Aueršperk

Aueršperk c

4. 7. 2021

Páni z Kunštátu a Poděbrad byli původně moravský šlechtický rod, který začátkem 14. století přišel také do Čech. Prapředkem byl Gerhard ze Zbraslavi, který byl olomoucký purkrabí a v listinách je uváděn v letech 1222 – 1240. Rod nese jméno po městě Kunštátu, jehož zakladatelem byl Kuna ze Zbraslavi. Rod se rozdělil do několika linií. Příslušníci těchto větví zastávali řadu vysokých zemských úřadů. Po staletí patřil rod k nejvýznamnějším nejen na Moravě, ale i v Českém království. Nejznámějším představitelem rodu byl Jiří z Kunštátu a z Poděbrad, který se stal českým králem. Posledním členem, kterým rod v roce 1647 vymřel po meči, byl Karel Fridrich. Jeho dcerou, Alžbětou Marií provdanou z Württenberka, rod vymřel i po přeslici.

Heralt z Kunštátu a Líšnice zemřel v roce 1444. Byl synem Smila z Líšnice. Po prvé je zmiňován v roce 1405. V roce 1420 se stal po smrti svého bratra Oldřicha jediným držitelem majetku. V roce 1423 se postavil do opozice proti Albrechtovi, kterého odmítl uznat za moravského pána, ale v roce 1434 při podepsání landfrýdu v Brně, připojil svou pečeť, avšak v odboji pokračoval. V roce 1430 se také stal poručníkem nezletilého Jiřího z Poděbrad, budoucího krále. V roce 1435 skončilo jeho poručnictví k Jiřímu, ale jeho majetky spravoval dále. V roce 1436 zahájil Albrecht výpravu proti Heraltovi, probíhala také soudní jednání, ale bezvýsledně, protože Heralt se k soudu nedostavoval. Glejtem z 14. srpna 1444 mu byly dány záruky bezpečného příjezdu i odjezdu, a Heralt se k soudu dostavil. Pro pohrdání soudem byl však hejtmanem Janem Tovačovským z Cimburka zatčen a 19. srpna 1444 sťat. Heralt po sobě zanechal dceru Kateřinu a syna Jana Heralta.

Jan Heralt z Kunštátu a z Líšnice se narodil někdy okolo roku 1441 a zemřel pravděpodobně v roce 1490. Byl synem popraveného Heralta z Kunštátu a z Líšnice. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1444, kdy mu byli asi tři roky. Po smrti své sestry zdědil veškerý majetek, který mu spravoval v době jeho nezletilost poručník Jiří z Poděbrad. V roce 1473 se zúčastnil zemského sněmu, který se konal v Brně. V roce 1476 ho přijal na pravý spolek jeho starší bratranec Procek z Kunštátu a Opatovic, který neměl potomky a tímto se tak vyhnul odúmrti. Po Prockově smrti někdy mezi lety 1478 a 1479 se stal posledním příslušníkem líšnické větve pánů z Kunštátu. V roce 1479 se zúčastnil setkání uherského a českého krále, kde se jednalo o ukončení česko-uherské války. V letech 1486 – 1490 zastával úřad nejvyššího komorníka olomoucké cúdy. V roce 1466 se oženil s Johankou z Kravař a Strážnice, dcerou Jiřího, který byl posledním mužským potomkem pánů z Kravař. Jejich manželství však zůstalo bezdětné. Jan Heralt zemřel v roce 1490 a zanechal po sobě velké dluhy, a jejich umoření padla velká část jeho majetku. Vdově Johance z Kravař tak zůstal jen Plumlov s panstvím, na který se dluhy nevztahovaly.

Plesové Heřmanští ze Sloupna přijali svůj přídomek podle osady Sloupno u Nového Bydžova. Tu na počátku 14. století vyměnili s johanity za ves Ples a začali se psát Plesové Heřmanští ze Sloupna. Heřmanští byli původně vladycký rod. Prvním známým příslušníkem byl Jindřich ze Sloupna, který byl pravděpodobně od roku 1320 držitelem osady Ples a také vsi Heřmanice.

Václav Ples Heřmanský ze Sloupna zemřel v roce 1603. Byl synem Pavla Plesa Heřmanského ze Sloupna a jeho manželky Sabiny, rozené Tenglerové z Dilingu. Byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou byla Alžběta Andělová z Ronovce, se kterou měl syna Zikmund Jana. Po druhé se oženil s Voršilou Popelovou z Lobkovic.

Čejkové z Olbramovic původně stará česká rytířská rodina. Rod byl jednou z linií rozrodu Janoviců, který je zmiňován již v první polovině 13. století. Příslušníci rodu pocházeli z Voticka. Svůj přídomek, používali podle tvrze Olbramovice, která stála pravděpodobně už za prvních Lucemburků. Za první známé příslušníky rodu jsou považováni Přech a Odolen, kteří jsou v historických pramenech zmiňováni k roku 1385. Jejich příbuzným byl Petr Čejka, který byl jedním z nejstarších členů vlastního rodu Čejků a je zmiňován v polovině 15. století, kdy se také Čejkové definitivně osamostatnili. V 17. století vytvořili mnoho vlastních větví, čímž se však jejich majetek velmi rozdrobil. V 19. století rod zcela zchudl a vytratil se z historických pramenů.

Jan Čejka z Olbramovic se narodil někdy mezi lety 1565 – 1566 a zemřel v roce 1623. V letech 1600 – 1608 zastával úřad zemského purkrabího Markrabství moravského, v letech 1608 – 1621 nejvyššího zemského písaře Markrabství moravského. V době stavovského povstání se stal v letech 1619 – 1621 moravským stavovským direktorem a defensorem. Po bitvě na Bílé hoře byl zatčen a uvězněn, a 3. listopadu 1622 odsouzen k trestu smrti. Počátkem července 1623 byl omilostněn a propuštěn z vězení. V té době byl však už těžce nemocný. Zemřel 8. července 1623 bez majetku, neboť ten mu byl zkonfiskován. Je pohřbený v Brně v katedrále sv. Petra a Pavla. Jan Čejka byl třikrát ženatý. Jeho druhou manželkou se stala Voršila Lorantová z Inky, se kterou se oženil pravděpodobně v roce 1601. Po její smrti v roce 1612 nebo 1613 se po třetí oženil 16. listopadu 1615 s Kateřinou Grizeldou Žďárskou ze Žďáru.

Páni ze Zástřizl byl starý moravský vladycký rod. Jako první v pramenech doložený člen vladyckého rodu je Protivec ze Zástřizl, který je v roce 1284 jmenovaný jako účastník potvrzení práv olomouckého chrámu sv. Václava českým králem Václavem II. Hojnější zprávy o rodu pocházejí až ze 14. století. Jedná se především o majetkové zápisy v Zemských deskách nebo o soudní pře. V druhé polovině 14. století se rod rozdělil do mnoha větví. Mezi nejstarší patří zástřizlovská, která je vůbec nejstarší linií tohoto rodu, kunkovská a pavlovská. Tyto linie se pak během 14. a 15. století dále rozrůstaly. Vznikla větev ždánická a nemotická, prakšická, lechovická a morkovická. Vladykové ze Zástřizl pocházejí z nevelké vesnice Zástřizly asi 15 km jihozápadně od Kroměříže. Poprvé jsou zde připomínáni v roce 1358, kdy zde měli ve společném držení sídlo bratři Oneš a Jan.

Václav ze Zástřizl a na Boskovicích zemřel v roce 1632. Byl synem Bohuše Morkovského ze Zástřizl a jeho manželky Apolonie ze Žerotína. Byl vychováván v českobratrské víře a navštěvoval kalvinistickou univerzitu. V roce 1613 však přestoupil na katolické vyznání. V době stavovského povstání stál na straně císaře. Po porážce povstání spolupracoval s kardinálem Dietrichsteinem. Ve dvacátých letech 17. století zastával úřad císařského rady a komorníka. V roce 1618 se oženil s Alžbětou Eusébií Pruskovskou z Pruskova. Z manželství se narodili tři synové, Jan Bohuš Václav, Oldřich Desiderius a Karel František Benjamin.

Matyášovští z Matyášovic přišli do Čech a na Moravu ze slovenské části Uherského království. V roce 1567 získali inkolát.

Jan Matyášovský z Matyášovic je připomínán v letech 1592, 1596 a 1598 v listinách souvisejících s Kunštátem. V roce 1622 zastával úřad komorního prokurátora na Moravě, v roce 1625 na Budči a na Horní Slatině a v roce 1624 v Desné u Jihlavy. Díky svému úřadu, ve kterém byl pověřován inventarizačními úkoly, dosáhl díky konfiskacím dosti významného postavení. Byl mu přidělen slušný plat, když na sklonku dvacátých let 17. století kvůli nemoci svůj úřad opouštěl, dostal ještě zvláštní finanční odměnu. Byl ženatý s Justinou Strachovskou ze Strachovic , se kterou měl syna Adama Jindřicha. Po její smrti v roce 1625 se v roce 1626 znovu oženil. Jeho druhou manželkou se stala Kristina Potenciána Jankovská z Vlašimi, se kterou měl tři děti.

Páni z Náchoda respektive Březničtí z Náchoda byli starý panský rod, který byl později povýšen do hraběcího stavu. Svůj přídomek odvozoval od Náchoda v Čechách a od tvrze Březník u Náměště nad Oslavou. Ve 14. století se rod rozdělil na dvě větve, českou a moravskou. V průběhu první poloviny 15. století česká větev zchudla a nakonec vymřela. Po vymření české větve se začala moravská nazývat podle svého nového sídla Březničtí z Náchoda. K Březníku připojila i jiné moravské statky. V roce 1618 byl rod přijat mezi starobylé panské rody a v roce 1619 povýšen do hraběcího stavu.

Jiří hrabě z Náchoda byl synem Jindřicha Březnického z Náchoda. Po smrti svého bratra Hrona zdědil všechny otcovy statky a k nim připojil ještě majetek zděděný po strýci Petrovi. V roce 1619 byl povýšen do hraběcího stavu. Během stavovského povstání byl nejprve na straně jednoty bratrské. V armádě moravských stavů sloužil jako plukovník. Střídavě se však přikláněl na stranu stavů i na stranu císaře Ferdinanda. Po porážce stavů v bitvě na Bílé hoře byl uvězněn, ale císař jej omilostnil a dokonce povýšil do stavu říšských hrabat. Zastával mnoho úřadů. Byl císařským radou, nejvyšším komořím a nejvyšším sudím Markrabství moravského. Zemřel v roce 1636 a zanechal po sobě děti Leopolda, Jindřicha, Ferdinanda Leopolda a Marii Renatu.

Ferdinand Leopold říšský hrabě z Náchoda byl synem Jiřího hraběte z Náchoda. Zastával úřad císařského rady. Zemřel v roce 1677, jako poslední z tohoto rodu.

Anna Marie Roháčková z Adlerskronu, rozená Staudová z Hammersdorfu. Byla čtyřikrát vdaná. Jejím prvním manželem byl Zdeněk Vlkovský z Oubertovic, druhým Jan Karel Rahazay. Po třetí se vdala v roce 1671 a jejím mužem se stal František Karel svobodný pán z Kastelle. Čtvrtá svatba se konala v roce 1674 a za manžela si vzala Kristiána, svobodného pána z Rogendorfa. Ten se stal po její smrti vlastníkem bystřického panství. Zemřela pravděpodobně v roce 1679.

Páni z Rogendorfu byli rakouský šlechtický rod, jehož jedna větev se usadila na Moravě. Jeho kořeny spadají do 14. století. Jako první historicky doložená osoba je uváděn Mikuláš z Rogendorfu.

Jan Kristián, svobodný pán z Rogendorfu se narodil v roce 1635 a zemřel roku 1701. Byl synem Jiřího Ehrenreicha z Rogensdorfu a jeho manželky Johanny Drnovské z Drnovic. Jeho otec přišel po bitvě na Bílé hoře o veškerý majetek a stejně tak jeho manželka, a byli nuceni odejít do exilu. V roce 1628 byli zbaveni říšské klatby a mohli se z nucené emigrace vrátit. Usadili se ve Vídni. V roce 1667 se Johanně, už jako vdově, podařilo získat zpět rájecké panství. Po její smrti jej zdědil Jan Kristián. Ten konvertoval ke katolické víře. V roce 1669 získal od císaře český inkolát. Jan Kristián byl velmi schopný úředník. Zastával úřad zemského hejtmana a nejvyššího moravského komořího. V roce 1686 byl císařem povýšen do hraběcího stavu. V roce 1674 se oženil s o mnoho let starší Annou Marií, rozenou Staudovou z Hammersdorfu, se kterou vyženil několik panství. Manželství zůstalo bezdětné. V roce 1679, po smrti své první manželky, se znovu oženil. Jeho ženou se stala Regina Apolonie Terezie, dcera moravského zemského hejtmana Františka Karla Libštejnského z Kolovrat. Z manželství se narodili synové Karel Ludvík a Antonín Dominik.

Páni z Lamberka byli rakouský šlechtický rod. První zmínky o něm pocházejí již ze 13. století. Ve 14. století se rozdělili do tří větví, rothenbuhlskou, která vymřela již koncem sedmnáctého století, kraňskou, která získala v Kraňsku velké majetky, ale také vymřela po meči, a na větev jejímž zakladatelem se stal Baltazar z Lamberka. Tato větev se ještě dále dělila a potomci Baltazarova syna Jiřího se potom dostali do Čech. V Čechách se objevila v druhé polovině 17. století. V 17. – 20. století patřila rodu i řada panství v Čechách a na Moravě. V roce 1641 byli povýšeni do stavu říšských hrabat. V roce 1654 získali český inkolát. V roce 1707 byli povýšeni do stavu říšských knížat.

Karel Benedikt hrabě z Lamberka se narodil v roce 1675 a zemřel roku 1721. Byl synem Kašpara Bedřicha z Lamberka. Měl syny Jana a Karla Leopolda.

Jan hrabě z Lamberka byl nejstarším synem Karla Benedikta z Lamberka.

Karel Leopold hrabě z Lamberka se narodil v roce 1704 a zemřel roku 1739. Byl synem Karla Benedikta hraběte z Lamberka. Měl syna Maxmiliána Josefa.

Mitrovští z Mitrovic a Nemyšle byli moravský šlechtický rod, který pocházel z jižních Čech. První zmínka o něm pochází z roku 1373. Původně se psali podle tvrze Nemyšle u Tábora. Asi v polovině 15. století se vladykové z Nemyšle rozdělili do dvou větví. Jedna z větví zůstala na jihu Čech, druhá získává Prčice a tvrz Mitrovice u Sedlce, podle které také přijímá přídomek z Mitrovic. Jméno Mitrovský se objevuje teprve v 16. století. Až do 17. století patřili v jižních Čechách k nižší šlechtě. V pobělohorské době však dosáhli vyššího společenského postavení a většího majetku. V roce 1737 vymřela česká větev. Moravská linie byla v roce 1716 povýšena do panského stavu a v roce 1769 do hraběcího. Do 20. století přežila jediná linie, která se přihlásila k německé národnosti, a po roce 1945 ji byl všechen majetek na Moravě zkonfiskován. Rodina se přestěhovala do Rakouska. Poslední mužský člen rodu zemřel v roce 1980.

Arnošt Matyáš Mitrovský z Mitrovic a Nemyšle se narodil v roce 1676 a zemřel roku 1748. Byl synem Václava Mitrovského z Mitrovic a Nemyšle. V roce 1716 byl povýšen do stavu svobodných pánů. V letech 1742 – 1748 zastával úřad zemského hejtmana v Opavě. Byl dvakrát ženatý. Z těchto manželství měl pět synů. Je považován za nového zakladatele rodu. Jeho tři synové Jan Nepomuk, Maxmilián Josef a Jan Křtitel, založili tři rodové linie.

Maxmilián Josef Mitrovský z Mitrovic a Nemyšle se narodil v roce 1709 a zemřel roku 1782. Byl synem Arnošta Matyáše z Mitrovic a Nemyšle. Sloužil v armádě, kde dosáhl hodnosti generála jezdectva a byl velitelem v Temešváru. Bojoval mimo jiné také v sedmileté válce. V roce 1769 byl povýšen do hraběcího stavu. Byl zakladatelem starší moravské linie. Měl syna Jana Nepomuka.

Jan Nepomuk Mitrovský z Mitrovic a Nemyšle se narodil v roce 1757 a zemřel roku 1799. Byl synem Maxmiliána Josefa z Mitrovic a Nemyšle. Zpočátku nastoupil vojenskou dráhu, ale po otcově smrti vojenské služby zanechal a převzal správu nad svými majetky. Patřil k významným osobnostem moravského osvícenství. Jeho velkou zálibou bylo cestování. Věnoval se také přírodním vědám. Zabýval se mineralogií a zkoumal účinky a chemické složení moravských léčivých pramenů. Shromáždil rozsáhlou sbírku minerálů a publikoval vlastní studie z oboru mineralogie a fyziky. Také byl aktivním členem moravské zednářské lóže. Oženil se s hraběnkou Antonií ze Žerotína, se kterou měl syna Viléma.

Vilém Mitrovský z Mitrovic a Nemyšle se narodil v roce 1789 a zemřel roku 1857. Byl synem Jana Nepomuka Mitrovského z Mitrovic a Nemyšle a jeho ženy Antonie ze Žerotína. V roce 1818 se oženil s Josefinou Schröfflovou z Mannsbergu, se kterou vyženil polovinu Pernštejna. V roce 1828 koupil druhou polovinu od své švagrové Antonie. Z manželství se narodil syn Vladimír.

Vladimír I. Mitrovský z Mitrovic a Nemyšle se narodil v roce 1814 a zemřel roku 1899. Byl synem Viléma Mitrovského z Mitrovic a Nemyšle a jeho manželky Josefiny Schröfflové z Mannsbergu. S výborným prospěchem vystudoval nižší gymnázium v Brně, vyšší gymnázium absolvoval v Litomyšli. Privátní vysokoškolská studia vystudoval pod vedením JUDr. Rudolpha Otty. V červnu 1832 složil závěrečné zkoušky na Císařsko-královské Františkově univerzitě v Olomouci. Po studiích nastoupil do rakouské armády, kde dosáhl hodnosti majora. Během revolučního dění v roce 1848 se účastnil tažení císařské armády do Uher. V roce 1850 z armády odešel. Byl veřejně činný. Dlouhodobě zastával post protektora moravsko-slezského ústavu slepců, zasedal v kuratoriu Moravského průmyslového muzea, působil ve funkci víceprezidenta moravsko-slezského lesnického spolku a prezidenta báňsko-historické sekce moravské zemědělské společnosti. Byl členem Vlasteneckého pomocného spolku paní od červeného kříže pro Moravu. V letech 1848 – 1849 zasedal jako poslanec Moravského zemského sněmu za kurii virilistů a velkostatků. V zemských volbách v roce 1861 byl zvolen na Moravský zemský sněm za kurii velkostatkářskou. V zemských volbách v roce 1867 mandát obhájil. Získal titul c. k. komořího, od roku 1868 pak tajného rady. Stejně tak uspěl v zemských volbách v letech 1870 a 1871. Na sněmu reprezentoval Stranu středního velkostatku a byl jejím předákem. V letech 1867 – 1899 zasedal v Panské sněmovně. 1. dubna 1867 byl povolán jako doživotní člen parlamentní komory Panské sněmovny. V roce 1854 získal Řád železné koruny a v roce 1881 Řád Františka Josefa. Byl dvakrát ženatý. Rodinný majetek po něm převzal syn Vladimír II. Josef.

Vladimír II. Josef Mitrovský z Mitrovic a Nemyšle se narodil v roce 1864 a zemřel roku 1930. Byl synem Vladimíra I. hraběte Mitrovského z Mitrovic a Nemyšle z jeho druhého manželství. Zastával úřad c. k. tajného rady a komořího. Ve veřejném životě se však moc neangažoval, raději se věnoval svému koníčku myslivosti. Měl syny Vladimíra III. Antonína a Huberta Vladimíra (1902 – 1980), který byl posledním mužským členem rodu Mitrovských.

Vladimír III. Antonín hrabě Mitrovský z Mitrovic a Nemyšle se narodil v roce 1901 a zemřel roku 1976. Byl synem Vladimíra II. Josefa hraběte Mitrovského z Mitrovic a Nemyšle.

ODKAZY

https://cs.wikipedia.org/wiki/Auer%C5%A1perk

http://www.virvudolisvratky.cz/historie-obce-vir/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Byst%C5%99ice_nad_Pern%C5%A1tejnem

https://info.bystricenp.cz/dvoriste

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vodn%C3%AD_n%C3%A1dr%C5%BE_V%C3%ADr_I

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pern%C5%A1tejnov%C3%A9

https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C3%A1ni_z_Medlova

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jimram_I._z_Medlova

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vil%C3%A9m_I._z_Pern%C5%A1tejna

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vil%C3%A9m_II._z_Pern%C5%A1tejna

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vratislav_II._z_Pern%C5%A1tejna