Andělská Hora u Chrastavy

Andělská Hora u Chrastavy c

16. 5. 2021

Gallasové pocházeli z jižního Tyrolska. Jejich sídlem byl hrad Campo, podle kterého se také zpočátku psali. Tento rod nebyl příliš významný. Prvním písemně doloženým předkem pánů z Campo je Udalrich, který žil na začátku 13. století a byl leníkem tridentského biskupa. Za předka hrabat z Gallasu je uváděn v roce 1375 Nikolaus de Campo. V polovině 5. století se stal držitelem rodových lén Gallaso, pravděpodobně první držitel tohoto jména, které se v rodě Campo rozšířilo natolik, že se v průběhu 16. století stalo přídomkem tohoto rodu. Přímým předkem rodu Gallasů se stal Pancratius de Gallasis.

Clamové původně pocházeli z Korutan. Byl to starý šlechtický rod. Za jeho zakladatele je považován Christopher Perger z Höchenbergu. Panství Clam získali v 16. století a přijali podle něj i přídomek. V roce 1665 byl rod povýšen do stavu svobodných pánů. Za zakladatele rodu v českých zemích je považován Jan Kryštof Clam, který získal v roce 1757 český inkolát a v roce 1759 byl i s celou rodinou povýšen do hraběcího stavu. Jeho tři synové,založili tři větvě, z nichž jedna brzy vymřela, druhá převzala jméno vymírajícího rodu Martiniců a třetí právě rodu Gallasů.

Clam-Gallasové vznikli v roce 1757, kdy Kristián Filip Clam přijal jméno vymřelého rodu hrabat Gallasů, proto je považován za zakladatele této linie. Rod Clam-Gallasů je dnes spojován především se severními Čechami. Ale ve své době působil v podstatě po celé habsburské monarchii. Jeho členové jsou jako úředníci neodmyslitelně spjati s Vídní i s Prahou. Příslušníci rodu byli příbuzensky provázáni i s dalšími významnými rodinami habsburské monarchie. Patřili k nim Schwarzenbergové, Dietrichsteinové, Colonna-Felsové, Kinští, Liechtensteinové, Auerspergové a další. Účastnili se korunovací, císařských zahraničních cest, diplomatických misí i válek. Stáli u zrodu různých spolků a institucí, mezi něž patří třeba Společnost vlasteneckých přátel umění, Vlastenecké muzeum v Čechách, pražská konzervatoř aj.

Jan Václav Gallas se narodil v roce 1669 a zemřel roku 1719. Byl prvorozeným synem Františka Ferdinanda Gallase a jeho druhé manželky Johanny Emerencie Gaschhin-Rosenberg. V mládí studoval u Jezuitů. V roce 1687 absolvoval roční studium práv na pražské univerzitě a v roce 1688 se zapsal na šlechtické akademii v Turíně. Po skončení studií se Jan Václav věnoval diplomacii, ve které dosáhl mnoha úspěchů, jak v dvorské, tak i ve státní službě. V roce 1694 byl jmenován císařským komořím, v roce 1703 mu byla udělena hodnost říšského dvorního rady a v roce 1704 se stal zplnomocněným císařským vyslancem v Londýně. Tento významný, ale zároveň i velmi obtížný úřad zastával s malými přestávkami sedm let. Po dosazení arcivévody Karla Habsburského 12. září 1703 na španělský trůn jako Karla III., zastával také úřad mimořádného vyslance Jeho Katolického Veličenstva. Stal se tak výhradním zástupcem habsburských zájmů v Anglii. V srpnu 1707 však Anglii opustil. A stal se zvláštním vyslancem u Nizozemské republiky v Haggu. V roce 1708 získal úřad vrchního zemského maršálka Království českého a v roce 1709 se stal tajným radou španělského krále Karla a zároveň byl jmenován zástupcem španělského krále na mírové konferenci v Haggu, která byla prvním pokusem o ukončení války o španělské dědictví. V tomto období mu byl udělen Řád zlatého rouna. V roce 1713 byl jmenován císařským vyslancem u papežského stolce ve Vatikánu. Úřad nastoupil v lednu 1714. V roce 1719 jej císař Karel VI. vyznamenal hodností generálního kapitána a vicekrále Neapolského království. Jan Václav přijel do svého nového rezidenčního města 4. července, ale po několika dnech onemocněl a 25. července 1719 zemřel. Pochován byl v Neapoli, ale jeho srdce bylo převezeno a uloženo do rodové hrobky v Hejnicích. Protože jeho úřady mu nedovolovaly zdržovat se doma, svěřil svá panství do správy své matce a inspektoru panství Kristiánu Karlu z Platz a Ehrenthalu. Jan Václav byl dvakrát ženatý. Po prvé se oženil 20. května 1700 s hraběnkou Marií Annou z Dietrichsteina. Z tohoto manželství se narodil syn Filip Josef a dcera Terezie Josefa, která však již po roce zemřela. Jeho druhou manželkou se stala v říjnu 1716 hraběnka Marie Ernestina z Dietrichsteina, sestra zemřelé Marie Anny. S Marií Ernestinou měl syna Františka Karla, který zemřel v necelých dvou letech, a dceru Marii Alžbětu, ta zemřela v nedožitých devatenácti letech.

Filip Josef Gallas se narodil v roce 1703 a zemřel roku 1757. Byl synem Jana Václava Gallase a jeho první manželky Marie Anny z Dietrichštejna. Po smrti matky se o výchovu mladého Filipa starala jeho babička Johana Emerencie. Filip Josef studoval v Praze. Jeho hofmistrem byl Michael Kressinger z Eckersfelsu, který jej vyučoval tanci, jazykům, jízdě a šermu. Vzdělání pak získal u staroměstských dominikánů. V roce 1721 se zapsal na univerzitu v Salcburku ke studiu práv. Později ještě studoval zeměpis a jazyky. V květnu 1723 úspěšně složil dvojí zkoušky z práv. V letech 1724 – 1725 cestoval po Německu, navštívil Amsterodam, Brusel, Řím, Neapol a Lutych. Po návratu z cest začátkem roku 1725 převzal správu rodového majetku. V roce 1726 byl jmenován komorníkem a nejvyšším sudím lenního soudu, v roce 1732 císařským tajným radou, v roce 1733 získal titul skutečného tajného rady a královského místodržícího. V roce 1734 zastával úřad nejvyššího dvorského ministra v záležitosti lén a v roce 1735 se stal přísedícím zemského soudu. Vrcholem jeho kariéry byla hodnost nejvyššího českého hofmistra, do které byl jmenován v roce 1747. 15. dubna 1726 se oženil s vlastní sestřenicí z otcovy strany Marií Annou Františkou Alžbětou z Colonna-Felsu. Manželství však zůstalo bezdětné. Zemřel 23. května 1757 v Českých Budějovicích při cestě do Lince. Byl posledním mužským potomkem rodu Gallasů.

Anna Marie, hraběnka z Colonna-Felsu se narodila v roce 1702 a zemřela roku 1759. Byla dcerou Karla Linharta z Colonna-Felsu a jeho ženy Johanny Aloisie Beatrix Gallas. 15. dubna 1726 se provdala za Filipa Josefa Gallase, který byl jejím bratrancem. Jejich manželství zůstalo bez potomků. Po smrti svého muže se stala majitelkou celého jeho majetku.

Kristián Filip Clam se narodil v roce 1748 a zemřel roku 1805. Byl synem hraběte Jana Kryštofa z Clamu a jeho manželky Markéty Aloisie, rozené z Colonna-Felsu. Po smrti své matky byl vychováván svou tetou Marií Annou. Když i ta zemřela, ujal se poručnictví Kristiána Filipa i jeho bratra Karla Leopolda jejich otec Jan Kryštof Clam, který spravoval gallasovská panství až do zletilosti Kristiána Filipa. Kristián Filip si zvolil úřednickou kariéru. Byl postupně královským komořím tří císařů a za své zásluhy byl povýšen na rytíře řádu Svatého Štěpána. Na svých panstvích podporoval průmysl, stavební činnost, sklářské a textilní podnikání, kulturu a umění. V jeho pražském paláci se hrálo divadlo a pořádaly koncerty. Mezi návštěvníky patřili František Xaver a Josefína Duškovi, v roce 1786 zde hrál Wolfgang Amadeus Mozart a v roce 1796 mladý Ludwig van Beethoven. Kristián Filip se oženil s Karolínou Josefínou, rozenou hraběnkou Šporkovou, se kterou měl šest dětí: Kristiána Kryštofa, Karla Aloise, Ferdinanda, Marii Aloisii, Fridricha Kryštofa a Johannu.

Kristián Kryštof Clam-Gallas se narodil v roce 1771 a zemřel roku 1838. Byl synem Kristiána Filipa Clam-Gallase a jeho ženy Karolíny Josefíny, rozené hraběnky Šporkové. Po otcově smrti převzal správu panství. Staral se o rozvoj rodového panství a uměleckého života v Praze. Sám se zabýval hudbou, byl amatérským hercem a malířem. Jeho grafické listy jsou uloženy ve sbírkách Národní galerie v Praze. Kristián Kryštof byl znám jako štědrý mecenáš a znalec umění. Patřil mezi zakládající členy několika institucí a spolků. Jednou z nejdůležitější byla Společnost vlasteneckých přátel umění, která položila základy českému výtvarnému školství. Z obrazárny společnosti se později stala Národní galerie. Na svém panství podporoval mladé talenty, kterým umožnil studia. Kristián Kryštof byl členem pražské lóže svobodných zednářů. Toto členství dokládají členské seznamy pražských lóží, které jsou uloženy v Archivu hlavního města Prahy. Za svého života získal Kristián Kryštof několik řádů. Patřil sem rytířský stupeň a později velkokříž císařského rakouského Leopoldova řádu, velkokříž saského civilního řádu za službu a věrnost a rytířský řád šlechtického toskánského Řádu svatého Štěpána. Kristián Kryštof patřil mezi typické šlechtice osvícenské doby. Byl úspěšným zemským politikem i císařským úředníkem. V roce 1836 se zúčastnil korunovace Ferdinanda V. Habsburského českým králem. Kristián Kryštof se oženil s Josefinou Clary-Aldringenovou. Z manželství se narodil syn Eduard Friedrich Clam-Gallas.

Eduard Friedrich Clam-Gallas se narodil v roce 1805 a zemřel roku 1891. Byl synem Kristiána Kryštofa a jeho manželky Josefiny Clary-Aldringenové. Před správou panství však dal přednost vojenské kariéře. V roce 1823 vstoupil do armády. V roce 1831 se stal rytmistrem prvního jezdeckého pluku v Praze, poté komandérem a ještě později plukovníkem. V roce 1846 dosáhl hodnosti generála. V roce 1848 byl odvelen do Itálie, kde pod velením generála Radeckého řídil brigádu, která se vyznamenala u Santa Lucie poblíž Vincenzy a v bitvě u Custozy. Za tyto úspěchy byl vyznamenán vojenským řádem Marie Terezie a povýšen do hodnosti polního podmaršálka. V dubnu 1849 se Eduard stal velitelem sedmihradského armádního sboru, se kterým po prvotní porážce zvítězil při letním tažením do Sedmihradska a nakonec porazil i Józefa Bema u Segesváru. Od roku 1850 byl v čele I. armádního sboru Čechy ve Vídni a v roce 1859 během druhé italské války za nezávislost se zúčastnil bitvy u Magenty a Solferina. Roku 1861 byl jmenován generálem kavalerie a roku 1862 získal za své služby monarchii Řád zlatého rouna. V roce 1866 však významně přispěl k porážce Rakouska v prusko-rakouské válce. Jeho armádní sbor nedokázal zabránit proniknutí pruských jednotek do Čech, proto byl zbaven velení a dokonce bylo proti němu zavedeno vyšetřování. To jej však nakonec zprostilo viny, ale Eduard přesto vystoupil z armády a žil na svých severočeských panstvích. Od roku 1842 zaměstnával na svém frýdlantském panství jako archiváře K. J. Erbena. Ve svých 45 letech se oženil s Klotildou Dietrichsteinovou. Z manželství se narodily tři děti, syn František a dcery Eduardina a Klotilda. Eduard zemřel v roce 1891, jen tři dny po svých 86. narozeninách.

František Clam-Gallas se narodil v roce 1854 a zemřel roku 1930. Byl synem Eduarda Clam-Gallase a jeho manželky Klotyldy Dietrichsteinové. Po gymnáziu, které studoval na Malé Straně v Praze, studoval dva roky práva na univerzitě ve Vídni a poté si doplnil vzdělání na zemědělské vysoké škole. Krátce sloužil v armádě, kde dosáhl hodnosti rytmistra. V roce 1879 byl jmenován c. k. komořím. Od roku 1895 byl doživotním členem rakouské panské sněmovny. V roce 1901 získal úřad tajného rady. V letech 1901 – 1913 byl za velkostatkářskou kurii poslancem českého zemského sněmu. Po vzniku Československa se angažoval ve Svazu německých velkostatkářů. Za zásluhy získal v roce 1898 Leopoldův řád, za aktivity v rámci červeného kříže za první světové války na Balkáně obdržel v roce 1917 bulharský Řád sv. Alexandra. Stal se též čestným rytířem Maltézského řádu. V roce 1891 převzal rodové majetky, a přes všechny aktivity ve veřejném životě byla na prvním místě správa těchto majetků. Severočeské velkostatky měly rozlohu 31 690 hektarů půdy a jejich hodnota byla počátkem 20. století vyčíslena na tři milióny korun s čistým výnosem téměř 400 000 korun ročně. Clam-Gallasovi patřilo šesté místo mezi největšími vlastníky půdy v Čechách. Svůj pražský palác poskytl po vzniku Československa pro potřeby ministerstva financí. 25. dubna 1882 se oženil s hraběnkou Marií z Hoyos-Sprinzensteinu. Z manželství se narodilo sedm dcer: Kristýna, Eleonora, Eduardina, Gabriela, Marie, Klotilda a Sophie. František zemřel 20. ledna 1930 ve věku 75 let jako poslední mužský potomek rodu Clam-Gallasů. Pohřben byl o týden později v rodové hrobce v Hejnicích.

Georg Hillebrand

Bartoloměj Zedlitz se narodil v roce 1577 ve Slezsku. Původně působil jako úředník na grabštejnském panství, kde měl na starosti soupis obilí na všech panských statcích. V roce 1618 koupil od vrchnosti za 160 kop stříbra panský dům v Andělské Hoře a zastával zde 40 let úřad rychtáře. Byl nejstarším předkem rodu Zedlitzů, který byl rozvětven po celém okolí. Měl syna Baltazara. Zemřel v roce 1668 ve věku 92 let.

Baltazar Zedlitz byl synem Bartoloměje Zedlitze. V prosinci 1657 přejal po otci rychtářskou funkci a vykonával ji několik desetiletí. K rychtářskému úřadu patřila i palírna, výčep piva, hostinec a řeznictví. Měl syna Gabriela a Georga.

Gabriel Zedlitz byl synem Baltazara Zedlitze. V roce 1701 odkoupil od svého otce za 238 kop a byl rychtářem až do roku 1718.

Georg Zedlitz byl synem Baltazara Zedlitze. V roce 1718 převzal po předčasné smrti svého bratra Gabriela úřad rychtáře. V úřadu byl pouhé tři roky. Jím rod Zedlitzů v čele obce skončil.

Johann Heinrich Herkner z Machína se oženil s dcerou Gabriela Zedlitze a převzal také úřad rychtáře v obci Andělská Hora. Úřad vykonával v letech 1721 – 1761. Měl syna Johanna Franze.

Johann Franz Herkner byl synem Johanna Heinricha Herknera. Úřad rychtáře zastával v letech 1761 – 1788, kdy byl propuštěn.

Správce Kristián Karel z Platz a Ehrenthalu se narodil v roce 1663 v Liberci. Byl sedmým z devíti dětí soukeníka Friedricha Platze. Svou úřednickou kariéru začal jako pomocník v liberecké vrchnostenské kanceláři. V roce 1686 se stal důchodním písařem ve Frýdlantě. Od roku 1690 zastával úřad frýdlantského hejtmana a po smrti libereckého hejtmana Bernharda Františka Flicka se stal správcem libereckého panství. Ke svým bývalým kolegům se choval velmi tvrdě. Neváhal požívat hrozeb, osočování podřízených u vrchnosti, poukazoval na jejich neschopnost a neštítil se je i udávat. Jeho největší předností byla schopnost opatřit pro Gallasy peníze, kterých potřebovali opravdu hodně. Platzův postup při opatřování peněz spočíval především v tom, že čerpal z dřívějších zdrojů vrchnostenských příjmů a vedle nich naházel a vytvářel zdroje nové. V roce 1699 byl jmenován vrchním hejtmanem gallasovských panství, v roce 1702 byl povýšen do šlechtického stavu a v roce 1706 do rytířského stavu. V roce 1712 získal od hraběte Gallase v léno statek Vítkov poblíž Chrastavy. Kristián Karel si zde nechal postavit vlastní sídlo. V roce 1717 pak získal sousední Novou Ves-Mlýnici. V roce 1721 odkoupil od hraběte Bubny za 127 000 zlatých alodní statek Skřivany-Myštěves na Bydžovsku. V roce 1716 se stal císařským a královským radou. Kristián Karel z Platz a Ehrenthalu zemřel 18. srpna 1722 na frýdlantském zámku a byl pohřben v hrobce kostela sv. Kříže. Po jeho smrti začaly do vrchnostenské kanceláře přicházet stížnosti a obvinění na bývalého hejtmana. Obce i jednotlivci se dožadovali úhrady škod, které jim za svého života Platz způsobil. Požadované škody přesáhly hodnotu 50 000 zlatých. Celé soudní řízení trvalo přes šest let a uhrazena byla nakonec pouhá třetina pohledávek.

ZAJÍMAVOSTI

Nezdařená svatba (pověst z Andělské Hory)

V údolí Nisy poblíž hradu Hamrštejna stávala na břehu řeky rybářská chýše. V ní žila vdova se svou krásnou dcerou Eliškou. Dívčina krása nezůstala utajena a o její ruku se ucházeli mnozí mladíci. Eliška všechny nápadníky odmítala. Jednoho letního večera seděla rybářova dcera pod košatým bukem a spravovala potrhané sítě. Náhle uslyšela dusot koňských kopyt. Rozhlédla se a spatřila urostlého mladíka na koni. Elišce se neznámý mladík velmi zalíbil a scházela se s ním pak téměř každý den. Ukázalo se, že je to syn hamrštejnského pána, Jan. Přísahal Elišce lásku a věrnost a dívka mu uvěřila. Potom na delší dobu kamsi odjel a dlouho se nevracel. Brzy zapomněl na svůj slib a zamiloval se do dcery bohatého šlechtice z hradu Frýdštejna. Chystala se svatba. Na Hamrštejně bylo živo. Kuchaři připravovali bohatou hostinu, nevěsta si přivezla věno na několika těžkých vozech. Hrála hudba, jídla a pití bylo dostatek, dokonce i několik žebráků bylo obdarováno. Uprostřed svatebního veselí, smíchu a dobré nálady přišla zoufalá Eliška s malým děťátkem v náručí. Strážní ji násilím vyhnali ven z hradu a nebohá dívka skočila i s děťátkem ze skály pod hradem do rozvodněné Nisy. Jan z Hamrštejna se o tomto smutném, zoufalém činu dozvěděl. Pochopil, kdo byla ta nešťastná žena, a svatbu zrušil. Jídlo zůstalo na stolech nedojedeno a frýdštejnská nevěsta v tichosti odjela se svým věnem zpět. Jan z hradu odešel a vstoupil prý kdesi v cizině do kláštera, kde po letech zemřel. (František Vydra; Chrastava kapitoly z historie města a jeho okolí)