Bartošovice
Bartošovice – odkaz na mapy
Obec Bartošovice se nachází v údolí řeky Odry a Bartošovického potoka 13 km severovýchodně od Nového Jičína. Území obce bylo osídleno již v mladší době kamenné, což dokládá nález sekeromlatu. První písemná zmínka o obci pochází však až z roku 1398, kdy je zmiňována v listině olomouckého biskupa Jana, kterou daroval svému bratru Mikuláši Mrázkovi lénem fojtství v Příboře, k němuž patři jeden lán v Bartošovicích.
Bartošovice založil pravděpodobně lokátor jménem Bartoš, což je zkráceně Bartoloměj, a podle něj získala obec své jméno. V okolí Bartošovic vedlo ve středověku několik cest evropského významu. Např. Starší cesta na Krakov, Moravská brána. Ve třináctém století, kdy bylo území okolo Bartošovic kolonizováno, byl vlastníkem Blud z rodu Bludoviců, předek Žerotínů. Počátek 14. století přešlo území patrně jako odúmrť Janu Lucemburskému, který jej udělil v léno svému stoupenci Vokovi I. z Kravař.
Po něm Bartošovice zdědil jeho syn Ješek z Kravař, který však zemřel bezdětný. Bartošovice, které patřily ke štramberskému panství, získal markrabě Jan Jindřich Lucemburský, který je v roce 1380 dal v léno Vokovi III. z Kravař. V roce 1386 zdědil Bartošovice po svém otci Vokovi III. syn Vok IV. Po jeho smrti v roce1406 spravoval panství až do dospělosti Vokova syna Jana Lacek z Kravař. Jan zemřel bez potomků v roce 1433 a poručníci po něm v roce 1437 zapsali patronátní právo v Bartošovicích, čímž se staly samostatným panstvím, Drslavovi z Ochab a jeho matce Barboře z Rohova.
V roce 1492 zase zapsal, Jan z Ochab do desk Bartošovice Václavu Čeplovi z Belku. Po jeho smrti zdědil Bartošovice, jeho syn Jan Čeple, který je v roce 1522 prodal Zikmundovi Sedlnickému z Choltic. V roce 1547 zdědil Bartošovice syn Zikmunda Václav Sedlnický z Choltic a po jeho smrti v roce zase jeho syn Albrecht. V roce 1616 přešly Bartošovice do rukou Jan Felixe Potštátského z Prusinovic, který je získal jako vyrovnání dluhu Albrechta Sedlického z Choltic, který na Bartošově zapsal věno své manželce Anně Potštátské z Prusinovic, a ještě ji dlužil 24 tisíc, které jeho dcera Anna Kateřina nebyla schopna zaplatit.
