HISTORIE KE KÁVĚ

DRŽITELÉ

Jan Lucemburský se narodil 10. srpna 1296 a zemřel 26. srpna 1346. V letech 1310 – 1335 byl lucemburským hrabětem a titulárním polským králem, v letech 1310 – 1346 pak českým králem. Byl jediným synem Jindřicha VII., lucemburského hraběte a od roku 1308 římského krále a Markéty, dcery Jana Brabantského. Své dětství trávil na francouzském královském dvoře Filipa Sličného. 1. září 1310 se oženil s Eliškou Přemyslovnou. S Eliškou měl tři syny Václava (Karla), Přemysla Otakara a Jana Jindřicha a čtyři dcery Markétu, Jitku (Gutu), Annu a Elišku. 7. února 1311 proběhla v bazilice svatého Víta korunovace Jan Lucemburského na českého krále. Jan se pokoušel vládnout s ohledem na říšskou politiku, což však česká šlechta nepřijala, protože nechtěla silného krále. Jeho aktivita se proto zaměřila především na zahraniční politiku, kde byl velmi úspěšný. Od roku 1325 nechává razit první zlaté mince u nás, které jsou na počest florentských odborníků, kteří je razili, nazvány florény.  V roce 1334 se oženil podruhé s Beatricí Bourbonskou, se kterou měl dvě děti Václava a Bonu.  Kromě manželských dětí je ještě otcem jednoho nemanželského syna Mikuláše. V posledních letech života postihla Jana dědičná oční choroba, kvůli které v roce 1339 oslepl. Zemřel 16. srpna 1346 v bitvě u Kresčaku. Byl pochován v opatství benediktinů Alt-Münster u hradeb města Lucemburku.

Páni z Lipé jsou jednou z větví rozrodu Ronovců. Patřili mezi starobylý panský rod. Společným prapředkem všech Ronovců byl Smil, zvaný Světlík. Jeho vnuk Chval z Lipé založil město Lipý, dnes Česká Lípa, kde postavil hrad., podle nějž převzali přídomek z Lipé. Na počátku 14. století mu patřilo území od Žitavy přes Lužické hory až k České Lípě. Druhým vnukem byl Čeněk z Ojvína a rod se ihned rozdělil na lipskou a pikrštejnskou větev. Členové rodu zastávali vysoké státní úřady, dědičný úřad nejvyššího maršálka i vyšehradského probošta.

Jindřich II. z Lipé zvaný Železný se narodil pravděpodobně mezi lety 1296 – 1298 a zemřel v roce 1336. Byl nejstarším synem Jindřicha I. z Lipé. Poprvé je zmiňován žitavským kronikářem v roce 1312, kdy úspěšně zasáhl proti loupežnému napadení jedné z vesnic na Žitavsku. Na výsluní se dostal v letech 1316 – 1318. V roce 1322 se stal zemským hejtmanem v Čechách v nepřítomnosti krále. V této funkci se pak objevil ještě v letech 1324 – 1326 a 1329 – 1331.  V roce 1323 se v Hodoníně zúčastnil mírových jednání mezi Janem Lucemburským a rakouským vévodou Fridrichem I. Habsburským. Na přelomu let 1323 – 1324 se v Korutanech účastnil jednání o smír mezi Janem Lucemburským a bývalým králem Jindřichem Korutanským, která skončila úspěchem a dohoda byla uzavřena v červenci 1324. V roce 1327 se Jindřich účastnil tažení Jana Lucemburského do Slezska a roku 1329 pak do Polska a na Litvu. Po smrti svého otce v roce 1329 na něj přešel titul nejvyššího maršálka a stal se seniorem rodu. V roce 1335 je titulován komorníkem.  V roce 1332 svědčil na smlouvě o vzájemné přátelství mezi Janem Lucemburským a německým králem Ludvíkem Bavorským. V září 1335 se zaručil za příměří mezi oběma panovníky. V tomtéž roce také doprovázel krále do Visegrádu v Uhrách na setkání tří středoevropských panovníků, českého Jana Lucemburského, polského Kazimíra a uherského Karla Roberta. Byl také členem poselstva české šlechty do Merana, kde probíhala jednání mezi Karlem, synem Jana Lucemburského, a Jindřichem Korutanským. Naposledy se Jindřich objevuje v listině, kterou Jan Lucemburský uděluje bratrům Jindřichovi, Janovi a Pertoldovi městečko Chvojno a k němu pět příslušných vesnic. V roce 1321 se oženil s Anežkou z Blankenheimu, která byla vzdálenou příbuznou krále Jana Lucemburského. Měli spolu syny Jindřicha III. z Lipé (+1405 /06) a mladšího Jindřicha, jehož jméno se však z pramenů brzy zcela vytrácí, a několik dcer, z nichž jménem známe pouze Alžbětu.

Jan z Lipé se narodil kolem roku 1309 a zemřel v roce 1337.  Byl synem Jindřicha I. z Lipé. Poprvé se objevuje v pramenech po boku svého otce a staršího bratra Jindřicha v roce 1324. V roce 1330 převzal po svém otci úřad moravského zemského hejtmana, který zastával pravděpodobně až do doby, kdy byl správou Moravy pověřen králův syn Karel. V roce 1337, po smrti svého bratra Jindřicha, se poprvé objevuje s titulem nejvyššího maršálka a stává se seniorem rodu. Na konci roku 1336 se zúčastnil s Janem Lucemburským a markrabětem moravským Karlem výpravy do Prus a na Litvu. V dubnu 1337 se účastnil výpravy do Tyrol, na pomoc Janu Jindřichovi. V Tyrolsku byl jmenován velitelem vojsk v tažení proti Veroně. V květnu 1337 však Jan nečekaně umírá. O Janově manželce nic nevíme, ale měl syna Jindřicha a dceru neznámého jména.

Pertold z Lipé zemřel ke konci roku 1347. Byl synem Jindřicha I. z Lipé. Poprvé je v pramenech doložen v roce 1329 na pohřbu svého otce. Byl určen duchovní dráze a stal se proboštem vyšehradským a kancléřem království českého. Po smrti svého bratra Jana se stal seniorem rodu a v červenci 1337 jej Jan Lucemburský jmenoval českým zemským hejtmanem. Roku 1340 zastával Pertold úřad nejvyššího maršálka, byl kancléřem českého království a proboštem vyšehradské kapituly. V dubnu 1341 se stal nejvyšším lovčím na Moravě. V roce 1343 se vzdal církevní dráhy, vyšehradské proboštství nechal svému synovci Jindřichovi. V roce 1344 dostal od papeže povolení k uzavření manželství a ještě téhož roku se oženil s Anežkou z Rožmberka, ale jejich manželství zůstalo bezdětné. V roce 1347 se zúčastnil korunovace Karla IV. na českého krále. Září 1347 byl poslední měsíc, kdy je Pertold dosvědčen jako živý.

Páni z Lichtenburka byli starým českým panským rodem, jednou z větví Ronovců. Přídomek si dali podle hradu Lichtenburk. Ve 13. století patřili k nejvýznamnějším a nejbohatším šlechtickým rodům v zemi.  Zakladatelem rodu je Smil zvaný Světlík, který za své věrné služby králi Václavu I. získal Lichtenburk, kde si vystavěl hrad.

Jindřich z Lichtenburka se narodil někdy v letech 1285 – 1290 a zemřel někdy po roce 1356. Byl synem Oldřicha z Lichtenburka. První zmínka o něm pochází z roku 1310, kdy společně se svým otcem v Kutné Hoře přísahal věrnost Jindřichu Korutanskému. V prvním desetiletí vlády Jana Lucemburského se angažoval v zápasech Jindřicha z Lipé s mladým králem. Po usmíření krále s českými šlechtici stál Jindřich v nejbližším okolí panovníka. 15. ledna 1319 zvláštní listinou slíbil králi věrnost a pomoc proti komukoliv. Stal se královým oblíbencem. V roce 1321 se stal přísedícím zemského soudu. V roce 1327 se účastnil úspěšného útoku na Krakov. V roce 1329 byl členem delegace, která sjednala v zastoupení krále sňatek českého prince Jana Jindřicha s dcerou a dědičkou Jindřicha Korutanského Markétou, později přezdívanou Maultasch či Pyskatá. V posledním desetiletí svého života sídlil Jindřich na Litici, kterou směnil s králem za rodový hrad Lichtenburk. Stále zůstával vlivnou a váženou osobností. V roce 1337 se zúčastnil s Janem a jeho synem Karlem křížové výpravy na Litvu. V letech 1320 – 1323, 1337, 1345, 1351 a 1355 zasedal jako jeden z přísedících „zemských kmetů“ na zemském soudě. V prosinci 1345 dohlížel z pověření krále, na zapsání usnesení zemského soudu do zemských desk.  Figuroval také jako svědek v několika královských či markrabských listinách. Ve čtyřicátých letech se sblížil s markrabětem Karlem. V roce 1437 se zúčastnil jeho královské korunovace. Ve čtyřicátých a padesátých letech se stal věřitelem Lucemburků. Poslední zmínka o Jindřichovi z Lichtenburka je z roku 1356, kdy vystupuje jako držitel Chocně. Jindřich měl tři syny Václava, Čeňka a Jana.

Karel IV. se narodil 14. května 1316 a zemřel 29. listopadu 1378. Byl pokřtěn jako Václav, jméno Karel přijal při biřmování.  Byl synem dědičky Přemyslovců Elišky a českého krále Jana Lucemburského. V letech 1346 – 1353 byl lucemburský hrabě, v letech 1333 – 1349 moravský markrabě, do roku 1378 burgundský a italský král, 1346 – 1378 český král, 1346/7 – 1378 římsko-německý král, 1355 – 1378 císař Svaté říše římské.  U francouzského dvora se mu dostalo výborného vzdělání. Plynně mluvil francouzsky, německy, latinsky, italsky a česky.  Karel IV. založil univerzitu v Praze, která nese jeho jméno, nechal vystavět Nové Město pražské, kamenný most přes Vltavu, vybudoval hrad Karlštejn, kde měly být přechovávány říšské korunovační klenoty. Spolu s otcem započal stavbu Svatovítského chrámu. Díky své sňatkové politice dosáhl významné územní expanze českého státu. Patřil mezi nejvýznamnější panovníky vrcholného středověku. Poprvé se oženil v roce 1323 ve svých sedmi letech s Blankou z Valois. Z manželství se narodily dvě dcery Markéta a Kateřina. Jeho druhou manželkou byla od roku 1349 Anna Falcká, se kterou měl syna Václava, který však v roce zemřel. Po třetí se ženil v roce 1353 a za manželku si vzal Annu Svídnickou. Měli spolu dceru Alžbětu a budoucího následníka trůnu Václava IV. Čtvrtou manželkou se stala v roce 1363 Alžběta Pomořanská. Z manželství se narodili synové Zikmund, Jan a Karel a dcery Anna a Markéta.