Bašť a Baštěk

Příspěvky B

Bašť a Baštěk – odkaz na mapy

Bašť a Baštěk

Obec Bašt či Bášť, jak je také někdy nazývána, se nachází v okrese Praha východ ve Středočeském kraji. Najít ji můžeme asi patnáct kilometrů od centra Prahy a patnáct kilometrů západně od města Brandýs nad Labem – Stará Boleslav.  V současné době zde žije přibližně 2 800 obyvatel.

Historie obce Bašť je velmi dlouhá. Jméno vesnice se poprvé objevilo již v roce 1088, kdy král Vratislav, který panoval v letech 1061 – 1092, daroval k užívání ves se sedmi poplužními dvory a les ve Velkém Bašti Vyšehradské kapitule.

Velký Bášť

Bášť obecní úřad – Autor: Czech Wikipedia user Packa – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0,

Ve čtrnáctém století se začaly rozlišovat dvě vsi Bašť (Velký Bašť) a Baštěk (Malý Bašť) a také se začínají objevovat častější zmínky o nich. K roku 1318 se píše o Vaňkovi de Basczie. Roku 1327 je držitelem této prebendy jmenován kouřimský arcijáhen a vyšehradský kanovník Jindřich. V roce 1359 prodal Mikuláš Johlín (Joklín, syn Mikuláše Jílovského) část vsi pražskému zlatníku a měšťanovi Frovinovi (Frühwein; Fruwein). Před rokem 1396 postoupil Aleš Škopek Malý Bašť Karlovskému klášteru na Novém městě pražském.

Klášter svatého Karla zastupoval ve směně opat Prokop a převor Mikuláš. Ten vše vyměnil v roce 1407 se staroměstským měšťanem Kašparem Čotrem (Schottrem), který byl konšelem. Před husitskými válkami byl majitelem bohatý staroměstský měšťan Václav z Baště a roku 1419 je zapsána majitelkou vdova po Václavu z Baště.

Od roku 1436 je znám rytířský rod Baštěckých z Leroid a od roku 1479 rod Chaberských z Baště. Další zmínka je z roku 1523, kdy Velký Bašť odkázal vladyka Tomáš z Prostiboře jako majetek své manželce Regině z Popovic.

V roce 1553 přešel do vlastnictví Mikuláše Bryknara z Brukštejna. V roce 1586 je zmiňován jako vlastník Jetřich z Vřesovic a na Bašti.  Roku 1595 se majitelkou dvora a části vsi stala Kateřina Smolíková z Harasova.

Jako další vlastnil ves Zdeněk Popel z Lobkovice, který ji roku 1609 prodal Zdeňku Smolíkovi ze Slávic, který byl pánem na Bořanovicích a Sedlci. V roce 1622 byl majetek Zdeňka Smolíka zkonfiskován a předán královské komoře.

Od královské komory zakoupil v roce 1623 ves Albrecht z Valdštejna, vévoda Frýdlantský, a ještě v tom samém roce ji prodal Alžbětě Popelové z Lobkovic. Poté byl Velký Bašť spojen s Klecany a připojen k panství Chvatěruby.

V roce 1680 jej Václav Ferdinand Popel z Lobkovic prodal hraběti Janu Hartwigovi z Nosticů, který jej připojil ke svému Pakoměřickému panství. V držení rodu Nosticů zůstal Velký Bašť až do zrušení roboty roku 1848.

Roku 1924 byl baštecký velkostatek v Československé republice částečně rozparcelován a zbytek statku byl přidělen panu Zdeňku Schönfeldovi. V roce 1949 převzaly tento statek Československé státní statky, ředitelství v Odolena vodě. Také ve znění osad byly v roce 1924 provedeny změny. Velký Bašť se se nadále jmenoval Bašť a Malý Bašť pak pouze Baštěk.

Tvrz

V roce 1595 se stala majitelkou dvora a části vsi Kateřina Smolíková z Harasova. Ta zde dala vystavět tvrz. Poslední zmínka o ní je z roku 1622, kdy byla zkonfiskována, neboť její tehdejší majitel Zdeněk Smolík se vzbouřil proti císaři Ferdinandovi II. Dnes již po tvrzi nejsou žádné památky.

Malý Bášť

Báštěk – statek – Autor: Czech Wikipedia user Packa – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0,

Osada Malý Bašť měla svoji vlastní minulost. První zmínka o ní je již ve 12. století, kdy je uváděno zemanské sídlo uprostřed obce. Na začátku 15. století byl majitelem Václav Kříž, obchodník a staroměstský měšťan. Jeho vnučka Anna, která se provdala za Oldřicha Medka z Valdeka, odkázala v závěti z roku 1465 část vsi Malý Bašť Nazaretské koleji Karlovy univerzity a kapli Betlémské.   

Od roku 1575 vlastnil část vsi s tvrzí Zikmund Karyk z Řezna. Po jeho smrti ji jeho manželka Sidonie Šmitnerová roku 1581 prodala. V roce 1718 byla přikoupena  pakoměřickému panství.

Tvrz

Hmotová rekonstrukce tvrze Báštěk zachycuje možnou podobu drobného šlechtického sídla v druhé polovině 14. století. Areál tvoří patrová obytná budova s kamenným přízemím a hrázděným patrem, doplněná obrannou věží a hospodářskou stavbou. Celá tvrz je obehnána dřevěnou palisádou a vodním příkopem, přes který vede dřevěný most k jediné vstupní bráně. Rekonstrukce vychází z dochovaných terénních reliktů a publikovaného půdorysu lokality, skutečná podoba tvrze se však mohla v některých detailech lišit.

Autor ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

Tvrz se nacházela na návrší a byla vladyckým sídlem. Vodní příkop, který byl kolem ní vybudovaný, sloužil k ochraně před loupeživými tlupami. Z tvrze vedla podzemní chodba.

Z tvrze do dnešního dne zbylo jen několik terénních reliktů, zůstal do dnešních dob pouze pahorek, na kterém je postaven rodinný dům.

V roce 1544 patřila Lužanským z Lužné a od roku 1575 ji vlastnil Zikmund Karyk z Řezna. Od roku 1589 patřila Bernardovi Hochnauzarovi z Hochnauzu. V roce 1622 byla tvrz a dvůr zkonfiskovány tehdejšímu majiteli Janu Václavovi Hochnauzarovi, který se vzbouřil proti císaři Ferdinandovi II. Poté byla darována klášteru Máří Magdaleny na Menším městě pražském a ten ji prodal roku 1694 Václavu Desiderovi Nosticovi, který ji připojil k Pakoměřicům.

Držitelé

Nejprve si přiblížíme majitelé obce a tvrze Velký Bašť.

Vaněk de Basezie je prvním zmiňovaným vlastníkem. Více se o něm nepodařilo zjistit.

Kanovník Jindřich byl kouřimský arcijáhen a vyšehradský kanovník.

Mikuláš Johlín

někdy také psaný jako Joklín, byl syn Mikuláše Jílovského, zvaného také Mikuláš od Věže rychtáře v Jílovém u Prahy. Mikuláš je také zmiňován jako věřitel Václava II. Později se angažuje ve finančních záležitostech královské komory Jana Lucemburského. Mikuláš vlastnil také Chlumin a tvrz v něm, což je zmiňováno při dohadování o dědictví po jeho smrti mezi jeho ženou Kunou a syny Jeklínem a Matějem.

Měšťan Frovin (Frühwein, Fruhwein) ve 13. století měl v držení obec Řepy.

Škopkové z Dubé

Škopkové z Dubé je jedna z větví staročeského panského rozrodu Ronovců. Svůj původ odvozují od Albrechta z Frýdlantu a Liběšic, nejvyššího komorníka Království Českého v letech 1319 – 1323. Po jeho smrti byly rodové statky rozděleny mezi jeho šest synů, což způsobilo rozdrobení majetku a následné zchudnutí rodu. Spolu s majetkem ubýval i politický vliv.

Autor: bosquete – foto z vystavy erbu, Volné dílo,

Aleš Škopek z Dubé

Aleš Škopek z Dubé datum narození známo není, ale datem úmrtí je rok 1435. Aleš byl synem Jindřicha Škopka z Dubé, jenž od roku 1383 zastával funkci nejvyššího hofmistra. Aleš držel několik panství ve středních Čechách. Byl ženatý s dcerou pana Petra z Vartemberka, Škonkou, od které pravděpodobně získává jako věno Dolní Bousov. Jindřich umírá 6. 5. 1396. Ještě za jeho života se Aleš pravidelně účastní zemských sněmů a soudů. V roce 1402 získal Aleš Škopek z Dubé hodnost nejvyššího komorníka, kterou zastával kdysi jeho otec, a v roce 1403 mu přibyl ještě úřad popravce boleslavského kraje. Roku 1406 patřil mezi pány, kteří měli řešit spor mezi králem a Hyncem a Hanušem z Lipé, kteří vyloupili statky pražské a vyšehradské kapituly. V době husitských válek měl Aleš za sebou úspěšnou kariéru na dvoře Václava IV. Již třináct let vykonával úřad nejvyššího komorníka, kterým zůstal až do smrti Václav IV. Víme, že v době husitské revoluce roku 1419 se Aleš pohyboval v blízkosti královny-vdovy Žofie, regentky království. Mimo jiné byl jedním z pánů, kteří 13. 11. 1419 pečetili příměří s pražskými konšely. V prosinci se účastnil sněmu, který dal král Zikmund svolat do Brna. Personální změny, které Zikmund provedl v držbě úřadů, se Aleše nedotkly. I nadále zůstal nejvyšším komorníkem. Po vyhlášení křížové výpravy Aleš bojoval proti husitům. Stál v čele oddílu, který táhl k Pražskému hradu. Svou pomoc si nechal náležitě zaplatit. Začátkem roku 1421 dostal od Zikmunda do zástavy hrad a město Úšť. V červnu 1421 se účastnil čáslavského sněmu. A právě po tomto sněmu pravděpodobně přešel na stranu podobojí. Katoličtí páni Alešovi zradu neodpustili a opakovaně útočili na jeho hrady. V roce 1424 byly vypáleny Dražice a v roce 1426 byl dobyt a vypálen Kokořín. V té době se jeho stálým sídlem stává Jenštejn. V roce 1427 je Aleš uváděn jako spojenec pražského husitského svazu. U Zikmunda Korybuta, jehož byl příznivcem, se těšil velké vážnosti. V jednáních o příměří v roce 1432 se stal prostředníkem mezi husitskými svazy na straně jedné a s durynským lantkrabětem Zikmundem a saským kurfiřtem Fridrichem II. na straně druhé. Pravděpodobně se dožil i bitvy u Lipan, ale aktivně se jí nezúčastnil. Zemřel v roce 1435.

Autor: bosquete – foto z vystavy erbu, Volné dílo,

Karlovský klášter na Novém městě pražském

Autor: Friedrich Bernhard Werner – VLČEK, Pavel a kol. Encyklopedie českých klášterů, Libri, Praha 2002. S. 567., Volné dílo,

Karlovský klášter na Novém městě pražském dnes nazýván Klášter augustiniánů kanovníků na Karlově. Zakládací listina byla vydána dne 18. 9. 1350. Kostel sv. Karla Velikého s klášterem augustiniánů-kanovníků založil Karel IV. jako třetí z velkých církevních fundací na Novém městě pražském. Kostel svou osmibokou základnou připomíná ústřední část dómu v Cáchách. Ten byl kdysi zbudován samotným císařem Karlem Velikým a stal se korunovačním místem římských králů. Karel IV. měl ve velké úctě svatého Augustina a právě proto zvolil právě augustiniánský řád.

Během husitských válek byl klášter pobořen a opuštěn. Jeho opravu nařídil císař Zikmund. Další zprávy jsou až z doby po nástupu Vladislava Jagellonského na český trůn, kdy byl opětovně opravován.

V současné době sídlí v klášterních prostorách Muzeum policie. Je zde také Klinika dětského a dorostového lékařství, tři budovy MFF UK, porodnice U Apolináře, která je nejstarší v Českých zemích.

Kašpar Čotr (Schottr) byl měšťan a konšel Starého Města pražského.

Václav z Báště byl staroměstský měšťan.

Baštecký z Leroid psáno také z Lerojid i z Lezojed. Jediná zpráva o něm je z roku 1448, kdy byl jako účastník mezi rytíři, kteří volili za zemského správce pana Jiříka z Poděbrad.

Chaberští z Baště

Tomáš z Prostiboře

Vladyka Tomáš z Prostiboře je potomkem jedné z větví rodu Podmokelských z Prostiboře. Podmokelský s Prostiboře je příjmení staročeské vladycké rodiny. Jedna z větví se jmenovala po hradě Prostiboř. Usadila se na Žatecku. 

Otcem Tomáše z Prostiboře byl Vilém Podmokelský z Prostiboře, který zavraždil okolo roku 1501 Albrechta syna Bavora, za což mu měl být zabrán statek Podmokly. Nakonec se mu podařilo jej udržet.  Jsou známi dva synové Jiřík a Tomáš, který je zmiňován r. 1519. Ten měl synů několik. Šebestián a Jan mladší zakoupili společně s matkou Reginou z Popovic r. 1542 Sluhy, která je po nich zdědila. 

Erb Podmokelských z Podmokel – heraldická rekonstrukce erbu starého českého vladyckého rodu. Erb tvoří červeno-stříbrně dělený štít, turnajská přilba s korunou, dvojice křídel v klenotu a červeno-stříbrná přikryvadla podle dochované heraldické předlohy.

Předloha: Halada, Jan – Lexikon české šlechty.
Autor obrázku: Jindřich AI asistent.

Regina z Popovic někdy uváděna jako Rejna, byla manželkou Tomáše z Prostiboře.

Mikuláš Bryknar z Brukštejna

Mikuláš Bryknar z Brukštejna je jedním z potomků českého vladyckého rodu, který se prosazuje až počátkem šestnáctého století, který však na počátku sedmnáctého století vyhasíná. Bryknarové z Brukštejna patřily k typickým představitelům podnikavých příslušníků šlechty.

V roce 1520 je jako první připomínán Hanuš Bryknar se svými syny Albrechtem, Arnoštem a Jindřichem a zároveň i jejich příbuzný Mikuláš Bryknar, místokomorník království českého, který v tomto roce získává tvrz, dvůr a ves Podviní a také Libeň. Brzy na to však umírá. Majetek za nezletilé syny Albrechta a Mikuláše spravovala matka Žofie Bryknarová. Když dosáhli zletilosti, bylo dědictví rozděleno a Libeň s Holešovicemi připadly Albrechtovi, zbytek Mikulášovi.

Předloha: Halada, Jan – Lexikon české šlechty; Mysliveček, Milan – Erbovník aneb Kniha o znacích i osudech rodů žijících v Čechách a na Moravě.
Autor obrázku: Jindřich AI asistent.

Páni z Vřesovic

Jetřich z Vřesovic jeden z potomků starého vladyckého rodu, který byl povýšen počátkem sedmnáctého století do panského rodu a později do hraběcího stavu. Jejich předkové pocházeli z Moravy.

Rozdělili se do pěti větví:

• Brozanské                                                     
• Vřesovské a z Doubravské Hory                       
• Kostomlatské
• Kyšperské
• Žlutické

Autor: VitVit – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0,

Kateřina Smolíková z Harasova rozená Hormutová z Harasova, manželka Zdeňka Smolíka ze Slávic

Zdeněk Popel z Lobkovic

Smolíkové ze Slávic

Zdeněk Smolík ze Slávic patří ke starému českému vladyckému rodu, který pocházel ze západních Čech. Jeho příslušníci se zde vyskytují již od začátku čtrnáctého století. Zdeněk se oženil s Kateřinou Hormutovou z Harasova, která koupila Velký Bašť. Později získal i další statky u tehdejší Prahy. S Kateřinou měl dceru Annu. Zemřel v roce 1620. V roce 1622 byly statky dceři Anně zabaveny konfiskační komisí kvůli vzpouře jejího otce proti císaři Ferdinandovi II.

Autor erbové ilustrace : Jindřich AI asistent

Albrecht z Valdštejna

Albrecht z Valdštejna celým jménem Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna (nebo také Vojtěch Václav Eusebius z Valdštejna, zkráceně též Valdštejn, v zahraniční literatuře také Wallenstein nebo Waldstein). Narodil se 14. 9. 1583 v Heřmanicích u Jaroměře a zemřel 25. 2. 1634 v Chebu. Byl český vojevůdce a politik. Během třicetileté války bojoval na straně císaře proti Protestanské unii. Byl nejvyšším velitelem císařských vojsk a vůbec prvním, kdo začal vydržovat stálou armádu, kterou platil z kontribucí nepřátelských i spojeneckých území a z vlastních prostředků. Zemřel jako jedna z nejvlivnějších osobností tehdejší Evropy.

Albrecht z Vadldštejna erb

Alžběta Popelová z Lobkovic

Václav Ferdinand Popel z Lobkovic

Jan Hartwig z Nostitz – Rhieneck

Jan Hartwig z Nostic (Johann Hartwig Nostitz-Rhieneck) se narodil v roce1610 a zemřel 27. 3. 1683. V roce 1631 byl povýšen do panského stavu království českého. 6. 8. 1646 mu byl za zásluhy udělen dědičný hraběcí titul a v roce 1651 obdržel titul říšského hraběte. Po přijetí do kolegia říšských hrabat v roce 1673 došlo také k polepšení rodového erbu.Po celý svůj život zastával důležité státnické funkce. Byl dvorním radou, nejvyšším kancléřem, císařským tajným radou. V roce 1672 získal řád Zlatého rouna, což bylo nejvyšší možné vyznamenání habsburské monarchie. Mezi jeho panství patřily Měšice, Pakoměřice, Bašť, Líbeznice, Libochovany, Velké Žernoseky, Žďár, Trmice, Kraslice, Lipnice, část hrabství Rhieneck ve Středních Frankách. Podle posledního panství si také změnil jméno na Nostitz-Rhieneck.Jan Hartwig byl dvakrát ženat. První manželkou byla Marie Kateřina Žďárská ze Žďáru, se kterou měl sedm dětí. Žádné se však nedožilo dospělého věku. Druhou manželkou se stala Marie Eleonora Popelová z Lobkowicz. Mali spolu dceru a dva syny Antona Johanna a mladšího Wenzela Desidera.

Autor: VitVit – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0,