Batouchovice
Batouchovice – odkaz na mapy
Batouchovice jsou místní částí obce Bochovice, od které jsou vzdáleny necelý kilometr. Leží na samém konci třebíčského okresu, v podhůří Žďárských vrchů. Malá vesnička je obklopena kopcovitou krajinou s jehličnatými lesy, loukami a pastvinami. Své jméno získala podle obyvatel Batúchovici, které bylo odvozeno od jména Batúch.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1381, kdy Přibík Ostruh z Černčína, který koupil ves od Jana z Meziříčí, prodává část vsi Tomáši Hrbkovi ze Rže. Mezi lety 1381 – 1393 prodal Přibík část vsi Pavlíkovi z Újezda a v roce 1393 předal část klášteru v Třebíči. V roce 1406 je majitelkou Dorota, vdova po Pavlíkovi z Újezda, která vzala na spolek svého syna Mikuláše. V roce 1428 Mikuláš svou matku vyplatil a stal se jediným vlastníkem této části obce. Další část patřila Janu z Batouchovic.
Po zrušení kláštera byly Batouchovice jako součást kláštera v zástavě v roce 1556 postoupeny Vratislavu II. z Pernštejna. V roce 1558 Vratislav z Pernštejna prodal Batouchovice Burianu Osovskému z Doubravice. Po něm je v roce 1563 zdědil jeho syn Smil Osovský, který je v roce 1570 předal Januz Žerotína, a tím se staly Batouchovice součástí náměšťského panství. Po jeho smrti v roce 1583 zdědil panství jeho syn Karel st. z Žerotína, který je v roce 1629 prodal Albrechtu z Valdštejna, který při koupi pravděpodobně vystupoval jako prostředník a kupoval panství pro Jana Křtitele z Verdenberga.
Po smrti Jana Křtitele zdědil panství jeho syn Jan Ferdinand z Verdenberka. Jan Ferdinand vytvořil ze svých majetků majorátní fideikomis, který získal jeho bratranec Alexandr z Verdenberka. V roce 1672 získal panství Alexandrův syn Jan Filip z Verdenberka. Jan byl posledním mužským členem rodu. Po jeho smrti v roce 1733 zdědil panství Václav z Enkenfurtu, který v roce 1738 zemřel jako poslední člen rodu. Jednou z dědiček byla Marie Josefa Rottalová.
V roce 1752 koupil panství Bedřich Vilém Haugvic. V roce 1765 Bedřich zemřel a panství odkázal Marii Josefě z Frankenberku, neteři své druhé manželky, která se provdala za Karla Viléma I.Haugwice, na kterého panství přešlo. Ten v roce 1794 předal správu svému synovi Jindřichu Vilémovi III. Haugvici.