Andělská Hora a
ANDĚLSKÁ HORA
Dnes součást Karlových Varů
MĚSTEČKO
Městečko Andělská Hora při úpatí skalnatého ostrohu vzniklo v poslední čtvrtině 15. století za Jindřicha III. z Plavna. Osu tvoří podélné náměstí obklopené ze tří stran frontou nízkých domků, většinou o jednom podlaží nebo přízemních. Delší severní stranu náměstí uzavírá farní kostel sv. Mikuláše postavený E. Braunem. V roce 1497 bylo městečku uděleno privilegium a městský znak. Základ ekonomiky městečka tvořila řemesla a zemědělství, ale v každém období převažovalo něco jiného. Odraz této aktivity se projevoval od roku 1500 v zavedených výročních trzích a od roku 1571 v pravidelných čtvrtletních trzích. Mnoho domů v městečku bylo postaveno z kamene hradu. V roce 1608 bylo městečko postiženo morem a zemřelo 73 obyvatel. Kostel vyhořel roku 1641 a znovu v roce 1608 při požáru města v roce 1716. Na východní straně náměstí upoutá pozdně barokní radnice. Na konci středověku mělo městečko 134 domů a téměř osm set obyvatel. Ti se živili především zemědělstvím, ale zastoupena byla i řemesla. V roce 1806 zde bylo 23 řemeslníků a 1831 jich bylo už 80. Z řemesel to bylo zpočátku hlavně tkalcovství. Další zaměstnanost a tím i složení zdejších obyvatel ovlivnil rozvoj nedalekého lázeňského města Karlových Varů. K nejznámějším podnikatelům patřil kameník a silničář Petr Wolf, který zaměstnával 70 dělníků. Některá díla, která zde postavil, se zachovala do dnes: zámek Kysibel, dnešní Stružná, pavilon pramene v Kyselce, zámecká kolonáda. Navíc bylo městečko oblíbeným výletním místem lázeňských hostů, mezi něž patřil roku 1786 i Goethe, který zde oslavil své 37. narozeniny. Domy byly očíslovány v roce 1770. V letech 1720-1790 zaznamenává městečko největší rozkvět. V tomto období zde žilo kolem 2000 obyvatel. Od druhé poloviny 19. století jejich počet klesal až do začátku druhé světové války. Původní podoba městečka byla zničena za velkého požáru roku 1887. Po připojení k Německu v roce 1938 byl Andělské Hoře zrušen statut městečka. Po druhé světové válce bylo původní obyvatelstvo na základě Benešových dekretů vysídleno. Samozřejmě že tím se zpřetrhali vazby k půdě a zemi. Andělská Hora se od roku 1975 stala součástí města Karlových Varů. Po roce 1989, začala v městečku stavební aktivita. Byla rozšířena území pro výstavbu rodinných domů a v některých případech došlo k přestavbě chat na rodinné domky. Změny vlastnických vztahů v městečku připravili několik velice závažných zásahů do života obce. Přišlo dokonce o bývalou radnici stojící na náměstí, kterou Jednota prodala fyzické osobě.
HRAD
Hrad Andělská Hora stával na kuželovitém vrchu těsně nad stejnojmenným městečkem. O tehdejší podobě hradu nejsou zprávy, je však možné, že se jednalo jen o provizorní snad dřevěnou stavbu (Menclová). Patrně teprve za Šliků byla postavena dnes nejstarší část hradu, čtverhranná obytná věž na nejvyšším místě hradní skály. Nový, sídelní význam hradu motivoval rozsáhlou pozdně gotickou přestavbu na přelomu 15. a 16. století za pánů z Plavna. Hrad byl tehdy podstatně rozšířen o nové opevnění vnitřní části a o předhradí s branami. Za Jindřicha IV. z Plavna došlo k poslední významné stavební činnosti na hradě, na jeho východní straně byl vybudován v polovině 16. století renesanční dvoupatrový palác. Hradní zřícenina zaujímá vrchol čedičové homole a je pro svou vysokou polohu dominantou celého okolí. Jádro hradní stavby tvořil vnitřní či horní hrad na nejvyšším místě skalnatého hřebenu. Z původního rýzmburského hradu se však nic nedochovalo. Zbytky hranolové obytné věže pocházejí asi až z doby první, šlikovské přestavby ve 30-40. letech 15. století. Z této stavby zbyly už jen valeně klenuté sklepy a část obvodových zdí. Nejvýrazněji ovlivnila podobu hradu druhá, pozdně gotická přestavba za pánů z Plavna na přelomu 15. a 16. století a z této doby pochází většina hradní architektury. Areál vnitřního hradu, tehdy nově opevněný, měl tvar protáhlé elipsy orientované západovýchodním směrem o délce asi 80 m a šířce 40 m. Starý věžový palác stál přibližně uprostřed. Na západní straně byla postavena ještě jedna čtverhranná obytná budova pozdně gotického původu, později renesančně upravená (omítky, okna), ze které se zachovaly zdi do výše prvního patra. Z fortifikace vnitřního hradu zůstala zachována i část jižní hradby. Na vnitřní hrad navazovalo na severozápadní straně předhradí, postavené ve svahu na trojúhelníkovém půdorysu přibližně o základně 30 m a přeponách 50 m. Západní, kratší stranu předhradí tvořila kamenná hradba s půlkruhovým bastionem na jižním konci a vstupní bránou na severním okraji. Táto důkladná fortifikace, dodnes celkem dobře zachovaná, kontrolovala jedinou přístupovou cestu k hradu z městečka v podhradí. Zajímavé je, že severní strana předhradí byla chráněna kromě příkrého srázu pouze dřevěnou palisádou, dnes dávno zmizelou. Přístup z předhradí do nádvoří vnitřního hradu ovládala druhá brána, která na rozdíl od první jednoduché byla postavena jako jednopatrová vstupní věž s křížově zaklenutým průjezdem a menší vrátnicí na jižní straně. Z hranolové stavby zůstaly však jen obvodové zdi s vnitřním i vnějším segmentovým obloukem vchodu. Těsně za bránou po pravé straně stával zděný přístavek, ve kterém bývala ve skále vytesaná cisterna. V hradních zdech předhradí i vnitřního hradu byla umístěna řada střílen, z nichž některé si uchovaly původní pozdně gotické ostění. Vedle obvykle tvarovaných ostění ve formě klíče s vodorovně položeným průhledníkem v horní části se tu však objevují i střílny lopatkového tvaru se sklopenou spodní hranou, příznačné pro hornofalckou architekturu, reprezentovanou na Loketsku chebským stavitelem Erhartem Bauerem. Bauer, který stavěl obdobné fortifikace v Lokti, byl v 80. letech 15. století povolán Jindřichem III. z Plavna k výstavbě kostela sv. Michaela archanděla v podhradním městečku a je zřejmé, že se podílel i na rozšíření hradu (Menclová). Pozdně gotickou podobu hradu nenarušily ani renesanční adaptace v polovině 16. století. Tehdy byl kromě drobných vnějších úprav (omítky, okna) postaven nový obytný palác na východním konci vnitřního hradu. Neobvyklý pětiúhelníkový půdorys této stavby byl dán tvarem terénu. Z původně dvoupatrového stavení s renesančními křížovými a valenými klenbami v přízemí zůstaly opět jen obvodové zdi do výše prvního patra s částečně zachovanými otvory. Celý hrad byl postaven z lomového čedičového kamene, pouze nárožní kvádry a některé architektonické detaily (ostění) byly zhotoveny s pískovce. Od 17. století nebyl již hrad udržován. Teprve v r. 1899 dal hradní rozvaliny zajistit a upravit tehdejší majitel kysibelského velkostatku Jaromír Černín z Chudenic. Byly především zpevněny a zabezpečeny zbytky obou hradních bran a část hradního zdiva. Hrad, kdysi přístupný z podhradí zděnou rampou s dávno zaniklím dřevěným mostem, byl tehdy nově zpřístupněn veřejnosti vybudováním nového schodiště, vytesaného ve skále na horním konci městečka.
Přesné okolnosti založení hradu nejsou známé, je však nepochybné, že vznikl až na přelomu 14. a 15. Století, za působení pánů z Rýzmburka na bečovském panství. Andělská Hora měla spolu se starším hradem Bečovem patrně zabezpečovat zdejší rozsáhlé rýzmburské zboží, obklopující z jihu, východu i severu Karlovy Vary. Nejstarší zmínka o hradu Andělské Hoře (tehdy Englburku) pochází z roku 1402, kdy byl majitelem bečovského panství Boreš Hrabě z Rýzmburku. Vlastním držitelem hradu byl, ale jeho bratranec Boreš mladší z Rýzmburka. Zemřel kolem roku 1403 a zanechal dva nezletilé syny Boreše a Boreše mladšího, jejichž poručníkem byl Boreš Hrabě z Rýzmburka. Jelikož, v této době bylo několik Borešů, museli jsme si tuto informaci ověřit. Podrobnosti viz níže v držitelích. Tito postoupili roku 1406 se souhlasem krále Václava IV. bečovské panství i s Andělskou Horou Oldřichovi Zajíci z Hazumburka, bratrovi pražského arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hazumburka pravděpodobně výměnou za zástavní královský hrad Přimdu. Oldřich Zajíc z Hazumburka prodal již roku 1411 Bečov panům s Plavna, ale Andělskou Horu držel do své smrti roku 1415. Poté připadla, jako odúmrť královské komoře a roku 1415 už zde vládl královým jménem loketský purkrabí Janek Maléřík. V roce 1428 se zmocnil tohoto královského hradu husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic, který sem dosadil silnou posádku. V roce 1429 obsadil a dobil opevněný hrad Ostrov, město vydrancoval a uložil mu výpalné, přepadl Waldsassen, vyloupil klášter a kostel a uložil jim výpalné, odvezl s sebou zvony a kostelní stříbro a zničil knihovnu a mešní roucha, vedle toho se musel senát v Chebu zaručit za výpalné ve výši 1400 zlatých. Ještě téhož roku zde přijímal výpalné od bamberského biskupa. Aby všechny tyto násilnosti a drancování zastavil, zprostředkoval císař Zikmund v roce 1434 výměnu panství Andělská Hora za odlehlejší državy. Když pak císař Zikmund zapsal Loketsko svému kancléři Kašparu Šlikovi, dostala se do jeho držení i Andělská Hora, kterou krátce předtím Jakoubek z Vřesovic vrátil královské komoře. Stalo se tak listinou datovanou 28. září 1434 získal Kašpar Šlik město a panství Loket, město Ostrov, hrad Andělskou Horu, šemnické panství a statek Hroznětín, clo v Radošově. Hrad byl tehdy tak sešlý, že sám císař přispěl na jeho opravu, aby nemusel být zbořen. Přesněji, to bylo 11. listopadu 1437, k tomuto datu je vydána listina povolující prostavět na Andělské Hoře, 100 uherských zlatých. Po smrti Kašpara Šlika 1449 se ujal šlikovského panství, a tedy i Andělské Hory Mateas Šlik. Kvůli různým nárokům na odškodnění, které bývalý loketský purkrabí Ilburg vymáhal po Mateasovi, se mezi nimi rozpoutala krvavá pře. Ilburg přepadal Šlikovské državy v loketském kraji a ničil města a hrady a samozřejmě ohrožena byla i Andělská Hora. Jelikož Šlikové na Andělské Hoře nesídlili, protože Mateas sídlil na Chebském hradu a Kašpar se pohyboval na císařském dvoře. Ale pravděpodobně ve čtyřicátých letech 15. století okolí hradu a sám hrad byl obsazen loupežníky. Tito lapkové obsadili silnice a cesty a velmi škodili v okolí. Velké škody napáchali chebským kupcům. Situace na Chebsku a Loketsku se stala neudržitelnou. Tuto situaci se chebští a loketští měšťané rozhodli radikálně řešit. Cheb a Loket najal žoldnéře, kteří vytáhli směrem k Lokti, kde se k nim přidružili loketské čety. Po spojení obou armád, pokračovali dále v tažení na Andělskou Horu. Útok řídil loketský měšťan Reichenauer, který znal podrobně okolí hradu. Podle Palackého se to stalo v noci ze 17. listopadu 1448, ale kroniky města Chebu, tuto událost datují do roku 1442. Útok musel být překvapivý, protože se zmocnili hradu hned prvním náporem a dokonce se ji povedlo zajmout všechny loupežníky. Poté hrad vypálili a zničili, rada v Chebu odsoudila lapky k trestu smrti oběšením. Podle kroniky města Bochova po smrti Kašpara Šlika roku 1449 Andělskou Horu zdědil jeho syn Zikmund Šlik. Předáním Andělské Hory Šlikům vznikla předchozím pravoplatným majitelům Hazmburkům nemalá majetková škoda. A proto hned po nástupu Jiřího z Poděbrad vznesl nejvyšší sudí Zbyněk Zajíc z Hazmburku nároky na odškodnění. Jedním z důvodů bylo i to, že Andělská Hora představovala také strategický významný opěrný bod při cestě z českého vnitrozemí do Karlových Varů a středního Poohří. Proto král Jiří z Poděbrad přiměl roku 1461 Šliky, aby mu hrad postoupili, za to jim uznal a potvrdil jejich zápisy na Loketsko. Andělskou Horu pak postoupil jako doživotní zástavu, podle Kroniky města Bochova nešlo o zástavu, ale o navrácení zpět nejvyššímu sudímu Zbyňkovi Zajícovy z Hazumburka, kterého si chtěl takto zavázat. Andělská Hora, která byla již v l. 1411-1437 dočasně odtržena od bečovského panství, se nyní stala samostatným zbožím. Po brzké Zbyňkově smrti v roce 1463 dal král Jiří hrad svému synu Hynkovi z Poděbrad, a při té příležitosti rozšířil zdejší panství o Radošov, Šemnici (Czetivor), Hartmanov, Činov (Scenov), Starou ves, Dolní Lomnici, Horní Lomnici, Rydkéřov, Popov a Pastviny, které do té doby patřily klášteru v Oseku. Ovšem Hynek ještě téhož roku postoupil Andělskou Horu královskému komorníkovi krále Jiřího Janovi ze Štampachu s podmínkou, že hrad, vyňatý v té době z pravomoci loketského manského soudu, bude vždy otevřen Poděbradským. Mezi ním a senátem v Chebu se rozhořel dlouholetý proces, projednávaný loketskou radou. Tento proces měl za následek boje, na které senát přispěl 1 kopu a šest kusů kamenných koulí a železnou pušku. Král Jiří Janovi ze Štampachu v roce 1464 potvrdil darování výše zmíněných vsí. I když papežský legát vratislavský biskup prohlásil toto darování za neplatné, zůstalo těchto 11 vsí i nadále v držení Jana ze Štampachu, protože se domáhal zaplacení daní za klášter. Od Jana ze Štampachu získal panství a hrad Andělská Hora včetně 11 vsí míšeňský purkrabí Jindřich II. z Plavna. Je tedy pravděpodobné, že panství, které vzniklo až později, vzniklo na základě držení hradu. Na Jindřicha II. z Plavna, pána na Bochově, Hartenštejně a Andělské Hoře, byly podány stížnosti kvůli neoprávněným zásahům do chebských a loketských pravomocí a zároveň byli podány žádosti o odškodnění. Což mělo za následek obrovské krvavé spory. Saští kurfiřti dobyli Jindřichovi državy ve Fojtsku, poté i Bochov, Hartenštejn a Andělskou Horu. Jindřich na sebe přivolal i hněv českého krále Jiřího z Poděbrad. Ten se spojil právě ze Saskými kurfiřty a společně Jindřicha zajali a v roce 1473 ho uvěznili na hradě Schellenbergu, kde byl držen tři roky, do té doby než postoupil své statky dvěma saským kurfiřtům. Následující král Vladislav Jagellonský vzal nešťastného Jindřicha pod ochranu a jmenoval vévody Ludvíka a Jiřího Bavorského rozhodčími soudci. Po pěti létech bylo 2. května 1482 v Mostě uzavřeno narovnání, saští vévodové se zřekli veškerých svých nároků a vzdali se veškerého dalšího pronásledování, ale již ve prospěch syna Jindřicha II. z Plavna, Jindřicha III. z Plavna. Jako odškodnění mu udělil král Vladislav jako léno hrad Breienstein v Horní Falci, připsal mu město Toužim se šesti vesnicemi a také Andělskou Horu. Jeho vláda byla pro hrad mimořádně významná. Někdy v 80. letech 15. století založil pod hradem městečko Andělskou Horu. Některé prameny uvádějí městečko, jiné město. Budeme se držet kroniky města Bochova, ve které se uvádí, že pod hradem Andělskou Horou, stojící vesnici povýšil na město s právem volit městskou radu, dosadit čtyři purkmistry, zástupce soudní moci a syndika. Také město dostalo vyšší soudní pravomoc. Když roku 1496 prodal hrad Bečov Pluhům z Rabštejna, stala se Andělská Hora střediskem samostatného plavenského panství. Nákladná stavební činnost Jindřicha III., způsobila, že když v roce 1519 zemřel, zanechal sice svému synovi Jindřichovi IV. z Plavna nejen přestavěný hrad Andělskou Horu, ale také četné dluhy. Nový majitel Andělské Hory často na hradě pobýval se svou rodinou. Jeho sestra tu dokonce žila v podhradí jako poustevnice do roku 1541. Ale i Jindřich IV. z Plavna pokračoval ve velkorysé politice svého otce a majetek ještě více zadlužil. Takže jeho synové Jindřich V. a Jindřich VI. byli nuceni rozprodávat majetek a navíc je ještě tísnili dědické nároky Lobkoviců, kteří byli spříznění s německou větví pánů z Plavna. Konečně r. 1565 postoupili oba Jindřichové Andělskou Horu Mikulášovi Hasištejnskému z Lobkovic. K převodu majetku došlo v roce 1567 poté, co Mikuláš Hasištejnský z Lobkovic složil u královské komory 23 324 kop, na základě čehož mu byl učiněn zápis na panství Bochov, Hartenštejn a hrad Andělskou Horu do zemských desk. Ten ji ještě téhož roku prodal svému švagrovi Jindřichu z Fictumu. Po Fictumově brzké smrti spravovali Andělskou Horu poručníci jeho dětí v čele z již zmiňovaným Mikulášem Hasištejnským z Lobkovic. Ti prodali v roce 1570 toto panství za 32 500 kop míšeňských grošů Kašparu Colonovi z Felsu. Podle sdělení historika svobodného pána z Neuburku, koupil Kašpar Colona z Felsu statek Andělskou Horu od Dětřicha z Fictumu. Hned poté, co se ujal držby, získal Fels spolu s obyvateli Andělské hory od císaře Maxmiliána privilegium, podle něhož se v jeho městě směl každý týden ve čtvrtek konat týdenní trh, dáno v Praze 1571, v pátek po Petrově stolci (22. února). Kašpar držel nějakou dobu Andělskou Horu s příbuzným své ženy Anny Karolíny rozené Šlikové, Kryštofem Šlikem +1578. Kašpar Colonna z Felsu zemřel 14. července 1578, statky po něm zdědila jeho manželka Anna Karolína rozená Šliková, která zemřela v roce v roce 1594, a po ní panství zdědili jejich dva synové. Linhart a Bedřich Colonové z Felsu. Bedřich se oženil se svobodnou paní Barborou ze Schönburgu a koupil v roce 1602 panství Nejdek, kde se usadil. Spolumajitelem Andělské Hory však zůstal až do své smrti v roce 1614. Ale ani Linhart se na hradě trvale neusadil. Od roku 1598 žil na novém zámku v Kysibelu dnes Stružná a pouze v dobách moru v roce 1605 a 1607 sídlil s rodinou na Andělské Hoře. Roku 1609 rozšířil svůj zdejší majetek přikoupením sousedního panství Hartenberk. Linhart měl velmi horkou krev, podílel se na pražské defenestraci a krátce na to byl jmenován vedle Matyáše Thurna nejvyšším polním maršálkem stavovského vojska. 13. dubna 1620 byl v bitce s Buquoyovými a Dampierovými vojsky u rakouského Sinzendorfu smrtelně zraněn a o několik dní později zemřel. Jeho pozůstatky byly převezeny do Prahy, kde mu byl vystrojen nákladný pohřeb za účasti předních stavovských vůdců, a odtud dopraveny do rodinné hrobky v žalmovském kostele nedaleko Andělské Hory. Majetek převzal jeho nejstarší syn z prvního manželství s Voršilou Krajířovou z Krajku, Kašpar Colona z Felsu. Záhy po bělohorské porážce na jaře 1621, byl však jeho otec dodatečně posmrtně ke ztrátě cti a veškerého majetku a Kašpar musel emigrovat i s druhou manželkou svého otce Alžbětou z Lobkovic a jejími dvěma syny a dvěma dcerami. Na rodné panství se už nevratil. Císař zkonfiskoval všechny statky Felsů: Bochov, Andělskou Horu, Kysibl a Čínov, které pak od české komory koupil za 97 922 kop svobodný pán později hrabě Heřman Černín z Chudenic, císařský rada a polní maršál. Také ostatní državy pánů z Felsu, Felixburg, Egerberk a domy pánů z Felsu a Gerštorfu v Praze propadly státu, později je při dražbě koupil Vilém z Vřesovic, prvně jmenované za 5000 kop posledně jmenované za 3000 zlatých. Kvůli účasti na stavovském povstání bylo zkonfiskováno i jmění vdově po Linhartovi Colonovi z Felsu Anně Karolíně rozené hraběnce Šlikové, která vlastnila jako vdovské sídlo panství Nejdek. Toto panství také získal při soudní dražbě hrabě Heřman Černín z Chudenic. Příslušníci Linhartovy rodiny museli opustit Čechy, a emigrovat do Slezska. Pouze Linhartův bratr Vilém, který vlastnil statek Kout v klatovském okrese a zachoval neutralitu a vůbec se neangažoval v politice, přišel o život, když do Čech vtrhli Švédové a vydrancovali jeho tvrz a jeho v ní ubili. Na jeho náhrobku je nápis: Zde je pochován urozený pan Vilém Colona z Felsu a Schenkebergu na Nejdku a Javorné, který byl 6. dubna 1648 hanebně ubit ve své tvrzi po vpádu Švédů. Jakmile hrabě Černín převzal panství do svého vlastnictví, nechal na hradě Andělské Hoře s využitím starých obvodových zdí postavit sál a provést další rekonstrukci avšak i ta vzala za své při požáru celého města Andělské Hory. Při obnově města použili obyvatelé města jako stavební materiál kamení a cihly z hradu. Ale nepředbíhejme. Heřmanu Černínovi z Chudenic, se podařilo získat tři Colonská panství, za které zaplatil 98 000 kop grošů míšeňských. Nový majitel, který se proslavil dvěma diplomatickými cestami do Turecka, byl rozhodný katolík a prováděl na svých panstvích tuhou rekatolizaci. Také on pokud byl přítomen, sídlil už na novém Kysibelském zámku, hlavně po tom co Andělskou Horu roku 1635 obsadili, vydrancovali a zpustošili Švédové. Ale ještě roku 1681 byl hrad podle Bohuslava Balbína zčásti obyvatelný. Konečnou jeho zkázu znamenal velký požár v roce 1718, který se větrem přenesl z městečka na hrad. Hrad Andělská Hora již dávno neplnil nejen sídelní, ale ani správní funkci. Skutečným střediskem panství a patriomonální správy byl již od konce 16. století nový zámek v Kysibelu, i když název panství Andělská hora se udržoval ještě v první polovině 17. století. Černínové spojili po roce 1622 všechny své zdejší statky v jednotné panství nazvané Kysibel, které se až do roku 1848 výrazně nezměnilo. Zahrnovalo vedle hradů Andělské Hory a Hartenštejna zámek v Kysibelu, městečka Andělskou Horu a Bochov a na třicet vesnic. Po Heřmanovi Černínovi z Chudenic zdědil roku 1652 kysibelské panství jeho prasynovec hrabě Humprecht Černín z Chudenic, který sem rovněž často nezajížděl. Černínové vlastnili toto panství až do roku 1734, po nich Hartigové do roku 1794. Později se zde vystřídala řada dalších majitelů, až se roku 1868 dostal kysibelský velkostatek s Andělskou Horou opět do majetku Černínů, kteří jej drželi do roku 1945, kdy se stal majetkem Československého státu.
