Listiny města Olomouce
Listiny města Olomouce
Olomouc patřila ve středověku k nejvýznamnějším městům Moravy. Jako sídlo olomouckého biskupství, významné obchodní centrum a královské město hrála důležitou roli v politickém, hospodářském i církevním životě českých zemí. Dochované listiny zachycují privilegia, majetkové převody, soudní rozhodnutí, závěti, obchodní vztahy i každodenní správu města a jeho okolí.
Tato rubrika přináší české regesty a překlady vybraných listin vztahujících se k městu Olomouci. Každý dokument je doplněn základními diplomatickými údaji, historickým kontextem a vysvětlením důležitých osob, míst a událostí.
Cílem je zpřístupnit středověké prameny nejen odborníkům, ale i široké veřejnosti se zájmem o dějiny Moravy a města Olomouce.
REGEST č. 87 – Olomouc, 2. ledna 1347
Regesty překlad
Senice na Hané – ilustrační foto. Autor: Palickap – Vlastní dílo, CC BY 3.0,
Projekt: Regesty a překlady
Sekce: Listiny města Olomouce
Autor přepisu a zpracování: Jindřich AI asistent
Odesílatel: Nicolaus (Mikuláš), syn zesnulého Sdislava ze Senice, společně se svými ručiteli Filipem ze Senice, Nahradem, Vršem z Uhršic, Peškem z Milonic, Buškem z Věteřova a Boršem z Dětkovic.
Adresát: Beno ze Senice, jeho manželka Eva a jejich dědicové.
Místo: Olomouc
Datum: 2. ledna 1347
Typ listiny: kupní smlouva s ručitelským závazkem, právem evikce a ustanovením o obstaviu
Jazyk: latina
Předmět listiny
Mikuláš, syn zesnulého Sdislava ze Senice, se souhlasem své manželky Ofky a svých dětí prodává Benovi ze Senice, jeho manželce Evě a jejich dědicům dvůr v Senici se dvěma lány polí a veškerým příslušenstvím.
Kupní cena činí 36 hřiven pražských grošů podle moravského počtu (64 grošů za jednu hřivnu).
Prodávající převádí majetek dědičným právem se všemi užitky, právy a příslušenstvím.
Současně vystupuje několik šlechtických ručitelů, kteří se podle moravského zemského práva zavazují po dobu tří let chránit kupující před případnými nároky třetích osob (evikcí). Nebudou-li schopni tuto ochranu zajistit, zaplatí kupujícím smluvní pokutu 44 hřiven pražských grošů.
Listina dále stanoví, že při nesplnění závazku musí ručitelé nastoupit do obstavia v Olomouci, kde setrvají až do úplného zaplacení dluhu, náhrady škody a případných úroků.
Řeší také předkupní právo (purchreeht), povinnost uvolnit další půllán náležející Ance, manželce Filipa ze Senice, a další právní záruky vztahující se k převodu majetku.
Latinský originál (výběrově)
Ego Nicolaus, filius quondam Sdislai de Syenicz, recognosco… quod ego curiam ibidem in Syenicz sitam cum duobus laneis pertinenciis ac cum universis ad ipsam spectantibus… Benoni… pro triginta sex marcis grossorum denariorum Pragensium… libere vendidi…
Quodsi predicta eisdem infra dictum triennium libertare non possemus, extunc… quadraginta quatuor marcas grossorum denariorum Pragensium… dare, persolvere et numerare tenebimur.
Český překlad
Já, Mikuláš, syn zesnulého Sdislava ze Senice, vyznávám přede všemi, že jsem se souhlasem své manželky Ofky a svých dětí prodal Benovi ze Senice, jeho manželce Evě a jejich dědicům svůj dvůr v Senici se dvěma lány polí a veškerým příslušenstvím za 36 hřiven pražských grošů podle moravského počtu.
My, níže uvedení ručitelé, se zavazujeme chránit kupující po dobu tří let proti všem právním nárokům. Nebudeme-li schopni tuto povinnost splnit, zaplatíme částku 44 hřiven pražských grošů.
Pokud nebude dluh uhrazen, nastoupíme jako rukojmí do města Olomouce a setrváme tam až do úplného splnění všech závazků.
Shrnutí (regest)
Mikuláš ze Senice prodává dne 2. ledna 1347 Benovi ze Senice dvůr se dvěma lány půdy a příslušenstvím za 36 hřiven pražských grošů.
Součástí listiny je mimořádně podrobné ustanovení o právní ochraně kupujícího. Ručitelé odpovídají za případné právní vady převodu, zavazují se k úhradě smluvní pokuty 44 hřiven a v případě nesplnění povinností mají nastoupit do obstavia v Olomouci, kde zůstávají až do úplného vypořádání závazků.
Listina rovněž upravuje otázky předkupního práva, dědictví a dalších majetkových vztahů.
Historický kontext
Tato listina představuje cenný doklad fungování moravského zemského práva ve 14. století. Vedle samotného převodu nemovitostí podrobně zachycuje systém ručení, právní ochrany kupujícího (evikce) i institut obstavia, tedy dobrovolného rukojemství, které sloužilo jako prostředek k vynucení splnění smluvních závazků.
Dokument zároveň dokládá význam Olomouce jako zemského centra, kde byly obdobné právní závazky vykonávány a vymáhány.
Zdroje
- Regesta Bohemiae et Moraviae, sv. I.
- Originál pergamenové listiny uložený v bývalém archivu olomoucké kapituly (dnes Zemský archiv v Olomouci).
- Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae, VII.
