HISTORIE KE KÁVĚ

Kazimír I. Těšínský se narodil mezi lety 1280/1290 a zemřel v roce 1358. Byl knížetem těšínským z těšínské větve Piastovců. Byl druhým synem Měška I. Těšínského a neznámé kněžny. Na počátku své vlády měl dobré vztahy s polským králem Vladislavem I. Lokýtkem.  V letech 1321 – 1324 se však po několikerém napadení Těšínského knížectví přerušily. Poté se spojil s českým králem Janem Lucemburským, kterému 18. února 1327 složil v Opavě lenní slib. Na základě listiny z 23. února 1327 získal Kazimír I. záruku dědičného nároku na Těšínské knížectví pro své potomky, a současně plnou vnitřní suverenitu v knížectví. Kazimír I. usiloval o zajištění celistvosti knížectví. Jako dědice ustanovil svého syna Přemysla I. Nošáka. Ostatní syny předurčil církevní kariéře. Stejně jako jeho otec, i on rozvíjel města. Svou mocenskou pozici si upevnil sňatky svých dcer, Anna si vzala Václava I. Lehnického a Anežka Konráda II. Olešnického. Byl ženatý s Eufemií Mazovskou. Z manželství se narodilo pět synů Vladislav Kazimír, Boleslav, Přemysl I. Nošák, Jan a Siemovít a čtyři dcery Anna, Jolana Helena, Anežka a Alžběta.

Přemysl I. Nošák se narodil mezi lety 1332 až 1336 a zemřel 23. května 1410. Byl těšínský kníže a v letech 1383 – 1400 vikář Svaté říše římské. Pocházel z dynastie slezských Piastovců, jeho otcem byl Kazimír I. Těšínský a matkou Eufemie Mazovská. Jako diplomat Karla IV., v 70. a 80. letech 14. století vykonal cesty do Francie, kde bránil Karlovy postoje v církevním rozkolu a do Anglie, kde zase projednával podmínky sňatku Anny Lucemburské s anglickým králem Richardem II. Během vlády Václava IV. se stal dvorským sudím. V roce 1383 se stal vikářem Svaté říše římské a přesídlil do Frankfurtu nad Mohanem. Svůj přídomek Nošák získal kvůli své dně, která ho upoutala na křeslo, a musel být nošen. Oženil se s Alžbětou Bytomskou. Z manželství se narodili i dva synové Přemysl a Boleslav a dvě dcery Anna a Markéta. Zemřel 13. srpna 1410 a je pohřben v bývalém dominikánském klášteře v kostele sv. Maří Magdaleny v Těšíně. 

Boleslav I. Těšínský se narodil po roce 1363 a zemřel 6. května 1431. Byl těšínský kníže z těšínské větve Piastovců. Byl mladším synem těšínského knížete a bytomské kněžny Alžběty. V roce 1405 se stal formálním spoluvládcem Těšínského knížectví a zároveň samostatným vládcem Bytomského a Seveřského knížectví. Po tragické smrti bratra Přemysla I. Osvětimského v roce 1406 získal i knížectví Osvětimské. V roce 1410 zemřel jeho otec a Boleslav převzal vládu i v Těšínském knížectví.  Po boku polského krále Vladislav II. Jagelly se v roce 1414 účastnil polských křižáckých válek. Přestože bylo Těšínské knížectví lénem českých králů, nepodporoval českého krále Zikmunda v boji o český trůn, ale udržoval dobré vztahy s Jagellonci. V roce 1424 se zúčastnil korunovace Sofie Litevské na polskou královnu. Na konci jeho vlády bylo knížectví ohrožováno stále sílícími husitskými nájezdy a v roce 1430 se města Bytom a Gliwice dostaly pod nadvládu husitů. I přes nesouhlas otce se oženil v roce 1405 nebo 1406 s Markétou, dcerou Jana I. Ratibořského. Markéta však zemřela krátce po svatbě, v roce 1407. V roce 1412 si vzal za ženu  Eufemií Mazovskou, dceru Siemovíta IV. Mazovského a Alexandry Olgierdowny, sestru polského krále Vladislava II. Jagella. Z manželství se narodili čtyři synové Václav I., Vladislav, Přemysl II. a Boleslav II. a dcera Aleksandra.  Boleslav I. zemřel 6. května 1431 a byl pochován v kostele svaté Máří Magdalény v Těšíně.

Eufemie Mazovská zvaná Ofka se narodila mezi roky 1395 a 1398 a zemřela před 17. zářím 1447. Byla kněžna mazovská a těšínská, sestra polského krále Vladislava II. Jagella a po smrti manžela regentkou Těšínského knížectví. Byla dcerou Siemovíta IV. Mazovského a jeho ženy Alexandry Olgrierdowny. Na základě papežského dispenzu se 26. listopadu 1412 provdala za Boleslava I. Těšínského. Z manželství se narodili čtyři synové Václav I., Vladislav, Přemysl II. a Boleslav II. a dcera Aleksandra. V roce 1424 se společně s manželem zúčastnila korunovace Sofie Litevské na polskou královnu. Po svatbě přenesla do Těšínského knížectví administrativní systém, který se používal v mazovském knížectví. 6. května 1431, po smrti svého muže, převzala vládu nad knížectvím spolu se svými nezletilými syny. Vzhledem k vysokému zadlužení byla nucena v roce 1438 prodat městu Těšínu právo na ražbu mincí, a v roce 1442 pak prodali společně se synem Václavem Seveřské knížectví krakovskému biskupovi Zbyškovi Olešnickému.  Za života Eufemie bylo knížectví jednotné, po její smrti se však rozdělilo mezi její syny Boleslava II., který získal fryštátskou část a Přemysla II., který vládl v těšínské části až do své smrti v roce 1477. Těšínská větev poté pokračovala Boleslavovým synem Kazimírem II. z fryštátské linie. Kněžna zemřela někdy před 17. zářím 1447. Pravděpodobně byla pohřbena po boku svého manžela v kostele svaté Máří Magdalény v Těšíně.

Přemysl II. Těšínský zemřel v roce 1477. Byl těšínským knížetem z rodu těšínských Piastovců. Byl třetím synem Boleslava I. Těšínského a jeho ženy Eufemie Mazovské. Po smrti svého v roce 1431 vládl společně se svými bratry a matkou.  V roce 1459 složil hold novému českému králi Jiřímu z Poděbrad.  V roce 1460 vyjednal přátelskou dohodu mezi Českým královstvím a Kazimírem IV. Jagellonským. Během česko- uherských válek stál opět na straně Jiřího z Poděbrad. V roce 1469 však přestoupil na stranu Matyáše Korvína. V roce 1473 se účastnil útoku slezských knížat proti rybnickému knížeti Václavovi, který zorganizoval Matyáš Korvín. Ke konci života se jeho vztah k Matyáši Korvínovi ochladl. Přemysl se oženil s Annou Varšavskou a měli spolu dceru Hedviku, proto Těšínské knížectví po smrti Přemysla připadlo jeho synovci Kazimíru II.

Kazimír II. Těšínský zemřel v roce 1528. Byl těšínský kníže z rodu slezských Piastovců. Byl synem Boleslava II. Těšínského a jeho manželky Anny, dcery ruského velmože Ivana Bělského a neteří polské královny Sofie. Po smrti svého otce v roce 1452 se stal formálním těšínským knížetem. Faktickou vládu vykonával jeho strýc Přemysl II. V roce 1460 se stal spoluvládcem. Během česko-uherských válek stranil Vladislavovi II. Jagellonskému, zatímco jeho strýc Matyáši Korvínovi. Po Přemyslově smrti roku 1477 se stal Kazimír II. vládcem celého Těšínského knížectví. V roce 1479 připadlo Slezsko Matyáši Korvínovi, a přestože byl Kazimír stoupencem Vladislava II. Jagelonského zachoval si své postavení. Po Korvínově smrti a převzetí vlády nad Slezskem králem Vladislavem, byl za svou oddanost odměněn. Několikrát zastával úřad vrchního slezského hejtmana a stal se i hejtmanem Opavského knížectví. V roce 1498 získal privilegium, kdy mohlo být Těšínské knížectví děděno i v ženské linii až do čtvrtého kolena. Za Kazimírovy vlády došlo k hospodářskému rozvoji Těšínska. Podporoval rozvoj rybníkářství a obnovil i těšínskou knížecí mincovnu, kterou v roce 1438 kněžna Eufemie odprodala městu Těšínu.  Kazimír II. se oženil s Johankou z Poděbrad, dcerou Viktorina z Poděbrad. Z manželství se narodili dva synové Fridrich Těšínský a Václav II. Oba dva své syny však Kazimír přežil a proto se po jeho smrti vlády ujal jeho vnuk Václav III. Adam.

Václav III. Adam Těšínský narodil se roku 1524 jako pohrobek a zemřel 30. října 1579. Byl synem knížete Václava II. Těšínského a jeho manželky Anny Hohenzollernské, dcerou Fridricha II. Braniborského. Po jeho narození jej adoptoval jeho děd, kníže Kazimír II. Těšínský. Od čtyř let byl formálním vládcem Těšínského knížectví. Do roku 1545 za něj vládli jeho poručníci matka Anna a Jan IV. z Pernštejna. Přestože přijal luteránskou víru, byl věrný císařskému dvoru. 8. září 1563 se účastnil korunovace Maxmiliána II. Habsburského uherským králem a v roce 1565 pohřbu Ferdinanda I. Habsburského ve Vídni. V roce 1572 vydal zákaz, kdy se od Těšínska nesmělo odtrhnout žádné území. V roce 1573 prohlásil za úřední jazyk češtinu. Po smrti posledního člena Jagellonců Zikmunda II. Augusta v roce 1573 neúspěšně kandidoval na polského krále. Ve svých šestnácti letech 8. února 1540 se oženil s Marií Těšínskou z Pernštejna, dcerou Jana IV. z Pernštejna. Měli spolu dvě dcery Sofii a Annu a syna Fridricha Kazimíra. Podruhé se oženil 25. listopadu 1567 a jeho ženou byla Kateřina Sidonie Sasko-Lauenburská, dcera vévody Františka I. Sasko-Lauenburského. Spolu měli tři syny Kristiána Augustýna, Adama Václava a Jana Alberta a tři dcery Marii Sidonii, Annu Sibylu a bezejmennou dceru, která zemřela krátce po narození. Zemřel 30. října 1579 na mozkovou příhodu a byl pochován v kostele sv. Máří Magdalény v Těšíně.

Kateřina Sidonie Sasko- Lauenburská se narodila mezi lety 1548 – 1550 a zemřela pravděpodobně v roce 1594.  Byla dcerou Františka I. Sasko- Lauenburského a Sibyly Saské z dynastie Wettinů. Byla těšínskou kněžnou. Po smrti Václava III. vládla v letech 1579 – 1594 na Těšínsku jako regentka za svého nezletilého syna Adama Václava.   Používala vlastní pečeť, jednostrannou, tzv. malou, znakovou, s úplným znakem. Dne 25. listopadu 1567 se provdala za Václava III. Adama Těšínského, se kterým měla tři syny Kristiána Augustýna, Adama Václava a Jana Alberta a tři dcery Marii Sidonii, Annu Sibylu a bezejmennou dceru, která zemřela krátce po narození. Po smrti manžela, až do své smrti prý nosila černé šaty, proto se jí přezdívalo Černá kněžna. Podruhé se provdala 16. února 1586. Jejím manželem se stal Emerich III. Forgáč, královský rádce, kapitán a pán na Trenčíně, trenčínský nadžupan. Pravděpodobně zemřela v roce 1594.

Adam Václav Těšínský se narodil 12. prosince 1574 a zemřel 13. července 1617. V letech 1579 – 1617 byl těšínský kníže. Pocházel z rodu těšínských Piastovců. Byl synem Václav III. Adama a jeho manželky Sidonie Kateřiny Sasko- Lauenburské. V roce 1579 zdědil po otci Těšínské knížectví. Vzhledem k jeho nezletilosti za něj vládla jeho matka společně s poručníky knížetem Jiřím II. Břežským, knížetem Karlem II. Minsternbersko-Olešnickým a Janem starším Bruntálským z Vrbna, ten byl v roce 1586 nahrazen Matyášem z Lohova.  Od roku 1587 pobýval na dvoře kurfiřta Kristiána I. Saského, kde se naučil základům vojenství. Po návratu do Těšína v roce 1595 převzal vládu nad Těšínským knížectvím. Po roce 1601 se zúčastnil války s Osmanskými Turky, kde zastával funkci velitele oddílu jezdectva. V roce 1606 se zapojil do konfliktu mezi Rudolfem II. a Matyášem Habsburským, kde se přiklonil na stranu Rudolfa II. Na přelomu let 1609 a 1610 Adam Václav konvertoval ke katolicismu a od roku 1610 zahájil na Těšínsku protireformaci. 6. února 1617 se, po smrti Karla II. Minsterberského, stal novým vrchním slezským hejtmanem. 17. září 1595 se oženil s Alžbětou Kuronskou, dcerou kuronského a zemgalského vévody Gottharda Kettlera. Z manželství se narodili tři synové Adam Gotthard, Kristián Adam a Fridrich Vilém a dvě dcery Anna Sidonie a Alžběta Lukrécie. Po smrti své manželky se již neoženil. Žil s ženou nižšího stavu Markétou Koschlingerovou, se kterou měl syna Václava Gottfrieda. Zemřel 13. července 1617 a byl pochován v kostele sv. Máří Magdalény.

Fridrich Vilém Těšínský se narodil 9. listopadu 1601 a zemřel 19. srpna 1625. Byl těšínským knížetem. Narodil se jako syn těšínského knížete Adama Václava a jeho manželky Alžběty Kuronské. V roce 1610 spolu se svým otcem konvertoval ke katolictví. Po jeho narození mu zemřela matka a v jeho sedmi letech i otec. Po jeho smŕti mu poručníky dělali vratislavský biskup Karel Habsburský, opavský vévoda Karel z Lichtenštejna a opolsko-ratibořský hejtman Fridrich z Oppersdorfu. V knížectví vládla jako regentka jeho starší sestra Alžběta Lukrecie.  V roce 1624 od ní převzal vládu, ale už 19. srpna zemřel bez potomků.

Alžběta Lukrécie Těšínská se narodila 1. června 1599 a zemřela 19. května 1653. Byla těšínskou kněžnou a poslední z rodu těšínských Piastovců. Byla dcerou Adama Václava a Alžběty Kuronské (Kurlandské). V roce 1610 společně s otcem a bratrem konvertovala ke katolictví. V roce 1618 byla provdána proti své vůli za Gundakara z Lichtenštejna (+1658). Jejich manželství nebylo šťastné a od roku 1626 žili manželé ve formálním odloučení. Po smrti svého bratra Fridricha Viléma vedla Alžběta spory s císařem o vládu nad Těšínskem. Nakonec ji dovolil Těšínsko spravovat až do smrti. Z manželství se narodili dva synové Ferdinand Jan a Albert a dcera Marie Anna.

Albrecht byl podkomoří těšínského knížectví. Obec Albrechtice pravděpodobně nese jeho jméno. Poprvé se objevuje jako svědek v soudních protokolech.

Jan Sudiš z Albrechtic byl v roce 1452 těšínským starostou. V roce 1453 se psal jako Jan Sudiš z Albrechticz, v roce 1456 pak Jan Sudiss von Albrechtsdorf.

Jan Mazgovec

Arnošt Mokrota z Hysince zeman

Mikuláš Stoják z Karvinej a Olbrachtic jeho manželkou byla Hedvika Bludovská.

Rudzký z Rud je starý slezský rod. V erbu měl jelena s rybím ocasem. První zmínky o něm jsou z poloviny 15. století, kdy někteří členové početného rodu žili na Těšínsku. Od roku 1545 s drobnými přestávkami zastával úřad těšínského knížete až do roku 1625.

Mikuláš Rudzký z Rudz byl pravděpodobně synem Erazima Rudzkého, maršálka Těšínského- V letech 1550 – 1574 zastával úřad maršálka těšínského knížete Václava III. Adama. Držel ves Albrechtice. Jeho manželkou se stala Žofie Vlčková z Dobré Zemice. Poslední zmínka v pramenech pochází z roku 1574, kdy soudil před zemským soudem.

Václav Rudzký z Rudz zemřel po roce 1578. Od roku 1540 zastával místo písaře, kde byl uznáván za svou vynikající kaligrafickou techniku. V roce 1545 byl jmenován Václavem III. Adamem na místo těšínského kancléře. Plnil zároveň úlohu poradce a měl na Adama velký vliv. Zatupoval jej v jednáních o zemských záležitostech i v komunikaci s poddanými. Václav nabyl značného jmění. Byl dvakrát ženatý. V letech 1559 – 1564 byla jeho ženou Markéta Čechová z Čechovic. Podruhé se oženil v roce 1569 s Magdalénou Klochovou, dcerou Martina Klocha z Kornic, se kterou měl syna Erazima.

Mikuláš Rudzký z Rudz

Jan mladší Rudzký

Václav Rudzký

Kašpar mladší Pelhřima z Střankovic měl za manželku Dorotu z Poruby.

Jan Rudzký z Rudz

Jáchym Kyselovský z Kyselova

Eva Logová rozená Kalkreutrová

Maxmilián Kyselovský z Kyselova

Gotfried Log z Altendorfu

Frindirich Vilém Skočovský z Kojkovic

Panství Karviná

Karviná, polsky Karwina je město se zámkem a farním kostelem sv. Petra Alcantary. Do roku 1806 ves Arnoldsdorf s 12 lány. První zmínka o ní je z roku 1305 v soupisu desátků vratislavského biskupství. Původně patřila ves Těšínskému knížectví, v roce 1419 ji kníže Bolko daroval Mikuláši Stojákovi z Dolního (Albrechtic). Roku 1528 drželi ves bratři Šebestian a Petr Karvinští z Karviné. Roku 1570 – 1573 seděl, na Karviné Jiří Laryš ze Lhoty. Po jeho smrti v roce 1588 se stal jeho dědicem Frydrych Laryš ze Lhoty, který tu seděl ještě v roce 1602. V roce 1612 je zde připomínán Jindřich Laryš ze Lhoty a po jeho smrti jeho syn Jan Frydrych Laryš ze Lhoty, který byl v roce 1654 povýšen do panského stavu. V roce 1693 prodal Janův bratr František Vilém Laryš, svobodný pán ze Lhoty Karvinou a Albrechtice za 34 000 tolarů Jindřichu Ferdinandovi, svobodnému panu Laryšovi, který zřídil z panství fideikomis. Po něm zde seděl jeho strýc Jan František, svobodný pán Laryš. Roku 1760 zde seděli Kalixt a Jan František hrabata Laryšové ze Lhoty, po nich Jan Erdman hrabě Laryš ze Lhoty a po něm pak jeho syn Jan Josef Laryš, který se oženil se s Annou svobodnou paní z Mönnich a obdržel povolení psát se hrabě Larisch-Mönnich a ke Karvinskému panství přibyli další statky.

Za pozemkové reformy 1924 – 1927, kdy byl vlastníkem Dr. Jan Larisch-Mönnich, činila plocha panství 8 281 ha. V majetku Larisch-Mönichů zůstaly zbytkové statky Bartošůvka, Bělehrad, Žervenky, Darkov, Dřevěník, Důlský, Nový dvůr u Stonavy, Zámecký dvůr, Stará ovčárna, Smolkovec a lesní hospodářství. Zbytek byl zestátněn.