HISTORIE KE KÁVĚ

 František Karel Berka z Dubé byl synem Jindřicha Volfa Berky z Dubé a Magdalény Kateřiny z Žerotína. Zemřel mladý a bezdětný 23. července 1663.

 František Antonín Berka z Dubé byl synem Jindřicha Volfa Berky z Dubé a Eleonory Marie Berkové z Dubé. V roce 1670 dosáhl plnoletosti a vydal se na kavalírskou cestu do Itálie. V roce 1670 pobýval v Sieně, kde se zapsal na místní univerzitu. Roku 1672 se oženil s Ludvikou Annou Montecuccoli, dcerou knížete Raimunda Montecuccoliho (1608 – 1680) z Modeny, proslulého italského vojevůdce, politika a spisovatele. Tento sňatek byl spíše demonstrativního rázu, aby se dostal do bezprostřední blízkosti císaře Leopolda, což se mu podařilo.  Sňatek s Ludvikou Annou ho velmi ovlivnil a podpořil i jeho orientaci na Itálii a zároveň přispěl jeho vstupu do vysoké politiky. Své veřejné působení zahájil v roce 1676 jako přísedící zemského soudu. Jako bohatý český šlechtic a zeť předního habsburského ministra vstoupil do diplomatických služeb. Svou diplomatickou cestu začal koncem 70. let 17. století ve Španělsku, poté byl císařským vyslancem v Kodani, Stockholmu a Haagu a nakonec v letech 1696 – 1705 působil jako velvyslanec císaře Leopolda I. v Benátkách. V letech 1703 – 1706 zastával úřad nejvyššího maršálka. Mimoto vykonával ještě úřad císařského komořího, tajného rady a místodržícího Českého království. Proslul také jako sběratel umění, mecenáš katolické církve a barokní architektury. Jako dědic majetku po několika příbuzných patřil k nejbohatším šlechticům v Čechách. Vlastnil např. Rychmburk, Jablonné v Podještědí. V roce 1663 zdědil po svém starším bratrovi také malešovské panství, to však prodala poručnická správa, protože v té době byl ještě František Antonín nezletilý, kvůli dluhům v roce 1666 Šporkům. I v pozdější době se František Antonín často dostával do dluhů, které byly zapříčiněny vysokými nároky na dlouholetou diplomatickou reprezentaci. V roce 1693 kdy jeho dluhy dosáhly výše čtvrt miliónu zlatých, byl nucen vyhlásit osobní bankrot. Poté došlo k rozprodeji jeho uměleckých sbírek. František Antonín Berka z Dubé zemřel bez potomstva ve Vídni 24. dubna 1706 a jeho smrtí rod Berků vymřel. Největší dědický podíl dostala jeho sestřenice Františka Rozálie Berková, provdaná Kinská (+1714) a Františkův nevlastní bratr Antonín Johann Nostic, ten také převzal post nejvyššího maršálka Českého království.

 Jan Špork se narodil 6. ledna 1600, některé prameny uvádějí rok 1595 a zemřel 6. srpna 1679. Byl selského původu, už ve čtrnácti letech vstoupil do armády bavorského vévody Maxmiliána jako bubeník.  Byl však rozený válečník a tak rychle postupoval v kariéře.  S armádou vévody Maxmiliána bojoval v roce 1620 v bitvě na Bílé hoře. Za třicetileté války se vyznamenal smělými přepady toulavých švédských lancknechtů. V roce 1638 získal hodnost plukovníka za vítězství nad Švédy ve Francii. Poté, co bavorský kurfiřt v roce 1647 domluvil s nepřáteli mír, přešel Jan do služeb císaře, neboť toto jednání pokládal za zradu. V bitvě u Jankova byl zajat Švédy, císař ho však vykoupil, a povýšil do stavu říšských svobodných pánů a jmenoval generálem rakouské jízdy. Zároveň obdržel od císaře Ferdinanda III. darem panství Lysou v Čechách, což potvrzuje listina ze dne 2. 12. 1647.  Největšího úspěchu dosáhl v bitvě u Sv. Gottharda, která se konala 1. srpna 1664. Zde porazil velkou přesilu Turků, a zato byl císařem povýšen do stavu dědičných říšských hrabat. Do svého rodového znaku znázornil Turka s turbanem a lvy. Během třicetileté války skupoval velké množství českých statků, například roku 1650 přikoupil Konojedy na Litoměřicku, roku 1664 Choustníkovo Hradiště, 1666 Malešov u Kutné Hory, roku 1674 Heřmanův Městec se statkem Hořiněnves a roku 1675 Velký Vřešťov, další získal od císaře darem, takže se stal jedním z nejbohatších feudálů v Českém království.  Mezi lidmi nebyl oblíben, jedni mu záviděli příliš strmou kariéru a velké bohatství, poddaní ho zase obviňovali z čarodějnictví a spolků s ďáblem. Jan Špork se dvakrát oženil. Jeho první ženou byla Anna Markéta z Linsingenu. Z tohoto manželství se narodila dcera Markéta (+1657). S druhou ženou Eleonorou Marií Kateřinou, rozenou Finicken (1640 - 1674), měl dva syny Františka Antonína (1662 – 1738) a Frederika Leopolda (1664 – 1711), a dvě dcery, Marii Sabinu Alexii (1661 – 1717) a Annu Kateřinu (1669 – 1712). Nejstaršímu Františku Antonínovi byla přidělena panství Lysá, Choustníkovo Hradiště, Malešov a Konojedy. Jeho mladší bratr dostal Heřmanův Městec, Hořiněves a Velký Vřešťov. Dcery Marie Sabina a Anna Kateřina byly vyplaceny. Jan Špork zemřel 6. srpna 1679 v Heřmanově Městci. Jeho ostatky byly nejprve uloženy do kostela v Lysé, po dostavění rodové hrobky pod kostelem Nejsvětější Trojice v Kuksu byly v dubnu 1712 přemístěny sem.

O tom jak se dostal Jan Špork k vojsku, vypráví lidová legenda.  Když byl malým chlapcem, pásával vepříky. Jednoho dne získal kouzelný proutek, se kterým se naučil rozličné kousky. Když kolem táhlo vojsko, přidal se k němu. Pomocí proutku a své odvaze, postupoval velmi rychle v hodnostech – od bubeníka po velitele. A opět pomocí proutku vyhrával všechny bitvy. Tradovalo se, že vždy před bojem vysypal na pole pytel řezanky a kouzelným proutkem je proměnil na vojáky, kteří nepřítele zahnali. Tak tolik legenda.

 František Antonín Špork se narodil 9. března 1662 a zemřel 30. března 1738. Byl synem Jana Šporka a Eleonory Marie Kateřiny rozená Finicken. Mezi jeho vlastnosti patřila zbožnost, šlechetnost, dobročinnost a láska k umění. Kromě těchto kladný vlastností měl i ty záporné, byl totiž vášnivý, ale naštěstí úspěšný hráč karet. František Antonín byl velmi vzdělaný, absolvoval právnickou a filozofickou fakultu na Karlo-Ferdinandově univerzitě, mluvil čtyřmi jazyky. Po studiu podnikl kavalírskou cestu, která ho vedla v letech 1680 – 1681 přes Itálii a jižní Francii do Španělska. Delší dobu strávil v Paříži, poté navštívil Anglii a přes Holandsko a Belgii se vrátil. Cestou navštívil nejvýznamnější královské a knížecí dvory, což mělo rozhodující význam pro jeho další vývoj. Stejně jako jeho otec, i on se stal dobrým hospodářem. V roce 1684 ve věku 22 let dovršil František Antonín zletilosti a ujal se svého dědictví a také se okamžitě snažil vymanit společnost z protireformační nadvlády, která v tehdejší době dusila veškerý pokrok. Starou českou šlechtickou společností však byl špatně přijímán, proto se snažil dostat do přízně císaře a opatřit si tituly. V roce 1690 jej císař Leopold I. jmenoval skutečným komořím, v roce 1691 královským místodržitelem v Čechách a v roce 1692 skutečným tajným radou. Ve skutečnosti si František Antonín tyto tituly koupil za 150 000 zl., ale zároveň si vymínil osvobození od povinností, které z těchto úřadů plynou. 1. května 1686 se oženil s  Františkou Elizabetou Apolonií (1667 – 1726) baronkou z Sweerstů z Reistu, které v té době bylo devatenáct let.  Z manželství se narodili dvě dcery Marie Eleonora, jež se stala představenou kláštera anunciátek v Choustníkově hradišti, a Anna Kateřina, ta se v roce 1712 provdala za Karla ze Sweerts-Reistu, a syn František Antonín Adam, ten však zemřel 10. 8. 1699 ve dvou měsících. Za domovské sídlo jim v té době sloužila Lysá nad Labem, která však přinášela jen malý zisk. Františku Antonínovi se podařilo tento zisk zvýšit, a začal přestavovat také zámek, z kterého vybudoval reprezentativní sídlo. Zveleboval však také další panství. V Konojedském panství nechal například ve druhé polovině 17. století (1699 – 1739) přestavět zámek na hospitál pro 45 chudých a neschopných práce. Svým účelům sloužil až do konce 18. století, kdy byl v roce 1786 zrušen nařízením císaře Josefa II. Také malešovské panství se snažil František Antonín zlepšit. V držení Šporků však toto panství bylo jen poměrně krátkou dobu, celkem asi jen třiatřicet let, z toho 18 let v držení Jana Šporka. Jedním z nejvýznamnějších děl Františka Antonína je stavba šlechtického lázeňského střediska v Kuksu, která byla zahájena v roce 1692. Je známo, že lázně zde fungovaly již od roku 1695, celý komplex byl dokončen v letech 1710 – 1711.

František Antonín se také zabýval ražbou pamětních medailí. Ta první, z roku 1695, byla k zasvěcení kaple na vrchu Vysoká, kterou zasvětil sv. Janu Křtiteli, v roce 1699 dal razit další medaili, tentokráte votivní.  Další medailí v roce 1718 upozornil na svou podporu umění. Poslední patnáctá medaile pochází z roku 1731, je věnována sporu s dr. Neumannem.

V roce 1733 byl František Antonín Špork obviněn ze šíření kacířství, zesměšňování katolických světců a obřadů, napadání královských úřadů, císařských ministrů, řádových a světských osob v tiscích, nápisech, obrazech a sochách. Protože zemské zákony neznaly trest za šíření kacířství, byl Špork souzen pouze za vydávání necenzurovaných knih, a to k pokutě 6 000 zl. a náklady řízení. Přestože rozhodnutí soudu bylo pro něj příznivé, odvolal se, ale bez úspěchu.

František Antonín byl vášnivý lovec a díky této své zálibě se významně zasloužil o rozvoj myslivosti. Na dvoře Ludvíka XIV. se seznámil s honosnými parforsními hony, které byly doprovázeny lesním rohem, poznal také řád sv. Huberta, založený r. 1416, jehož byl Ludvík XIV. velmistrem. S těmito poznatky také upravoval svá panství. Nesměla na nich chybět honitba. K tomu sloužila především panství Lysá nad Labem a Kuks. František Antonín zavedl do Čech parforsní hon, který byl ve střední Evropě novinkou. Zároveň s parforsním honem začal také s troubením loveckých signálů a používáním loveckého tesáku k rituálnímu usmrcení jelena. V souvislosti s lovem, ke kterému bylo třeba velké množství zvěře, proto zřídil na svých panstvích obory. V Lysé choval jeleny a černou, v blízkosti Kuksu zase dančí. Mimo parforsních honů, patřila k zálibám Františka Antonína také čižba, s jejímiž novými způsoby se seznámil během své kavalírské cesty v Itálii. Své myslivecké poznatky a zkušenosti si nenechával pro sebe. Seznamoval s nimi i ostatní šlechtické lovce. Jeho panství se stalo školou myslivosti, které mělo vysokou úroveň.  Jeho zbrojnice se bohužel nezachovala, takže o jeho zbraních jsou známy jen velice torzovité údaje. I z nich je však patrno, že hrabě Špork byl spjat s technicky progresivní linií vývoje palných zbraní. S mysliveckou zálibou souvisí i jeho záliba hudební. Zavedl poctu ulovené zvěři, známou jako halali a fanfáry na zahájení lovu, které se hrály na lesní roh. Nová zvláštní lovecká hudba, která parforsní hony doprovázela, si v Čechách postupně získala zcela vyhraněné společenské postavení a měla zvláštní, novou společenskou funkci. Do dějin myslivosti také vstoupil založením řádu sv. Huberta, jehož hymnou se stala Árie sv. Huberta. Jeho členy se stávali lovci ze šlechtických a královských rodin, včetně té císařské.

František Antonín Špork zemřel 30. března 1738 na zámku v Lysé nad Labem, jako stařec unavený soudními procesy. Pochován je v Kuksu.

František Antonín Hallweil byl synem Jakuba Leopolda z Halleweilu a jeho ženy Alžběty Doroty Lambojové. Hallweilové byla původem švýcarská šlechta, která se jmenovala podle hradu Hallwyl v kantonu Aargau. Roku 1622 se usadila v Čechách a téhož roku byli členové povýšeni do hraběcího stavu za zásluhy ve státní a vojenské službě. Rod má ve znaku zlatý štít, na kterém jsou dvě černá křídla. V klenotu jsou stejná dvě křídla, ale bílá.  František Antonín byl oblíbencem císaře Leopolda I. Jeho prvorozený syn, Josef Karel zdědil Pyšely a v první třetině 18. století se stal hejtmanem kouřimského kraje. František Antonín zemřel v roce 1711 a podle závěti byl pochován v Praze, jeho srdce však v kryptě pyšelského kostela.