Bánov

Bánov – odkaz na mapy

Bánov je obec ležící asi sedm kilometrů od Uherského Brodu na úpatí Bílých Karpat. Území obce bylo pravděpodobně osídlováno již v mladší době kamenné, což dokazují nálezy štípaných radiolaritových nástrojů.  První osídlení je doloženo z počátku neolitu, z období 6 000 – 3 500 př. n. l.

Další archeologický nález keramických nádob potvrzuje osídlení i v době pozdního neolitu. Po rozpadu Velkomoravské říše se Bílé Karpaty stávají hraničním hvozdem na pomezí Království uherského a Markrabství moravského. Ale protože vliv přemyslovských knížat končil na řece Olšavě u Uherského Brodu a vliv uherských králů v Pováží, byly Bílé Karpaty v podstatě územím nikoho.

Hlavní vlna kolonizace tohoto území nastala až v letech 1241 – 1253 po vpádu Tatarů a Kumánů na Moravu. Na kolonizacích se podílel nejen panovník, ale i šlechta, která budovala hrady a osazovala vsi. V roce 1314 byla vytyčena moravsko-uherská hranice tak, jak ji známe dnes.

Ve 14. století dochází k rozkvětu větších panství, ale i vesnic v okolí menších vladyckých lén.

Za to 15. století přineslo zkázu řadě opevněných sídel. Toto ničení skončilo v roce 1478, kdy byl podepsán mír, který ukončil boje mezi Uhry a českým králem. V této době nastává další vlna kolonizace tohoto území, tzv. první vlna valašské kolonizace.

17. století přineslo této oblasti naprostou zkázu. V 18. století se životní styl změnil a byly obnovovány a zakládány nové vsi. Pozemky byly přidělovány kolonistům, kteří přicházeli z Polska a z východních Karpat na dnešní Ukrajině a v Rumunsku. V této oblasti se až do konce 19. století udržela panská držba gruntů, jejichž obyvatelé museli odvádět desátek. Tyto platby vedly k zadlužování obyvatelstva a to se od druhé poloviny 19. století začalo hromadně stěhovat do Ameriky. Historický vývoj v Bílých Karpatech znamenal, že se zde nedochovalo mnoho středověkých stavebních památek.

Specifické podmínky života v Bílých Karpatech však vedly k udržení bohatých folklórních tradic.

Vesnice Bánov je zmiňována již v Kosmově kronice. První písemné zmínky o ní pocházejí z roku 1091, kdy Břetislav II. po sporech s otcem Vratislavem II. prchá z Českého království do království Uherského a usazuje se na Bánově. Tehdy toto území spadalo pod nadvládu uherského krále Ladislava I. „Svatého“ Arpádovce.

Přes Bánov procházela stará obchodní cesta, která vedla z Čech do Uher přes Hrozenkovský průsmyk. V roce 1197 dostává Bánov od markraběte moravského Vladislava Jindřicha do držení Jindřich I. z Hradce. Po jeho smrti v roce 1237 získal dědičně panství Bánov jeho syn Vítek z Hradce.

Okolo roku 1259 se majitelem bánovského panství stal syn Vítka z Hradce Oldřich I. z Hradce a po něm zase jeho syn Oldřich II. z Hradce. V roce 1312 zemřel Oldřich II. z Hradce a panství získal jeho syn Oldřich III., kterému bylo v té době pouhých třináct let, proto panství spravovala jeho matka Mechthilda ze Schaunbergu.

V roce 1339 vyměnil Oldřich III. Bánov s králem Janem Lucemburským za královský statek Telč. Po něm byli vlastníky jeho syn Karel IV. a vnuk Václav IV. V roce 1407 získal Bánov do zástavy Petr z Kravař a v roce 1464 se Bánov ocitá v rukou Bernarda z Cimburka. Po jeho předčasné smrti se vlastníkem Bánova stává poručník jeho nezletilých dětí Jan z Cimburka, který jej vyměnil se Ctiborem Tovačovským z Cimburka za městečko Slavičín. Ctibor Tovačovský z Cimburka byl jako majitel zapsán do zemských desk v roce 1481. V roce 1490 se bánovské zboží dostalo do vlastnictví ČeňkaKužela ze Žeravic.

V té době patřil k Bánovu dvůr, pusté tvrziště a ves Bystřice s vlastním dvorem a tvrzí. V roce 1511 zde seděli Petr a Arnošt Kuželové ze Žeravic. Ti zapsali v roce 1513 statek Vilémovi z Víckova, který jej v roce 1515 navrátil zpět Petru Kuželovi ze Žeravic. V roce 1516 vyměnil Petr Bánov za Petrovskou, dnes Francovu Lhotu a majitelem se tak stal Šťastný(Felix) z Korotína.

V roce 1520 získal statek od Šťastného z Korotína Burian Světlovský z Vlčnova, který připojil bánovské panství ke světlovskému. Panství odkázal Hynkovi Bilíkovi z Kornic, jehož synové jej nechali v roce 1552 zapsat do pozemkových knih Kateřině z Vlčnova. V roce 1562 postoupila Kateřina panství Bedřichu Tetourovi z Tetova.