HISTORIE KE KÁVĚ

Vlastníci

Hanuš z Adršpachu je uváděn jako pán na Adršpachu a také jako pán na tvrzi ve Zbečníku. Byl příslušníkem vedlejší větve rodu erbu Šachovnice, který se psal z Adršpachu nebo Ebersbachu.  Ve štítě nosili šachovnici a nad helmou dvě koule. V roce 1359 se připomíná jako pán na Machově a Čermné. Pravděpodobně byl potomkem adršpašských purkrabí.

Albert ze Skalice byl synem Jaroše z Vízmburka. Nejprve se psal ze Svatoňovic, v letech 1357 - 1386 pak z Vízmburka. Měl tři syny Alberta, Markvarta a Martina. Zároveň byl patronem adršpašského kostela.

Tas z Vizmburka byl patronem kostela v Teplicích. Měl syna Jaroše.

Hynek z Dubé a Náchoda měl za manželku Jitku ze Šumburka. Jeho synové byly Hynek starší zvaný Lýšek a Hynek mladší Červenohorský. Rozšířil majetek o teplický statek, kde byl zároveň i patronem kostela.  Zemřel po roce 1385. Po smrti jeho synové žili v nedílu. V roce 1406 si Hynek Lýšek vybral za sídlo Adršpach a jeho bratr Hynek (+ 1440) Červenou Horu. Dne 3. července 1381 na hradě Adršpachu prodal jakémusi Machkovi dvůr ve vsi Rtyni s 10 pruty rolí. Za to mu byl povinen s jednou kuší kdykoli by byl hrad od nepřátel obležen, přijít sloužit. Jinak byl od roboty osvobozen.

Hynek starší zvaný Lýšek byl synem Hynka z Dubé a Náchoda a Jitky ze Šumburka. Jako katolík se stal přívržencem krále Zikmunda, ale do Opočenské strany nepatřil. V bojích za husitské revoluce přišel o Adršpach. Za manželku měl Annu z Velhartic. Měli spolu dva syny Jana a Petra.

Tomchyn z Adršpachu nebo Tamchyn  měl od roku 1398 štít s šachovnicí. V letech 1395 – 1398 vlastnil také statky okolo Chocně.

Jaroš z Vižňova byl synem Jaroše staršího z  Vižňova. Měl dva syny Přibka z Vižňova a Jana z Hananberka a Vižňova. V roce 1391 přikoupil k Adršpachu Chvaleč. Byl vnukem Tase z Vízmburka. Pochází z erbu Střmene.

Krušinové z Lichtenburka jedna z větví českého panského rodu Lichtenburků. Zakladatelem rodu se stal ve 14. století Hynek Krušina I. z Lichtenburka.

Jan Krušina V. z Lichtenburka  Byl synem Jana Krušiny IV. z Lichtenburku (+ 1407), nejvyššího purkrabího a hofmistra. Patřil k miletínské větvi Krušinů. Po smrti otce se stal poručníkem bratrů Jana a Alexandra, starší Hynek. Okolo roku 1414 koupil Hynek pro Jana panství a město Hostinné, jenž se po něm začal psát. Za husitských válek stal na straně husitů a stejně jako jeho bratr Hynek se stal hejtmanem husitských vojsk. Stejně jako bratr Hynek měl dravou a energickou povahu, ale chyběl mu jeho rozhled a organizační talent. 3. 7. června 1421 se zúčastnil čáslavského zemanského sněmu. V roce 1422 se stal společně se svým bratrem stoupencem Zikmunda Korybuta, ale v roce 1427 byl už opět na straně Husitů. V roce 1430 byl jedním z českých a moravských šlechticů, kteří napadali slezské a kladské pohraničí a o dva roky později, 24. června 1432 uzavřel dvouletý smír, kdy se zavázal, že nebude podnikat nájezdy do Slezska. 11. listopadu 1434 byl zabit broumovským měšťanem při obyčejné hádce. Jan Krušina zůstal bezdětný a tak Hostinné i s celým panstvím připadlo jeho staršímu bratrovi Hynkovi.

Hynek Krušina IV. z Lichtenburka byl synem Jana IV. Krušiny jeho manželky Jitky neznámého rodu. V době smrti svého otce v roce 1407 mu bylo mezi 15 – 17 lety, byl tedy na prahu zletilosti, ale přesto se ujal správy rodových majetků za své mladší bratry. Oženil se někdy okolo roku 1425 s Annou z Házmburka. Z manželství se narodil syn Vilém. 19. Září 1440 se oženil podruhé s vdovou po Půtovi z Častolovic Annou z Koldic. Zemřel 4. března 1454 na Kladském hradě. Hynek Krušina měl velké organizační schopnosti, byl vynikajícím stratégem a energickým velitelem. Jako jeden ze zakladatelů orebského bratrstva dokázal během velmi krátké doby, za pomoci několika dalších zemanů, vytvořit z lidových mas velkou bojeschopnou armádu, která v průběhu let 1420 – 1421 několikrát významně zasáhla do osudů celé země. Patřil k nejschopnějším a také nejúspěšnějším husitským velitelům. Své vojenské a velitelské zkušenosti sbíral již ve velmi mladém věku v různých feudálních půtkách, mezi něž patřil i odboj proti králi. Své schopnosti plně ukázal ve vedení kladské války v letech 1440 – 1451, kdy se předvedl jako mistr vedení drobné vyčerpávající války, pustošivých nájezdů a náhlých překvapivých přepadů.

Petr z Dubé a Adršpachu syn Hynka staršího zvaného Lýšek. V roce 1437 seděl na Adršpachu, odkud se chystal do pole proti Míšeňanům. Byl také přítomen korunovaci krále Albrechta.

Jan z Dubé a Adršpachu syn Hynka staršího zvaného Lýšek. Zemřel okolo roku 1454. Měl syna Petra.

Hanuš z Adršpachu byl synem Hanuše z Adršpachu a stejně jako on patronem kostela v Machově. Jinak si říkal Jan Machovský z Adršpachu.

Hynek mladší červenohorský (+ 1459) syn Hynka Červenohorského (+1440) a jeho ženy Kateřiny z Častolovic.

Petr z Adršpachu syn Jana z Dubé a Adršpachu, v době smrti jeho otce okolo 1454, byl nezletilý. Jeho poručníkem se stal Jindřich Minsterberský, který koupil v roce 1487 pro Petra hrad Rýzmburk, jenž se stal jeho sídlem v době, kdy dosáhl zletilosti. Petrovi kromě panství Rýzmburk a Adršpach patřily také statky Červená Hora, Vízmburk, Skály a Ratibořice. Pro finanční obtíže však byl nucen svoje statky postupně zastavovat a později rozprodávat. Proto v roce 1528 prodává skalské a adršpašské panství Zdeňkovi Lvu z Rožmitálu a Janu Krušinovi.

Páni z Rožmitálu je starý vladycký rod, který se odloučil od velkého rodu Buziců. Přídomek získali podle hradu a městečka Rožmitál pod Třemšínem. První se s tímto přídomkem psal Oldřich, který se považuje za zakladatele rodového sídla v Rožmitálu.

Zdeněk Lev z Rožmitálu se narodil před rokem 1470 a zemřel 14. července 1535 v Blatné. Byl český katolický aristokrat, stavovský politik a donátor umění. Pocházel z významného českého rodu Buziců. V letech 1498 – 1504 zastával funkci Karlštejnského purkrabího za panský stav. V roce 1503 byl nejvyšším dvorským sudím Českého království a v letech 1504 – 1507 pak Nejvyšším zemským sudím Českého království. Od roku 1508 zastával nepřetržitě patnáct let úřad nejvyššího purkrabího. Společně s Petrem z Rožmberka vytvořili vládu stavovské oligarchie v zemi.  Oženil se s Kateřinou Švihovskou, která byla dcerou Půty Švihovského z Rýzmburka. Spolu měli dceru Annu a tři syny Adama Lva z Rožmitálu, Jana a Zdeňka. Zemřel ve vysokém věku a byl pohřben pod znakový náhrobek v katedrále sv. Víta v Praze.

Jan Krušina z Lichtenburku (+1538) byl synem Hajmana (+ před rokem 1526). 6. května kupuje společně se svým bratrem Vilémem od pana Heřmana ze Šumburka jeho polovinu trutnovského panství. V roce 1524 složil manskou přísahu králi Ludvíku Jagellonskému a ujal se úřadu hejtmana manství a zároveň obnovil zasedání manského soudu. Počátkem roku 1532 byl Jan Krušina z Lichtenburka pro „násilí a nešlechetné skutky“ odsouzen ke ztrátě cti a hrdla a 16. února 1532 mu byl zabaven jeho díl trutnovského panství ve prospěch královské komory. Popraven však nebyl a zemřel 15. května 1538.

Pernštejnové významný šlechtický rod původem z jihozápadní Moravy.  Původně se nazývali páni z Medlova. Jejich prapředkem byl Štěpán z Medlova (+ 1235), purkrabí hradu Děvíčky na jižní Moravě a správce hradu Veveří, který se poprvé psal s přídomkem z Pernštejna.

Jan z Pernštejna a na Helfenstejně se narodil 14. listopadu 1487 a zemřel 8. září 1548 v Hrušovanech u Brna. Byl moravský a český šlechtic, vůdce české stavovské nekatolické opozice. Ve svých devatenácti letech se stal nejvyšším komorníkem zemského soudu v Brně, poté moravským zemským hejtmanem.  V letech 1537 – 1548 byl kladským hrabětem. Stal se jednou z vůdčích osobností české stavovské opozice. Byl třikrát ženatý. Jeho první manželkou se stala Anna Kostková z Postupic, se kterou měl čtyři dcery Markétu, Johanku, Kateřinu a Marii. Druhou ženou byla Hedvika ze Šelmberka. V tomto manželství se narodili tři synové Jaroslav, Vratislav II. a Vojtěch II. a dcera Kateřina. Po třetí se oženil s Magdolnou Székely de Ormosd. Manželství zůstalo bezdětné. Zemřel 8. září 1548 v Hrušovanech, a byl pohřben do rodinné hrobky v Doubravníku v kostele Povýšení svatého Kříže, který nechal v letech 1535 – 1557 vybudovat.

 Žehušičtí z Nestajova byli starou vladyckou rodinou, která byla stejného původu jako Lažanští z Bukové. Rod pocházel z Nestev, zaniklé vsi u Šťáhlav. V roce 1430 se bratři Jan Chotun a Zdeněk rozdělili o majetek, který společně nabyli. Zdeněk získal Moravany a Chuchle a založil větev Chuchelských z Nestajova. Jeho bratr Jan Chotun poté získal Žehušice a stal se zakladatelem větve Žehušických z Nestajova.

Bernart Žehušický z Nestajova byl synem Jana Žehušického z Nestajova (+1520) a jeho manželky Johanky z Radonic (+1525). V letech 1544 – 1563 vykonával úřad hradeckého purkrabího. Oženil se s Kateřinou Smiřickou ze Smiřic. Zemřel v roce 1563 a své jmění odkázal synovci Janovi.

Jan Žehušický z Nestajova byl synovcem Bernarta Žehušického z Nestajova. Jeho otec byl Václav Žehušický z Nestajova, hejtman kouřimského kraje. Oženil se s Johankou z Boskovic. Z manželství se narodila dcera Anna. Jan zemřel v roce 1564.

Hertvík Žehušický z Nestajova byl synem Václava Žehušického z Nestajova, hejtmana kouřimského kraje a bratrem Jana Žehušického z Nestajova. Byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil s Eliškou Bohdaneckou z Hodkova a podruhé s Bohunkou Zárubkou z Hustířan (+1583). Obě manželství zůstala bezdětná. Zemřel v roce 1579.

Bohdanecký z Hodkova jsou dosud žijící starý zemský rod s kořeny ve Francii. Prapředky rodu byla říšská hrabata von Abenberg. Jako první přišli do Čech osiřelí sourozenci Sibyla a Berchtold von Abenberg a nejmladší Adelheida. V 15. století přijímá člen tohoto rodu Heřman příjmení Bohdanecký s predikátem z Hodkova. V roce 1542 byl již rozvětvenému rodu potvrzen panský stav. Většina příslušníků držela osobní i řádové rytířské tituly.

Kuneš Bohdanecký z Hodkova syn Adama staršího Bohdaneckého z Hodkova (+1562) a Elišky z Nestajova. Jeho manželkou byla Kateřina z Lerojid. Zemřel bezdětný.

Václav Adam Bohdanecký z Hodkova syn Adama staršího Bohdaneckého z Hodkova (+1562) a Elišky z Nestajova. Zemřel v roce 1614. S manželkou Saloménou Ostrovskou ze Skalky měl tři dcery Saloménu, Elišku a Annu a syna Adama Jiřího, který zemřel v roce 1584.

Adam Abrahám Bohdanecký z Hodkova byl ženatý s Beatou ze Songershausu  a měl s ní syny Adama Oldřicha, Heřmana a Rohoslava (někdy uváděného jako Jaroslav). Byl vyznavačem luteránského náboženství a v roce 1618 podporoval povstání. Zastával úřad hejtmana královské komise a v roce 1619 byl polním hejtmanem stavovského vojska. 1. února 1620 zahynul spolu se svým synem Rohoslavem při výbuchu prachu na Jičínském zámku. Majetek zdědil jeho syn Oldřich. 16. srpna 1622 byl už jako mrtvý souzen za účast na povstání a byl mu zabaven pátý díl jeho statků. Císařská komora konfiskovala jeho adršpašské panství a roku 1623 je prodal za 30 287 zl. rýnských Albrechtu z Valdštejna.

Albrecht z Valdštejna se narodil 24. září 1583 a zemřel 25. února 1634. Byl český vojevůdce a politik, vévoda meklenburský, frýdlantský a kníže hlohovský a zaháňský. Během třicetileté války byl nejvyšší velitel císařsko-ligistických vojsk. Jako vůbec první začal vydržovat stálou armádu, kterou platil z kontribucí nepřátelských i spojeneckých území a také z vlastních prostředků. V roce 1609 se oženil s Lukrecií Nekšovou z Landeka. Po pěti letech však Lukrecie zemřela a všechen majetek přešel na Valdštejna. Po bitvě na Bílé hoře zkupoval zabavený majetek. 9. června 1623 se podruhé oženil. Vzal si  Izabelu Kateřinu z Harrachu. Měli spolu dvě děti, dceru Marii Alžbětu a syna Albrechta Karla, který ale po třech týdnech zemřel. V roce 1625 byl jmenován generalissimem císařských vojsk.  25. února 1634 byl v Chebu zavražděn. Jeho ohromný majetek byl zkonfiskován, rodina získala zpět pouze pražský palác a panství Česká Lípa pro vdovu Isabelu.

Trčkové z Lípy byli starým rytířským rodem, který se později dostal do panského stavu a získal přídomek podle vesnice Lípy u Hradce Králové. Jako první příslušník je v 15. století znám Mikuláš Trčka, který zakoupil hrad Homoli u Náchoda.  Trčkové patřili více než dvě stě let mezi nejbohatší příslušníky šlechtického stavu. Účastnili se politického dění, zabývali se převážně hospodářskými záležitostmi a půjčovali velké částky peněz.   Po více než dvě stě let patřili Trčkové mezi nejbohatší příslušníky šlechtického stavu,

Marie Magdaléna Trčková z Lípy se narodila v roce 1569 a zemřela v roce 1633. Byla členkou zbirožské větve rodiny Lobkoviců. Vychovávali ji v evangelické víře. 8. února 1588 se provdala za Jana Rudolfa Trčku z Lípy a na Opočně. Z manželství se narodily dcery Alžběta a Johana a synové Adam Erdman (1599 – 1634) a Vilém (+1634). Přestože byla evangeličkou, v roce 1627 se jí podařilo získat od císaře zvláštní povolení, že smí setrvat ve své víře až do smrti. Po bitvě na Bílé hoře zkupovala zkonfiskovaný majetek a stala se jednou z nejbohatších žen.

Adam Erdman Trčka z Lípy byl český šlechtic z rodu Trčků, blízký spolupracovník Albrechta z Valdštejna. Za třicetileté války byl císařským generálem. V roce 1627 se oženil s Maxmiliánou z Harrachu, se kterou měl dva syny. V roce 1628 spolu s otcem konvertoval ke katolictví a byl mu udělen titul říšského hraběte. 25. února 1634 byl zavražděn společně s Albrechtem z Valdštejna. Nedlouho po něm zemřeli i jeho synové, bratr i otec Jan Rudolf, čímž vymřel rod po meči. Rodový majetek byl zkonfiskován.

Jakub de Arlin, svobodný pán z Bornival je příslušníkem šlechtického rodu Bornival původem z dnešní Belgie. Do Čech se dostal za třicetileté války, během níž bojoval na císařské straně. V bitvě u Svídnice byl zraněn a padl do zajetí.

Zikmund Smiedel, svobodný pán ze Schmiedenu

Ludvík hrabě Caraffa byl španělský plukovník jízdy v císařských službách.

Krakovští z Kolovrat jsou nejrozsáhlejší větví rodu z Kolovrat. První zmínka o jméně Kolovrat pochází z roku 1297. Podle erbu jsou původně příbuzní s pány z Janovic a s Čejky z Olbramovic. Kolovratové jsou jedním z mála rodů, které zůstaly vždy věrni katolickému vyznání a byly loajální císařskému trůnu. Své první sídlo měli Krakovští na hradě Krakovec, odkud také pochází její název. Za zakladatele se považuje Jan, který je připomínán v letech 1416 – 1418. Jeho syn Albrecht (+1470) koupil společně se svým příbuzným Jaroslavem z Žirotína hrad Krakovec. Během 16. a 17. století neměli Krakovští výrazné úspěchy. Avšak na konci 17. století bylo několik členů této větve povýšeno do hraběcího stavu.

Vilém Albrecht Krakovský z Kolovrat se narodil 18. února 1600 a zemřel 18. února 1688.  Byl přední aristokrat své doby, velmi zámožný a vlivný politik a mecenáš.  V letech 1635 – 1647 zastával úřad hejtmana Nového Města pražského a zároveň komorního rady, od 22. března 1650 do roku 1656 pak prezidenta české komory. Od 12. srpna 1656 do 15. ledna 1678 byl ve funkci Nejvyššího zemského sudího Českého království a od 15. ledna 1678 do 18. února 1688 pak Nejvyšším hofmistrem Českého království. Jeho první manželkou byla Anna Eva Wiederspergová z Wiedespergu, s kterou se oženil v roce 1624, trvalo čtrnáct let, zůstalo však bezdětné. Po druhé se Vilém oženil v roce 1640 s Annou Kateřinou Rozdražovskou z Rozdražova. Z manželství se narodil syn Jan František a dcery Anna Ludmila a Kateřina Barbora. Třetí manželkou byla Marie Alžběta Libštejnská z Kolovrat. Svatba se konala v roce 1646 a manželství trvalo do roku 1660. Měli spolu dva syny Ferdinanda Václava a Maxmiliána Norberta. Po čtvrté se Vilém oženil s Alžbětou Apolonií Tserclaes Tilly. Toto manželství trvalo jen tři roky a to od roku 1661 do roku 1664. Poslední páté manželství s Ludmilou Evou Františkou, rozenou Hýzrlovou z Chodů zůstalo bezdětné. Hrabě Vilém Albrecht zřídil pro své potomky peněžní fideikomis v částce 138 500 zlatých pro primogenituru a fideikomis složený ze statků Týnec, Běšinky, Srbice, Marvalova Lhota, Dešenice a Janovce pro sekundogenituru.

Božena Křinecká rodem z Hodějova byla horlivou protestantkou, a proto byla nucena po Bílé hoře opustit zem. Adršpach předala Kateřině Barboře Krakovské z Kolovrat.

Kateřina Barbora Krakovská z Kolovrat narodila se roku 1641 a zemřela 19. 9. 1714. Byla dcerou Viléma Albrechta Krakovského z Kolovrat. 16. 2. 1662 se vdala za Leopolda Oldřicha Libštejnského z Kolovrat. Z manželství se narodil syn Jan Norbert Arnošt (1668 – 1736).

Kolovrat-Libštejnští tuto rodovou linii založil Albrecht mladší z Kolovrat (1369 – 1416), který sídlil na hradě Libštejn a od kterého také odvozují své jméno. Tato rodová linie vymřela v roce 1861 jejím nejslavnějším členem hrabětem Františkem Antonínem II.

Leopold Oldřich Libštejnský z Kolovrat byl potomkem Albrechta mladšího z Kolovrat, který byl zakladatelem rychnovské větve rodu Libštejnských z Kolovrat. Byl císařským komořím a praporečníkem pluku hraběte Caprara. V roce 1568 byl povýšen do říšského a o dva roky později i do českého hraběcího stavu. V roce 1662 si vzal svou vzdálenou příbuznou Kateřinu Barboru Krakovskou z Kolovrat, se kterou měl čtyři děti. Vlastnil panství Zámrsk a statek Domoradice a založil tzv. zámrskou větev.

Jan Norbert Arnošt Libštejnský z Kolovrat se narodil v roce 1668 a zemřel roku 1736. Byl synem Leopolda Oldřicha Libštejnského z Kolovrat. Zdědil po něm Zámrsk a po matce Kateřině Barboře krakovské z Kolovrat panství Adršpach, po bratru Vilému Albrechtovi jeho moravské statky. Zastával úřad přísedícího lenního a komorního soudu. V roce 1705 se oženil s hraběnkou Marií Arnoštkou z Valdštejna (1682 – 1707), manželství však zůstalo bezdětné. Jeho druhou manželkou se stala Anna Josefa Colloredo-Waldsee (+1748), s kterou se oženil až jedenáct let po smrti své první ženy. Z manželství se narodilo šest dětí, ale tři nejmladší synové a dcera zemřeli v mládí.

Marie Anna rodem Colloredo-Waldsee

Josef Jeroným Libštejnský z Kolovrat se narodil v roce 1719 a zemřel roku 1750. Byl synem Jana Norberta Arnošta a jeho druhé ženy hraběnky Anny Josefy Colloredo-Waldsee. Zastával úřad přísedícího zemského soudu a hejtmana chrudimského kraje. Oženil se s hraběnkou Marií Annou von Magni (1716 – 1769). Z manželství se jim narodili dva synové a dvě dcery.

Marie Anna von Magni

Josef Rudolf Libštejnský z Kolovrat se narodil v roce 1748 a zemřel roku 1772. Byl synem Josefa Jeronýma Libštejnského z Kolovrat a jeho manželky Marie Anny von Magni. Oženil se s Marií Antonií, hraběnkou z Blümemgen a měl s ní dceru Marii Antonii. Byl posledním členem zámrské větve.