AHNÍKOV

Ves

Odkaz na mapy cz.:https://mapy.cz/zakladni?q=B%C3%BDval%C3%A1%20obec%20Ahn%C3%ADkov&source=base&id=2182188&ds=1&x=13.3230432&y=50.4325156&z=15

Ahníkov německy Hagensdorf stával asi 1,5 km jihozápadně od Málkova ve výšce 353 metrů nad mořem. Zůstalo po něm pouze katastrální území Ahníkov s rozlohou 4,49 km².

První zmínka o vsi je z let 1196 – 1239, kdy je majitelem Ahník, syn Milhosta Mašťovského. Ve 14. století vlastnil Ahníkov, který v té době patřil k hasištejnskému panství, Boreš II. z Rýzmburka a po něm jeho syn Bohuslav II. z Rýzmburka, který se oženil s Agátou, sestrou Fridricha ze Šumburka. Po jejich smrti byl určen poručníkem Bohuslavových nezletilých synů Fridrich ze Šumburka. Roku 1310 mu byl potvrzen úřad župy v Kadani.   24. května 1351 udělil Karel IV. Fridrichovi a Bernardovi jako léno hrad Hasištejn se vším, co k němu náleželo, tedy i Ahníkov. Po jeho smrti v roce 1364 připadl Ahníkov jeho příbuzným Bernardovi a Heřmanovi, pánům na Crimmintschau.  V prosinci 1367 Václav IV. udělil hrad Hasištejn s polovinou městečka Přísečnice a k tomu příslušející vesnice do dědičného lenního držení pouze Bernardovi. Z této lenní listiny vyplývá, že Ahníkov patřil k hasištejnskému panství. V letech 1386 – 1394 Ahníkov spravovali jeho synové Fridrich, Bernard II., a Heřman.  Od roku 1418 je držitelem vsi Mikuláš Chudý z Lobkovic. Po jeho smrti zdědili jeho značný majetek synové Mikuláš II. a Jan I., kteří několik let hospodařili společně v tak zvaném nedílu.  V roce 1440 si společný majetek rozdělili. Panství a hrad Hasištejn připadl Mikuláši II., který se stal zakladatelem hasištejnské větve rodu Lobkoviců.  Po smrti Mikuláše II. v roce 1462 zdědil hasištejnské panství Mikuláš III. z Lobkovic. V roce 1518 panství získali Václav a Vilém, synové Mikuláše III. Vilém panství prodal i s polovinou Hasištejna Štěpánu Šlikovi z Holejče. Koncem 15. století je držitelem vsi Mikuláš Chlup a roku 1530 ji získává manžel jedné z Chlupových dcer Petr Velemyský z Velemyšlevsi. V roce 1573 koupil Ahníkov Vít z Hartenberku. Poté se opět ves dostala do držení Lobkowiczů a to panu Bohuslavu Felixi z Lobkovic, který ves Ahníkov roku 1578 prodal Linhartovi Štampachovi, lobkovickému hejtmanu na Hasištejně. Linhart v roce 1606 přikupuje také Hasištejn s 11 vesnicemi a dvory, čímž zakládá panství Ahníkov. Po smrti Linharta v roce 1609 je majitelem jeho syn Linhart, který v letech 1618 – 1620 sloužil ve stavovském vojsku a po Bílé hoře roku 1621 mu byl veškerý majetek zkonfiskován, Ahníkov nevyjímaje. Roku 1623 koupil panství Jaroslav Bořita hrabě z Martinic, který získal i Prunéřov a mnoho dalších vesnic, a založil panství Ahníkov – Prunéřov. Toto panství postupně spravovali Bořitovi synové Jiří Adam, Bernard Ignác a Maxmilián Valentin, který Ahníkov vlastnil od roku 1652. V roce 1678 bylo panství rozděleno na tři části. Ahníkov připadl nejmladšímu synovi Maxmiliána Valentina – Maxmiliánovi Quidobaldovi, který se tím stává zakladatelem ahníkovské větve rodu Martiniců. Posledním Martinicem na Ahníkově byl František Karel, jehož smrtí roku 1789 ahníkovská větev vymřela po meči. Panství se znovu spojilo pod označením Ahníkov – Prunéřov. V roce 1791 toto panství zdědila Marie Anna z Althanu, sestřenice Františka Karla. Roku 1810 panství převzala její dcera Marie Anna, provdaná hraběnka z Firmianu. Po její smrti panství zdědil její synovec hrabě Karl Friedrich Otta von  Wolkenstein – Trostburg a po jeho smrti vše získává Leopold Karl Otta von Wolkenstein - Trostburg, který roku 1880 panství prodává velkoprůmyslníkovi Františku Preidlovi. Po jeho smrti v roce 1889 zdědil panství synovec Emanuel Karsch. V roce 1911 po něm dědí majetek jeho syn Franz Karsch. 1. 1. 1927 proběhla pozemková reforma a velkostatek Ahníkov získal Josef Ilman, český statkář z Roudnice. Za války byl zabrán Němci a byl zde umístěn tábor válečných zajatců. Po válce se statek opět vrátil do rukou Josefa Ilmana. Po roce 1948 přešel statek do majetku státního statku a sloužil jeho potřebám. Při územní reorganizaci v roce 1960 byl Ahníkov připojen k Málkovu, jen část tzv. Nového Ahníkova byla připojena ke Kralupům. 1. 7. 1985 byl Ahníkov zrušen a v roce 1986 ustoupil těžbě uhlí. Vznikl zde Lom Nástup – Tušimice.

Zámek

Ve 14. století stála na místě zámku středověká tvrz. V roce 1578 koupil Ahníkov Linhart ml. Štampach, lobkovický hejtman na Hasištejně, který si jej zvolil jako místo svého sídla. Ten nechal původní středověkou tvrz přestavět na renezanční zámek. Tento předpoklad potvrzují i archeologické výzkumy, které zde byly prováděny v roce 1979. V úpravách zámku pokračoval jeho syn Linhart. 80. léta 20. století byla pro zámek velmi nepříznivá, protože stejně jako obec musel ustoupit těžbě a v roce 1986 proběhla jeho demolice.

Stavebně historický průzkum ukázal, že stavební historie zámku je poměrně komplikovaná. Potvrdil však, že hlavní renesanční výstavba proběhla po roce 1609. Zámek Ahníkov nebyl nikdy dokončen. Budova vytvářela spolu s hospodářskými budovami rozsáhlý areál.  Součástí areálu mělo být i opevnění. Zámek byl postaven na obdélníkovém půdorysu, měl dvě křídla, jedno patro a sedlovou střechu, pokrytou taškami. Fasáda zámku byla hladká, s bohatě zdobeným arkýřem a štítem vikýřů. Okna byla zasazena do kamenných profilovaných rámů s přímými nadokenními římsami.  Jako umělecky nejhodnotnější se považovalo palácové křídlo, které bylo nejreprezentativnější a slohově jednotné.  

V roce 1982 byly zahájeny záchranné práce na zámku, který měl být odstraněn z důvodu těžby uhlí. Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Ústí nad Labem jednalo z organizací, která měla zámek likvidovat, o postupné demolici objektu a ne jeho odstřelu. Důvodem bylo zachování všech kamenných architektonických prvků, včetně masivních bosovaných pilířů v průjezdu. Zachráněné kamenné architektonické prvky byly deponovány v Lesoparku v Chomutově, kde se plánovala rekonstrukce ahníkovského zámku. Tento záměr však nevyšel z důvodu přílišných nákladů.