Bartoušov – bývalý mlýn Autor: Petr1888 – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0,

Bartoušov,

je jednou z šesti vesnic, které dnes spadají pod obec Jičíněves v okrese Jičín. Původní název zněl Bartoušov. Dnes zde trvale žije sedmdesát obyvatel. Název obce vznikl ze staročeského jména Bartúš. Území Bartoušova bylo osídleno již v mladší době kamenné. Bartoušov býval zemským statkem. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1318, kdy je uváděn v soudních záznamech.

V roce 1318 byl jeho vlastníkem Vok z Rotštejna. V roce 1322 se Bartošova zmocnili Bohuslav, Ota a Jan z Labouně a Jaroslav z Luh. V letech 1356 – 1360 jsou v zemských deskách zapsáni jako majitelé Markvart z Bartoušova, který se psal také z Labouně či z Údrnic a jeho bratři Bohuněk z Dolan, Jindřich a Jan. Po smrti Markvarta ml. v roce 1410 spravovala Bartoušovské panství za nezletilého syna manželka Zdena.

V roce 1415 se v Bartoušově natrvalo usadil Otík z Jičíněvsi. V roce 1511 patřil Bartoušov Janu Bilskému z Kaříšova. Okolo roku 1541 zdědil panství Jan Stráník z Kopidlna. V roce 1543 převedl Jan Stráník Bartoušov na svou matku Annu Kapléřku ze Sulevic. V roce 1544 přešly Bartoušov na Věnka Černína z Černína. Po něm byl držitelem Vilém Trčka na Opočně a na Veliši. Od něj je v roce 1566 získal Albrecht ze Šelmberka.

Ten je v roce 1574 prodal Zikmundu Beřkovskému ze Šebířova. Dalším majitelem se stal Jan Kapoun starší ze Svojkova a na Bartoušově. Po jeho smrti v roce 1595 zdědil Bartoušov jeho syn Václav mladší Kapoun ze Svojkova. V roce 1613 koupil od Václava Kapouna Bartoušov Hertvík Myška ze Žlunic a na Lužanech. Od Hertvíka Myšky získala panství Marie Magdalena Trčková, která je v roce 1624 směnila s Albrechtem z Valdštejna za panství Nové Město nad Metují a další drobné zboží. Albrecht z Valdštejna 29. února 1628 postoupil Bartoušov za 5 300 zlatých rýnských jako frýdlantské léno Kateřině Gutterdingové ve prospěch jejího nezletilého syna Anastasia.

Po zavraždění Albrechta z Valdštejna byl Bartoušov propuštěn z manství frýdlantského vévodství a ponechán rodu Gutterdingových.

Anastasius si však zboží nepřevzal a to bylo v roce 1644 dědičně zapsáno do zemských desk zeťovi Kateřiny Karlu Villanymu. Ten je v roce 1645 prodal rytíři Matěji Jeníkovi Zásadskému z Gamsendorfu, hejtmanu šlikovského panství.

Po něj je zdědil jeho syn Jan Ctibor Zásadský z Gamsendorfu. Od něj je v roce 1667 koupil František Arnošt hrabě Šlik. V osmdesátých letech 17. století bylo nařízením zemského soudu celé šlikovské panství rozděleno na čtyři díly: velišský (vokšický), starohradský, kopidlenský a bartoušovský, k němuž tehdy příslušelo čtrnáct poddanských vsí. Bartoušov byl přeměněn na alodiální statek (svobodný šlechtický statek).

V první polovině 18. století byl Bartoušov začleněn spolu se statky Vokšice, Jičiněves, Bilsko, Drštěkryje v jediné, velišské panství. Po smrti Františka Arnošta v roce 1675 zdědil panství jeho syn František Josef hrabě Šlik.

V roce 1757 spravovala panství vdova po Františku Josefu – Anna Josefa Krakovská z Kolovrat. Podle Tereziánského katastru z roku 1757 bylo v Bartoušově evidováno šest hospodářů, z nichž pět mělo půdu do 1 strychu. Pouze jeden obdělával pole o rozloze větší než 1 strych.

V souvislosti se zaváděním tereziánské pozemkové reformy v 18. století zaznamenal Bartoušov nový vzestup. Panské dvory a selská půda, která k nim byla svedena, byly rozparcelovány a vráceny zpět poddaným.

Zatímco v roce 1757 byl v Bartoušově evidován pouze jeden poddanský, uvádí zde josefínský katastr o třicet let později kromě panského dvora a panského ovčína již deset čísel popisných. V roce 1848 byl Bartoušov součástí Velišsko-vokšického panství, které vlastnil František hrabě Šlik.

V roce 1850 byl Bartoušov začleněn do okresu Libáň v Jičínském kraji. V roce 1868 po reorganizaci stání správy se staly součástí soudního okresu Libáň spadajícího pod hejtmanství Jičín.

V letech 1848 – 1900 zaznamenal Bartoušov největší rozkvět a nárůst domů. Z devatenácti domů evidovaných v roce 1848 se jejich počet do roku 1880 zvýšil na dvacet tři, do roku 1900 pak na dvacet sedm. Mezi lety 1921 – 1930 bylo v Bartoušově postaveno jedenáct nových domů.

V roce 1848 zde žilo 161 obyvatel, v roce 1900 pak 211. V následujících desetiletích však počet bartoušovských obyvatel pomalu klesal a v roce 1930 zde bylo evidováno pouze 182 obyvatel. Dnes v Bartošově žije necelá stovka obyvatel. Obec se skládá z pěti částí: Bartošov – obec, Bartošov – nádraží, Bartošov – dvůr, Bartošov – sádky a Bartošov – Štěkov. V roce 1910 se název obce změnil na Bartošov a od roku 1960 je součástí obce Jičíněves.

Tvrz

Tvrz stávala v hospodářském dvoře vysoko nad vsí. Je to pravděpodobně dodnes obývaný dům čp. 11. Bohužel však chybí stavebně historický průzkum. S největší pravděpodobností ji v roce 1511 vystavěl Jan Bílský z Kaříšova. Další zmínka o tvrzi pochází z roku 1558, kdy ji Jan Stráník přepsal spolu s vesnicemi na svou matku Annu Kaplířku ze Sulevic. Po začlenění Bartoušovského panství do panství Veliš nenašla tvrz žádné využití a brzy poté zpustla a zanikla.

Držitelé

Vok z Rotštejna

Vok z Rotštejna zemřel v roce 1323. Pocházel z rozrodu Markvarticů. Pro svou povahu se dostal do sporu s nižší šlechtou, která začala plenit jeho majetky a v roce 1322 jej zatkla. Výsledek sporu není znám. Byl ženatý s Rychcou z Rotštejna.

Jan z Luh

Páni z Labouně

Páni z Labouně byli staročeská vladycká rodina. Svůj přídomek přijali podle obce Labouň, kde Ota z Labouně vystavěl tvrz. Jméno vzniklo ze slovesa „lábati“, což znamená pít velkými doušky.

Autor: Vojtěch Král z Dobré Vody – Public domain – Kramerius Digital Libraryː

Ota z Labouně je zmiňován v letech 1313 – 1325.

Jan z Labouně je zmiňován v letech 1315 – 1325.

Bohuslav z Labouně je zmiňován v letech 1315 – 1325.

Bohuněk z Dolan zemřel v roce 1395. Byl synem Markvarta st. z Labouně. Za manželku měl Annu.

Jindřich z Labouně

Jindřich z Labouně byl synem Markvarta st. z Labouně. Je zmiňován v letech 1384 a 1414. Zastával úřad bydžovského purkrabího. Měl dva syny Bohuňka a Čeňka a dceru Elišku.

Autor: Vojtěch Král z Dobré Vody – Public domain – Kramerius Digital Libraryː

Otík z Labouně, Dřevěnic, Jičíněvsi, Mostku a Bartoušova

Otík z Labouně, Dřevěnic, Jičíněvsi, Mostku a Bartoušova zemřel před rokem 1437. Byl synem Markvarta st. z Labouně. Zastával úřad rychtáře v Jičíně a velišského regenta. Po smrti svého bratra Markvarta ml. Byl poručníkem jeho nezletilých dětí. Byl ženatý s Jitkou, se kterou měl syna Otíka.

Autor: Vojtěch Král z Dobré Vody – Public domain – Kramerius Digital Libraryː

Jan z Labouně a Bartoušova byl synem Markvarta st. z Labouně. Připomínán je v letech 1393 – 1403 na Údrnicích.

Markvart ml. z Údrnic

Markvart ml. z Údrnic zemřel okolo roku 1406. Byl synem Markvarta st. z Labouně. V letech 1393 – 1398 zastával úřad purkrabího na Veliši. Se svou manželkou Zdenou měl syny Markvarta, Zdeňka a Jindřicha a dceru Annu.

Autor: Vojtěch Král z Dobré Vody – Public domain – Kramerius Digital Libraryː

Jan Bilský z Kaříšova

Jan Bilský z Kaříšova pocházel z vladyckého rodu. Zastával úřad hejtmana poděbradského kraje. Měl syny Jiřího, Jana a Mikuláše.

Barevná rekonstrukce erbu Bílských z Kaříšova. V červeném štítu se nachází stříbrné břevno. Klenot tvoří dolů obrácená červená mříž mezi červeným a stříbrným křídlem. Přikryvadla jsou v rodových barvách červené a stříbrné.

Autor ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

Předloha: Jan Halada, Lexikon české šlechty.

Kopidlanští z Kopidlna

Kopidlanští z Kopidlna byli vladycká rodina. Za prapředka je považován Zdeš neboli Zdeněk ze Střevače. Jeho syn Zdeněk zakoupil v roce 1380 Kopidlno a stal se zakladatelem rodu. Později se rod rozdělil do třech větví: Loučenských z Kopidlna, Kopidlnských z Kopidlna a Stráníky z Kopidlna. Jako znak používali již od počátku kozlí hlavu. Loučeňská větev vymřela v polovině 15. století, Kopidlanští pak v první polovině 17. století.

Autor: Vojtěch Král z Dobré Vody – Public domain – Kramerius, CC BY-SA 4.0, Digital Libraryː

Stráníkové z Kopidlna

Stráníkové z Kopidlna tuto větev založil syn Zdeňka z Nadslavi Strániš. Větev vymřela koncem 18. století.

Autor ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

Jan mladší Stráník z Kopidlna byl synem Jana Stráníka z Kopidlna, polního hejtmana táborského vojska a jeho manželky Anny Kaplířové ze Sulevic. Měl syna Jana.

Anna Kaplířová ze Sulevic

Anna Kaplířová ze Sulevic byla manželkou Jana Stráníka z Kopidlna, se kterým měla syna Jana.

Autor: Vojtěch Král z Dobré Vody – Public domain – Kramerius Digital Libraryː https://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:1ed20270-2ffb-11de-8f63-000d606f5dc6?page=uuid:3ca99190-7b52-11e7-89ee-5ef3fc9ae867, CC BY-SA 4.0,

Věnek Černín z Černín zastával úřad poděbradského hejtmana.

Trčkové z Lípy

Trčkové z Lípy byl původně nevýznamnou vladyckou rodinou, která pocházela z Tvrze Lípa severozápadně od Hradce Králové. Za husitských válek získali Trčkové velký majetek, díky kterému se zařadili mezi nejbohatší rody českých zemí.

Autor: Johann Siebmacher – Siebmacher032.jpg, Volné dílo,

Vilém Trčka na Opočně a na Veliši

Vilém Trčka na Opočně a na Veliši se narodil v roce 1532 a zemřel roku 1569. Byl synem Mikuláše Trčky z Lípy a jeho manželky Johany ze Šelmberka. Zastával úřad hejtmana Hradeckého kraje. V roce 1551 podnikl jako člen poselstva české šlechty, která šla vstříc následovníku trůnu středoevropského habsburského soustátí Maxmiliánovi, cestu do Itálie. V Itálii jej zaujala renesance, což se promítlo na jeho zámku v Opočně. V roce 1562 byl povýšen jako první z rodu Trčků do panského stavu. V roce 1555 se oženil s Barborou z Biberštejna. Jejich manželství však zůstalo bezdětné. V roce 1569 byl zajat Turky a nedlouho na to 22. října zemřel. Jeho skonem vymřela vlašimská větev Trčků z Lípy.

Autor: Johann Siebmacher – Siebmacher032.jpg, Volné dílo,

Páni ze Šelmberka

Páni ze Šelmberka pochází ze starého rodu Buziců. Své jméno získali po hradu Šelmberku, který stával nedaleko Mladé Vožice. Původní jméno hradu znělo Schellenberg, což znamená spoutaná nebo zvonící hora. Postupem času z německého Schellenberg vzniklo počeštěné Šelmberk. První zmínka o rodu pochází z první poloviny 14. století. Zakladatelem rodu byl Přibyslav, který jako první používal přídomek ze Šelmberka. Rod vymřel v roce 1597, kdy zemřel jeho poslední člen Jan ze Šelmberka.

Albrecht ze Šelmberka byl synem Jaroslava ze Šelmberka. Zemřel před rokem 1580 bez potomků.

Autor: Mikuláš Klaudyán († 1521) – Klaudyánova mapa Čech z roku 1518, Volné dílo,

Beřkovští ze Šebířova

Beřkovští ze Šebířova byli staročeský vladycký rod. První zmínka o něm pochází z 15. století. Založen byl pravděpodobně v Šebířově u Tábora. Přídomek Běřkovští získali podle obce Beřkovice na Mělnicku. Nejstarší známý příslušník rodu je Radslav I. Beřkovský ze Šebířova, který je uváděn v roce 1457 jako válečník.

Zikmund Beřkovský ze Šebířova

Autor: Mikuláš Klaudyán († 1521) – Klaudyánova mapa Čech z roku 1518, Volné dílo,

Kapounové ze Svojkova

Kapounové ze Svojkova byli starý český vladycký rod. Za prvního jistého předka je považován Piram, který na počátku 16. století sloužil v královských službách. V roce 1644 byl rod povýšen do panského stavu. Rod se rozdělil do dvou větví. Jedna z větví vymřela počátkem 18. století, druhá pak na začátku 19. století.

Autor: Vojtěch Král z Dobré Vody – SEDLÁČEK, August, Adolf LIEBSCHER, Karel LIEBSCHER a Vojtěch KRÁL Z DOBRÉ VODY. Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl 8. Praha: Tiskem a nákladem knihtiskárny Františka Šimáčka, 1891, p. [321]. Online: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:84095bb0-7b52-11e7-89ee-5ef3fc9ae867, Volné dílo,

Jan starší Kapoun ze Svojkova

Jan starší Kapoun ze Svojkova se narodil v roce 1527 a zemřel roku 1595. Byl synem Pirama Kapouna ze Svojkovic. Jan byl velkým věřitelem Jana z Pernštejna. Jan byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou se stala Kateřina Okrouhlická z Kněnic, se kterou měl syny Václava ml., Albrechta a Jiřího a dcery Annu a Kristýnu. Podruhé se oženil s Kateřinou Hamzovou ze Zábědovic. Z tohoto manželství se narodil syn Petr Kryštof.

Václav ml. Kapoun ze Svojkova

Václav ml. Kapoun ze Svojkova byl synem Jana staršího Kapouna ze Svojkova a jeho první manželky Kateřiny Okrouhlické z Kněnic. Do roku 1625 žil v Pardubicích.

Myškové ze Žlunic

Myškové ze Žlunic byl staročeský vladycký rod. Svůj přídomek přijala podle tvrzi a vsi ve Žlunicích u Králova Městce. Jako erb používali štít napříč na tři pole rozdělený, v prostředním byla lodička a stejnou měli také nad helmou. Předkové rodu seděli na Starém Stranově. První písemně doložený předek je Smil ze Žlunic. Rod se rozdělil na dvě větve: horosedleckou a hrádeckou.

Erb rodu Myškových ze Žlunic. Černobílý erb vladyckého rodu Myšků ze Žlunic, Předloha Jan Halada. Autor erbové ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

Hertvík Myška ze Žlunic

Hertvík Myška ze Žlunic synem Jana Myšky ze Žlunic a jeho manželky Markéty Robenhápkové. V roce 1607 zastával úřad křivoklátského hejtmana. Měl syna Jana Bohuslava.

Erb rodu Myškových ze Žlunic. Černobílý erb vladyckého rodu Myšků ze Žlunic, Předloha Jan Halada. Autor erbové ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

Marie Magdaléna Trčková z Lípy

Marie Magdaléna Trčková z Lípy se narodila v roce 1569 a zemřela roku 1633. Byla dcerou Ladislava ml. z Lobkovic a jeho manželky Magdaleny Polyxeny ze Salm-Neuburgu. Byla vychovávána v evangelické víře, které zůstala věrná až do konce svého života. Po rodičích zdědila vlohy pro podnikatelskou činnost. Přestože byla evangeličkou, v roce 1627 se jí podařilo získat od císaře zvláštní povolení, že smí setrvat ve své víře až do smrti. Po bitvě na Bílé hoře zkupovala zkonfiskovaný majetek a stala se jednou z nejbohatších žen své doby. V roce 1588 se provdala za Jan Rudolfa Trčku z Lípy a na Opočně. Z manželství se narodilo několik dětí. Jména známe pouze u čtyř z nich. Byli to synové Vilém a Adam Erdman a dcery Alžběta a Johana.

Autor: Johann Siebmacher – Siebmacher032.jpg, Volné dílo,

Albrecht z Valdštejna

Albrecht z Valdštejna se narodil v roce 1583 a zemřel roku 1634. Byl synem Viléma IV. z Valdštejna na Hostinném a Markéty Smiřické ze Smiřic. V roce 1609 se oženil s Annou Lukrecií Nekšovnou z Landeka na Vsetíně, Lukově a Rymicích. Manželství zůstalo bezdětné. Podruhé se oženil 9. června 1623 a jeho manželkou byla Isabela Kateřina hraběnka z Harrachu-Rohrau. Z manželství se narodila dcera Alžběta. 7. června 1623 byl povýšen do stavu říšského knížete, 29. srpna 1623 se stal frýdlantským knížetem, 13. června 1625 vévodou frýdlantským, 16. února 1628 vévodou zaháňským hlohovským a 15. července 1630 vévodou meklenburským. Svou vojenskou kariéru zahájil po studijních cestách po cizině v Uhrách. Před rokem 1609 konvertoval ke katolictví. Byl Matyášovým přívržencem, ale ve službách stavů. Tuto dvojí hru praktikoval celý svůj život. Před bitvou na Bílé hoře přešel na stranu Ferdinanda II. Císařem byl často zbavován velení, ale vždy byl opět povolán zpět jako nepostradatelný vojevůdce. Obdržel titul generalissima. Nakonec však byl v Chebu 25. února 1634 úkladně zavražděn. Byl velmi ctižádostivý a velmi schopný šlechtic s obchodním duchem. Byl nepochybně jedním z nejúspěšnějších kariéristů v našich dějinách. Pro splnění svých záměrů dokázal být i velmi bezohledný.Obohacoval se z žoldu, daní a z různých finančních operací. Ne zcela po právu získal obrovské dědictví po pánech Smiřických a skoupil mnoho zkonfiskovaných majetků. Byl však také velmi pověrčivý a pevně věřil v horoskopy, kterési dával pravidelně vypracovávat. Některé pro něj vytvořil i slavný astronom Johannes Kepler. Společně s Karlem z Lichtenštejna a židovským finančníkem Baševim se podílel na padělání mincí. Koncem 20. let 17. století vytvořil na území Čech prakticky samostatný stát – vévodství frýdlantské.

Erb Albrechta z Valdštejna, vévody z Frýdlantu (kresba Jiří Louda)

Kateřina Gutterdingová byla manželkou rytmistra Jana Nouem Gutterdinga, se kterým měla syna Anastasia.

Anastasius Nouem Gutterding byl synem Jana Nouema Gutterdinga a jeho manželky Kateřiny Gutterdingové.

Karel Hyacint Villani de Casello Pilonico

Karel Hyacint Villani de Casello Pilonico se narodil v roce 1610 a zemřel roku 1656. Pocházel z Itálie. Do Čech přišel s císařskou armádouběhem třicetileté války. V roce 1642 získal inkolát v Koruně české a byl přijat do rytířského stavu.Stal se tak zakladatelem české větve rodu Villani. V roce 1634 vstoupil do císařské armády, která obléhala Řezno. V roce 1642 se stal nejvyšším strážmistrem. Byl velitelem císařských katolíků ve slezské Lehnici a Jaworu. Katolíkům velel také na Starém Městě pražském. Po válce zastával úřad přísedícího dvorského a komorního soudu a vojenského rady císaře Ferdinanda III. V roce 1649 obdržel za věrné služby pro rod Villani dědičný titul svobodných pánů. Karel Hyacint byl dvakrát ženatý. Z prvního manželství měl dva syny. Podruhé se oženil s Dorotou Františkou, rozenou Belvicovou, ovdovělou Malovcovou, se kterou měl dvě dcery.

Rekonstrukce erbu rodu Villani podle historické předlohy.

Autor ilustrace: Jindřich AI asistent | Historie ke kávě

Jeníkové Zásadští z Gamsendorfu

Jeníkové Zásadští z Gamsendorfu měli původně predikát z Kamzíkova a byli svodní pánové a rytíři českého původu.

Autor: Neznámý – Tyroff: Wappenbuch des österreichischen Monarchie, 1831–1868. Scan von Google / Bayerische Staatsbibliothek, Volné dílo,

Matěj Jeník Zásadský z Gamsendorfu

Matěj Jeník Zásadský z Gamsendorfu byl synem Blažeje Zásadského z Gamsendorfu a jeho manželky Háty. V roce 1627 byl povýšen do vladyckého stavu. Zastával úřad hejtmana Šlikovského na Starých Hradech. Byl zakladatelem větve Jeníků Zásadských z Gamsendorfu. Měl syny Karla Ladislava a Jana Ctibora.

Autor: Neznámý – Tyroff: Wappenbuch des österreichischen Monarchie, 1831–1868. Scan von Google / Bayerische Staatsbibliothek, Volné dílo,

Jan Ctibor Jeník Zásadský z Gamsendorfu

Jan Ctibor Jeník Zásadský z Gamsendorfu zemřel v roce 1698. Byl synem Matěje Jeníka Zásadského z Gamsendoerf. Byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou se stala Marie Alžběta Hozlaerová z Hozlavy, druhou pak Blažena Ludmila z Löwenfelsu. Z manželstvích se narodili čtyři synové Václav, Jan, Karel a Vilém František a pět dcer.

Autor: Neznámý – Tyroff: Wappenbuch des österreichischen Monarchie, 1831–1868. Scan von Google / Bayerische Staatsbibliothek, Volné dílo,

Šlikové

Šlikové je jméno české a říšskoněmecké rodiny. Rod pochází z Chebska a dlouho patřil k těm bezvýznamným. Skutečným zakladatelem slávy a bohatství se stal Kašpar (před 1400 – 1449). Vlastnil statky převážně v severozápadních Čechách Sokolov, Cheb, Loket. Na jejich panství byly nalezeny značné zásoby stříbra, jehož těžba jim přinesla velké zisky. O část svých majetků však přišli při bělohorských konfiskacích.