s Marií Annou Johannou Karolinou Josephou Berlepsch. Z tohoto manželství se narodily čtyři děti, z nichž však pouze syn Johann Fridrich Karl Maxmilian přežil svého otce, a stal se dědicem celého majetku. Po druhé se Johann Franz oženil v roce 1741 s Klarou Elisabeth von Eltz. Toto manželství však zůstalo bezdětné.
