Obec Bašnice se nachází 4 km jihozápadně od Hořic v nadmořské výšce 266 metrů nad mořem. Původně se ves jmenovala Bašněves.

Na místě vsi se původně nacházely dva poplužní dvory Krtinovský a Duchoňovský. První písemná zmínka o obci Bašnice pochází z roku 1318, kdy je zde zmiňován vladyka Petr z Bašněvsi. Další zmínka pochází z roku 1385, kdy zde sídlil Jan Kule z Bašněvsi. V roce 1399 byl vlastníkem Bašnice Lev z Bašnice. Od roku 1415 je zde zmiňován Uzík z Bašnice. V roce 1499 vlastnili ves Václav a Merkvart Uzíkové, kteří ji prodali za 1 300 kop grošů českých Janu Krupému z Probluze.

V této době byly Bašnice střediskem malého statku, k němuž patřilo ještě pět dalších vesnic. V roce 1521 získal statek jako splátku dluhu za 6 000 kop grošů českých Vojtěch z Pernštejna, který jej připojil ke svému chlumeckému panství. Po smrti Vojtěcha zdědil panství jeho syn Jan z Pernštejna, od kterého v roce 1542 koupil Bašnice za 5 000 kop grošů českých Zikmund Smiřický ze Smiřic, který je připojil k hořickému panství.

V roce 1542 patřilo ke statku Bašnice již sedm vesnic. Po Zikmundově smrti v roce 1548 zdědil majetek jeho syn Jindřich Smiřický ze Smiřic. Dalším majitelem byl Jindřichův syn Albrecht Vladislav Smiřický ze Smiřic, který hořické panství zdědil po smrti svého otce v roce 1569. Albrecht Vladislav zemřel v roce 1602 bezdětný a majetek tak přešel na jeho bratra Zikmunda Smiřického ze Smiřic.

Po jeho smrti v roce 1608 zdědil panství jeho syn Jaroslav Smiřický ze Smiřic. V roce 1622 získal panství Hořice Albrecht z Valdštejna. Po Valdštejnově smrti v roce 1634 se o panství zajímala Polyxena z Pernštejna. Panství však daroval za zásluhy v boji císař Ferdinand II. v roce 1635 Jakubu Strozzimu ze Streitenhalu. V závěti odkázal Jakub veškerý svůj majetek svým synům Petrovi a Oktaviánovi.

Zemřel však dříve, než synové dosáhli zletilosti, proto se správy majetku ujala jejich matka Oktavie, hraběnka Strozzi. V roce 1654 převzal správu panství pouze Petr Strozzi, protože Oktavián v tomto roce zemřel.

Ve své závěti odkázal Petr veškerý svůj majetek k dispozici pražskému arcibiskupovi, který jej měl použít k vydržování invalidních vojáků. Tato závěť měla platit pouze v případě, že Petr Strozzi zemře bezdětný, což se také stalo.

V roce 1728 byl z nařízení císaře Karla VI. zakoupen v blízkosti hlavního města Prahy pozemek a byla na něm zřízena Invalidovna. V 18. století byl jako vlastník uváděn c. k. invalidní ústav.

Vrchní správu movitého i nemovitého majetku převzala státní invalidní komise, která byla pro České království zřízena. Vrchní správa pronajala v roce 1752 hořické panství Josefu Sosnovci z Vlkanova.

V roce 1777 se však statky dostaly opět do držení invalidního fondu, protože Vlkanové dlužili za nájem velké peníze. V roce 1918 byl velkostatek Hořice převzat československým státem a začleněn do státního podniku Československé státní lesy a statky.

Tvrz

Ilustrační rekonstrukce vytvořená na základě dochovaného tvrziště, terénních pozůstatků, historických popisů a srovnání s obdobnými středověkými tvrzemi. Skutečná podoba tvrze v Bašnicích není známa a nelze ji přesně doložit.

Autor: Jindřich – AI asistent Historie ke kávě.

Pravděpodobně stávala v údolí potoka na jižní straně obce. Dnes se zde nachází uprostřed louky pahorek se sklepem, který se nazývá Na Parkáně. Nepřístupný obdélný sklep je údajně vyzděn z pravidelných pískovcových kvádrů. Louky jižně od něj se nazývají Potvrzní. Podle ústní tradice stávala poblíž mostu přes bašnický potok nedaleko zvoničky.

Ve vsi Bašnice byly dva poplužní dvory a u jednoho z nich stávala tvrz. Kdy byla postavena, se však neví. Poprvé je zmiňována v roce 1499, kdy Bašnice patřila Janu Krupému z Probluze. V této době se ves stala střediskem malého statku, k němuž patřilo ještě pět vesnic. V roce 1521 získal statek Vojtěch z Pernštejna a připojil ho ke svému chlumeckému panství. Tvrz tak ztratila význam jako sídlo vrchnosti a v roce 1542 je již uváděna jako pustá.

Držitelé

Petr z Bašněvsi byl zemanského původu.

Jan Kule z Bašněvsi

Uzík z Bašněvsi

Václav Uzík

Merkvart Uzík

Krupý z Probluze

Krupý z Probluze byl staročeský vladycký rod. Své jméno získal podle vsí Probluz u Hradce Králové, která byla jejich sídlem. První zmínky o rodu pocházejí z počátku 15. století. Patřily jim majetky na Chrudimsku a Hradecku. Získali také panství Vrchlabí a Kněžice.

Jan Krupý z Probluze

Jan Krupý z Probluze zemřel okolo roku 1539. Byl ženatý s Annou z Holohlav, se kterou měl tři syny Václava, Jana a Petra. Svá panství velmi zadlužil, proto svým synům nemohl nic odkázat.

Pernštejnové

Pernštejnové byli známý šlechtický rod, který pocházel z jihozápadní Moravy. Původně se nazývali páni z Medlova. První písemná zmínka o rodu pochází z roku 1208. Jejich prapředkem byl syn Gotharda z Medlova Štěpán, purkrabí hradu Děvičky na jižní Moravě a správce hradu Veveří, který se poprvé psal po hradě Pernštejně. Užití predikátu „z Pernštejna“ je poprvé doloženo v roce 1285 a poté v roce 1292. Konec 13. století se proto považuje za dobu přesídlení rodu do rodového sídla. Rodovým heslem Pernštejnů bylo „Kdo vytrvá, vítězí“. Největšího rozmachu dosáhli v 16. století, kdy patřili k nemocnějším rodům České koruny. Svým citlivým hospodařením a rozšiřováním pozemkových majetků se nakonec rod stal jedním ze tří nebohatších v českých zemích. Náležela mu rozsáhlá panství jak na Moravě, tak i v Čechách. Ve východních Čechách významně ovlivniltamní hospodářství i utváření krajiny, když zde založil soustavy rybníků a zavodňovacích struh. Pernštejnové se vyznačovali dlouhověkostí. Průměrně se dožívali sedmdesáti let. I přesto v roce 1631 vymřeli po meči a v roce 1646 po přeslici.

Malovaný obal čtrnácté knihy brněnské řady moravských zemských desk, kniha Jana z Pernštejna z roku 1466

Vojtěch z Pernštejna

Vojtěch z Pernštejna se narodil v roce 1490 a zemřel roku 1534. Byl nejmladším synem Viléma II. z Pernštejna a jeho manželky Johanky z Liblic. Byl významným českým magnátem. Zastával úřad nejvyššího hofmistra Českého království, který mu bezprecedentně postoupil jeho otec, což vyvolalo nevoli části stavů. Král Vladislav II. Jagellonský však tuto výměnu schválil. Jako vynikající znalec zemského práva byl předsedou komorního soudu. V roce 1531 byl zvolen defenzorem stavů podobojí. Při dělení majetku získal rodové statky v Čechách a přesídlil do Pardubic. Stejně jako jeho otec, i Vojtěch, systematicky skupoval panství a rozšiřoval své dominium. Jeho majetek byl odhadnut na trojnásobek společného jmění jihočeských Rožmberků. Jako přítel krále Ludvíka Jagellonského si získal jeho osobní důvěru. V roce 1526, kdy vymřela jagellonské dynastie, mu byla nabízena kandidatura na trůn. Vojtěch ale dal podporu bavorské straně. V roce 1507 se oženil s Markétou Kostkovou z Postupic. Z manželství se narodil syn Ludvík. Po smrti své první manželky v roce 1515, se roku 1516 znovu oženil s Johankou Zvířetickou z Vartenberka. Z tohoto manželství se narodily tři dcery Bohunka, Anna a Veronika. Zemřel náhle v roce 1534 a bez mužských potomků, protože jeho syn z prvního manželství zemřel již v roce 1526. Byl pochován v pernštejnské hrobce v kostele sv. Bartoloměje v Pardubicích. Jeho majetek zdědil bratr Jan IV. O Vojtěchově náhlém úmrtí se vyprávělo, že souvisí s případem „české čachtické paní“ Kateřiny z Komárova, kterou soudní tribunál pod Vojtěchovým předsednictvím odsoudil za týrání a sadistické vraždění poddaných k trestu smrti hladem. A protože Vojtěch přežil Kateřinu o pouhé dva dny, vynořily se spekulace, že jej vražedkyně „stáhla s sebou“ do hrobu.

Malovaný obal čtrnácté knihy brněnské řady moravských zemských desk, kniha Jana z Pernštejna z roku 1466

Jan IV. z Pernštejna

Jan IV. z Pernštejna se narodil v roce 1487 a zemřel roku 1548. Byl nejstarším synem Viléma II. z Pernštejna a jeho manželky Johanky z Liblic. Byl moravským a českým šlechticem. V roce 1506 zastával úřad nejvyššího komorníka zemského soudu v Brně a krátce po tom moravského zemského hejtmana. Při dělení majetku získal moravské rodové statky. Po smrti svého bratra Vojtěcha zdědil i rodový majetek v Čechách. V letech 1528 – 1538 byl poručníkem těšínského knížete Václava III. Adama, kterého v roce 1525 zasnoubil se svou dcerou Marií. Podílel se významně na formování silné moravské zemské hotovosti proti Turkům, která však do bojů u Moháče nezasáhla. V roce 1537 půjčil panovníkovi značnou finanční částku a za to dostal do zástavy kladské hrabství i s mincovnou, které držel až do své smrti. Od roku 1540 razil nevládní stříbrné tolary a zlaté dukáty. Stal se nejbohatším magnátem v zemi. Byl také jednou z vůdčích osobností stavovské opozice a stál v čele novoutrakvistické šlechty, která se hlásila o sjednocení nekatolíků v jednu zemskou církev. Ke konci života se dostal do finančních potíží, které byly způsobeny vysokou daňovou zátěží, ale také snahou finančně pomoci králi při obraně proti Turkům. Jan z Pernštejna byl třikrát ženatý. Jeho první ženou byla Anna Kostková z Postupic, se kterou měl čtyři dcery Markétu, Johanku, Kateřinu a Marii. Druhou manželkou se stala Hedvika ze Šelmberka. Z manželství se narodili tři synové Jaroslav, Vratislav II. a Vojtěch II. a dcera Kateřina. Potřetí si vzal Magdolnu Székely de Ormosd. Toto manželství zůstalo bezdětné. Zemřel 8. září 1548 a byl pochován v Doubravníku v rodinné hrobce.

Malovaný obal čtrnácté knihy brněnské řady moravských zemských desk, kniha Jana z Pernštejna z roku 1466

Smiřičtí ze Smiřic

Smiřičtí ze Smiřic byl český šlechtický rod, který pocházel ze Smiřic v dnešním okrese Hradec Králové. Zakladatelem rodu byl Jan Smiřický, který byl za husitských válek hejtmanem pražanů. V roce 1473 byl rod Ferdinandem III. povýšen do panského stavu. V 15. stoletíse rod rozdělil do několika větví. V druhé polovině 16. století a první polovině 17. století patřil tento rod k nejbohatším v Českém království. V roce 1630 rod vymřel po meči.