Adamov A
ADAMOV
Odkaz na mapy cz: https://mapy.cz/s/golagogudo
Adamov je jedním z nejmladších měst v České republice. Na město byl povýšen v roce 1964. Je významným průmyslovým střediskem.
OBEC
Původní název Adamova jsou Hamry. Historie Adamova je od počátku spojena se železářskou výrobou, jejíž kořeny zde sahají až do roku 1360. Tehdy tuto oblast vlastnil majitel hradu Ronova Čeněk Krušina z Lichtenburka., který však zemřel bezdětný a panství připadlo jako odúmrť moravskému markraběti Joštovi. V roce 1371 – 1414 to byla osada při panském dvoře v údolí řeky Svitavy a Křtinského potoka. V 15. století Hamr vlastnili čeští králové, kteří jej pronajímali šlechtickým rodům. V roce 1506 přišly Hamry listinou vydanou králem Vladislavem II. Jagellonským v Budíně do dědičného držení Beneše Černohorského z Boskovic. Po jeho smrti v roce 1507 zdědili majetek jeho synové Tas, Jaroslav, Jan a Dobeš, kteří však byli v té době nezletilí a majetek za ně spravoval jejich poručník Ladislav z Boskovic a na Třebové. 10. dubna 1526 se pak dědictví ujali Tas a Jaroslav. Jaroslav je spravoval i za svého bratra Tase, který v té době pobýval v cizině. 28. října 1526 svůj majetek Tas, převzal. Zemřel však již v roce 1542 bezdětný. Hamry tak přešly soudně v roce 1548 na bratry Jiřího Kryštofa a Oldřicha Kryštofa z Boskovic. 17. října 1557 je bratři postupují Albrechtovi z Boskovic a po jeho smrti přešly v roce 1572 na jeho bratra Jana Šemberu Černohorského z Boskovic. V roce 1597 se jeho dcera Kateřina z Boskovic provdala za Maxmiliána z Lichtenštejna, a tímto sňatkem Hamry získal rod Lichtenštejnů. V roce 1643 dědí po svém otci Maxmiliánovi Hamry jeho syn Karel Eusebius, po jeho smrti roku 1684 zase jeho syn Jan Adam Ondřej. Osadu Hamry tvořilo jen několik desítek námezdních dělníků. V roce 1679 se přejmenovala na Adamov (Adamsthal). V roce 1712 po smrti Jana Adama přechází, nyní už Adamov, v osobě Antonína Floriana na jinou větev Lichtenštejnů. V roce 1721 zdědil Adamov Jan Nepomuk Karel z Lichtenštejna. Od roku 1748 přešel dědictvím na nového držitele Josefa Václava z Lichtenštejna, v jehož držení byl až do roku 1772. V tomto roce jej převzal František Josef z Lichtenštejna, syn Emanuela z Lichtenštejna a měl jej v držení do roku 1781, kdy přecházejí na Aloise Josefa I. z Lichtenštejna. Osada měla ještě v roce 1787 společnou pečeť s místními hamry. Potom pečetila s obcí Jezerka na pozořickém panství. V roce 1780 je v Adamově zmiňována triviální škola, ve které se učilo čtení, psaní a počítání. V roce 1805 přechází Adamov na Jana I. z Lichtenštejna. V roce 1832 se Adamov stal samostatnou obcí. V období 1836 – 1858 je Adamov v držení Aloise II. z Lichtenštejna, který se po smrti Jana z Lichtenštejna stal dědicem všech rozsáhlých statků. V roce 1848 byli poddaní vyvázáni z feudální závislosti, a někteří z nich začali samostatně podnikat. Obec spravoval rychtář, který byl jmenován až do roku 1850 panstvím. Po smrti Aloise z Lichtenštejna v roce 1858 se držitelem stává Jan, kníže z Lichtenštejna. V roce 1834 měl Adamov 52 domů se 417 obyvateli. Otevření železnice 1. ledna 1849 umožnilo rozvoj obce. V roce 1850 měl Adamov vlastní poštovní úřad. V roce 1854 zde žilo již 770 obyvatel. V roce 1857 v obci nechal kníže Alois Lichtenštejn vybudovat kostel sv. Barbory, který byl později vybavený pozdněgotickým Světelským oltářem, a zároveň i faru a školu. Rokem 1863 se začal v obci rozvíjet i spolkový život. V roce 1872 zde byla zřízena četnická stanice. Roku 1884, po zdvojkolejnění tratě Brno – Česká Třebová, se stal Adamov výchozím místem pro výlety Brňanů a dokonce i Vídeňáků do romantické střední části tehdejšího Moravského Švýcarska. V roce 1910 bylo v Adamově 100 domů, ve kterých bydlelo 816 obyvatel, v roce 1921 už to bylo 117 domů s 998 obyvateli. V roce 1927 bylo založeno sídliště z rodinných domků nazvané Kolonie. V roce 1928 měl Adamov již 1035 obyvatel. Roku 1934 byla v obci zbudována nová pošta. Do roku 1949 patřil Adamov k okresu Brno – venkov. 60. a 70. léta byla ve znamení státní i družstevní výstavby nových domů v Adamově I., zejména pak ve čtvrti Ptačí svatyně. Adamov se skládal ze tří sídlišť s vlastní občanskou vybaveností, rozvíjela se síť škol, obchodů, služeb, kulturních zařízení aj. Díky tomuto rozmachu byl Adamov 1. 7. 1964 povýšen rozhodnutím tehdejšího Krajského národního výboru v Brně na město. Roku 1965 se dokončila výstavba 26 bytových jednotek na Horce, roku 1966 se otevřelo nové obchodní středisko, do provozu byla uvedena nová škola v Adamově I. Adamov se začal rychlým tempem rozvíjet. V roce 1990 si občané Adamova zvolili svobodně své první zástupce. V roce 1997 došlo ke zrušení učňovských dílen v Josefově, učiliště pak zaniklo v roce 2000. Uzavřel se dosavadní obchodní dům i mateřská škola. Do 21. století město vstoupilo závěrem privatizace bytů, dokončila se přestavba části internátu bývalého učiliště na byty. V roce 2004 oslavil Adamov 40. výročí povýšení na město, které je těsně spjato s životem firmy ADAST.
ADAMOV A JEHO PŘÍRODNÍ BOHATSTVÍ
Již od pravěku bylo využíváno přírodního bohatství, které se v okolí nacházelo. Železná ruda do střední části Moravského krasu lákala prospektory a docházelo k osidlování. Nejstarším dokladem je haštalský pohřeb s kovářskou dílnou v Býčí skále z poloviny 1. tisíciletí před n.l. I v 6. století bylo okolí Adamova osídlováno především kvůli tomuto přírodnímu bohatství. V 8. a 9. století zde byly hojně stavěny hutnické dílny, které svými výrobky pro zemědělskou ale i zbrojní potřebu přispívaly k rozvoji Velké Moravy. Také v 11. a 12. století, v období budování českého státu, byl tento kov velmi žádaným artiklem.
V roce 1360 bylo do praxe uvedeno vodní kolo a hutní výroba se přesunula do údolí řeky Svitavy a Křtinského potoka, kde byla založena osada. Změna technologie také přispěla k rozvoji této osady. Začaly se stavět hamry, které umožnily rozšířit výrobu kujného železa. Osada se jmenovala Hamry a patřila k tehdejšímu novohradskému panství. Tvořilo ji jen několik desítek námezdních pracovníků. Ostatní práce, jako byla těžba rud, výroba dřevěného uhlí aj., vykonávali robotníci z okolních vesnic. Po třicetileté válce začala výroba železa citelně stagnovat. K rozvoji železářského podnikání došlo v roce 1743, kdy byla zbudována dřevouhelná Františčina huť při Křtinském potoce a u ní vznikla dělnická kolonie a osada Josefov a Karlov. Napoleonské tažení a poté prosazující se změny si postupně vynutily v první polovině 19. století přechod od dosavadní manufakturní výroby ke zprůmyslňováni železářského podnikání. 1. ledna 1849 byla otevřena železniční trať Brno – Česká Třebová, což mělo velký význam pro železářské podniky v Adamově, protože umožnilo přechod od dosud tradiční železářské výroby s manufakturními rysy k podnikání ryze strojírenskému. V roce 1873 došlo k hospodářské krizi, která postihla i Adamov a jeho okolí. Roku 1877 došlo k uzavření hutí v Josefově. Začaly docházet i suroviny, proto se ke slévárenským účelům začalo nakupovat levnější surové železo, což umožnilo slévárny udržet až do začátku 20. století. V roce 1890 Lichtenštejnové pronajali podnik firmě Märky-Broumovský-Schulz. K rozvoji strojírenství v železářských podnicích v Adamově a Blansku přispělo roku 1884 zdvojkolejnění tratě Brno – Česká Třebová. V roce 1905 firma Broumovský – Schulz a Sohr odkoupila adamovský podnik od Jana II. z Lichtenštejna. V roce 1910 se firma sloučila s Pražskou akciovou společností, která se zaměřovala na výrobu a stavbu železničních a silničních mostů, těžních věží a různých typů jeřábů. V roce 1911 se k závodu připojil další pražský podnik. Nová firma nesla název Spojené strojírny, dříve Ruston, Broumovský, Ringhofer. V roce 1914 se připojila firma Škodovy závody v Plzni a podnik Pražské spojené strojírny zaměřily svou výrobu na válečné potřeby. Dne 1. října 1918 zakoupila strojírny v Adamově Akciová společnost Daimlerových motorů ve Vídni. 1. ledna 1921 převzala adamovský závod nově utvořená Akciová společnost pro stavbu strojů a mostů, jež se orientovala na mírovou výrobu. V letech 1921 – 1928 se zde vyráběly i lokomotivy. Roku 1927 získala na závodě 60% akciové účasti brněnská Zbrojovka, ale již 1. července 1929 podnik přešel do majetku Škodových závodů v Plzni při jejich pobočném závodu Novák a Jahn, který se zaměřoval na produkci strojů pro keramický a stavební průmysl. Po okupaci Československa 15. března 1939 se výroba závodu začlenila do německého koncernu Hermann Göring Werke. Produkce se intenzivně zvyšovala prostřednictvím totálně nasazených pracovníků. Na konci války okupační německá vojska provedla promyšlenou destrukci téměř celého závodu. Škody na budovách dosáhly téměř dvou set milionů korun. V květnu 1945 byla jmenována prozatímní národní správa a v listopadu 1945 pak definitivní. 27. prosince 1945 byla Akciová společnost, dříve Škodovy závody znárodněny. Po únoru 1948 se Škodovy závody n. p. přeorientovaly na východní trhy, zejména na SSSR. 1. ledna 1949 byly rozděleny na sedm národních podniků. Jedním z nich se stal i adamovský, který se od 1. května 1952 přejmenoval na Adamovské strojírny, n. p. Adamov. V roce 1954 se základním výrobním programem staly ofsetové tiskařské stroje. Od 1. ledna 1981 se Adamovské strojírny staly koncernovým podnikem. V 90. letech 20. století se dostaly do problémů, které souvisely s jejich orientací na východní trhy. V rámci kuponové privatizace se v roce 1992 staly akciovou společností, která k 1. lednu 1993 založila dvě sesterské akciové společnosti ADAST Blansko a.s. a ADAST-SYSTEMS a.s. V roce 2003 došlo ke změně vlastníka Adamovských strojíren, nový název společnosti je ADAST a.s.
ZÁMEK
Adamovský zámek byl postaven v letech 1806 – 1807 Janem Josefem I. z Lichtenšejnu jako klasicistní lovecký zámeček s anglickým parkem a kolonádou v rámci budování areálu, který se dnes nazývá Vranovsko-křtinským lichtenštejnským areálem. Architektem byl Josef Hardtmuth a stavbu řídil Karel Rudzinský a provedl ji zednický mistr Czeschka z Brna. Původně to byla jednoduchá jednopatrová budova se zahradou, která byla od okolí oddělena z jedné strany řekou Svitavou a z druhé strany náhonem adamovských železáren. V okolí zámku se až k Novému hradu rozkládala obora, kterou vytvořil společně s dalšími prvky parku Bernhard Petri. V zámecké budově byla zřízena domácí kaple, která dostala v roce 1810 zvláštní povolení, které umožňovalo sloužit bohoslužby. Na počátku 20. století je však už využíván pro ubytování zaměstnanců zdejších železáren a roku 1905 společně s železárnami prodán. Po roce 1945 se stal součástí Adamovských strojíren a sloužil jako kanceláře. Osud mu zpečetila rekonstrukce a přístavba v roce 1959, kdy bylo přistavěno podlaží a zámek ztratil svou historickou hodnotu. Malý kousek památky se však podařilo zachovat. Zásluhu na tom má historicko-vlastivědný kroužek, který zachránil jeden z erbů, jenž byl umístěn na tympanonu nad balkónem. Dnes si jej můžeme prohlédnout v expozici železářství v muzeu u Františčiny hutě. Zámek se nachází v severní části areálu bývalých Adamovských strojíren a jeho interiér je nepřístupný. Je využíván firmou ke komerčním účelům.
