Arnultovice a
ARNULTOVICE
https://mapy.cz/turisticka?q=Arnultovice&source=ward&id=9486&ds=2&x=15.7256050&y=50.5604890&z=13
Obec Arnultovice se nachází v Královéhradeckém kraji asi 1 km od města Hostinného směrem na Jánské Lázně. V současné době je částí Rudníku v okrese Trutnov. V roce 2001 zde žilo 302 obyvatel a v roce 2009 zde bylo evidováno 111 adres. Arnultovice je také název katastrálního území o rozloze 5, 75 km2.
V prvních desetiletích 13. století probíhal kolonizační proces horního toku Labe. V první vlně kolonizace osadilo území v okolí Hostinného ryze domácí obyvatelstvo. V polovině 13. století pak dochází k tzv. dosídlení kraje německým obyvatelstvem, a jsou také zakládána nová města. Panovník pověřoval zakládáním měst tzv. lokátory. V této době bylo na rovině při soutoku Labe a potoka Čistá založeno i Hostinné. Prvními majiteli panství Hostinné byli čeští králové. Z 10. ledna 1316 pochází listina, kdy král Jan Lucemburský zastavil město Hostinné s vesnicemi k němu patřícími Půtovi z Turgova. Společně s ním byl vlastníkem i jeho syn Jan z Turgova. V roce 1359 král Karel IV. zástavu pánům z Turgova odebral a převedl ji na Magdeburského purkrabího Purkarta. Kolem roku 1375 přešlo Hostinné do majetku Bolka, vévody opolského. Od roku 1383 opět patřilo pánům z Turgova. V letech 1383 – 1388 vlastnil panství opět Henslin (Jan) z Turgova se svým bratrem Půtou a v letech 1388 – 1400 pak společně se svým synem Vilémem z Turgova. Krátce po roce 1400 se vlastníky panství stávají páni z Redernu. V roce 1414 jej držel Jindřich z Redernu, v roce 1415 pak Trystram z Redernu, který jej prodal Hynkovi Krušinovi z Lichtenburka. Ten dal panství do správy v roce 1417 svému mladšímu bratrovi Janu Krušinovi, který je vlastnil až do své smrti v roce 1434, kdy se vrátilo opět do vlastnictví Hynka. Po Hynkově smrti v 1454 zdědil panství jeho syn z prvního manželství Vilém, který jej ještě téhož roku prodal své nevlastní matce Anně z Koldic. Po její smrti v roce 1467 zdědily majetek její dcery Saloména, Anna, Eufémie, Kateřina a Regina, které jej prodaly v tom samém roce bratrům Oldřichovi a Janovi Zajícům z Házmburka a z Kosti. Po smrti Oldřicha vlastnil panství do roku 1474 pouze Jan. V roce 1474 je koupil Aleš ze Šanova. V roce 1493 zdědili majetek Alešovi synové z druhého manželství Jan a Václav. Bratři si dědictví rozdělili. Jan svůj díl prodal v roce 1512 Hynku Špetlemu z Janovic a Václav v roce 1518 Janu Tetaurovi z Tetova. V roce 1519 se panství zase spojilo, protože oba majitelé jej prodali Janu z Vartenberka. V roce 1521 převedl Jan z Vartenberka majetek na svého švagra Zdeňka z Valdštejna. Společně s koupí města Hostinného získal Zdeněk i okolní vesnice Rudník, Čistou, Prosečné, Javorník, Arnultovice, Lánov se dvěma mlýny a Olešnici. Když v roce 1525 zemřel, spravovala panství do své smrti v roce 1536 jeho manželka Voršila, rozená z Vartenberka, která se zároveň ujala poručnictví nezletilých dětí. V roce 1536 se majetek rozdělil mezi její syny Jana, Zdeňka a Jiřího. Jan svůj podíl za úplatu nechal svému bratru Jiřímu. V roce 1552 odprodal Zdeněk svůj podíl paní Kateřině Slavatové z Chlumu, manželce bratra Jiřího z Valdštejna, která tento podíl v roce 1560 převedla na svého manžela Jiřího, který jej držel do roku 1584. Po jeho smrti panství rozdělili jeho synové Hanibal a Jan Kryštof. Poté vlastnil panství Albrecht z Valdštejna, který jej připojil k frýdlantskému vévodství. V roce 1635 se majitelem hostinnského panství stal Vilém Lamboy z Desseneru. Po jeho smrti panství spravovala vdova Sibylla, rozená z Bemelbergu a Hochemburgu. V roce 1664 se správy ujal syn Jan Lambert Antonín, který však zemřel již v roce 1669 ve věku necelých dvaceti pěti let. Jeho syn Jan Maxmilián zemřel v roce 1683 ve svých třinácti letech. Vdova po Janu Lambertovi Antonínovi Anna Františka z Martinic se v roce 1669 znovu provdala za Václava Oktaviána Kinského a panství tak přešlo do majetku rodu Kinských z Chlumce, kteří jej vlastnili do roku 1703, kdy jej získali Morzinové. Prvním byl hrabě Maxmilián Morzina. Po jeho smrti přešlo panství na jeho bratra Václava Morzinu, který jej vlastnil až do roku 1714. V letech 1714 – 1719 držel panství hrabě Ignác Josef Morzina. V roce 1719 jej koupil hrabě František Josef Šlik. Po jeho smrti v roce 1740 držela panství jeho manželka Anna Josefa Šliková, rozená Krakovská z Kolovrat, která je vlastnila až do roku 1750. Poté se zde vystřídalo hned několik vlastníků. V letech 1750 – 1758 jej držel hrabě Maxmilián Josef z Lamberka a Orteneka. Po dobu jeho nezletilosti panství spravoval hrabě Karel Schaffgotsch. V roce 1758 panství přešlo do vlastnictví hraběnky Marie Anny Schaffgotschové, která jej v roce 1765 prodala hraběti Josefu Bolzovi staršímu z Kosmonos. Po jeho smrti v roce 1782 zdědil panství jeho syn Josef Bolza mladší, který byl v té době ještě nezletilý a panství spravoval jako jeho poručník hrabě Clary. Okolo roku 1790 koupil Arnultovice Jan František Thér ze Silbersteinu, který je připojil ke svým panstvím Rudník, Vlčice a Javorník. Po něm tyto majetky zdědil v roce 1815 jeho syn Josef Karel Thér ze Silbersteinu, který prodal velkostatek Heřmanovy Sejfy, jak se dříve nazýval Rudník, Friedrichu Wihardovi z Libavy ve Slezsku. Ten jej však držel pouze krátce, protože v roce 1877 zemřel. Po něm zdědil velkostatek jeho mladší bratr Franz Wihard, který je v roce 1880 prodal Františku Klugemu. Rodina Kluge je držela až do roku 1945. Po Mnichovské dohodě v roce 1938 byly Heřmanovy Sejfy připojeny k Německé říši a až do roku 1945 patřil do okresu Hohenelbe. V důsledku vyhnání německého obyvatelstva po druhé světové válce zde velmi klesl počet obyvatel. V roce 1946 byl k Heřmanovým Sejfům připojen Bolkov. 16. února 1952 byly Heřmanovy Sejfy přejmenovány na Rudník. Dnes se obec skládá z kdysi samostatných vsí: Arnultovice, Bolkov a Javorník.
ZÁMEK
Zámek Arnultovice dal postavit ve třicátých letech 19. století Josef Karel Theere ze Silbersteinu. Dnes je znám spíše pod jménem Rudník. Zámek leží v severní části Arnultovic, u silnice spojující města Hostinné a Svobodu nad Úpou. V roce 1858 za Adolfa Theera ze Silberšteinu byl podle plánu stavitele Václava Tschöpa z Hostinného přestavěn v novogotickém slohu. Po rodu Theerů ze Silberšteinu přešel zámek do vlastnictví továrníka Friedricha Wiharta. V roce 1877 jej dědí jeho bratr Franz Wihard, který jej prodal velkopodnikateli Františku Klugemu. Po válce byl zámek znárodněn a byly zde vybudovány byty pro zaměstnance národního podniku Texlen. V devadesátých letech 20. století byl zámek ve velmi špatném stavu. V této době jej koupil soukromý vlastník, který jej postupně opravil. Dnes zámek slouží jako luxusní penzion.
Pseudogotický zámek je také nazýván „Malá Hluboká“ nebo „Podkonošská Hluboká“. Jedná se o dvoukřídlou, dvoupatrovou stavbu obráceného L, s třípatrovou věží s cimbuřím a štítem. Přízemní prostory jsou klenuté, většinou valenými klenbami s výsečemi. Do patra vedou dvě ozdobná schodiště. Ve druhém patře západního křídla na konci je umístěn rytířský sál. Okna jsou hrotitá, na konci severního křídla je patrový balkon s romantickým cimbuřím.
VLASTNÍCI
Páni z Turgova byl šlechtický rod původem z Míšeňska. Jejich rodovým hradem byl sasko-anhaltský hrad v městě Torgau.
Půta I. z Turgova byl budyšínský landfojt. Do Čech přišel pravděpodobně s Janem Lucemburským. Půta sloužil Janu Lucemburskému jako leník se čtyřiceti ozbrojenci a svými tvrzemi Hradiště, dnes Choustníkovo, a Hostinné. Za to dostal po smrti Jana z Vartenberka od krále v roce 1316 do zástavy městečko Dvůr Králové s many a část Turnova. Půta měl dva syny Jana a Půtu.
Půta II. z Turgova byl synem Půty I. z Turgova. Stejně jako jeho otec byl věrným služebníkem Lucemburků. První zmínka o něm pochází z roku 1356. V letech 1388 – 1394 zastával úřad soudce zemského soudu.
Jan z Turgova byl synem Půty I. z Turgova. Společně s bratrem Půtou II. zasedal u zemského soudu. Měl syna Viléma. V roce 1354 založil oltář sv. Kříže v hostinském farním kostele.
Vilém z Turgova byl synem Jana z Turgova. Byl ženatý s Anežkou z Vízmburku.
Z Hardeka Magdeburští purkrabí nebo také z Hardeggu je starý rakouský hraběcí rod, který vlastnil majetek v Čechách i na Moravě. Jméno rodu pochází od hradu a městečka Hardeggu, ležícího u rakouských hranic s Moravou, západně od Znojma. Příslušníci rodu používali stejně často, možná i častěji, znak svého úřadu magdeburských purkrabí.
Purkart z Hardeka magdeburský purkrabí byl vážený muž a blízký rádce Karla IV. Zastával úřad královského hofmistra. Krále doprovázel na všech jeho cestách a jako svědek se účastnil všech důležitých králových jednání. Zemřel mezi lety 1374 – 1377.
Boleslav III. Opolský se narodil kolem roku 1330 a zemřel v roce 1382. Byl synem opolského knížete Boleslava II. a jeho ženy Alžběty Svídnické. Po otcově smrti v roce 1356 vládl v Opolském vévodství společně se svým starším bratrem Vladislavem, který na něj měl velký vliv. Nezávislým knížetem se stal v roce 1370, kdy po svém strýci Albertovi zdědil knížectví Strzelce. Většinu života působil u císařského dvora Karla IV. V roce 1355 se zúčastnil císařské korunovace v Římě a v roce 1365 lucemburské cesty do Avignonu. V roce 1377 byl společně s Ludvíkem Wegierským a Vladislavem Opolským účastníkem ozbrojené výpravy do Belzu. Oženil se s Annou neznámého jména, se kterou měl čtyři syny, Jana, Bolka IV., Henryka a Bernarda a dceru Annu. Je pochován v kapli sv. Anny ve františkánském kostele sv. Trojice v Opoli.
Páni z Redernu původně také Rederové z Rederu byli severoněmecký rytířský rod. Od 12. století vlastnili majetky ve Slezsku. Další rodové državy měli v Braniborsku, Anhlatsku a Horní Lužici. Jejich rodovým hradem se stal Ruppersdorf blízko Vratislavi. V roce 1558 získali frýdlantské panství, které museli po bitvě na Bílé hoře opustit a uchýlit se do exilu.
Jindřich z Redernu
Trystram z Redernu se narodil v roce 1402 a zemřel roku 1440. Byl synem Jana z Redernu .
Krušinové z Lichtenburka byli jednou z větví českého panského rodu Lichtenburků. Jejím zakladatelem byl na počátku 14. století Hynek Krušina I. z Lichtenburka, syn Jindřicha z Lichtenburka a jeho první ženy Domaslavy ze Strakonic. Větev vymřela v 16. století smrtí Jana Bernarta.
Hynek IV. Krušina z Lichtenburka se pravděpodobně narodil někdy mezi lety 1390 – 1395, což vyplývá ze zpráv, které o něm máme. V roce 1408 přebírá majetky po svém zemřelém otci, lze tedy předpokládat, že mu v té době bylo minimálně patnáct let. V roce 1409 zasedal jako jeden člen soudní rady, k čemuž musel být plnoletý. Zemřel v roce 1454. Byl synem Jana Krušiny IV. z Lichtenburka. První písemná zmínka o Hynkovi pochází z roku 1408, kdy nechal spolu se svou matkou v hradní kapli na Opočně zřídit dvojí obročí za spásu duše svého otce. V té době se jeho opatrovníky stali páni z Kunštátu a Poděbrad a Čeněk z Vartenberka, kteří utvářeli jeho politickou orientaci. Hynek získával své bojové zkušenosti v loupeživých bitvách, kterých se účastnil z pocitu příkoří za odejmutí Albrechtic. Na protest také odstoupil z funkce přísedícího. Hynek se stejně jako jeho otec stal nejvyšším purkrabím. Když však přijal hejtmanskou hodnost, funkci purkrabího na protest složil a odešel z Prahy do ústraní. Pražané na něj i přesto nezapomněli a symbolicky mu darovali rodový hrad, který nosil v predikátu, Lichnici. V roce 1421 uchránili spolu s Čeňkem z Vartemberka po vpádu slezských knížat do Čech slezská vojska před sedláky a nechali je beztrestně odejít. V letech 1423 – 1424 musel čelit útokům Jana Žižky na své hrady. Hynek se netajil antipatií, kterou měl k radikalismu a sám podporoval konservativní kališnickou stranu. Později se postavil na stranu Zikmunda Lucemburského. V letech 1427 – 1434 vysílal své posly se zprávami o pohybech husitských vojsk do katolické Lužice. Po bitvě u Lipan byl králem Zikmundem odměněn. Po Zikmundově smrti v roce 1437 podporoval jeho zetě Albrechta Habsburského, který ho učinil správcem země. Po ovdovění Anny z Koldic se chopil příležitosti a po únosu Anniny dcery ji pomohl zachránit a zároveň Annu požádal o ruku. Tak se mu dostalo do držení Kladsko a Minsternbersko. Nebylo to však zadarmo. Po Půtovi zůstaly ohromné dluhy, které se Hynek zavázal splácet. Hynek Krušina byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou byla Anna z Házburka, se kterou měl syna Viléma. Podruhé se oženil s Annou z Koldic. Z manželství se narodily dcery Eufémie a Regina. Hynek Krušina byl výborný organizátor, rázný a energický velitel a nechyběl mu ani dostatečný strategický rozhled, díky kterému mohl velet i velkým vojenským celkům.
Jan Krušina V. z Lichtenburka byl nejmladším synem Jana Krušiny IV. z Lichtenburka. Sezením byl na Hostinném, které dostal jako odškodnění za ztrátu Opočna, které měl zdědit po svém otci, ale jeho bratr Hynek je z finančních důvodů v roce 1415 musel prodat. Stejně jako jeho bratr Hynek i on stál na straně kalicha. V roce 1419 byl sice jedním z šlechticů, kteří neodpověděli na pražské volání o pomoc proti Zikmundovi. V roce 1420 se však již účastnil bitvy u Vyšehradu. Na jaře 1421 se společně s bratrem Hynkem zúčastnil na tažení do východních Čech a nechyběl ani na Čáslavském sněmu. V roce 1423 však zase podporuje panskou jednotu proti Žižkovi. Později ale zase přešel na stranu husitskou, kde zůstal i po Hynkově návratu ke katolíkům. Jan zemřel v roce 1434, kdy byl při roztržce s broumovským měšťanem zabit. Bylo mu třicet pět let.
Vilém Krušina z Lichtenburka byl synem Hynka IV. Krušiny a jeho první manželky Anny z Házburka. Měl syna Haymana. Zemřel v roce 1486.
Anna z Koldic zemřela v roce 1467. Byla dcerou Alberta z Koldic a jeho ženy Anny von Seid. V roce 1396 se vdala za Půtu III. z Častolovic. Po jeho smrti se svými třemi dcerami ocitla ve velmi svízelné situaci. Samotná šlechtična bez mužských potomků, která neměla žádné zkušenosti se správou panství, nemohla spravovat tak ohromný majetek a dluhy, který ji manžel zanechal. I přes velké dluhy se o majetek zajímalo několik majetných šlechticů, pro které bylo panství lákavým obchodem. Po pěti letech sporů uspěl Hynek Krušina z Lichtenburka. Jednání o prodeji byla urychlena únosem její nejstarší dcery Anny. 6. září 1440 koupil Hynek zadlužené panství a zároveň pomohl osvobodit unesenou dceru. 29. září 1440 se Anna z Koldic za Hynka provdala. Z prvního manželství s Půtou III. měla Anna dcery Annu, Saloménu a Kateřinu a z manželství s Hynkem pak ještě dvě Eufémii a Reginu.
Anna z Častolovic byla dcerou Půty III. z Častolovic a jeho manželky Anny z Koldic. V roce 1440 byla unesena Zikmundem z Reichenau, který se s ní chtěl oženit, aby získal část majetku po jejím otci Půtovi III. z Častolovic. Po svém osvobození se v roce 1446 provdala za Oldřicha Zajíce z Hazmburka.
Kateřina z Častolovic byla dcerou Půty III. z Častolovic a jeho manželky Anny z Koldic. Byla dvakrát vdaná. Po prvé se v roce 1441 nebo 1442 provdala za Heralta II. z Líšnice, člena šlechtického rodu Kunštátů, po druhé pak v roce 1447 za Jana Zajíce z Hazmburka. Zemřela kolem roku 1461.
Saloména z Častolovic byla dcerou Půty III. z Častolovic a jeho manželky Anny z Koldic. V roce 1442 se provdala za Wilhema Przemyšlidského, vévodu z Opavy. Zemřela v roce 1489.
Eufémie Krušinová z Lichtenburka byla dcerou Hynka IV. Krušiny z Lichtenburka a jeho druhé ženy Anny z Koldic.
Regina Krušinová z Lichtenburka byla dcerou Hynka IV. Krušiny z Lichtenburka a jeho druhé ženy Anny z Koldic.
