Andělka

Andělka - tvrz b

9. 5. 2021

Páni z Redernu původně Rederové z Rederu jsou severoněmecký rytířský rod, později povýšený do panského stavu, který získal již ve 12. století majetky ve Slezsku. Jejich další rodové državy se nacházely v Braniborsku, Anhaltsku a Horní Lužici. Rodovým hradem byl Ruppersdorf poblíž Vratislavi. Do Čech přišli v 16. století. Páni z Redernu patřili k protestantům. Na svých panstvích rozvíjeli pěstování lnu a chov ovcí, plátenictví a soukenictví.

Fridrich z Redernu byl prezidentem slezské komory. V roce 1562 byl povýšen do panského stavu. Se svou manželkou, rozenou ze Schönaichu, měl deset dětí. Zemřel v roce 1564.

Kryštof I. z Redernu byl synem Fridricha z Redernu. Oženil se s Alžbětou Šlikovou. Zemřel v roce 1591.

Melchior z Redernu se narodil v roce 1555 a zemřel roku 1600. Byl nejmladším synem Fridricha z Redernu. Studoval v Heidelberku a Míšni literaturu. Po studiích a kavalírské cestě odešel k armádě. Bojoval ve Francii, Itálii, Prusku a Polsku. Mezi jeho největší úspěchy patří obrana varaždinské pevnosti proti Turkům v roce 1598. Za uhájení dostal od císaře Rudolfa II. odměnu 20 000 tolarů a byl pasován na rytíře. Zastával úřad prezidenta válečné rady a císařského rady. Stal se vrchním velitelem uherské armády. Dosáhl hodnosti polního maršála. V roce 1582 se oženil s Kateřinou, rozenou Šlikovou. Z manželství se narodil syn Kryštof. Frýdlantské panství spravoval nejprve se svým bratrem Kryštofem. Podporoval plátenictví, soukenictví a také vaření piva. Zavedl důlní těžbu cínu a mědi. Zakládal pily, mlýny, poplužní dvory a také papírnu, která je jednou z nejstarších u nás. Zemřel 20. září 1600 v Německém (Havlíčkově) Brodě na zpáteční cestě z posledního tažení proti Turkům.

Kateřina z Redernu se narodila pravděpodobně v roce 1564 a zemřela v roce 1617. Byla dcerou Kryštofa Šlika a jeho manželky Barbory Mašťovské z Kolovrat. V roce 1582 se provdala za Melchiora z Redernu. Z manželství se narodil syn Kryštof. Její manžel byl často mimo domov, a tak Kateřina spravovala panství sama, čehož využila, když její muž v roce 1600 zemřel a ona spravovala majetky za svého nezletilého syna. Úloha regentky nebyla vůbec jednoduchá. Nejen že musela splácet dluhy, které zanechal její muž, ale také se dostávala do sporů s jinými šlechtici. Manželovy dluhy však dokázala splatit, částečně ze svého věna, částečně z hospodářských výnosů a částečně z půjček, a svěřené majetky udržovala bez dluhů. Soudní spory téměř všechny vyhrála. Kateřina se již znovu neprovdala a svému choti nechala na památku vybudovat ve frýdlantském kostele Nalezení svatého Kříže pohřební kapli. Na konci života se uchýlila na svůj statek v Nové Vsi u Chrastavy a na liberecký zámek, kde také 29. července 1617 zemřela. Její ostatky však nebyly uloženy do redernské hrobky a dodnes není známo, kde byla pochována. Podle dochovaných zpráv to byla žena velmi energická, cílevědomá, ale také tvrdá.

Kryštof II. z Redernu se narodil 17. srpna 1591. Byl synem Melchiora z Redernu a jeho manželky Kateřiny, rozené Šlikové. Bojoval na straně stavovského vojska a po prohrané bitvě na Bílé hoře se stavěl na odpor císaři. Za účast na povstání byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti a ztrátě majetku, proto odešel na své panství Zavidov, které se nacházelo v Horní Lužici a spadalo pod správu saského kurfiřta. U císaře se snažil o milost a navrácení majetků, ale marně. Vstoupil do armády dánského krále Kristiána. V roce 1627 mu bylo zkonfiskováno i panství Zavidov. Jako psanec bez domova pobýval střídavě na dvoře dánského krále anebo u jiných českých šlechticů, kteří byli také v emigraci. V dubnu 1634 se oženil se slezskou šlechtičnou Magdalenou z Hundtu, a s ní získal nový domov poblíž města Schwerin an der Warte. V roce 1640 mu švédský generál Banér vydal patent, který potvrzoval jeho oprávněné držení dřívějších panství, ale s ustupujícími Švédy musel ještě téhož roku svůj majek i vlast znovu opustit, tentokrát už navždy. V roce 1641 mu zemřela manželka. Jeho další osudy nejsou známé. Pravděpodobně zemřel někdy před rokem 1645.

Albrecht z Valdštejna se narodil 14. září 1583 a zemřel 25. února 1634. Jeho otcem byl Vilém z Valdštejna a matkou Markéta, rozená Smiřická ze Smiřic. Patřil mezi nejúspěšnější a nejbezohlednější kariéristy našich dějin. Byl velmi pověrčivý a pravidelně si dával zpracovávat horoskopy. Už od mládí proslul jako krutý tyran. Byl vychováván v českobratrské víře. V roce 1604 vstoupil do české armády. Při bojích v Uhrách byl raněn. Cestu k postupu v armádě si usnadnil přestupem ke katolicismu. V době protihabsburského povstání se přidal na císařskou stranu, za to mu byl na čas stavy zkonfiskován majetek. Císaře si získal svými úspěchy a dostal od něj prakticky volnou ruku. Začal se obohacovat z žoldu, daní a různých finančních operací. Po bitvě na Bílé hoře získal obrovské dědictví po pánech Smiřických a skoupil mnoho zkonfiskovaného majetku. Spolu s Karlem z Lichtenštejna a židovským finančníkem Baševim se podílel na padělání mincí. Valdštejn vytvořil za vlastní peníze pro císaře armádu a obsadil Slezsko, Šlesvicko, Holštýnsko, Braniborsko a Meklenbursko. Císař jmenoval generálem „moře oceánského a baltického“. V této době však začal mít velké množství odpůrců, kteří nakonec dosáhli jeho odvolání. Touha po pomstě a odplatě a také po staré slávě ho přivedla k vyjednávání se Švédy i s českou emigrací. Nakonec byl však císařem povolán zpět a získal místo císařského generalissima, ale válku vedl velmi nepřesvědčivě. Od svých odpůrců byl u císaře obžalován ze zrady a ze snahy získat českou korunu. Byl proto dán do klatby a 25. února 1634 v Chebu zavražděn.

Rod Gallasů je starým šlechtickým rodem, který pocházel z italského Tridentska. Do Království českého se dostal za třicetileté války, příchodem Jana Matyáše Gallase. Příslušníci rodu sloužili většinou v rakouských službách a nebyli příliš movití. Jsou neodmyslitelně spjati s Vídní i s Prahou, kde vykonávali u dvora různé úřady.

Jan Matyáš Gallas se narodil okolo roku 1584 a zemřel v roce 1647. V mládí sloužil jako podkoní. Válčil ve službách Katolické ligy. Během třicetileté války bojoval na straně habsburského císaře a udělala velkou kariéru. V roce 1627 byl povýšen do stavu říšských svobodných pánů. V roce 1632 dosáhl díky Albrechtu z Valdštejna hodnosti maršálka, a 10. března 1632 byl povýšen do stavu říšských hrabat. V roce 1634 získal inkolát. Byl jedním ze strůjců Valdštejnova pádu. Po jeho smrti se stal novým generalissimem císařských vojsk a získal také jeho panství Frýdlant, Liberec a Smiřicemi, které měly hodnotu jednoho milionů zlatých. V roce 1635 obdržel titul vévody. V roce 1639 se vzdal funkce generalissima, ale v roce 1643 byl povolán zpět. Jeho úkolem bylo vypudit Švédy ze Žitavy. Při této příležitosti Matyáš poprvé od roku 1634 navštívil své panství. V roce 1644 se na Frýdlantu usadila švédská posádka generála Wittenberga a Matyáš s ním byl nucen uzavřít jakýsi separátní mír, kdy se švédský generál zaručil, že panství bude chránit před válečnými škodami a nechal si vyplatit 32 000 tolarů. Švédové z Frýdlantu odtáhli až 7. října 1649, tedy dva roky po smrti Matyáše. Matyáš byl dvakrát ženatý. Jeho druhou manželkou se stala Dorothea Anna hraběnka z Lodornu, dcera Filipa Jakuba hraběte z Lodronu. Měl čtyři syny a pět dcer. Dospělosti se však dožil pouze syn František Ferdinand.

František Ferdinand Ignác Gallas se narodil v roce 1635 a zemřel 4. ledna 1697. Byl synem Jana Matyáše Gallase a jeho druhé manželky Dorothey Anny hraběnky z Lodronu. V roce 1657 dokončil studium filozofie na pražské univerzitě. Získal hodnost titulárního císařského komorníka. Stal se plukovníkem v císařské armádě. Vlastnil vojenský pluk. Za jeho vlády na panství došlo v letech 1679 – 1680 k nevolnickému hnutí. Poddaní si stěžovali několika peticemi přímo u císaře Leopolda I. na nadměrné roboty, nucený nákup a prodej zboží, daň ze soli a zejména na nucené holdování a slib poslušnosti vlastníkovi. K protestním akcím se přidaly téměř všechny vesnice, kromě Chrastavy, Hrádku a Andělky. Poddaní svého cíle dosáhli jen částečně. Císař sice 28. června 1680 vydal robotní patent, známý jako pardubická pragmatika, který stanovil základní robotní povinnost na tři dny v týdnu, ale tento patent byl na mnoha panstvích porušován. František Ferdinand byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil 3. července 1660 s hraběnkou Barborou z Martinic, se kterou měl syna Leopolda Arnošta (1661 – 1662), a dcery Terezii (1663 – 1668) a Kajetánu (1666 – 1702). Druhý sňatek uzavřel 16. června 1668 s hraběnkou Johannou Emerentiánou Gašínovou z Rosenbergu. Z manželství se narodilo deset dětí: František Matyáš (1669 – 1689), Josef Antonín (1670 – 1689), Jan Václav, Barbora Terezie (1672 – 1673), Františka Antonie (1674 – 1681), Johanna Aloisie Beatrix (1676 – 1716), Rudolf Hubert (1678 – 1699), Leopold Vojtěch (1679 – 1680), Marie Anna (1684 – 1686) a dceru neznámého jména, která zemřela v dětství. František Ferdinand a jeho manželka Emerentiána byli horlivými katolíky. Usilovali o plné obsazení far katolickými faráři. František Ferdinand zemřel v roce 1697 a jako první byl pochován v rodinné hrobce Gallasů v hejnickém kostele.

Jan Václav Gallas se narodil v roce 1669 a zemřel roku 1719. Byl synem Františka Ferdinanda Gallase a jeho druhé manželky Johanny Emerentiány Gašínové z Rosenbergu. Byl politicky nejvýznamnějším členem rodu. Svou kariéru začal jako císařský komoří. V roce 1704 zastával úřad císařského vyslance v Benátkách a v roce 1707 v Nizozemí. V roce 1709 zatupoval císaře při mírových jednáních po válce o španělské dědictví. V roce 1711 byl jmenován zplnomocněným vyslancem v Londýně a v roce 1713 u papežské kurie. Od roku 1719 se stal místokrálem neapolským. Brzy po nástupu do úřadu však zemřel a byl zde i pohřben, pouze srdce bylo uloženo do rodinné hrobky v Hejnicích. Panství po celou dobu spravovala jeho matka. Jan Václav vedl velmi nákladný život, což vyžadovala jeho reprezentace u dvora. Veškeré finance mu obstarávala jeho matka. Jan Václav nechal v roce 1713 v Praze vystavět velkolepý palác. Jan Filip byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil 25. května 1700 s Marií Annou z Ditrichštejna, dcerou vlivného hraběte Filipa Zikmunda z Ditrichštejna, nejvyššího dvorského stájníka. Z manželství se narodil syn Filip Josef. Podruhé se oženil 26. října 1716 s hraběnkou Marií Ernestinou z Ditrichštejna, sestrou své zemřelé první ženy, se kterou měl syna Františka Karla (1719 – 1719) a dceru Marii Alžbětu (1718 - 1738).

Filip Josef Gallas se narodil 24. srpna 1703 a zemřel 21. května 1757. Byl synem Jana Václava Gallase a jeho první manželky Marie Anny, rozené hraběnky z Ditrichštejnu. V letech 1747 zastával úřad nejvyššího dvorského sudího a v letech 1747 – 1757 pak nejvyššího hofmistra. Filip Josef byl velmi dobrým hospodářem. Svou půdu pronajímal za velmi slušné ceny. V roce 1725 vydal směrnice pro práci městských rad, ve kterých byly obsaženy i jejich odměny. V roce 1726 koupil panství Lemberk, čímž vytvořil souvislý komplex čtyř panství: Frýdlant – Liberec – Grabštejn – Lemberk. Byl ženatý s Marií Annou, hraběnkou z Gallasu. V roce 1757 zemřel, a jím vymřel po meči rod Gallasů.

Clamové jsou starý šlechtický rod, který pochází z Korutan. Jeho původní jméno je Pörgerové, urození páni z Höchenbergu. V první polovině 14. století, při vnitřním štěpení Korutan, byl odtud vypuzen. Rod se usadil v Rakousích nad Enží. V 16. Století získali panství Clam, podle něhož přijali jméno. V Čechách získal jako první majetky Jan Kryštof (1702 – 1778). V roce 1757 pak získal český inkolát. Roku 1759 byl povýšen do hraběcího stavu. Tři synové Jana Leopolda rod rozdělili na tři větve, z nichž jedna záhy vymřela. Zakladatelem větvě Clam-Martiniců byl hrabě Karel Josef Clam (1760 – 1826), který se oženil s Marií Annou, dcerou Františka Karla hraběte z Martinic. Třetí byla větev Clam-Gallasů.

Clam-Gallasové vznikli spojením hraběcího rodu Clam, který pocházel z Korutanska, a rodu Gallasů pocházejícího z italského Tridentska. Členové rodu jsou jako úředníci u dvora neodmyslitelně spjati s Vídní a Prahou. Zakladatelem této větve byl Kristián Filip Clam.

Kristián Filip Clam-Gallas se narodil 29. dubna 1748 a zemřel 8. února 1805. Byl synem Jana Kryštofa z Clamu a jeho manželky Markéty Aloisie, rozené Colonna-Felsu. V letech 1757 – 1759, po smrti své matky, byl vychováván svou tetou Marií Annou, rozenou Colonna-Felsu. Byl ve službách vídeňského dvora. Postupně zastával úřad královského komořího třem císařům. Za své zásluhy byl povýšen na rytíře řádu svatého Štěpána. Na svých panstvích podporoval průmysl, stavební činnost, sklářské a textilní podnikání, ale také kulturu a umění. Kristián Filip se oženil s Karolínou Josefínou, rozenou hraběnkou Šporkovou. Z manželství se narodilo šest dětí: Kristián Kryštof, Karel Alois, Ferdinand, Marie Aloisie, Fridrich Kryštof a Johanna.

Kristián Kryštof Clam-Gallas se narodil v roce 1770 a zemřel roku 1838. Byl synem Kristiána Filipa Clam-Gallas a jeho manželky Karolíny Josefíny, hraběnky Šporkové. Zastával úřad nejvyššího maršálka Českého království. Stal se předsedou Společností vlasteneckých přátel umění. Pokračoval v rozvoji panství. Stejně jako jeho otec podporoval rozvoj hudby a výtvarného umění. Na svých panstvích také podporoval rozvoj školství a vzdělání. Několika nadaným synům svých poddaných umožnil vystudovat. Stal se mecenášem hned dvou malířů ze zdejšího kraje, Josefa Führicha a Josefa Quassiera, kterým umožnil studia na uměleckých školách v Praze, Vídni a Itálii. Josef Quassier vytvořil mnoho portrétů rodu Clam-Gallasů pro rodovou galerii. Krystián Kryštof se oženil s Josefinou Clary-Aldringenovou. Z manželství se narodil syn Eduard Friedrich.

Eduard Friedrich Clam-Gallas se narodil 14. března 1805 a zemřel 17. března 1891. Byl synem Kristiána Kryštofa Clam-Gallas a jeho manželky Josefiny Clary-Aldringenové. V roce 1823 vstoupil do armády. V roce 1831 získal hodnost rytmistra prvního jezdeckého pluku v Praze, v roce 1835 byl povýšen na komandéra, v roce 1840 na plukovníka a v roce 1846 na generála. Patřil mezi nejvýznamnější rakouské generály 19. století. Pod vedením generála Josefa Radeckého velel v roce 1848 brigádě, která se vyznamenala i Santa Lucie a v bitvě u Custozy v Ilálii. Za to získal vojenský řád Marie Terezie a byl povýšen do hodnosti polního podmaršálka. Od roku 1850 byl v čele I. armádního sboru Čechy ve Vídni a během druhé italské války za nezávislost v roce 1859 se zúčastnil bitev u Magenty a u Solferina. V roce 1861 se stal členem Říšské dvorské rady a v roce 1865 císařským hofmistrem. V roce 1850 se oženil s Klotildou z Dietrichsteinu. Z manželství se narodil syn František a dcery Eduardina a Klotilda.

František Clam-Gallas se narodil 26. července 1854 a zemřel 20. ledna 1930. Byl synem Eduarda Friedricha Clam-Gallas a jeho manželky Klotildy z Dietrichsteinu. Absolvoval gymnázium v Praze, studoval dva roky na univerzitě ve Vídni a poté ještě na zemědělské vysoké škole. Krátce sloužil v armádě. Dosáhl hodnosti rytmistra. V roce 1879 byl jmenován c. k. Komořím a v roce 1901 se stal tajným radou. Od roku 1895 se stal doživotním členem rakouské panské sněmovny. V letech 1901 – 1913 byl zvolen poslancem do českého zemského sněmu za velkostatkářskou unii. Po vzniku Československa se angažoval ve Svazu německých velkostatkářů. Celý život se věnoval charitě a podpoře různých oblastí veřejného života v severních Čechách, kde byl čestným členem řady spolků. Na svých panstvích podporoval rozvoj cihelen, pivovarů a mlýnů. Po vzniku Československa poskytl svůj pražský palác pro potřeby ministerstva financí. 20. dubna 1882 se ve Vídni oženil s hraběnkou Marií z Hoyos-Sprinzensteinu. Z manželství se narodilo sedm dcer: Kristýna, Eleonora, Eduardina, Gabriela, Marie, Klotilda a Sofie. Zemřel 20. ledna 1930 bez mužských potomků. Byl pohřben v rodové hrobce v Hejnicích.

Wedebachové

Jindřich ze Schwancu

Weigsdorfové

Páni z Dobšic

Adam ze Schweinichenu

Kristián ze Schweinichenu tragicky zemřel ve věku 21 let dne 29. června 1644 v souboji s Gottheardem Bindemannem z Habartic, ke kterému došlo při křtinách v rodině Arnošta Sommerfeida.

Jan Jiří ze Schweinichenu

ZAJÍMAVOSTI

Listina o koupi frýdlantského panství z roku 1278

Já Rulko z Biberštejna oznamuji tímto listem jak všem současníkům, tak i budoucím, že jsem hrad Frýdlant se všemi právy a příslušenstvím k tomuto hradu koupil od svého nejosvícenějšího Pána Otakara, vznešeného krále českého, za 800 marek stříbra freiberského ražení, jako dědičný majetek, ale s podmínkou, že já i moji zákonití dědici jmenovaného hradu budeme řečenému králi věrně sloužiti i doprovázeti a plniti všechna jakákoliv práva podle obyčejů království českého, a že já a moji dědicové se zúčastníme vojenských tažení a dostavíme se zbraněmi, koňmi a ostatní zbrojí, jak se sluší a patří, jak často onen král nebo jeho dědici takováto válečná tažení proti zemím nebo lidem podniknou, zkrátka, že já a moji dědici řečenému králi a jeho dědicům, všechno ostatní, co bude uloženo podle obyčejů téhož království ve věcech právních, daňových a válečných taženích podle obvyklých podmínek, nebo co je konáno ostatními vazaly téhož krále sám vykonám. Svědkové, kteří přítomni, jsou tito: Pan Mikoláš, syn řečeného Pana Krále; Domazlaus, komoří český; Mstidrisius, purkrabí pražský; Theodoricius, komoří český; Hinko V. Lichtenburg; Hinko Truchses; Henko V. Lippa; Wilhem V. Lutitz; Hinko V. Duba; Jerko V. Waldemberg; Gregorius, komoří Paní královny;

Na osvědčení a potvrzení této věci jsem dal tuto listinu vyhotovit a svou pečetí opatřit.

Dáno v Praze v roce 1278 – 7. února (Autor:majovyhonzik)

Frýdlantské vévodství Albrechta z Valdštejna

Toto vévodství se začalo utvářet v době po bitvě na Bílé hoře pod vedením Albrechta z Valdštejna a zároveň s jeho smrtí v Chebu zaniklo. 16. července 1622 koupil od císařské komory za 128 600 míšeňských kop Frýdlant a Liberec. Dále pak 22. července 1622 získal za 83 200 míšeňských kop panství Veliš a 20. srpna 1622 připojil panství Bělou pod Bezdězem za 132 900 míšeňských kop a Kuřívody. V průběhu roku 1622 koupil ještě polovinu panství Hostinné, za které zaplatil 39 000 míšeňských kop. V roce 1623 získal ještě další část tohoto panství a zbytek pak dokoupil v roce 1627 za 29 400 kop míšeňských. Na počátku roku 1623 se mu podařilo získat panství Nový Zámek s městem a zámek Česká Lípa a statek Staré Smrkovice. Za obě panství zaplatil 246 200 zlatých. V roce 1623 vyměnil panství Doksy, Bezděz, Nový Bernštejn, Deštnou, Housku a Vidím s Kokořínem Stránkou s Adamem ml. z Valdštejna. Albrecht z Valdštejna se zúčastnil také dělení panství Smiřických, které probíhalo od podzimu roku 1622 ve Vídni. Jedním z hlavních účastníků byl Karel z Lichtenštejna, který byl císařem pověřen vedením konfiskační komise. 24. dubna 1623 získal Valdštejn všechny statky po Smiřických za 502 300 zlatých. Jednalo se o tato panství a statky: Semily, Hrubá Skála, Trosky, Kumburk, Úblice, Hořice, Český Dub a Frýdštejn. 21. dubna 1624 vyměnil s Marií Trčkovou Nové Město nad Metují, Žíželoves, Sádoví, Heřmanice, Vamberk, Vlčkovice, Choustníkovo Hradiště, Adršpach, Miškolezy, Českou Libchavu a Dubenec a za 100 000 kop míšeňských získal panství Kopidlno. 4. března koupil od Viléma Miřkovského za 110 00 míšeňských kop panství Vrchlabí. Od Alžběty ze Žerotína koupil v roce 1628 statky Tuří a Hubojedy, které následně připojil ke kumburskému panství a zaplatil za ně 7 200 kop míšeňských, a ponechal statky do konce jejího života v užívání. 21. června 1628 získal panství Staré Hrady za 130 000 kop míšeňských. Panství Smidary koupil v roce 1629 od Marie Magdalény Trčkové za 30 000 kop míšeňských. Původní cena však byla 100 000 kop míšeňských a tak jí místo zbytku peněz postoupil v roce 1632 statky Boreč a Lukovec. K tomuto panství připojil statky Skřivany, Starý Bydžov a Sloupno. V letech 1632 – 1633 získal statky Stolinky, Trnovany a panství Mimoň. Některé statky, které Albert získal, si neponechal ve vlastní správě, ale postoupil je jako léno buď původnímu vlastníku, anebo jiné osobě než od které je koupil. Na Valdštejnových panstvích byl vytvořen specifický způsob správy a povýšením na vévodství zde vznikl jakýsi stát ve státě. Záměrem Valdštejna nebylo stát v čele pobělohorské šlechty, ale chtěl se z jejích řad úplně vyčlenit. K uskutečnění svého záměru nelitoval financí a v roce 1621 na rozdíl od ostatních půjčil císaři 50 861 zlatých v hotovosti a díky tomu dostal 22. března 1621 do zástavy Jičín, panství Český Dub, Hrubá Skála, Hořice a Semily. Dalších 85 000 zlatých půjčil 21. června 1621 a za ně získal jako zástavu frýdlantské panství. Díky těmto půjčkám získal předkupní právo na tyto statky, které měly být konfiskovány. 4. června 1622 vykonal Valdštejn lenní přísahu za získané statky a 12. srpna 1622 byl císařským majestátem zřízen fideikomis, kterým získal souhlas s vytvořením rodového svěřenectví z frýdlantského panství a dalších statků a mohl stanovit dědické následnictví v mužské linii rodu, ale pouze pro příslušníky katolické církve. V září 1622 vydal císař listinu, kterou potvrdil vznik fideikomisu a udělil Valdštejnovi i jeho dědicům právo titulovat se z Valdštejna a Frýdlantu a zároveň mu udělil i nový rodový znak. 14. ledna 1623 mu toto potvrdil i jako český král. Dokumentem z 13. května 1623 získal oprávnění zřizovat na svých statcích zvláštní právo. Svým právním postavením se tak Frýdlantsko přiblížilo postavení Slezska a Lužicím. 7. září získal titul říšského knížete z Frýdlantu, kterým získal přednostní postavení mezi šlechtou. 12. března 1624 bylo frýdlantské panství povýšeno na knížectví. Vrchol Valdštejnova života nastal v letech 1627 – 1628. 4. ledna 1627 bylo Frýdlantsko povýšeno na Vévodství a on i jeho potomci mohli užívat titul panujícího vévody. Od císaře dostal slib, že i v případě velezrady nebo urážky panovníka budou Valdštejn nebo jeho potomci potrestáni jen na životě, nikoliv na majetku. Na panství potvrdil, že veškeré civilní i trestní soudnictví se má vykonávat před vévodským tribunálem a odvolání bylo možné pouze k vévodovi. Albrecht se snažil ve svém vévodství vytvořit vlastní zemské zřízení, ale do jeho smrti v roce 1634 zůstalo jen ve formě konceptů. Poté, co byl Valdštejn v únoru 1634 v Chebu zabit, došlo k rozdělení územního celku, který budoval po více než deset let. Část panství byla dána jako odměna těm, kteří se podíleli na jeho smrti, některé byly ponechány jeho původním majitelům nebo příbuzným Albrechta z Valdštejna a několik statků přešlo do vlastnictví koruny a bylo přenecháno ke správě místním hejtmanům. Valdštejn však nezískal majetky pouze v Čechách. 1. září 1627 mu bylo prodáno zaháňské knížectví, 15. února 1628 mu bylo císařským listem postoupeno v léno a 16. února 1628 povýšeno na vévodství. V roce 1628 získal také výrazně prestižnější Meklenbursko a stal se vévodou meklenburským. Již o dva roky později však toto území obsadili Švédi a navrátili je původním majitelům. Jako útěchu dostal od císaře Hlohovsko, aby jej přiměl k návratu do čela svých vojsk.

128 600 míšeňských kop = 150 000 říšských zlatých

Výšinné opevněné sídliště

Hradiště se nachází v zalesněném území mezi obcemi Loučnou a Saní, na katastru obce Višňová, na správním území osady Andělka. Leží v nadmořské výšce 292 m n. m na západní straně Sedlákovy hory. Je situováno níže po svahu, na skalnaté ostrožně nad levým přítokem Saňského potoka. Drobné opevněné sídlo bylo vybudováno v 9. až 10. století. Dnešní hradiště je svými rozměry velmi malé. Areál je obehnán valovým opevněním, dodnes v terénu dostatečně znatelným. Nejmohutnější opevnění se nachází na východní straně, protože ostrožna s hradištěm se nachází pod vrcholem Sedlákovy hory. Severní, západní a jižní stranu chrání strmé svahy i umělé opevnění. Východní val dosahuje výšky 2 m a u paty je široký 10 m. Před tímto valem byl vyhlouben široký příkop, oddělující ostrožnu od masivu Sedlákovy hory. Opevnění v ostatních úsecích je znatelně menší. Severní val dosahuje výšky 1 – 1,5 m, jižní jen několik centimetrů. Původní umístění brány signalizuje přerušení v jižním valu. Na západní straně se opevnění nedochovalo. Rozměry tohoto malého jednodílného hradiště jsou 34 x 10 – 18 m. Zaujímá plochu asi 500 m². (Památkový Katalog)